Nejúspěšnější generálové a sportovní trenéři studují bez jakéhokoliv sentimentu a ohledů strategii a taktiku svých nepřátel a soupeřů. Podobně i kazatelé a vedoucí církevní pracovníci s velkým dosahem pečlivě studují nástrahy nepřítele. Písmo zřetelně varuje před nástrahami toho zlého a je nadevše jasné, že se ve snaze zničit Boží lid nezastaví před ničím. Ale ze zkušenosti mohu říci, že většina kazatelů a vedoucích nevěnuje pozornost novému a velmi účinnému arzenálu, který protivník používá, a tím je zábava a rozptýlení.

Dnešní digitální možnosti nám přinášejí mnohé praktické využití. Kdo by nebyl nadšený ze svého iPhonu, Androidu nebo iPadu? Možnost být instantně spojen se stovkami, ba a tisícovkami lidí skrze sociální sítě, ukázalo, že jde o mocný nástroj, jak sdílet i evangelium se světem. Ale s každou vymožeností přichází něco, co nevěstí nic dobrého, něco co nás téměř bez ustání vyrušuje a zbytečně rozptyluje.

Následující statistiky se týkají Spojených států Amerických, ale i ostatní země jsou na tom podobně. Průměrný člověk je denně vystaven skrze média 3-5 000 zpráv. Satelitní a kabelové TV přinášejí do našich domácností stovky různých kanálů. V minulém roce bylo vydáno asi 300 000 titulů knih, vlastním nákladem byly vydány další 3 miliony knih. Každou minutu se objeví na YouTube 60 hodin videí. Holywoodská studia vyprodukovala v minulém roce přes tisíc filmů. Průměrný zaměstnanec tráví téměř 40 procent času posíláním nebo vyřizováním elektronické korespondence. Co je ještě horší, průzkumy ukazují, že stále vyrušování skrze společenské sítě má na svědomí poruchy soustředění a rozklad studijních návyků současné generace studentů. Lze říci, že jsme mediálním působením zahlceni; působí na nás rozhlas, televizní reklamami, naskakují internetové reklamy, jsme obklopeni stovkami časopisů a pomalu nevíme, co je to chvilka klidu.

Možná si teď říkáte, jakou souvislost má tohle všechno s vlivem církve na společnost? Řekněme, že typicky kazatel působí na své ovečky hodinu týdně. Budu-li obzvláště velkorysý, řekněme, že další hodinu věnujeme společnému biblickému studiu a modlitbám. Jak se však tyto dvě hodiny týdně dají srovnat s tím, kolik času strávíme před TV obrazovkou, u počítače, kontakty na sociálních sítích a pohráváním si s chytrým telefonem? Podle Nielsenova průzkumu v amerických domácnostech bývá TV zapnuta průměrně osm hodin denně! A pak se divíme, že se společnost kolem nás mění a my nevíme proč. Neuvědomujeme si, že v zápasu o srdce a mysl bližních prohráváme.

Odpověď není tak složitá, ale je třeba ji hledat tam, kde má primát digitální kultura. Pokud se vám zdá, že problém není zase tak vážný, zvažte následující: Před několika lety v Los Angeles Times byla přetištěna zpráva týkající se korejských mobilních telefonních služeb, která ukázala, že tamní náctiletí uskuteční denně až 94 hovorů. I když závěry podobných statistik nemůžeme označit za jedinou příčinu, výzkumy poukazují na skutečnost, že čím víc mladí používají mobilní telefony, tím více trpí depresivními stavy. Zjednodušeně řečeno, tam, kde se generační hodnoty přesouvají do oblasti “digitálního trávení času” na místo “mezilidského kontaktu”, dochází k narušení osobních vztahů mezi přáteli i v rodině.

Sám nejsem nepřítelem digitální technologie, jsem přímo nadšený tím, jaké možnosti nám přináší, ale měli bychom se mít na pozoru před tím, jaký vliv může mít na naše chování a jak tato technologie podrývá vliv církve.

V minulosti byly vynálezy a nové technologie často považovány za zhoubu a nebezpečí. Před staletími se katolická církev cítila ohrožena vynálezem knihtisku. Měla obavy, že bude-li mít obyčejný člověk možnost číst a poznávat Bibli bez církevních prostředníků, ztratí svoji autoritu. Od té doby se církev v mnohém poučila. V r. 1833 se největší vydavatel v Americe Harper and Co. chlubil tím, že mají tiskařský stroj poháněný koňskou silou a sedm ručních tiskáren, zatímco Americká biblická společnost měla 16 nejmodernějších tiskařských strojů, které byly poháněny parními stroji a 20 ručních tiskařských strojů.

