• Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. (2. Tm 4,3)

• Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte! (2. K 11,4)

Je to již skoro devět let od doby, kdy jsem prožil něco, co nikomu nepřeji, ale zároveň toužím, aby každý mohl zakusit a přijmout to, co přinesly tyto události do mého života. Můj starý život byl potvrzením pravdy Písma o zkaženosti člověka, a o tom, že každý záměr lidského srdce je jen a jen zlý. Podrobnosti o tom, kým jsem byl, a kam až mě zavedla má hříšná přirozenost, i to jakým způsobem jsem byl usvědčen (vyučen od Boha) patří ovšem do jiného příběhu. Snad jednou Pán dá, a budu moci svědčit více o Boží milosti, která přišla díky zatvrzelosti mého srdce tak „tvrdě a razantně do mého života“. Dnes chci však mluvit o něčem jiném. Chci mluvit o tom, co stále více trápí mé srdce a způsobuje bolest nejenom mně, ale jistě i mnohým dalším sourozencům v Kristu. Chci mluvit o velmi pomalém a nenápadném nahrazování evangelia, které máme v Písmu tak jasně před očima, které znělo již z úst proroků (Iz 53, 1 -12), z úst Jana Křtitele (Mt. 3, 1–3), z úst samotného Pána Ježíše (Mt. 4, 17) a také z úst apoštolů (Sk 2, 14 – 41) a všech následovníků Pána Ježíše (Mk. 16, 15 – 16). Chvála Bohu i dnes zaznívá z úst mnoha současných učedníků. Zároveň se však v křesťanských sborech ozývá čím dál tím více evangelium, jehož podstatou a centrem není Kristus a kříž (1 K. 2, 1 – 2), ale člověk. Člověk, který odmítá kříž Kristův (Ř. 8, 3 – 14; Mt. 10, 38 – 39). Duch boží nás však jinou cestou než cestou kříže nepovede. Člověk žijící s představou Boha, kterou si vytvořil sám, tento Bůh je v naprostém rozporu s Bohem Písma, je Bohem určeným k naplňování představ a přání člověka (Mt. 10, 38 – 39). Tohoto Boha ve své pýše činíme sobě rovným, ba co více, stavíme se nad něho (Iz. 29, 16; 45, 9)! Centrem všeho dění již není Bůh, ale sebestředný člověk, již nespěje vše k slávě boží (Ko 1,16), ale jen k naplnění přání a potřeb člověka, kterému je Bůh pouhým prostředkem k dosažení tohoto. Konzumovaný Kristus se stal někým, kdo je zde proto, aby náš život zde měl ty správné grády a okořeněný Kristem tu správnou dimenzi kvality.

Pokud toto přijímáme, tomuto věříme a toto zvěstujeme, tragicky se míjíme cílem a hrozí nám, že naším údělem bude pláč a skřípění zubů (Mt 8,12; 13,42; 13,50; 25,30; Lk 13,28)!

Příklad toho, co dnes zvěstujeme a přinášíme světu:

Opravdu ti říkám, že víra v Ježíše není jen nějakým prázdným filosofováním, nebo jen pohledem na svět a jeho bytí! Život s Ježíšem je mnohem víc! Křesťan totiž chodí v moci. Existuje zvláštní moc, ve jménu Ježíše Krista. Ježíš dává moc žít úplně nový, jiný život. Můžeš se na něj ve všem spolehnout, není žádná starost a problém, který bys s ním nevyřešil. On je opravdu odpovědí na všechny tvé problémy. Všechny své problémy a to co tě tíží mu můžeš dát, on to ponese s tebou a za tebe. Bůh to sám v Písmu říká. Věř tomu!

Opravdu ti říkám, že to fakt funguje! Zažil jsem to taky. Vím, že máš hodně námitek proti Bibli. Bible ale opravdu funguje! Lidé, kteří uvěřili v Ježíše, zakouší změnu svého života přesně tak, jak ti to říkám. Nacházejí novou naději a smysl života. Ježíš Kristus je jejich nejvěrnější a nejlepší Přítel.

Ježíš slíbil, že bude pořád s námi a nikdy nás neopustí, a taky, že když ho o něco poprosíme v jeho jménu, tak nám to dá. S ním všechno zvládneš a bude se ti dařit.

Opravdu ti říkám, že nic lepšího než milovat Ježíše není, s ním si opravdu budeš moci užívat života! Já už to žiji několik let. Zažil jsem život i bez něj. Není na světě nic, co by mě vnitřně naplňovalo víc než Ježíš.

