• … pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu. (Ju 3)

Následujících sedm bodů nám poslouží k ilustraci sedmi charakteristik novozákonní věrnosti evangeliu, jak se během staletí projevovaly v životě celých zástupů věrných svatých. Nyní totiž, v míře dosud nevídané, je Boží lid vyzýván k tomu, aby žil v souladu s učením oponentů pravé víry. Současnost volá po pokoji a spolupráci s těmi, kdo věří „jinému evangeliu“. Já vám nyní nabízím pravý opak. Budu popisovat ty, jejichž srdce je uchváceno evangeliem, a tak ho musí v poslušnosti Kristu hlásat a ochraňovat. Taková je cesta a přesvědčení těch, kdo slyší slova svého Spasitele: „Buď věrný až do smrti, a dám ti korunu života.“ To jsou znaky pravého fundamentalisty.

Aby bylo možné všechny výrazy zakončit stejně, musel se autor uchýlit k jisté improvizaci a najít slova, která v našem jazyce neexistují. Předem se za to omlouvá a věří, že přijmete i výraz „věřista“. Snad se dá považovat za slovo, neboť jasně vyjadřuje základní aspekt křesťanova života.

1. Exkluzivista

• V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. (Sk 4,12)

Fundamentalista věří v jedinečnou účinnost evangelia při záchraně duší. To znamená, že spasení přichází jedině skrze víru ve vykupitelskou smrt Ježíše Krista, skrze víru celým srdcem. Je to jediný prostředek spasení spolu se skutečným obrácením a odevzdáním se Jemu.  Spasení tedy přichází výlučně skrze dílo obnovy, které vykonává Duch svatý, když přivádí hříšníka k novému životu v Kristu a dává mu novou přirozenost.

Skutečné spasení není možné najít v poslušnosti učení římskokatolické církve, jak to uvádí autoři spisu Evangelikálové a katolíci společně, který obhajuje ekumenickou činnost, se kterou začalo množství nových evangelikálů v Americe v roce 1994. Pokud řekneme, že spasení je možné dosáhnout jinak než jedině a pouze pokáním a vírou v Kristovo dokonané dílo, popíráme evangelium. Nicméně, toto je běžný postoj nových evangelikálů.

Když tato slova čtou staří evangelikálové, jen se zamračí a řeknou si, že jde o zbytečné přehánění. Určitě si pomyslí, že žádný skutečný evangelikál nemůže věřit, že by Řím či liberalismus měl moc zachraňovat. Ale přesně to vedoucí nových evangelikálů tvrdí už mnoho let (v psané podobě). Většina charismatiků (protože patří mezi nové evangelikály) říká to samé.  Není to výplod naší představivosti. Abychom mohli být věrni Pánu a Jeho slovu, musíme být coby věřící exkluzivisté.  Trvat na tom, že jedině ospravedlnění z víry přivádí hříšníka k Bohu. Fundamentalista se drží poznání, že biblická zpráva o vykoupení je absolutně nezbytná, a nedopustí, aby byla jakýmkoli způsobem oslabována. Spasitelná pravda nepřipouští kompromis a ztracené či potřebné duše nesmí být chybně oklamány. Křesťan nesmí a nemůže přiznat duchovní rozpoznání těm, kdo popírají evangelium.

2. Biblista

• Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti,  aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2 Tm 3,16–17)

Fundamentalista věří v neomylnost Bible, stejně jako v její autoritu, zatímco noví evangelikálové často nelpí na tom prvním a nikdy na tom druhém. Fundamentalista je biblista, protože věří, že Bible je dostatečným zdrojem veškerých informací v duchovní oblasti. Nikdy nesmí být narušena či doplněna žádným jiným autoritativním zdrojem. Fundamentalisté odmítají myšlenku, že Bůh promlouvá skrze kterýkoli z následujících pramenů; přitom každý z nich v různých dobách převzal nadvládu nad Biblí.

1. Církevní tradice.
2. Lidský rozum a poznatky.
3. Církevní sněmy (synody).
4. Charismatická zjevení.
5. Světská psychologie.

Fundamentalista věří, že Bible je jedinečná a skvělá, Bohem napsaná kniha, kterou je možné vykládat jen podle jejích vlastních zjevených pravidel. Protože Bible je úplná a dostatečná pro naplnění všech potřeb, musí biblista také věřit, že zjevení bylo dokončeno a že závěrečná slova knihy Zjevení je třeba brát doslova. Bůh bude soudit ty, kteří prohlašují, že přijali nové zjevení.