Počátkem 20. století přijala církev možnosti mediálních nosičů, jako byl film a rozhlas, později i televize. Nyní je to internet, mobilní telefony a virtuální svět sociálních sítí. Zatím však ve většině případů tyto možnosti v církvi využíváme jen velmi málo nebo vůbec. Z našich vlastních webových portálů, nakladatelství, hudební produkce, televizních networků, i na universitách, můžeme vidět, že křesťané v podstatě vyklidili pole. Tím pádem má vliv křesťanů na kulturu a společnost minimální dopad.

Možné je, že církev svůj hlas neztrácí, ale sama se jej zbavuje tím, že se uzavírá do bezpečí nejrůznějších sborových programů pro svůj lid. Takový přístup je v přímém protikladu Kristova působení. Církev se nikdy neuchylovala do bezpečí ani nevyklízela pole před výzvami kultury, které kolem ní byly. Boží lid trávil svůj život tam, kde byli lidé; byli na tržnicích, tam, kde se lidé shromažďovali, nechyběli ani v synagogách. Nikdy se nebáli odpovídat na těžké a provokativní otázky. V 17. kapitole Skutků vidíme, že Pavel šel přímo k pohanským filosofům na Areopagu (19). Dobře věděl, čemu tamní lidé věřili a ti byli udiveni jeho znalostmi a schopností odpovědět na jejich otázky. Ne všichni mu uvěřili, ale někteří se k němu připojili a uvěřili. Zatímco my dnes, pokud dojde k setkání různých názorových kultur a směrů, volíme raději protest, kritiku a zatracení, než se zabývat tím, jak s nimi navázat dialog.

Můžeme svým hlasem ovlivnit kulturu, která věnuje pozornost jen sama sobě? Chceme-li prolomit hráz nadbytečných informací a dezinformací, je třeba, aby váš sbor, společnost a svět kolem vás naslouchal. Podívejme se na pět kritických komunikačních principů:

1. Záleží na postřehu.

Chceme-li navázat kontakt s dnešní digitální kulturou, musíme rozumět schopnostem vnímat. V digitálním světě záleží na tom, co stačíme postřehnout mrknutím oka.

Cooke Pictures (cookepictures.com), mediálně produkční společnost v kalifornském Burbanku, přišla s tím, že 300-500 světových televizních kanálů potřebuje jen 2-3 vteřiny na to, aby si divák zvolil ten či onen kanál. To se moc neliší od toho, kterou knížku začnete číst, nebo který sbor navštívíte. Ve světě téměř neomezených možností je k navázání kontaktu rozhodující zlomek vteřiny. Sebemenší rozptýlení dokáže odvést pozornost diváka či případného zájemce.

Všimněte si, jak často si lidé položí na stůl mobil, když s někým obědvají nebo mají pracovní schůzku. Zůstávají ve střehu, aby jim neunikla žádná zpráva nebo hovor. Mnozí lidé žijí ve stavu rozpolcené pozornosti. Přerušit soustředění a odvrátit pozornost od podstatného trvá jen zlomek vteřiny, vrátit se zpět, bývá často nemožné.

Výsledkem toho, jak věřím, bude nejcennější hodnotou 21. století schopnost soustředění a nerušené pozornosti. Kdy naposledy jste cítili, že máte během rozhovoru veškerou pozornost druhé strany, ať už šlo o někoho z přátel, kolegů či v rodině? Z toho všeho nakonec plyne, že nezáleží jen na tom, jak mocné kázání si připravíte, ale pokud se bude mysl posluchače toulat někde jinde, sotva získáte jeho pozornost. To není svět, z něhož jsem nadšený, ale tak to prostě je. Umíme dnes ještě někdo naslouchat?

2. V digitálním světě se slovo šíří velmi rychle.

Jeff Bezos, zakladatel Amazon.com, před několika lety řekl, že o zákazníkově špatné zkušenosti se dozví nejméně sedm přátel. Dnes, díky sociálním sítím, si můžete postěžovat rovnou tisícům virtuálních přátel. V e-mailech a textových zprávách nikdy nedohoníte ani nepředběhnete svoji pověst. Víte co si lidé říkají o vašem sboru nebo službě? Zjistěte si to. Nepřemýšlejte tolik o googlování, které vám vše zjistí, ale věnujete pozornost tomu, jak můžete pomoci budovat nebo zachovat dobrou pověst.

