Nikdy se to sice nestalo, ani stát nemohlo, ale nepřipomíná vám to něco?

Apoštolé seděli společně v místnosti a živě diskutovali, když tu se náhle uprostřed nich objevil Ježíš. Právě ten, kterého vedoucí Izraele i Římané poslali na smrt.

Byl opět mezi svými a byl živý. Po pozdravu „Pokoj vám“ před užaslými zraky přítomných řekl: „Hoši (J 21,5 B21), je nutno zajistit nápravu křivd, které se mně a vlastně i vám staly. Nuže, pojďme to zrekapitulovat: Moje újma – bolestné, suknice nesešívaná, roucho, náklady na vonné masti a náklady na pohřeb. Vaše újma pak deprese a psychické strádání po mém ukřižování.“

Dále pak pokračoval.

„Když jsem umíral, tak jsem jim sice dokázal odpustit, ale náhrady za to, co mi vzali, se nechci vzdát. Ta suknice měla svou cenu, ten šat také, a to nemluvím o tom ponižování a bolesti.

A nejen to, Pilát dobře věděl, že jsem nevinný, ale ze strachu mě poslal na potupnou smrt.

Jak jsem vám už jednou řekl, je mi sice dána veškerá moc na nebi i na zemi (Mt 28,18), jsem Bůh, kterému patří vše a svým slovem všechno udržuji (Žd 1,3), ale toto jim nedám. Musí mi vše, co mi neoprávněně vzali, vrátit. A to podotýkám, že se dobrovolně vzdávám příjmů, které nošením mého šatu získali. Vždyť ho užívali už nějaký čas a měli z něho užitek. Ten si velkoryse nebudu nárokovat.

Nejen oděv, ale i ty masti mají však svoji hodnotu, která se dá finančně vyjádřit.

Byla mi učiněna křivda. Sice žiji, jsem vlastně tvůrcem a majitelem všeho stvoření, mám neomezenou moc, ale ty šaty, suknici a náhrady za pohřeb a vonné masti jim nedaruji. Ať to vrátí, a to, co nemohou, jako tu mast a bolestné, ať zaplatí.

Teprve potom budu uspokojen a vše, co mi vrátí, do posledního penízku použiji jen a jen pro větší slávu Boha Otce v nebesích, který jistě mému dílu, na něž tyto peníze použiji, požehná.“

– Jaromír Bubeníček –