• Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kdo dosáhli stejně vzácné víry jako my díky spravedlnosti našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista. (2 Pt 1,1)

Pokoj vám! Dnes se spolu pustíme do výkladu druhého listu Petrova. Společně si projdeme první verš první kapitoly. Kéž to je ke slávě Boha a Pána Ježíše, k našemu lepšímu poznání a růstu nás i našeho sboru.

Druhý list Petrův se zabývá pravdivým poznáním Boha Otce i našeho Pána Ježíše. Toto poznání přináší milost a pokoj do našich životů, milost a pokoj jsou takovou dobrou půdou, jsou nezbytnou podmínkou k růstu, ke kterému nás list vybízí. Petr nás nenechává na pochybách a jasně prohlašuje, že jsme Bohem plně zaopatřeni vším, co potřebujeme ke zbožnému životu a růstu do Kristovy plnosti. Pobízí nás k úsilí na cestě ke zbožnosti a staví naši víru na dva základní pilíře, starozákonní proroky a jejich proroctví a novozákonní naplnění, které vrcholilo zrozením Krista, jeho veřejnou službou, proměněním na hoře před zraky tří nejbližších apoštolů.

 Petr také dále zmiňuje nebezpečí, které nám hrozí na cestě růstu, falešné proroky a učitele, ukazuje nám jak je rozpoznat. Tito falešní proroci a učitelé útočí na samotný základ naší víry a na křesťanskou naději druhého příchodu PJK. Petr dosvědčuje, že Pán splní své zaslíbení a vrátí se, osvětluje, co stojí za prodléváním, je to shovívavost, trpělivost a soucit Boží vůle, která si přeje, aby nikdo nezahynul. Pojďme tedy nahlédnout do věčného úradku Božího, který má s námi.

• Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kdo dosáhli stejně vzácné víry jako my díky spravedlnosti našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista.Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána. Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha. (2 Pt 1,1-4)

1) Autorství listu, Petrovo seznámení s Pánem:

Autorem listu je Šimon Petr, rybář povolaný PJK, jak došlo k setkání Šimona Petra s PJK, a jak k povolání Petra? V Janově evangeliu čteme:

•  Jeden z těchto dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezl jsem Mesiáše (což je v překladu: Kristus).“ Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr).“ (J 1,40-41)

Všimněme si několika věcí:

• Šimon Petr přichází k Pánu Ježíši přiveden bratrem Ondřejem, Ondřej mu řekl, že nalezl Mesiáše a Šimon Petr projevil zájem, šel se podívat. Mesiáš byl zaslíben a židé ho očekávali.
• Ježíš Petra velmi dobře zná! Hned jak ho uviděl, nazývá ho jménem, „ty jsi Šimon syn Janův“, dále mu dává nové jméno Kéfas, řecky Petr což znamená skála. Tím předznamenává Petrovu určitou výjimečnost a prvenství mezi apoštoly. Žádný jiný apoštol nové jméno od Pána nedostal. Alespoň o tom na stránkách Bible nečteme. Pán tím předznamenává Petrovo povolání do služby, to že s ním v budoucnu počítá.
• Pokud budeme číst 1 kap. Jana dále, zjistíme, že Petr se nám v tuto chvíli z příběhu vytrácí, Jan ho zmiňuje jen v souvislosti s Filipem, kterého Ježíš povolává k následování, Filip je podle Jana z města Ondřejova a Petrova, totiž z Betsaidy. My můžeme předpokládat, že Petr od této chvíle patří do skupiny lidí, zajímajících se nějakým způsobem o Ježíše. Ale to je vše. Ondřej Petrovi řekl, že nalezl Mesiáše, Petr se šel podívat. Dál nic.

2) Dva důležité aspekty, které je třeba si uvědomit:

Tou první věcí, je fakt, že je určitě velmi dobré, když člověk projeví zájem o Krista, je velmi dobré, když tento zájem má konkrétní ovoce, jdeme se podívat blíže, chceme vědět a poznat více. To je chvályhodné. Ale nemusí to nic znamenat. Bůh vyvoluje člověka, ne naopak!

Tou druhou věcí a to daleko důležitější, je to, že Pán Ježíš zná ty, kdo jsou Jeho! (2 Tm 2, 19). Tak jako Petra. Pán nás zná a znal nás dříve, než my jeho. Zná nás jménem. A to je podstatné pro nás a naši spásu, je to podstatné pro to, kde budeme trávit věčnost.

• Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům. (Ga 1,15)

• …v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. (Ef 1,4)

Bůh je spasitel, On nás vyvolil! Spása je jeho darem! Haleluja!

Bratři a sestry Pán Bůh nás vyvolil již v lůnech našich matek, a můžeme jít ještě dále, On nás vyvolil dokonce před stvořením světa. Proč?

Protože si nás zamiloval, byli jsme Bohem milováni ještě dříve, než začal svět. Již tehdy jsme byli předurčeni velikou láskou našeho Boha k věčnému životu a podílu v něm! Jak je psáno:

• …které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. (Ř 8,30)

Není to nádherné? Nenaplňuje to naše srdce i ústa chválou a vděčností?

Je to vyvolení, to co vede tedy k našemu povolání! U Petra to nebylo jiné.

3) Petrovo povolání

Jak Pán povolal Petra? V Matoušovi ve 4. kapitole můžeme číst:

• Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí." Oni hned nechali sítě a šli za ním. (Mt 4,18-20)

Pán zná ty, kdo jsou jeho, zná nás jménem. Tak jako Petra. Zná-li nás stejně, tak nás i stejně povolává k následování a službě. To neznamená ke stejné službě, ale k rozmanité službě v Kristově těle, kterým je církev. Kristus je hlavou a my? Kniha Korintským říká:

• Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. (1 K 12,18)

A také:

• Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů. (1 K 12,27)

Každý tedy máme úkol v těle Kristově, totiž církvi.

Jsme stejně rozhodní jako Petr a Ondřej? Oni přeci hned všeho nechali a šli za ním. Následujme proto i my Pána bez váhání a hledejme své obdarování, úkol v církvi!

4) Petrova výjimečnost

Už jsme si řekli, že Petr byl určitým způsobem výjimečný mezi dvanácti. Čím byl výjimečný? O Šimonu Petrovi víme, že byl první, komu v srdci Bůh zjevil Pravdu o Kristu.

• Řekl jim: „A za koho mne pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.“ (Mt 16,15-18)

Pán Ježíš Kristus nazval Šimona Petrem (skálou) a na této skále vybudoval svou církev, kterou brány pekel nepřemůžou. Tou skalou není sám Šimon Petr, ani jeho víra, nebo pozdější služba, kterou konal, tou skalou je pravda o Pánu Ježíši Kristu, jíž Bůh zjevil Petrovi a kterou Petr veřejně vyznal.

5) Pouhý služebník nebo otrok?

Petr sám sebe rozhodně skalou, na které bude stát nepřemožitelná církev, nenazývá! Označuje se slovem služebník a apoštol Pána Ježíše Krista.

Víme, že apoštol je v užším slova smyslu jeden z dvanácti, které PJK vybral, aby byli s ním, je svědkem Ježíšovi služby, je přímým učedníkem a spolu s ostatními apoštoly a s proroky je základem stavby církve.

• Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. (Ef 2,20)

S pochopením pojmu apoštol tedy nemáme problém. Český překlad však dost pokulhává u slova služebník. V řeckém originále je slovo doulos (otrok). Co znamená řecké slovo doulos?

• Toto slovo znamená otroka od narození, člověk se už otrokem rodí.
• Znamená doslova někoho, kdo je totálně připoutaný k druhému, ke svému pánu!
• Znamená někoho, kdo může být vysvobozen z tohoto připoutání pouze smrtí.
• Doulos, je také zcela pohlcen vůlí svého pána.

Vedle toho ukazuje Nový zákon otroky jako lidmi zavrhovanou, nízkou třídu, a toto použití slova doulos v podobenstvích Pána Ježíše, nám ukazuje, kdo jsme v porovnání s všemohoucím Bohem. Ano, toto je náš statut před Bohem:

6) Jsme otroci!

To v nás může vyvolat rozporuplné pocity, je to drsné. Slyšíte to? Jsme otroci! Ale víte - platí, že tomu nemůže být jinak. A jediné na čem záleží, je, čí jsme otroci. Zamysleme se nad následujícími slovy!

Petr i my jsme se narodili jako otroci hříchu, tedy zla (J 8, 34; Ž 51, 7)!  Z moci Satanovy můžeme být a díky Bohu jsme byli vysvobozeni ztotožněním se s Pánem Ježíšem a s jeho smrtí na kříži. Zemřeli jsme spolu s ním.

• Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. (Ř 6,6)

Naše nové narození v Kristu znamená doslova spoutání Kristovou láskou, vždyť jsme byli nepřátelé Boha a jeho láska nás přemohla, spoutala, v tom nejkrásnějším slova smyslu. Připoutala nás ke Kristu.

 Jako otroci hříchu plníme vůli Satana, aniž bychom si toho byli vědomi, a to má pro nás pekelné důsledky (Ř 3,9)! Jako vykoupené děti Boží jsme však s láskou a rádi pohlceni vůli Boha a důsledky jsou nebeské. Je to mnohdy zápas vyžadující od nás veškeré soustředění a úsilí, přesto platí:

• Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. (Ef 2,10)

7) Změna otroctví

Petr je tedy bývalý rybář povolaný Pánem Ježíšem Kristem, otrok hříchu zemřel a je zde otrok spoutaný láskou, tato pouta jsou jiná a Petr je s radostí přijímá a nese, i my bychom je měli takto přijímat a nést, s radostí, láskou a vděčností. Být otrokem Kristovým je obrovskou milostí, výsadou a drahocenností, více člověk nemůže mít.

• Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. (Mt 13,44)

•  Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic. (Fp 3,7)

Ztratíme-li vše, ale získáme Krista, stojí to za to! Získáváme totiž život. Věčný život, který má nebeské kvality.

Naproti tomu: Celý svět je pod mocí zlého! A otrok ďáblův je nevědomým otrokem vraha. Vrah s ním naloží podle své přirozenosti, zavraždí ho! A údělem je druhá smrt v ohnivém jezeře.

• Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život (svou duši)? (Mk 8,36)

Proto, milí sourozenci v Kristu, radujme se z této výsady. S hrdostí říkejme „jsme otroci Krista!“ Ano vždyť my jsme ti adresáti, ti kteří dosáhli stejně vzácné víry jako Petr, proto i pouta Kristovi lásky ať jsou nám stejně vzácná a drahá. Nepatříme sami sobě, ale tomu, který za nás zaplatil!

8) Víra nevyčíslitelné ceny

Naše víra, které jsme dosáhli, je tedy vzácná a drahocenná. Jaká drahocennost se skrývá ve víře, které jsme dosáhli?

Tato víra, o které tu čteme, je spasitelná víra! To je ta moc, před níž se peklo třese, stojí totiž na samotném Kristu a Bohu Otci!

• Skrze něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže se vaše víra i naděje upíná k Bohu. (1 Pt 1,21)

Tato víra také přináší vítězství a zachraňuje!

• …neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. (1 J 5,4)

• Ježíš se obrátil a spatřiv ji, řekl: „Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.“ (Mt 9,22)

Tato víra nejenom přináší spasení, ale i střeží ke spasení církev i jednotlivé křesťany!

• …a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. (1 Pt 1,5)

Jak vidíme, je víra darem nesmírné ceny. Je dokonalým darem Božím, a Bůh, ten nedává žádné cetky! On dává dobré, dokonalé dary. Jak nám sděluje list Jakubův:

• ‚Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování‘ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. (Jk 1,17)

Naše převzácná víra je i znakem božího lidu, který nás odděluje od nevěřících pohanů, tedy svévolníků.

Je mocná, protože dobývá království, uskutečňuje Boží spravedlnost, dosahuje Božích zaslíbení, zavírá tlamy lvům, krotí plameny ohně, dává postřeh a rychlost pro únik před ostřím meče, naplňuje silou vprostřed slabosti, činí z nás hrdiny, zahání přesilu a křísí mrtvé. A jak jsme si již řekli, přináší více, než může nabídnout svět! 11 kap. židům

Zaplacená cena je nevyčíslitelná, Boží církev si Bůh získal krví vlastního Syna!!!!

• A zpívali novou píseň: „Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras.“ (Zj 5,9)

• Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. (1 Pt 1,18-19)

9) Vzácný dar, který se nedá koupit ani zasloužit!

Petr se tedy nijak nemýlí, když píše, že jsme dosáhli opravdu vzácné víry. Chvála Pánu, ano dosáhli jsme převzácné a svaté víry, je to však naše zásluha, bylo to díky našemu hloubání o světě o životě, nebo jsme někde zakoupili potřebnou moudrost či víru samotnou? Nikoli! Petr nás ujišťuje, že tuto drahocennou víru jsme získali zásluhou našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista.