Pán Ježíš oznámil (J 16,13), že Duch svatý uvede apoštoly do veškeré pravdy. Jakmile dokončili Nový zákon, už nebylo co odhalovat. Etapa, ve které apoštolové a proroci pokládali základy, už skončila (Ef 2,20). Víra jednou provždy odevzdaná svatým (Ju 3) je úplná. Podobně dar zjevení (pro apoštoly a proroky) přestal být udělován, i dar vykonávat znamení, který potvrzoval opravdovost nositelů těchto zjevení, skončil spolu s jejich životy. Fundamentalista je tedy biblista – člověk, který se drží jedině Bible a věří v její úplnost a dostatečnost k naplnění každé duchovní potřeby. Z toho vyplývá, že takový člověk věří i v konečné zjevení Písma.

3. Kreacionista

• Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je Pánem nebe i země… (Sk 17,24)

Fundamentalista je vázán i k tomu, aby byl kreacionista, který doslovně přijímá záznam o stvoření v šesti dnech, jak jej přináší kniha Genesis a jak jej potvrzují i další odkazy v Písmu. Zpráva o stvoření není v Písmu součástí knih, které obsahují přenesené významy jako knihy prorocké, nenachází se v jedné z knih historických. Je představována jako zpráva obsahující fakta, a jako takovou ji přijímá i Pán Ježíš Kristus. Fundamentalista ví, že historie lidstva se doslova hemží alternativními názory ohledně vzniku života, a tím odráží snahu člověka (pod satanovým vedením) vytlačit osobu Stvořitele, a tak pozbýt jakýkoli smysl pro odpovědnost vůči Němu. Odklonit se od popisu stvoření v knize Genesisv podstatě znamená kapitulovat ve prospěch velké satanovy lži a udělat z Bible jen knihu určovanou omezeným lidským chápáním.

Noví evangelikálové se obvykle za biblický popis stvoření stydí. Příliš jim záleží na názoru lidí ze světa. Příliš se snaží být uznáváni světem a neevangelikálními učenci. Bojí se, že jimi budou ostatní pohrdat nebo je budou považovat za tmáře. (Pozn. autora: V době, kdy byla publikována kniha The Fundamentals (Základy), zaujalo množství vedoucích konzervativních evangelikálů pozici někde uprostřed mezi stvořením a evolucí. Arminián George Frederick Wright, profesor v Oberlinu (který do této publikace také přispěl), vyučoval Bohem řízenou evoluci a věřil, že ji může odvodit z Písma. Kalvinista B. B. Warfield považoval evoluci za právoplatnou teorii Božího stvořitelského umění až do doby, než stvořil Adama a Evu­ – oni už do evoluční teorie nepatřili. Nakonec však vše, co zavánělo teistickou evolucí (nebo postupným tvořením), upadlo v nelibost u starých evangelikálů, kteří takové snahy vnímali jako možný zničující útok na pojetí Boha jako Stvořitele a na celistvost biblického z jevení.)

4. Věřista

• Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným. (1 K 4,2)

Tento pojem, který jsem vymyslel, může znít zvláštně, v zásadě však vyjadřuje následující: Evangelikál starého typu nebo fundamentalista je ten, kdo věří v moc Ducha svatého, která se projevuje skrze slovo Boží a přináší všechna duchovní požehnání. Fundamentalista chápe, že Bůh dal svému lidu omezenou řadu jednoduchých „prostředků“, kterými mohou zasáhnout ztracené a povzbuzovat Boží lid. Udělal to tak, aby se Jeho lid musel se svou vírou obrátit na Něj a na­ Jeho žehnající moc. Jak to vyjádřil jeden spisovatel, v díle evangelia jsme „uzamčeni do víry“.

Noví evangelikálové tomu nevěnují pozornost. Přicházejí s nekonečným množstvím lidských vylepšení a triků, protože jsou zcela nespokojeni s metodami a prostředky, které ustanovil Bůh. Využívají světský styl hudby a „showbyznysovou“ prezentaci zábavy a dramatického umění. Jejich experti na růst církve nestudují Písmo, ale soustředí se na to, jak se rozrůstají úspěšné sbory bez ohledu na jejich teologii (včetně katolických církví a sekt), aby mohli převzít jejich metody a postupy. Noví evangelikálové po celém světě odhodili starý důraz na svědectví a vyučování a nahradili ho tělesnými, světskými a manipulativními přístupy.

Noví evangelikálové nejsou věřisté. Necítí se vázáni ctít pouze zvěstovatelské metody Bible, doprovázené upřímnými modlitbami k Bohu s prosbou o zdar. Pokud se dá něčeho dosáhnout lidskými silami a vynalézavostí, pak mnohem raději volí tuto možnost. Zanechat je pouze s metodami, které používali apoštolové, byli by zoufalí, protože nový evangelikalismus nedává mnoho prostoru víře. Nepřekvapí nás, že množství nových evangelikálů se stalo charismatiky, protože už dlouho mají sklon hledat viditelná znamení, aby mohli zapůsobit na lidi. Znamení a zázraky charismatiků jsou v dokonalém souladu se sklony nových evangelikálů jednat podle toho, co vidí, a ne vírou. Božímu dílu nepomáhají triky, ani bohatství či lidská síla, ale Duch Páně skrze víru. To je klíčový princip skutečného fundamentalismu. Jednoduše se spoléhají na Boží metody (biblické metody), na víru a modlitbu. Fundamentalisté jsou v tomto smyslu věřisté.

