Milí bratři a milé sestry,

dnes máme neděli Trojice svaté, a v tento den si máme připomínat, že máme Boha, který se zjevuje ve třech osobách. Je to Bůh Otec – Stvořitel, Syn Ježíš Kristus – Spasitel, Duch svatý – Posvětitel. Mezi těmito osobami Trojice panuje dokonalý vztah lásky. A právě dnešní text hovoří o všech osobách Trojice. Nicméně hlavním námětem našeho textu je Boží sláva. My, jako Bohem stvořené bytosti, si musíme stále znovu a znovu připomínat, že zde nejsme pro sebe, nýbrž pro Boží slávu. Je to proti naší přirozenosti. Stále s tím musíme bojovat. Stále nás to táhne k naší vlastní slávě. Stále chceme, aby tady byl Bůh pro nás. Ale přitom máme toužit po tom, abychom tu byli my pro Něj. Vyslechněme, co říká dnešní text o Boží slávě.

• V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy. (Ef 1,13–14)

Jak jsem již řekl, tento text se dotýká všech osob Trojice, a přitom hovoří o Boží slávě. Podívejme se tedy, co nám tyto dva verše ukazují o vztahu Trojice a Boží slávy.

1. Cíl: Otcova sláva

Když se podíváme na poslední úsek našeho textu, čteme zde o tom, že si Bůh vydobyl věřící lidi, aby se stali „chválou Jeho slávy.“ To je takový zvláštní termín. Ale v praxi to znamená, že křesťané, ti, kdo patří Kristu, zvyšují Boží slávu.

Představte si krásnou nevěstu. A představte si, že tato nevěsta má nějaký pěkný náhrdelník. Ten náhrdelník zvyšuje, nebo ještě lépe zdůrazňuje její krásu. A my zde čteme, že pokud patříme Kristu, zvětšujeme nebo zdůrazňujeme Jeho slávu. Nevím, co vás při čtení těchto slov napadá. Já si říkám, že moje přítomnost u svatého, dokonalého Boha bude vždy ostudou. Vždyť jsem takový hříšník, a tak často Ho svým chováním zklamu. Ale ono nejde o naši hříšnou lidskou přirozenost. Ne, ta nepřináší Bohu slávu. Slávu Mu přináší fakt, že pokud jsme věřící, tak platí, že nás sám Bůh vytrhl ze spáru ďábla a povolal za své.

Boží sláva je pro nás něco tak nepochopitelného, že ji vůbec nedokážeme uchopit. Boží slovo nám dává jen náznak, když říká:

• To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: Září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek. (Zj 21,23)

Boží sláva je prostě nepopsatelná. Boží sláva je vzácný dar, ale na druhou stranu nám Bible říká, že když budeme usilovat o to, abychom žili tak, jak to chce náš Pán, budeme Boží slávu rozhojňovat. Poslouchejte, co řekl Pavel:

• Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží. (1 K 10,31)

Náš život, naše poslušnost mohou způsobit, že se rozhojní Boží sláva. Není to něco úžasného? Já, obyčejný človíček tady v maličké České republice, se mohu zasloužit o to, aby přibylo Boží slávy. Kéž bych opravdu tuto svoji příležitost využil.

2. Nástroj: Kristova oběť

Ukázali jsme si, že cílem všeho je, aby byl Bůh oslaven. A pro někoho to může být velkým zklamáním, protože očekával, že cílem je, aby byl oslaven on sám. Takový člověk najednou zjišťuje, že křesťanství není v prvé řadě o tom, že jsem lepším člověkem, nýbrž o tom, že tváří v tvář poznání Boha mi dochází, jak velký je On, a jak nicotný jsem já. Najednou člověku dojde, že nemůže Bohu přikazovat, co má dělat. Nemůžu Mu nic přikazovat, když řeším své nemoci, své finanční problémy nebo třeba svůj charakter.

A teď by se někdo mohl zeptat, proč vůbec věřit takovému Bohu. A i tento text nám říká proč. Je zde řeč o evangeliu. A evangelium je ta dobrá zpráva. Je to dobrá zpráva o tom, že si nás Bůh zamiloval a přijal nás do Své slávy. Jakým způsobem nás Bůh přijal do Své slávy? Skrze Ježíše Krista. A zde máme druhou osobu Trojice.

Všichni víte, že Ježíš Kristus dal svůj vlastní život, abychom se se svým Bohem mohli radovat z Jeho slávy a mohli na ní mít podíl. Díky Jeho smrti je každý, kdo Mu uvěří, nazván Božím synem, a má tak podíl na Boží slávě. Pavel řekl:

• Proto se navzájem přijímejte, jako i Kristus přijal nás do Boží slávy. (Ř 15,7 B21)

Všimněme si jedné velmi důležité věci. Pavel říká, že už jsme přijati do Boží slávy. A to je něco zvláštního. Protože se mnozí z nás tak necítí? Možná si řeknete, že pokud to, co zažíváme, je Boží sláva, tak nám tedy asi k ničemu není. Stále zažíváme bolesti, stále procházíme trápením, stále něco! Kde je ta Boží sláva? Odpověď tkví v tom, že dokud jsme ještě v tomto hříšném těle, nemůžeme Boží slávu dokonale vnímat. Zažíváme jen její náznaky. A ty zažíváme ve chvílích, kde se ve víře absolutně spoléháme na Boha. V té chvíli zažíváme Boží slávu.

