Jak se rychle blíží nový rok, neustále slyšíme kázání o nastartování naší motivace ke změně a přemýšlíme o tom. Máme předsevzetí ohledně toho a toho, ohledně všeho, kromě toho jednoho, co potřebujeme nejvíce, a to je přemýšlet o motivaci biblicky. Proč bychom měli být motivováni ke změně? Proč bychom se měli vyhýbat lenosti a pověsti lenocha, na kterého se nelze spolehnout? Bible je plná rad, abychom smýšleli biblicky a poznali, jak Bůh nebere lenost na lehkou váhu, a prožili změnu v Kristu a skrze Něj. Zde je příklad takové rady od pastora a poradce Adama Embryho.

DVĚ VÝMLUVY

V Příslovích se líný člověk vymlouvá na dvě věci. Protože nikdy nepracuje, má vlastně spoustu času vymýšlet si výmluvy a mluvit o nich. Charles Spurgeon řekl: „Lenoch se prezentuje jako někdo, kdo má co říct, a myslím, že neexistují lidé, kteří mají více co říct, než ti, kdo toho mají málo na práci. Když se nic nedělá, mnoho se toho namluví.“ První výmluva lenocha je, že stále potřebuje odpočívat. V Přísloví 6,6-11 se dočítáme, jak si lenivec vždy potřebuje zdřímnout; výmluva takového člověka, že potřebuje odpočinek, je ve skutečnosti prokrastinací (= odkládání plnění úkolů a povinností – pozn. red.). Dokážete si představit, jak dnes někdo říká: „Jen ten budík ještě na chvíli vypnu.“ Několikaminutový spánek navíc se poté změní v několikahodinový, výsledkem čehož bude promarněný den. Opakem lenivého člověka je mravenec. Palestinští mravenci byli známí svými zásobami zrní na zimu. Než abychom dobývali stvoření prací pro Boha, jsme líní a musíme se učit od jednoho z nejmenších tvorů, mravence, který instinktivně pracuje pilně, aniž by mu to někdo řekl.

Druhá výmluva líného člověka zní tak, že je příliš riskantní se pustit do práce: Lenoch říká: „…v ulicích je lev.“ (viz Př 26,13-16, srovnej 22,13). Člověk bez motivace si myslí, že jakési vzdálené ohrožení lvem, který bloumá ulicemi, je důvodem k tomu, aby se vyhnul práci.  Lvi se však normálně ulicemi Izraele netoulali ani nevyhledávali člověka bez motivace, aby ho sežrali. Dnes by to znělo takto: „Nemůžu jet do práce! Lidé umírají při dopravních nehodách!“ nebo „Nemůžu jít pracovat ven! Mohl by do mě uhodit blesk!“ Práce je příliš ubíjející na to, aby se do ní pustili, a tak si vymýšlejí další výmluvy.

PĚT DŮSLEDKŮ

Dvě výmluvy lenocha vedou k pěti závažným důsledkům:

1. Tíživá chudoba: Finanční a materiální ztráta nepřichází pozvolna, dojde k ní náhle, jako když se do vašeho domu bez ohlášení vloupe lupič a namíří na vás zbraň. Lenoch ztratí kvůli své lenosti všechno ve zlomku vteřiny (Přísloví 6,11).

2. Ztráta přátelství: Ostatní považují lidi bez motivace za protivné a nespolehlivé. Dvojnásobně záporné připodobnění k octu a kouři v Př 10,26 výše řečené potvrzuje: lenoch je otravný, naprosto protivný. Místo toho, aby se mu dalo věřit a spolehnout se na něj, není nikomu k ničemu dobrý.

3. Nedokončené úkoly: Vzpomínáte si, jak lenivému majiteli pole v Přísloví 24 sice patřil majetek, ale půdu neobdělával? V Přísloví 12,27 vidíme, že lenoch nikdy ani nepřipraví zvíře, které uloví k večeři. Tento člověk zabil zvíře a to nám s jistotou říká, že je práceschopný. Lenivec však postrádá ambice úkol dokončit, tedy stáhnout zvíře z kůže a uvařit ho, aby nakrmil sebe nebo dokonce svou rodinu. Co s neuvařenou mršinou? Je to jako jít do obchodu, nakoupit jídlo, odjet domů a nechat jídlo v autě, aby se zkazilo.

4. Nevyplněné touhy: K předchozímu důsledku se váže to, že lidé bez motivace nikdy nenaplní své touhy (Př 13,4). Tento verš používá metaforu sycení se, a tím vyjadřuje, jak se moudří nasytí, ale líní zůstanou hladoví. Podobně v Přísloví 21,26 líní lidé touží a touží, zatímco spravedliví jsou tak naplněni dobrotou, že mohou štědře rozdávat druhým.

5. Smrt: Lenost línému člověku přináší smrt (Př 21,25). Líní lidé něco chtějí - jídlo, úspěch, žít život naplno – ale svou ruku k dílu nepřiloží, a tak zemřou. Podobný důsledek je popsán v Přísloví 15,19-24, což opět dává vyniknout rozdílu mezi stezkou líného člověka a stezkou moudrého.

Na těchto pět důsledků lze nahlížet z různých úhlů, neboť lenost negativně ovlivňuje naše vztahy s ostatními (obtěžuje, nepomáhá), naše blaho (chudoba, nedokončené úkoly, nenaplněné touhy) a náš věčný osud (smrt). Výmluvy líného člověka odrážejí chorobnou sebestřednou péči o sebe samého, lhostejnost vůči ostatním a neposlušnost vůči Bohu. „Zahálčivost“, jak kázal Spurgeon, „je sobeckost, a ta není v souladu s láskou k bližnímu ani s jinou vznešenou ctností.“ Lenost je tedy hřích, který ovládá celý život a odráží neposlušnost Božímu zákonu. Je to kletba, kterou přivádíme na sebe a své vztahy a která nás nakonec zabije.

Lenost, stejně jako všechny další hříchy, je klamná. Nikdy nepovažujeme její následky za katastrofální. Nabízí nám klid a pohodlí, ale není schopná nás zachránit. Augustin se o tom zmínil, když řekl: „Lenost se vydává za lásku k pokoji – avšak existuje nějaký jistý pokoj mimo Hospodina?“ Je to jako s každým jiným hříchem – řešením pro boj s leností je dobrá zpráva o spasení, které přináší Pán.

(Toto krátké shrnutí toho, co učí Bible o lenosti a léku na ni, je z nové miniknížky Adama Embryse, Help! I Can´t Get Motivated (Pomoc! Jsem bez motivace!)