Mezi lidmi se vyskytuje mnoho dezinformací ohledně křesťanů a jejich základního učení, Písma svatého a jeho příkazů. Často slyšíme různé hlášky ve stylu: „Nebýt církve, nebylo by žádné Písmo,“ „hlavní autoritou je církev, ne Písmo,“ „první církev měla jen ústní tradici, která byla vrchní autoritou, neznali žádné Písmo a tradice byla teprve postupně zapisována,“ „Písmo není nějaká systematická křesťanská výuka,“ „Bible vznikla ve 4. století“ a podobné nepřesnosti.

V tomto příspěvku bych rád ukázal vztah Ježíše, apoštolů a prvních církví k autoritě svatých Písem a uvedl alespoň pár základních citací z těch mnoha desítek, které se tohoto tématu týkají.

Na závěr chci uvést svědectví apoštola k tomu, že pravidlo „sola scriptura“ ve smyslu plnosti a dostatečnosti Písma pro osobní čtení a osobního promlouvání Písma svatého ke každému člověku je velmi důležitý princip, pravdivý a funkční (přesto, že sám jsem spíše zastánce důkladného poučení z církevní tradice a neopakování stále stejných chyb).

Ježíš a Písmo

Ježíš přišel naplnit písmo

Od začátku do konce evangelia nás ani jeden evangelista nenechává na pochybách o tomto tématu a všichni svědčí o tom, že vše, co Ježíš dělal a co se s Ním dělo, bylo naplněním Písma svatého. Jako příklad uveďme jeden citát z úvodu Markova evangelia:

• Počátek evangelia Ježíše Krista, Božího Syna. Jak je napsáno v Prorocích: „Hle, já před tvou tváří posílám svého posla, jenž připraví tvou cestu před tebou.“ „Hlas volajícího na poušti: Připravte Pánovu cestu! Napřimujte jeho stezky!“ (Mk 1,1–3)

Ježíšovi učedníci byli Židé, a když později sepisovali zprávu o Ježíši, tak jim vše, od počátku až do konce, svědčilo o tom, že se naplnila Písma. Stejně to pochopil i apoštol Pavel, vzdělanec v Písmech:

• Předal jsem vám totiž především to, co jsem také přijal: že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a že byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem. (1 K 15,3–4)

Ježíš sám vydal svědectví o Písmu ve stejném smyslu – Písmo svaté svědčí o Něm samotném.

• A sám Otec, který mě poslal, o mně vydal svědectví. Vy jste nikdy neslyšeli jeho hlas ani neviděli jeho tvář. A jeho slovo ve vás nezůstává, neboť nevěříte tomu, koho on poslal. Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ona svědčí o mně. (J 5,37–39)

Když Ježíš vyučuje apoštoly, učedníky i zástup o sobě a svém díle, nevyučuje je nějaké svoje nové nápady, do té doby neznámé, ale vyučuje je Písmo, vyučuje je o tom, že přišel, aby se právě na něm naplnilo Písmo.

• Tehdy vzal k sobě těch dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme vzhůru do Jeruzaléma a tam se Synu člověka naplní všechno, co je napsáno skrze proroky. Neboť bude vydán pohanům a bude zesměšněn, pohaněn a popliván. Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“ Oni však nic z toho nepochopili. To slovo bylo před nimi skryto a nerozuměli, co bylo řečeno. (Lk 18,31-34)

Až později učedníci pochopili proroctví Písma o Ježíši, přijali je a uvěřili jim.

• Tehdy jim řekl: „Toto jsou slova, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmům, a řekl jim: „Tak je to napsáno a tak musel Kristus trpět a třetího dne vstát z mrtvých a v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům, počínaje od Jeruzaléma. A vy jste toho svědkové. A hle, já na vás pošlu zaslíbení svého Otce. Vy však zůstaňte ve městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“ (Lk 24,44–49)

Ježíš vyučoval a citoval Písmo

Od počátku do konce Ježíš cituje Písmo, vyučuje Písmo. Najdete desítky míst, kde Ježíš mluví o Písmu, o tom, co je napsáno o Něm či o životě.