Toužíš-li po něčem víc, než je pouze nudný život, pozvi Ježíše do svého srdce. Dovol Ježíši, aby naplnil všechny oblasti tvého života. Choď s Ním úplně všude. Kup si Bibli, Bůh bude mluvit přímo k tobě osobně právě skrze Písmo! Zažiješ věci, o kterých se ti zatím ani nesnilo!!!… Najdi si živou církev, která má ve svém „programu“ Ježíše na prvním místě a JDI DO TOHO! Jdi do Ježíše! Pravý život tě teprve čeká s ním!

Možná, že se vám na tom nezdá vůbec nic v nepořádku. Říkáte si, vždyť to tak je, my přeci můžeme ke spoustě zde citovaných skutečností říct amen. Já bych vám však chtěl ukázat, jak daleko je tato zvěst od zvěsti Bible. Jak moc se liší toto „evangelium“ od evangelia o Ježíši Kristu (Mt. 4, 17). Od toho, které předpovídali proroci vedeni a puzeni Božím Duchem, (Iz 53, 1 -12), od toho které oznamoval hlas volajícího na poušti, hlas Jana Křtitele (Mt. 3, 1–3). I od toho, které sám Pán Ježíš zvěstoval (Mt. 4, 17) a poté apoštolové (Sk 2, 14 – 41) a všichni věrní učedníci a následovníci Ježíše Krista ( Mk. 16, 15 – 16). A to i přesto, že spolu s vámi řeknu ano, mnoho z těch věcí, které jsou v této zvěsti, jsou pravdivé. Ano věřit a žít křesťanský život není jen prázdným filosofováním a filosofickým nazíráním na svět. Ano v Ježíšově jménu je moc (Mk. 9, 39; 16, 17; Sk. 4, 12), moc Boží, tedy ta absolutně svrchovaná nad vším co jest (Iz. 57, 15). Tato moc dává žít úplně nový život (2 K. 5, 17)a je pravdou, že se na Krista můžeme plně spolehnout (Žd 13,15)!

Tak bychom mohli pokračovat dál, a souhlasit poměrně snadno skoro s každým dalším výrokem této zvěsti. Přesto trvám na tom, že toto není evangelium Bible a Ježíše Krista. Je to evangelium převrácené a překroucené, vzešlé z padlého člověka a z jeho představy Boha. Ta je stejně překroucená a špatná jako tato zvěst. Do centra staví člověka a vše ostatní je pouze prostředkem k tomu, abychom mohli žít ten báječný nový život. Sám Bůh a Ježíš Kristus je jen prostředkem k naplnění všeho slibovaného. Toto evangelium láká lidi na dobré věci a požehnání, které opravdu mnohdy zakoušíme v Kristu, ale problém je v tom, že to nejsou ty hlavní pravdy pravého evangelia, a není samozřejmostí, že budeme zakoušet tyto věci vždy a za všech okolností, a všichni křesťané po celém světě. Ať se zamyslí každý, kdo tuto zprávu zvěstuje jako evangelium, co by řekla a přinesla tato zpráva manželskému páru jdoucímu v Nigerii na bohoslužbu, po cestě byli napadeni, muži uťali pro víru v Krista hlavu a ženu podřezali, útok však přežila. To opravdu není nudný život. Oni opravdu zažili věci, o kterých se jim ani nesnilo! A co víc, opravdu to bylo proto, že měli ve svém programu Ježíše (2. Tm 3, 11–12).

