• Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. (Mk 8, 34)

Krátké zamyšlení inspirované oddílem z Marka, kap. 8., verše 34–38.

Marek 1,14–15 nám říká, jak se ‚stát‘ křesťanem – skrze pokání a víru v Pána Ježíše Krista jako našeho Spasitele. Verše z Marka 8 jsou o tom, co to znamená ‚být‘ křesťanem a žít životem služebníka ‚Krále, který přišel sloužit‘. Snažit se žít křesťanský život a nebýt křesťan je nemožné!

Křesťanský život je životem, který je:

1. Radikální – naprosto odlišný od světa kolem nás.

2. Smysluplný – zahrnuje promyšlené zapření, nesení kříže a následování.

3. Bolestivý – v boji proti satanovi, světu a sobě sama.

4. Univerzální – pro každého služebníka, ve všem, navenek i uvnitř.

5. Smrtící – kříž je popravčí nástroj – kdo chce žít, musí zemřít sám sobě.

6. Trvalý – nejde o jednu zkušenost, ale o každodenní život.

7. Radostný – kvůli každodenní milosti, kvůli radosti Pána a očekávání slov: „Správně, služebníku dobrý…“

Několik citátů k tématu:

Bůh nám nabízí pokoj, ale v takové podobě, že to znamená boj s našimi vlastními žádostmi – mít pokoj s Bohem znamená stát se nepřítelem sebe sama.

(Jan Kalvín)

Kdekoliv je milost, tam bude i boj.

(J. C. Ryle)

Nemůžete se jen tak potichu vkrást do nebe do blízkosti Krista bez boje a bez kříže.

(Samuel Rutherford)

Spasení je nepochybně pouze z milosti. Je nabízeno zdarma v evangeliu i tomu největšímu z hříšníků, bez peněz, bez ceny.

• Milostí jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, aby se nikdo nemohl chlubit. (Ef 2,8–9)

Ale všichni, kdo přijali toto ohromné spasení, musí prokázat opravdovost své víry nesením kříže za Kristem. Nesmí si myslet, že vstoupí do nebe bez problémů, bez bolesti, utrpení a bez boje na zemi. Musí se spokojit s nesením kříže učení a kříže jednání – kříže, kterým pohrdá svět, kříže takového života, jemuž se svět vysmívá jako příliš přísnému a nadmíru spravedlivému.

Musí být ochotní ukřižovat starou přirozenost, umrtvovat skutky těla, denně bojovat s tím zlým, vzdalovat se od světa, a pokud je to potřeba, tak i položit svůj život, pro Krista a pro evangelium.

Jsou to tvrdá slova, ale nepřipouštějí žádnou výjimku. Slova našeho Pána jsou jasná a nepochybná. Pokud nevezmeme kříž, nikdy nezískáme korunu.

(J. C. Ryle – Rozjímání nad Markovým evangeliem)

Každý krok růstu v posvěcení přivádí křesťana znovu na bojiště, kde bývá prolito mnoho slz a ztraceno mnoho krve. Pokud jste v Kristu, tak je to pro vás důvěrně známá scéna … Před vámi je starý nepřítel duchovního růstu, který stojí vedle cesty poslušnosti Kristu – VLASTNÍ JÁ! Tento netvor na vás denně volá, abyste mu sloužili. Pozvedá se proti vládě Ježíše Krista, vzdoruje každé chvilce v blízkosti Pána a protiví se každému projevu oddanosti a lásky k Pánu. ...

Sebezapření je porodní bolestí duchovní radosti. Žádná žena nevyhlíží porodní bolesti, ale ochotně je snáší kvůli radosti, kterou jí přinese novorozené dítě v náručí. Křesťané se podrobují bolesti sebezapření, svůj život zcela zasvěcují Boží slávě a posvěcení, protože chtějí přebývat ve vznešeném společenství se svým Pánem.

(Walt Chantry – Stín kříže)

• Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy. (2 K 4,17)

– David Fielding –