• A tak přišel do Nazaretu, kde byl vychován, a podle svého zvyku vstoupil v sobotní den do synagogy a povstal, aby četl. Byla mu tedy podána kniha proroka Izajáše, a když knihu otevřel, nalezl místo, kde bylo napsáno: „Duch Pánův je nade mnou, protože mne pomazal kázat evangelium chudým; poslal mne uzdravit zdrcené v srdci, vyhlásit propuštění zajatým a prohlédnutí slepým, propustit zdeptané na svobodu a vyhlásit Pánovo milostivé léto.“ (Lk 4,16–19)

Při prvním veřejném vystoupení doma čte Ježíš ze zaslíbení Nové smlouvy, z proroctví Izajáše. Vyhledal si místo, které bylo napsáno o Něm v té nové smlouvě, místo, které se týkalo právě jeho služby.

Ještě před tím byl Ježíš vyveden na poušť a vystaven útokům pokušitele.

• Tu k němu přistoupil Pokušitel a řekl: „Jsi-li Boží Syn, řekni, ať se z tohoto kamení stanou chleby.“ Ale on odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“ (Mt 4,3–4)

A tak odpovídá několikrát po sobě. Při své obraně se neodkazuje na člověka, neodkazuje se na Otce, ani sám na sebe, ale odkazuje na svaté Písmo jako autoritu, které se drží.

• Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se všechny ty věci stanou. Proto, kdokoli by zrušil jedno z těchto nejmenších přikázání a tak by učil lidi, bude v nebeském království nazýván nejmenším. Ale kdokoli by je plnil a učil, ten bude v nebeském království nazýván velikým. (Mt 5,17–19)

Ježíš vydává o Písmu jasné svědectví. Z evangelií je zřejmé, že Ježíšovo učení stálo na Zákonu a prorocích, že bral vážně i spisy.

• Ode dnů Jana Křtitele až dosud nebeské království snáší násilí a násilníci ho uchvacují. Neboť všichni Proroci i Zákon až po Jana o tom prorokovali. (Mt 11,12–13)

Z několika míst Písma je zjevné, že Ježíš bral vážně knihu rodů a docela opravdu si myslel, že to, co je v ní napsáno, je realita a právě tak se na ní odvolává. Podle mnoha citací Písma to vypadá, že Ježíš byl kreacionista, biblický fundamentalista a evoluční psychologii moc neznal.

Ježíš jim tedy odpověděl: „To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce. Ale od počátku stvoření je Bůh ‚učinil muže a ženu.‘ ‚Proto člověk opustí svého otce i matku a přilne ke své manželce. A ti dva budou jedno tělo,‘ takže už nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať člověk nerozděluje.“ (Mk 10,5–9)

Apoštolové, učedníci a autorita Písma

Učedníci očekávali zaslíbení Písma

Ježíšovi učedníci byli Izraelité, takže samozřejmě věřili Písmu. Očekávali zaslíbení Písma svatého, té Nové smlouvy. Při prvním setkání někteří rozpoznali, že o Ježíši svědčí Písmo.

• Filip našel Natanaela a řekl mu: „Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně a proroci – Ježíše, syna Josefova z Nazaretu!“ (J 1,44)

Mnoho věcí, které Ježíš podle Písma udělal, nebo které se podle Písma staly, však učedníci nerozpoznali. Ta místa Písma rozpoznali až později, po vzkříšení, když si vzpomněli na to, co bylo napsáno a co o tom Ježíš říkal.

• A když Ježíš nalezl oslátko, vsedl na ně, jak je napsáno: „Neboj se, dcero Siónu, hle, tvůj král přichází, sedě na hříbátku oslice.“ Jeho učedníci tomu však nejprve neporozuměli; ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm je napsáno a že mu to učinili. (J 12,14–16)

I ve chvíli vzkříšení učedníci stále nechápali Písmo a to, že se vše, co bylo napsáno v Písmech, muselo na Ježíši vyplnit.

• Tehdy přišel Šimon Petr, který šel za ním, vešel do hrobu a spatřil položená plátna a roušku, která byla na jeho hlavě, položenou ne s plátny, ale zvlášť svinutou na jednom místě. Potom tedy vešel i ten druhý učedník, který přišel k hrobu první, a uviděl a uvěřil. (Ještě totiž nepochopili Písmo, že Kristus musí vstát z mrtvých.) (J 20,6–9)

Učedníci uvěřili Písmu

Teprve když byl Ježíš vzkříšen, vysvětluje učedníkům, co se stalo a podle Písem muselo stát, otevírá jim Písmo.

