• … abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy. (Ef 1,12)

Ve  dvanácti verších Pavlovy první modlitby v Efezským 1 (verše 3-14) je vypsaná Boží sláva jedním z nejlepších způsobů, jaký můžeme v Písmu najít. Verše 3-14 jsou chválou Bohu za to, co Bůh udělal pro křesťany a v nich. Jedná se o nejdelší souvětí v Novém zákoně. V řečtině jsou totiž verše 3-14 jedním jediným souvětím. Někteří učenci dokonce říkají, že se jedná o největší a nejmonumentálnější souvětí, jaká kdy bylo dochováno v řecké literatuře.

Jde o souvětí, které je mohutné, mocné, komplexní. Je to text, který popisuje Boží dílo od věčnosti do věčnosti. Popisuje Boží dílo jak v člověku samotném, tak v celém stvoření, v celém vesmíru, ve světě duchovním i světě fyzickém, materiálním.

Máme před sebou text, která je plodem velice duchovní a nesmírně přemýšlivé mysli. Tato věta je modlitbou, díkůvzdáním, chválou, je rozjímáním, které vyjadřuje úžas nad velikostí Boží.

Tato slova nás směřují jedním jediným směrem, vyjadřují nejvlastnější cíl Božího jednání – třikrát se tady opakuje „ke chvále Jeho slávy“ (v. 6, 12, 14). Všechno, co Bůh dělá, dělá s ohledem na svou slávu.

Bůh, který je tady popsán, to není žádný dědeček v noční košili, co sedí na obláčku, to není nějaký bezmocný bůžek lidských představ, který se sklání před svrchovaným rozhodnutím člověka. To není automat na přání, který by tady byl k tomu, aby naplňoval naše sobecké vášně, plnil naše přání a žádosti.

To není bůh, který couvá před velikým člověk, to není bůh, který by nemohl prosadit, co chce, není to bůh, který by byl omezen tím, že se lidem bude nebo nebude chtít, že mu lidé něco dovolí nebo nedovolí dělat. Podívejte se do textu této modlitby – o jakém Bohu se tady mluví? Je zde Bůh, který stvořil, vyvolil, předurčil, Bůh, který vykoupil, zjevil, předsevzal si, Bůh který přivede všechno k jednotě v Kristu!

• [Bůh, který] všechno působí rozhodnutím své vůle! (Ef 1,11)

Tady je popsaný Bůh křesťanů. Svrchovaný Bůh. Bůh, který jedná tak, jak On sám chce a co On sám chce (Ž 115,3). To není Bůh, který by se dobrovolně omezil, jak se nám snaží namluvit někteří lidé, aby mohl dát člověku svobodu (aby tak vyvýšil člověka). On je stvořitel a my jsme stvoření, On je hrnčíř a my jsme hlína!

Když budete mluvit a kázat o takovém Bohu, přijdou lidé, kteří se považují za křesťany, a řeknou – v takového Boha věřit nebudu. Kdyby měl být Bůh takový, tak raději budu ateista.

Pravda je taková, že tito lidé ve skutečnosti uctívají svojí vlastní představu Boha a to je opravdu nejnebezpečnější modlářství ze všech, které nám dnešní doba nabízí. Každý z nás má trochu pokřivenou představu o Bohu – tak to skutečně je, a proto je naprosto nezbytné, abychom měli pevné a nepohnutelné Boží zjevení, Písmo. Jenom z Božího slova můžeme poznávat pravdu o Bohu a upravovat tak své pokřivené představy o Něm. Jenom prostřednictvím Božího slova můžeme růst v poznání Boha takového, jaký doopravdy je.

Je skutečně tragické, že Bůh, ve kterého věří mnozí tzv. křesťané, není Bohem, který se nám zjevuje skrze své Slovo. To není Otec našeho Pána Ježíše Krista, to není Bůh, kterého bychom mohli poznat v Kristu Ježíši.

Boží slovo nám ukazuje Boha, který neoslavuje člověka, ale sebe. Jonathan Edwards, teolog velkého probuzení v Americe v 18. století napsal:

Protože Bůh je nekonečně dokonalý, tak Mu musí jít o Jeho vlastní slávu, protože oslavovat něco menšího nebo méně dokonalého než je On sám, by byl hřích. Protože je Bůh nekonečně dokonalý, tak by byl nespravedlivý, kdyby neoslavoval to, co je dokonalé, což znamená sám sebe.