5. Evangelista

• Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého  a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. (Mt 28,19–20)
• …konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě. (2 Tm 4,5)
• …běda mně, kdybych nekázal. (1 K 9,16)

Fundamentalista je nadevše evangelista. Skutečně věří tomu, že pouze evangelium přijaté vírou může zachránit ztracené duše. Proto je vášnivým ochráncem a obhájcem nedotknutelnosti evangelia. Stejná vášeň ho nutí rozhlašovat evangelium široko daleko. Fundamentalista chce vidět opravdová obrácení působením Ducha svatého, ne jen povrchní souhlas s vírou nebo (osobní) rozhodnutí. Touží vidět skutečné pokání a víru, které doprovází všechny znaky nového zrození. Ve svých kázáních často vyzývá a protestuje, a modlí se za Boží požehnání, které by přineslo spásu mnohým.

Zdá se, že nový evangelikál se až příliš často zajímá o množství než o skutečně obrácené. Snad mu ani nevadí, že jeho obrácení tančí, pijí a nadále navštěvují večírky, divadla, honí se za kariérou nebo jinými světskými zájmy. Vždyť mnohé z uvedených druhů zábavy se dokonce stávají součástí jeho uctívání a hlásání evangelia.

Jestliže je nový evangelikál odborným „evangelistou“, hledá kompromis s Římem, jeho poselství je rozředěné, zaměstnává světské hudební a jevištní hvězdy, aby získal přízeň a uznání ve světě. Omezuje své poselství tak, aby neurazil své katolické souvěrce, takže už není hlásána celá Pravda. Fundamentalista věří, že hlásání evangelia je závislé na práci Ducha svatého, a proto zavádění nových prvků, které Boha uráží, Ho jistě zarmoutí a bude překážkou pro opravdové požehnání.

Nový evangelikál rád pořádá různé sociální programy, často v součinnosti s neevangelikálními církvemi (ačkoli obvykle nadmíru přehání úroveň a efektivitu takového úsilí). Oproti tomu fundamentalista ví, že samotné evangelium přináší největší sociální pomoc do života lidí a rodin, a to takovou proměnou a nápravou, jakou nemůže způsobit žádná materiální pomoc. Určitě nesnižuje význam charitativní pomoci, vždyť fundamentalisté ze všech částí světa vynakládají na tuto oblast obrovské finanční částky. Přesto fundamentalisté kladou nejvyšší důraz na evangelium, skrze něž přichází věčná záchrana pro ztracené duše.

6. Separatista

• Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? … A proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se‘, praví Hospodin, ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu‘. (2 K 6,14–17)
• Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! (Ga 1,8)

Fundamentalisté vždy hledají způsob, jak uchránit učení o víře, která zachraňuje duše, před znečištěním, rozřeďováním nebo zánikem. Nemíní popírat tyto doktríny tím, že přiznají duchovní rozpoznání lidem, kteří je odmítají. Nebudou podporovat názory, které Bůh odmítl. Budou a musí projevovat duchovní soucit (v duchu Římanům 10,1) vůči těm, kteří žijí v omylu, ale nikdy je v jejich klamu a omylu nebudou utvrzovat. Bůh volá svůj lid, aby ochraňoval Boží pravdu (a Boží církev) před chybným učením a aby stál jako osobitý, oddělený svědek.

Věřící starého stylu – naprosto oddaní Bibli – jsou Bohu zavázáni k poslušnosti a musí udržovat své sbory oddělené od všech forem falešného učení, které ničí doktríny o spasení duší z víry, jako je ospravedlnění jedině z víry. Pro fundamentalisty znamená oddělení se od hříchu, od světa a od falešného učení. Vyjádřeno jinými slovy to znamená, že fundamentalista touží vést postupně posvěcovaný život, bez světských vlivů, v církvi, která nedává prostor ani povzbuzení odpůrcům evangelia. Fundamentalista je vzdálen negativním postojům, a přesto si je jistý, že takto se projevuje poslušnost vůči jasným Božím nařízením a konec konců je to také nejpřínosnější způsob, jak prosazovat a chránit spásné Kristovo evangelium.

