Čas od času se setkáváme s otázkou, proč stále klademe důraz na Boží svrchovanost? Protiotázka by mohla znít – A proč ne? Není snad Boží svrchovanost tím nejdůležitějším, čím se má křesťan zabývat? Kdo jiný nám může ukázat konec vlastní soběstačnosti? Kdo vede naše kroky? Jak poznáme, co od nás Bůh očekává? Jak jinak můžeme být Jeho dílem? Není snad zdrojem veškeré moci a autority nade vším, co stvořil? Nacházíme opravdovou radost z Boha a žijeme pro Jeho slávu? Nemáme snad vším, co činíme, vzdávat chválu Nejvyššímu? Kdo či co jiného si zaslouží větší pozornost? Nechme promluvit jednoho z čtenářů, kterému není Boží svrchovanost lhostejná:

Jaký by to byl Bůh, kdyby nevěděl před stvořením světa, kdo bude spasen a jak? Vždyť On vše naplánoval a předurčil! Nevidíte tu nádheru poznání v praxi a v historii? Tak slavné říše..., Kýros veliký, Hospodinův vyvolený, kde o něm čtete? Ten, jehož zápisky hltal Alexandr Makedonský na svých válečných taženích – byly jeho biblí. Alexandrova úchvatná říše, římská úchvatná říše, egyptská říše, všechny vlády, moci, světa, co je svět světem. Mocné drtivé legie. David a jeho úchvatní stateční hrdinové. Samson. To vše Bůh předem vyvolil a určil, že tak se to stane! Já, který jsem celý život hltal dějiny, najednou vidím o to většího Boha, Boha bohů, který jim dal všechny tyto říše, jejich králové, císařové, vládci, prezidenti, všichni složí k nohám Pána Ježíše Krista svou moc! Jaká nádhera a velikost Boží! To je přece úchvatné. Já to pořádně nechápal. Až když tuto pravdu Písma odhalí člověku sám Otec, uvidí, že vše bylo určeno předem z Boží vůle, kam až co Bůh pustil, kam už ne. Vše je Jeho úradek, to je nádhera. Vše je dílo svrchovaného Boha! Jaká velikost! Cožpak On někdy něco nevěděl? Co by to bylo za Boha, kterého člověk mrzačí popíráním vyvolených osob? A nejen to. Duchovně mrtví lidé by se do nebe tlačili a On by hleděl v úžasu, vítal je a v duchu si říkal – hle, tady přichází další mrtvola, která mne překvapila. Vítej. Ne, do nebe přicházejí znovuzrození svatí podle Jeho vyvolení a předurčení! Jakým způsobem by mohly duchovní mrtvoly vstát? Cožpak by Ten, který ví o každém vrabci, každém vlasu na mé hlavě, najednou nevěděl, koho určil ke spáse a kdo je vyvolený? Jakého Boha popírači toho tzv. kalvinismu, ve skutečnosti Božího slova, vlastně chrání? Jakou Bibli čtou? Ten, kdo kastrujete Boží slovo, de facto Boží slovo popírá. Dělá ze skutečného Pána pánů, Krále králů, Svatého, Svrchovaného Boha nemohoucího boha, který trpělivě čeká, čeká na naše rozhodnutí, jak to vlastně všechno dopadne; klepe se a trpí, protože neví, kdo mu srdce otevře a kdo ne. Ubohost takového evangelia, takové mrzačení Božího slova, mrzačení velikého a mocného Boha do podoby nemohoucího starce, je vykastrovanou lidskou podobiznou k obrazu padlého člověka.

–        J. B. –

Připomeňme si několik veršů, které o Boží svrchovanosti hovoří:

• Hospodin si postavil trůn na nebesích, všemu vládne svou královskou mocí (Žalmy 103,19).
• …neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho (Koloským 1,16).
• Ach, Panovníku Hospodine, hle, ty jsi učinil nebesa i zemi svou velikou mocí a svou vztaženou paží. Tobě není nic nemožného (Jeremjáš 32,17).
• Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé (Zjevení Janovo 21,6).
• Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! „Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?“ „Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?“ Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen. (Římanům 11,33-35)

Můžeme snad přidat něco důležitějšího? Vždyť je to On, kdo nám dal nové srdce!

• A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. (Ez 36,26)

Důraz na Boží svrchovanost vyjadřuje, že milujeme svého Pána celým svým srdcem, myslí a silou, je to projev a nedílná součást chvály a uctívání svrchovaného Boha, v níž budeme pokračovat na věčnosti.