Před několika lety mi jeden kazatel řekl, že nechce, aby jeho farníci věděli, že si pořídil jachtu. Řekl jsem mu, že mu to břemeno utajení nezávidím. Ale dnes jen trochu zběhlý školák v digitálním světě může na Google Earth přečíst nejen jméno jachty, ale i její polohu a přístaviště. Žijeme v době, kdy nemůžeme skrýt vůbec nic. Proto by ani v digitálním světě neměli křesťané nic skrývat.

3. V digitálním světě jsme zaplavováni nadbytkem informací a vjemů. Pozornost zaujmou pouze originální myšlenky.

Všimněte si například reklam během sportovních událostí, a jak ovlivňují diváky. Vždy jsem fascinován skutečností, že Bůh se nám představuje v prvních verších Genesis jako Stvořitel. Přesto, jen málokdo z věřících skutečně chápe moc tvořivosti a originality, která ovlivňuje životní styl mnohých.

V minulosti bývali křesťané ve společnosti hybnou pákou pokroku. Vynikali ve vzdělanosti, vědě, umění, písemnictví, politice a mnoha dalších oblastech a oborech. Dnes, více než kdykoliv dříve potřebujeme vůdčí osobnosti. Obvykle nejzajímavější tvůrčí přístupy bývají právě ty nejjednodušší. Například při tvorbě webových stránek považuji dílo za dokončené teprve tehdy, až když odstraníme vše, co odstranit jde. Webové stránky by měly být přehledné, aktuální, jednoduché a k věci. Podobně je to i při přípravě kázání; většinou se snažíme kázání okořenit názornými příklady, ilustracemi a informacemi; na internetu můžeme nalézt tolik zajímavostí, máme tolik příruček a manuálů, které nám mohou pomoci připravit ještě lepší kázání, ale Pán Ježíš ve své vševědoucnosti používal jednoduchá podobenství. Jeho příběhy nebyly zbytečně zatíženy komplikovanými úvahami. Tak bychom měli při sdílení evangelia postupovat i my. K mým oblíbeným citátům jazzového trumpetisty Dizzy Gillespie patří věta: “Celý život jsem se musel učit co a jak nehrát”.

4. Je na čase, abychom v digitálním světě změnili pohled na misijní službu.

Ve chvíli kdy píši tuto úvahu, polovina světové populace má přístup k internetu. Facebook má víc než miliardu členů, což představuje obyvatelstvo třetí nejlidnatější země, Indie. Kolik misionářů mezi nimi působí? Kdo jim pomáhá zakládat sbory?

Abychom oslovili dnešní svět, je třeba přestat přemýšlet o misijním poli jen jako o určitém geografickém území. Miliarda lidí žije ve virtuálním světě. Phil and Kathleen Cooke založili nevýdělečnou organizaci “The Influence Lab” (Vliv výzkumů). Jejich cíl je zkoumat a objevovat nové cesty a způsoby jak může církev ovlivňovat dnešní kulturu, obzvláště prostřednictvím médií. Před námi je globální revoluce telekomunikačních a internetových služeb a není daleko doba, kdy používání nových technologií nebude jen výsadou vyspělého a vzdělaného světa. Jedna ze zajímavých iniciativ se týká krátkodobých misijních programů, které čerpají ze zkušeností profesionálů v oblasti komunikace a nových technologií. Každoročně dostáváme žádosti misijních společností celého světa, abychom prostřednictvím krátkodobých misijních pobytů profesionálů pomohli místním křesťanům s tvorbou webových stránek, zpracováním video materiálů, prací s digitální fotografií, IT specialisty a mnohé další specialisty. Financování takové průkopnické služby je pro nevýdělečnou organizaci výzvou, ale věřím, že tato cesta pomůže mnohým ukázat směr a budoucnost misijní práce. V této chvíli víme, že máme před sebou nové výzvy a úkoly.

