Naši předkové se dívali na vzdálené horizonty s otázkou, co se skrývá za nimi. Jejich synové a vnukové vykročili, vypluli, zdolali vrcholy hor, aby pocítili triumf vítězství. Objevili nové kontinenty, zabrali nová území, založili osady, města, unie a státy.

Sotva člověk zdolá jednu překážku, vidí před sebou další. Nedá se slovy vyjádřit co lidstvo pohání kupředu a čeho chce člověk v životě dosáhnout. Můžeme jen říci, že se snažíme objevit něco, co je "tam dál". Díky tomuto nutkání vidíme dál než je současnost nebo bezprostřední budoucnost. To vysvětluje, jestli "vysvětlování" je ten správný výraz, i smysl tvořivosti jednotlivců a spolupráce vědců. I individualisté, kteří vyhledávají samotu, nemohou uniknout tomuto záhadnému nutkání splnění snů. Občas neuspějeme, ale to nás neodradí, jdeme dál. Nemysleme si, že budeme spokojeni s přistáním člověka na Marsu. Před námi jsou další planety a až nahlédneme i za ně, poletíme dál.

To, co hledáme, bylo popsáno nejrůznějšími způsoby, ale to vše jsou jenom slova, která nemohou plně vyjádřit co se odehrává v lidské duši. O čem člověk sní a po čem touží, nemůže být vyjádřeno v žádném jazyce.

Každá generace, a obzvláště ta naše, je posedlá vášní hledat nová řešení současných problémů. Co je hnací silou vždy přítomného vábení, tohoto neúprosného tlaku? Nedá se říci, že vychází z vyššího zdroje, než jsme sami? Když ze svého bytí vynecháme Boha, zůstane obrovská prázdnota. Jen málokdo si uvědomuje, že bez Boha budeme těžko hledat odpověď na naše touhy.

Pokud pochybujete o existenci Boha, nebo o historické přítomnosti Ježíše Krista, zkuste odpovědět sami sobě, co je hnací silou a podnětem záhadného nutkání, které provází celou lidskou historii, které nás vzrušuje, volá a ukazuje na nové možnosti? Proč nejsme nikdy spokojeni s dosaženými výsledky, s úrovní, kterou jsme získali? Musíme přiznat, že tento neklid není vytvářen člověkem, ani prostředím. Je to něco, pro což ateista nemá vysvětlení. Odkud pochází? Myslím, že mnozí víme; Pán Ježíš řekl něco, co je klíčem k této záhadě:

• Boží království je ve vás. (Lukáš 17:21)

Bůh vložil do člověka něco zcela mimořádného, ať už význam slova přeložíme jakkoli. Toto složité nutkání nenajdeme u žádných zvířat. Ta jsou vybavena pudy a instinktem, ale člověk se od zvířat neliší jen rozumem. Hledá něco vyššího, něco, co dává smysl a mínění souboru lidských nadějí. Zdá se, že člověka přitahuje neviditelné světlo, které vychází odněkud zevnitř. Vědomě či nevědomě je zapojen do komplexního plánu vyššího bytí, jehož rysy vnímá zpočátku jenom matně, ale jehož vábení si je vždy vědom. Tento rys můžeme pozorovat na příkladech proroků Starého zákona. Ti byli poháněni přesvědčením, že živý Bůh naplňuje věcný účel a směřuje neodvratně k určitému cíli. Ježíš to vyjádřil slovy:

• Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji. (Jan 5:17)

Ježíš věděl, že Otec pracuje na plánu, který přinese člověku požehnání:

• Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.
  (Římanům 8:22)

Apoštol Pavel to vyjádřil slovy:

• Jako spolupracovníci na tomto díle ... (2. Kor. 6:1)

Toto je jedinečný plán a Bůh je v jeho středu. Co je neviditelné a zdánlivě nedosažitelné je hnací silou veškerého osobního snažení a lidského dění. Jak jinak můžeme vysvětlit přitažlivost k vyššímu cíli? Tato přitažlivost často končí na vedlejší koleji, je často utlumena nebo zanedbána, ale důležité je, že existuje a má ji jenom člověk! Boží existence je nejlepším vysvětlením lidského vrozeného nepokoje a horečného hledání. Nepokojné davy nemohou vysvětlit, proč se snaží stále něčeho dosáhnout a když už se konečně zdá, že získali co chtěli a hledali, smysl touhy znovu zmizí za obzor.

Co člověk hledá? Sleduje bludnou klikatou cestu a většinou nemá ani zdání kam jde a co vlastně hledá. Podvědomě hledá obnovení ztraceného společenství s Bohem. Bez obecenství s Bohem, ať jdeme, kam jdeme, děláme co chceme, ať nashromáždíme majetku kolik chceme, pořád budeme chtít víc. Nikdo to lépe nevyjádřil, než Ježíš:

• "Mějte se na pozoru před každou lidskou chamtivostí, neboť i když má člověk nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má." (Lukáš 12:15)

Dnešním horečným cílem je najít způsob, jak se co nejlépe zabezpečit nebo zlepšit osud lidstva. Všichni víme, že se lidstvo nachází ve svízelné situaci. Jsme neustále upozorňováni na ohrožené prostředí, na válečné konflikty, hladomory, katastrofy, na nutnost vytvářet světové bratrství, na nové metody a systém převýchovy obecných postojů k sociálním potřebám.

Přátelství a dobrou vůli národů vykupujeme tím, že vyspělé země vynakládají obrovské finanční prostředky na pomoc rozvojovým zemím, ale i tato cesta zklamala. Štědrost humanitárních organizací a sociálních programů zřejmě není universální řešení. Stále nedovedeme pochopit, že všechny úkoly sociálního smíru, jakkoli vznešené, jsou neuskutečnitelné. Co svět světem stojí, spravedlivý řád v lidské společnosti nikdy nevládl. Vytoužené bratrství, mír a spravedlnost unikají čím více se o jeho nastolení snažíme. Přitom odpověď je zakotvena v docela jednoduchém přikázání:

• Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly! Miluj svého bližního jako sám sebe! Většího přikázání nad tato dvě není." (Marek 12:30-31)

Je smutné, že jen málo lidí dosáhne vyšších cílů, ale situace není pro nikoho ztracená. Hledáte-li i vy něco vyššího, nepřehlédněte to, co řekl náš Pán:

• Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže vidět Boží království. (Jan 3:3)

Radujme se, že jsme byli stvořeni k údělu královských synů. Proto se nemusíme spokojit s údělem bezvýznamných podruhů. Člověk se může narodit shůry, když uvěří Ježíši Kristu jako svému Spasiteli a vloží všechnu důvěru v Něho. Pak bude platit i o jeho snažení:

• Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství. Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést.
  (1. Timotheovi 6:6-7)

- J.D.J. -