Sám osobně jsem nejvíce vnímal Boží slávu, když jsem sám Bohu vyznával svoji lásku a absolutní důvěru, a to především v těžkostech. Dále jsem ji zažíval ve chvílích, kdy podobné věci vyznávali druzí. Když nemocný člověk s touhou po životě vyzná, že je ochoten z Boží ruky přijmout i smrt, zažívám Boží slávu. Když vdova vyzná: „Bůh dal, Bůh vzal, jméno Hospodinova buď požehnáno!“, tehdy zažívám Boží slávu. Když dívka s touhou po vztahu a manželovi Bohu vyzná, že chce být raději navždy bez manžela, ale s Ním, než s manželem a bez Něj – potom zažívám Boží slávu. Když slyším mladé lidi, kteří říkají a žijí to, že jsou na misii ochotni položit i život, aby bylo šířeno evangelium – tehdy vidím Boží slávu. Jak jsem řekl, zde na zemi zatím zažíváme jen odlesk Boží slávy, ale Boží sláva je i zde. A jednou, jednou ji uvidíme a zažijeme plně.

Kristus je ten, kdo nám vydobyl spasení a kdo nám také připomíná, že každý den, znovu a znovu, jsme uzdravováni Jeho ranami, abychom i my mohli být součástí Boží slávy.

3. Důkaz: Závdavek Ducha

Závěr našeho textu patří Duchu svatému. Je zde řeč o tom, že ti, kdo uslyšeli evangelium o tom, co Bůh pro Svou slávu učinil v Ježíši Kristu, a kdo tomu uvěřili, přijali závdavek Ducha svatého. A to máme třetí osobu Trojice v akci. Tento text nám říká, že ve chvíli, kdy člověk uvěří, dostává Ducha svatého. Takže od chvíle, kdy jste uvěřili, má tento Duch svatý prostor ve vašem životě. Otázkou pak už zůstává, kolik prostoru Mu dáváme.     

Každopádně už není třeba žádné další zkušenosti či žádného dalšího prožitku, abychom ve svém životě zažívali moc Ducha svatého. Dostáváme Ho ve chvíli, kdy jsme uvěřili. To říká tento text. V Bibli je popsáno několik situací, kdy tomu bylo jinak. To se týká především letnic, které jsme si připomínali před týdnem. Tehdy Duch svatý nově sestoupil na apoštoly. (Skutky 2) Jinak tomu bylo také, když bylo evangelium poprvé přineseno Samařanům (Skutky 8). A do třetice tomu bylo jinak, když bylo evangelium předáno pohanům, konkrétně Kornéliovi (Skutky 10). V těchto případech se odehrálo zvláštní přijetí Ducha svatého jako znamení toho, že evangelium bylo zvěstováno další skupině lidí. Jinak ale Pán Bůh zaslibuje, že dar Ducha svatého přijmeme hned při svém obrácení, jak říká náš dnešní text.

To ovšem neznamená, že tady s Duchem svatým končíme. Přesný opak je pravdou. Boží slovo nám říká, že povinností křesťanů je usilovat o to, aby Duch svatý měl co nejvíce prostoru v jejich životě. Apoštol Pavel zapsal:

• Neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale buďte naplňováni Duchem. (Ef 5,18)

Máme být naplňováni Duchem svatým. To znamená, že máme usilovat o to, abychom se nechali vést více Duchem svatým, a méně sebou samými. To se má projevit přítomností ovoce Ducha svatého jako je láska, radost, pokoj a další.

Co má věřící člověk dělat, aby byl naplňován Duchem svatým? Především o to má prosit! Prosme o přítomnost Ducha svatého v našich životech. A potom je zde druhá rada, máme Ho používat. Je to stejné jako s našimi svaly. Když je nepoužíváte, ochabnou. Stejně je to s Duchem svatým. Když Ho nepoužíváte, když Ho zarmucujete, ochabne. Ubývá Jeho vliv v našem životě. Ale určitě bude Duch svatý ve vás posílen, když budete reagovat pokáním na Jeho jemný hlas, který usvědčuje z hříchu. Určitě bude Duch svatý ve vás posílen, když poslechnete Jeho nabádání a půjdete se smířit s bratrem. Určitě bude Duch svatý ve vás posílen, když zareagujete na Jeho volání a zapojíte se do nějaké služby. Určitě bude Duch svatý ve vás posílen, když se spolehnete na Jeho ujišťování ve chvílích, kdy vás přepadne strach a pochybnosti. Bratři a sestry, buďme naplňováni Duchem svatým.

Náš dnešní text nás přímo nevybízí k naplňování Duchem svatým, ale oznamuje nám dobrou zprávu, že jsme přijali pečeť Ducha svatého, jako zálohu na to, že jednou budeme v nebesích účastni dokonalé Boží slávy. Tato záloha nám připomíná, že nejde o nás. Jde o Boží slávu. Ale dokonalý a všemocný trojjediný Bůh chce tuto slávu zažívat s námi. Kéž bychom s Ním v Jeho slávě jednou všichni byli.

– Michal Klus –