5. V digitálním světě je třeba mít strategii.

Sociální sítě jsou daleko mocnější nástroj než SMSka sdělující, že právě popíjíte kávu ve Starbucku. Ve své knize “Jedinečnost” popisuji řadu neobyčejných příkladů místních církví, které používají sociální sítě, aby připravovali “nové ambasádory”, kteří jsou ochotni sdílet osobní svědectví o životní proměně se svými přáteli a následovníky. Například Kristen Tarsiuk, ředitelka komunikace ve sboru Oasa v Los Angeles, pomohla spustit sociální sítě služby ženám, které se potýkaly s poruchami příjmu potravy; další možnosti se týkají modlitební opory pro ty, kdo ztratili někoho blízkého; pomoc při hledání sboru v oblasti Los Angeles; individuální sdílení evangelia může působit globálně, v nejrůznějších koutech světa.

Klíčem k pochopení dosahu a vlivu sociálních sítí je skutečnost, že “marketing” našeho sborového poselství nás může napojit s lidmi, kteří by si přáli, aby se váš příběh stal součástí jejich příběhu. Takové spojení se nestane náhodou, ale cíleně; strategický plán rozvíjí příležitosti.

Leonard Sweet ve své knize “Virus: Jak sociální sítě připravují cestu k duchovnímu oživení” píše: “Umíte si představit někoho v misijní službě během minulých pěti stech let komu by se stalo, že by uslyšel: “Papír nečtu”? Neumím si představit, že někdo v příštích staletích uslyší: “Pardon, ale nejsem na sociální síti”.

Výzva, která před dnešní církví a misijními organizacemi stojí je nutnost oslovit současnou kulturu a společnost, která je přesvědčena, že jsme bezvýznamní, a stejně důležití jako muzejní exponáty. Během mého života, život podle židovsko-křesťanských principů byl považován za společenskou normu. Teď, ve světě, kde jsou bestsellerem knihy s názvy vyjadřující všeobecný postoj, že “Bůh není ničím jedinečný”, vzrůstá všeobecná nenávist kultury dneška vůči víře a absolutno. Abychom tento pohled mohli změnit, musíme se dotknout jejich srdcí a zaujmout jejich mysl.

Nová pravidla komunikace jednadvacátého století se musí prosadit v záplavě předsudků a oslovit ty, kteří stojí mimo. Dnešní média jsou interaktivní, vyrůstá nová generace, která si uvědomuje, že komunikace není jednosměrné bombardování, ale o vzájemné sdílení. Dobře si uvědomují svoji moc, jsou to oni, kdo pomocí SMS-ky určují, kdo se stane jejich příštím idolem. Taková forma komunikace proměňuje vzdělávání, podnikání, politiku a také církev.

Jeden prsten vládne všem

Stejně jako prsten vládl všem v trilogii Pán prstenů, jeden princip ovládá všechny ostatní dneška, kteří jsou neustále rozptylováni ve světě přemíry informací, a tím je: brutální upřímnost. Jestliže jsi nejistý a potřebuješ být neustále povzbuzován nebo ses narodil s křehkým egem, tento úkol asi není pro tebe. Dnešní generace pomocí Twitru nebo Facebooku nemá žádné zábrany sdílet své osobní názory s ostatními. Na mém blogu, těm kteří jej čtou, vůbec nezáleží na tom, jak se cítím; budou brutálně upřímní. Když přidám do mlýna jiným on-line platformám, jako jsou noviny (The Huffington Post), televizní zpravodajství (FoxNews.com) nebo časopis (Fast Company), reakce mohou být ještě horší.

Začneme-li hovořit o víře s nevěřícími, často píchneme do vosího hnízda, ale jejich reakce může být něco poučného a osvěžujícího. V předchozích generacích měl místní kazatel během své životní služby vliv jen na lidi v nejbližším okolí. Dnes můžete poslouchat kázání mnoha kazatelů; pod takovým drobnohledem nejrůznějších posluchačů a kritiků je nanejvýš důležité, říkat pravdu a nemlžit. Můžete si být jisti, že se v dnešním světě nic neutají – ať dobré či špatné.

Před dvěma tisíci lety, malá a téměř neznámá skupina, která následovala Ježíšovo učení, se stala nejvlivnější hybnou silou Západního světa. Neměli politickou moc, ani armádu, ani obrovské bohatství, ale pochopili, jak mají změnit svůj pohled na Řím, což jim umožnilo ovlivnit svět.

A co dnes?

Poselství je stejné, ale způsob komunikace v digitálním světě určí, zda bude mít stejný dopad.

–   Wayne Pederson, president HCJB Global –