Coby separatista je fundamentalista připraven, pokud bude povolán, dokonce zemřít, než aby uznal jakékoli „jiné“ evangelium. Celá vznešená armáda protestantských mučedníků sestávala ze separatistů v tom nejlepším slova smyslu. Jistěže žádný fundamentalista si nemůže být sám sebou jistý, jak by obstál v hodině zkoušky, ale ve svém srdci je k tomu odhodlán, spíše než by zapřel svého Spasitele. Doufá, že v síle, kterou dává Pán, bude věrný dokonce až na smrt, protože ví, že Bůh mu svěřil do opatrování ten nejslavnější a nejdrahocennější poklad na zemi, zprávu o usmiřující a vykupitelné lásce. Jak by mohl takový poklad zapřít? Jak by se mohl vydržet dívat na to, jak je jeho hodnota snížena na úroveň skutků Říma nebo pyšné liberální domněnky?

Žel musíme říci, že je těžké si představit nové evangelikály, jak jsou ochotni zemřít za základy své víry. Už tisíckrát tyto základy zaprodali. Souhlasili s tím, že budou postaveny na stejnou úroveň jako spasení ze skutků, které hlásá Řím. Noví evangelikálové nejsou ochotní stát za pravdou, ani když jim nehrozí žádné fyzické utrpení nebo strádání. Jsou pro mír a bratrství i s odpůrci evangelia. Dávají přednost společným podnikům. Velmi rádi udržují blízké vztahy s liberály a katolíky při činnostech vykonávaných jejich denominacemi. Působí jim potěšení pod nimi sloužit. Horečně je objímají a nazývají je „bratry“ (a to i na národních televizních kanálech). Nadšeně přijímají neevangelikální duchovní a pastory jako vážené spolupracovníky a Boží služebníky bez ohledu na to, zda jsou z té či oné církve nebo zastávají to či ono učení.

Fundamentalista, vědom si své slabosti a malosti, si přes to všechno přeje celým svým srdcem stát pevně za Pánem, bez ohledu na to, co ho to může stát. Musí být separatista. Musí bojovat za pravdu, protože ji miluje víc než svůj život.

7. Aktivista

• A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. (Mt 5,15)
• Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti; vím, že nemůžeš snést ty, kdo jsou zlí, a vyzkoušel jsi ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři. Máš vytrvalost a trpěl jsi pro mé jméno, a nepodlehls únavě. (Zj 2,2–3)

Tento sedmý rys fundamentalismu není příznačný pouze pro něj. U jiných směrů totiž najdeme také důraz na vitální aktivitu, a to dokonce i u sekt. Je zahrnut do tohoto seznamu jako výzva, protože věrnost pravdě nedoprovázená horlivostí je jistě velkým pokrytectvím.

Pravý fundamentalista musí být aktivista. Věří, že Bůh používá lidské nástroje a že každý křesťan je povolán ke službě pro království. Ví, že by se měl cítit Bohu natolik zavázán za spasení a natolik mít na paměti Jeho čest, jméno a slávu, natolik by měl být pohnut soucitem vůči ztraceným, že bude pracovat pro království. Jak by někdo mohl milovat pravdu a přitom v klidu odpočívat v tichém koutku svého žití? Smutné však je, že při řízení svého času a práce podléháme pokrytectví. Ale evangelikálové starého stylu přijímají výzvu a věrně konají.

Považujeme se za evangelikály starého stylu, a přesto nevykazujeme příliš mnoho horlivosti pro Pána? Ve Spojeném království je díky Bohu mnoho evangelikálních církví starého stylu, ale zdá se, jakoby některé nevnímaly svět kolem sebe. Skutečný historický fundamentalismus (pokud se vrátíme zpátky do dvacátých let dvacátého století) shromažďuje děti do nedělní školy, žije ve společenství, neustále káže evangelium a využívá všech možností, jak oslovit lidi evangeliem. Pokud v nás žije Duch Nového zákona, nemůžeme a nebudeme odpočívat, dokud práce nepoběží a Pán nebude oslaven.

Jsme fundamentalisté ve smyslu, jak je popisují tyto stránky? Může naše církev nést označení fundamentalistická? Jak si stojíme v těchto otázkách? Toto je původní biblické křesťanství a nic víc. Modlíme se za velký návrat a obrácení k evangelismu starého stylu v naší zemi. Toužíme vidět velký počet těch, kteří nesou charakteristické rysy pravých fundamentalistů – nadšených pro základní doktríny víry.

– Peter Masters –
Překlad Dana Vondrušková

Předchozí části naleznete v ZODu č. 106, s. 23, pod názvem „Nový evangelikalismus“, a v ZODu č. 107, s. 25, pod názvem „Co říkají noví evangelikálové o fundamentalistech“. Celou brožuru bychom rádi v dohledné době publikovali na našich webových stránkách a později také, dá-li Bůh, v tištěné podobě.