Pravá zvěst evangelia nepřináší pravdy, které nás povedou k soustředění na život zde na tomto světě (Žd 11,13; 1. Pt 2,11). Pravda evangelia vzhledem k tomu, co se dozvíme o Svatém Bohu, o stvořeném světě, o lidech stvořených k Jeho obrazu nás vede na prvním místě na kolena, k pokání (Mt 3,1–3) a poznání, že důležitým pro nás je to co nepomíjí, důležité je jak a kde budeme trávit věčnost, protože nic hříšného nemůže a nebude pobývat v Božím městě nebeském Jeruzalémě (Mk 16,15–16; Ž 15,1; 24,3; Zj 21,27; 22,3)! Pravé evangelium zasahuje hříšníky a sráží je na kolena před rozhněvaným Bohem (Iz 49,7; Ř 14,11; Zj 15,4). Kdo není v Kristu, je nepřítel Boha (Ř 8,7). Lákat nepřítele Kristova na slova o tom, jak to bude parádní a úžasné s Kristem a v Kristu, jak to bude nové a bez nudy a jak Ten, jehož jsi nepřítel, se snahou přetrhne, aby naplnil všechny tvé představy a přání a zbavil tě všech starostí? Nezlobte se, to není jen absurdní, to je zvrácené. Bůh si nás nemusí a nebude kupovat, abychom laskavě přestali být jeho nepřáteli. On je Pán (Gn 15,7; 17,1; 24,48; Ex 19,5; Ž 33,8; 66,4; 96,1; 96,9; 98,4; 100,1)! Uvědomujeme si správně, co to znamená? Ne On potřebuje nás, my potřebujeme zoufale Jeho, Krista a dílo Golgoty (Mt 3,9; Lk 3,8; 19,40)! Navíc by nám to bylo jen ke zkáze, protože i kdyby si nás takto koupil, nevyřešil by se tím hřích oddělující nás od Boha (Ř 6,23; 1. K 15,56).

Zapomínáme na pravdu Písma o všech těchto skutečnostech, o tom, že přirozenému člověku je vše z Boha cizí a odporné (1 K 2,14), přizpůsobujeme Krista a evangelium světu, tak aby to vše bylo pro tento svět jen další lákavou nabídkou lahodící jeho touhám (2 Tm. 4, 3). A co hůř děláme to pro zaplnění sedadel v našich modlitebnách a kvůli touhám své vlastní sebestřednosti, která je v protikladu Duchu Božímu (Ř 7,23; Ga 5,17). I my samotní křesťané podléháme často své hříšné přirozenosti (Ř 6,13) a toužíme po Bohu a Kristu, jenž by nám takto lahodil (to však je hříchem).

Proto zmizela pravda o dokonale Svatém Bohu, jehož hněv se zjevuje proti každé bezbožnosti člověka (Ř 1,18). Pravda o tom, který je třikrát Svatý (Iz 6,3), a staví se proti bezbožníkům (Ž 43,1; 2. Pt 2,6; Ju 1,15). Ani zmínka o tom, že jsme Bohu ve své vzpouře odporní (Ř 1,29–32; Tt 1,16), že v nás není nic dobrého (Lk 11,13; Mk 1,10.18), že od podstaty jsme zkažení milovníci zla a temnoty (J 3,9). A pravda o tom, kde skončíme, nebudeme – li činit pokání ( Mk 16,16). Už nezní, padni na kolena a volej k Bohu o milost a slitování jinak bídně zhyneš (Jr 31,19; Lk 18,13). Zní, přijď ke Kristu, On je tu pro tebe, On tě vytrhne z nudy a dá ti novou dimenzi života, zažiješ něco, o čem se ti nesní, budeš frčet na Ježíši. Jak strašná a odporná lež! (2. Tm 3,11–12).

Zapomněli jsme na to, že k účasti na evangeliu a podílu v Božím lidu vede cesta jen skrze pravé pokání, zapomněli jsme, že milost k tomuto pokání dává jen a jen Bůh (Ř. 9, 15; Ex. 33, 19; Ef. 2, 9)? Zapomněli jsme, že podmínkou je naše zvěstování a jejich slyšení evangelia (Ř. 10, 13 – 17)? Ne však toho našeho, jenž lahodí sluchu posluchačů (2 Tm. 4, 3), pravého, které je jako kladivo tříštící skálu (Jr. 23, 29), dvousečný ostrý meč ( Žd. 4, 12; Zj. 1, 16; 2, 12), jenž vás rozetne až na kost, oddělí duši a ducha a ukáže vám, kdo ve skutečnosti jste před Bohem (Gn. 6, 5; 8, 21).

Opravdu chceme nahradit pravdu Písma za naši představu? Chceme nahradit evangelium Písma za výmysly lahodící naší staré přirozenosti (2 Tm. 4, 3; Ř. 6, 13)? Pak buďme připraveni nato, že nás Pán povede k zodpovědnosti za všechny, kterým jsme tímto falešným evangeliem dali stejně falešnou naději (L. 8, 18; Mt. 7, 22).

Závěr:

• Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. On jim na to řekl: "Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?" Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete." (Lk 13,1-5)
• A viděl jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho pohledem zmizela země i nebe a už pro ně nebylo místa. Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách. Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera. (Zj 20,11-15)