Když jsem vzýval jméno Hospodina, jemuž patří chvála... (Ž 18,1)

Někdy Hospodin povzbuzuje a potěšuje srdce Svého lidu laskavou a oživující prozřetelností jak v soukromí, tak i veřejně. Jsou chvíle, v nichž nás ruka prozřetelnosti povznáší, právě tak jako okamžiky, v kterých nás pokořuje. Dějiště se mění. Jednání prozřetelnosti je radostné a povzbuzující. Zdá se, že zima pominula. Odkládáme oděv smutku a ach, jak je vše líbezné pro duše nebem omilostněné! Bůh je zvyšuje tím, že jim dává zdar v pozemských věcech a oni opět zvyšují Ho svými chválami. Pohleď na 1. až 4. Žalmu 18. I Mojžíš a jeho lid, když je Bůh vysvobodil z ruky faraona, vyvyšovali Ho písní plnou díků, která svou vytříbeností a oduševnělostí se stala symbolem chvalozpěvů, jimiž svatí oslavují Boha v nebesích (Zj 15,1).

(John Flavel, 1627-1691).