Přísloví Indiánů z kmene Dakotů zní: "Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!"

Nicméně v profesionálním (i běžném) životě často prosazujeme poněkud jiné strategie:

• obstaráme si větší bič,
• vyměníme jezdce,
• říkáme: Vždyť ten kůň vždycky jezdil.
• založíme pracovní skupinu pro analýzu koně,
• navštívíme jiná místa, abychom se podívali, jak se tam jezdí na mrtvých koních,
• zvýšíme standard kvality pro jízdu na mrtvém koni,
• vytvoříme ‚task force‘ pro oživení mrtvého koně,
• vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých koní,
• upravíme kritéria, podle kterých se určuje, zda je kůň mrtvý,
• zaplatíme externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni,
• zapřáhneme několik mrtvých koní k sobě, aby se jim společně lépe táhlo,
• prohlásíme, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm ještě nedalo jezdit,
• vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém existují levnější poradci,
• zakoupíme něco, po čem bude mrtvý kůň běžet rychleji,
• nasedneme na svého starého slabého osla a zamaskujeme ho mrtvým koněm,
• nařídíme přesčasy a nosíme mrtvého koně sami,
• restrukturalizujeme stáj,
• zdvojnásobíme příděly krmení,
• prohlásíme, že mrtvý kůň byl už od samého počátku naším cílem,
• povýšíme jezdce,
• budeme zapírat, že jsme kdy nějakého koně vůbec měli,
• sedneme si a budeme čekat, až se kůň sám zvedne...

Jakákoli podobnost s existujícími firmami, jejich projekty a poradci je čistě náhodná.

– internet –