Náš Spasitel Ježíš Kristus nám vydobyl vzácnou víru svou spravedlností. Náš Bůh a Spasitel. Vidíme, že Pán Ježíš je Bůh, Bůh s velkým B, ne nějaký malý, nebo menší Bůh s malým B, jak tvrdí např. jehovisti, ne učitel morálky nebo filosof, jak tvrdí mnozí jiní. Není Bohem druhé či třetí kategorie. On je prostě Bůh, se vším co se skrývá pod tímto jménem. Víte, pokud by to tak nebylo, nebyl by Bůh. Pokud bychom ho nějak omezili, umenšili či snížili, přestane být Bohem. Bůh je prostě Bůh, je za tím skryta podstata, charakter, vlastnosti, autorita, moc, sláva, svatost a dokonalost ve všem a mnoho dalšího na co nám ani jazyk nestačí a co mysl neuchopí. Ale nejsme ponecháni v nevědomosti o tom, kdo je Ježíš! Písmo nám to říká přímo zde, ale i na mnoha jiných místech.

• Já a Otec jsme jedno. (J 10,30)

• On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. (Ko 1,15-16)

• Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. (Fp 2,6-8)

Zde máme krok za krokem popsáno jak nám náš Bůh a Spasitel vydobyl vzácnou víru. Bůh musel přijít na svět v lidském těle. Proč? Protože muselo být učiněno spravedlnosti zadost. Mzdou hříchu je přeci smrt. Bůh nemůže od toho ustoupit. Je svatý! Hřích musí být spravedlivě potrestán. A tak Pán Ježíš musel vzít trest za nás na sebe. On, který hříchu neučinil, vzal naše hříchy na svém těle na kříž a smyl dlužní úpis svou svatou krví.

• Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. (Ř 3,25)

• Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích. (Ř 8,3)

• Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. (2 K 5,21)

10) Nejhorší výměnný obchod všech dob

Kristus nepoznal hřích, on hříchu neučinil, on jako jediný člověk dodržel a tím naplnil dokonale zákon. Sám sebe ztotožnil s naším hříchem, abychom my mohli obléci Jeho spravedlnost. A to je další důvod, ten nejdůležitější, pro který můžeme říct, naše víra je vzácná. Sám Syn Boží, Bůh učinil se pro nás hříchem a nám daroval svou spravedlnost. Dovedete si to představit, co pro nás učinil, Bohu je hřích nanejvýš odporný, nenávidí ho! Chtěli bychom také takhle směnit něco co je čisté, dokonalé, svaté a Božské, za něco tak nízkého a odporného, jako je náš hřích?

11) Nepatříme sami sobě!

Naše spasení je drahé, je dokonce velmi drahé, proto milovaní dělejme Pánu čest svými životy, tak jak nás k tomu Sám vede prostřednictvím svého slova. Přinášejme sami sebe a vše co máme Bohu, jako oběť čistou, svatou a milou. Postavme se vší mocí, kterou máme v Něm a od Něho proti hříchu v našich životech. Přemáhejme zlo Kristem v našich srdcích. Vždyť Hospodin říká:

• Já jsem Hospodin, váš Bůh. Posvěťte se a buďte svatí, neboť já jsem svatý. (Lv 11,44)

A na dalších místech Pavel veden Duchem svatým:

• …ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti. (Ř 6,13)

• Obnovte se duchovním smýšlením, oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. Proto zanechte lži a `mluvte pravdu každý se svým bližním´, vždyť jste údy téhož těla. `Hněváte-li se, nehřešte. Nenechejte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu. Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými. Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. (Ef 4,23-32)

Pane, my ti děkujeme, že díky tobě jsme přestali být otroky hříchu a vraha a unikli jsme tak zhoubě, do níž se žene svět. Děkujeme ti, že máme výsadu být tvými otroky, otroky spravedlnosti. Děkujeme, že pouta tohoto otroctví jsou jiná, netlačí a nezabijí, ale hladí a vedou láskyplně k životu! K věčnému životu. Děkujeme za drahou a převzácnou víru, které jsme dosáhli díky tobě. Děkujeme ti, že nás skrze ni střežíš ke spasení a dáváš nám vítězství. A především ti Pane, děkujeme, že tvá láska k Otci i k nám byla tak velká, že jsi byl nejen ochoten, ale i připraven a mocen vyměnit svou nádheru, čistotu a svatost za všechny naše odporné hříchy, a že jsi prolil svou drahocennou krev, abys nás přivedl před trůn Otcův čisté a svaté. Dej Pane ať je náš život, jen tvůj a k tvé slávě, ať tě ve všem napodobujeme. Ve jménu Tvém tě prosíme a děkujeme Amen!