• On jim tedy řekl: „Ó nechápaví a srdcem pomalí věřit všemu tomu, co mluvili proroci! Copak Kristus nemusel vytrpět tyto věci a vejít do své slávy?“ A počínaje od Mojžíše a všech proroků vykládal jim ve všech Písmech, co bylo o něm. (Lk 24,25–27)

A učednici uvěřili. Čemu? Písmům samozřejmě, a slovu, které o něm Ježíš řekl.

On však mluvil o chrámu svého těla. Proto když vstal z mrtvých, jeho učedníci si vzpomněli, že jim to říkal. A uvěřili Písmu a slovu, které Ježíš řekl. (J 2,21)

První církev a autorita Písma

Akce číslo jedna: Před sesláním Ducha svatého

Ještě než vznikla první církev, po vzkříšení a nanebevstoupení Ježíše, se schází apoštolové, modlí se a prosí. V těch dnech povstal Petr a udělal to, co křesťané dodnes: odvolal se na Písmo.

• Bratři, muselo se naplnit to Písmo, které Davidovými ústy předpověděl Duch Svatý o Jidáši, který se stal vůdcem těch, kdo zajali Ježíše. ... V knize Žalmů je přece napsáno: ‚Jeho příbytek ať zpustne a ať není, kdo by v něm bydlel‘ a: ‚Jeho pověření ať přijme jiný.‘ Proto musí jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš přebýval mezi námi, počínaje Janovým křtem až do toho dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, být s námi svědkem jeho vzkříšení. (Sk 1,16.20–22)

Už první rozhodnutí, které apoštolové učinili, učinili na základě Písma a toho, co v něm bylo napsáno.

Akce číslo dvě: Seslání Ducha svatého

Pár dnů na to, na den Letnic (výročí Zákona), nastalo vylití Ducha svatého. Poslechněme si opět Petrovo svědectví:

• Petr však spolu s jedenácti povstal, pozvedl svůj hlas a promluvil: „Muži z Judska i všichni, kteří přebýváte v Jeruzalémě, toto ať je vám známo a vyslechněte má slova: Jistěže tito nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je teprve třetí denní hodina! Ale toto je to, co bylo předpověděno ústy proroka Joele: ‚A stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyliji ze svého Ducha na veškeré tělo a vaši synové i vaše dcery budou prorokovat; vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny. Také na své služebníky a na své služebnice v těch dnech vyliji ze svého Ducha, a budou prorokovat. A ukážu zázraky nahoře na nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň a oblaka dýmu. Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde ten veliký a zjevný Pánův den. A stane se, že kdokoli by vzýval jméno Pána, bude spasen. ‘“ (Sk 2,14-21)

Petr jednoznačně rozpoznává danou událost jako naplnění Písma a odvolává se opět na Písmo jako autoritu, která rozsuzuje, co se děje a zda je to v pořádku. A následuje kázání, prošpikované Písmem, na jehož základě se obrátilo 3000 lidí.

Akce číslo tři: Petr a Jan na schodech chrámu

Petr nenese zlatou korunku ani zlatý pečetní prsten, takže když ho žebrák poprosí o pomoc, musí ho uzdravit z nevyléčitelné nemoci, což vyděsí všechen lid a způsobí obrovské pozdvižení.

Petr následně vydává svědectví o Ježíši, které opět podpírá Písmem.

• Bůh však takto naplnil, co předpověděl ústy všech svých proroků: že Kristus bude trpět. Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře a aby poslal Toho, který vám byl předem kázán, Ježíše Krista, kterého musí nebe držet až do časů nápravy všech věcí, o nichž Bůh mluvil od věků ústy všech svých svatých proroků. Mojžíš přece řekl otcům: ‚Pán, váš Bůh, vám vzbudí z vašich bratrů Proroka jako mne; toho budete poslouchat ve všem, cokoli vám řekne. A stane se, že každá duše, která by toho Proroka neuposlechla, bude vyhlazena z lidu.‘ Ano, také všichni proroci, kteří mluvili od Samuele a po něm, předpovídali tyto dny. Vy jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s našimi otci, když řekl Abrahamovi: ‚Ve tvém semeni budou požehnána všechna pokolení země.‘ Vám jako prvním vzbudil Bůh svého služebníka Ježíše a poslal ho žehnat vám, aby každého odvrátil od jeho nepravostí. (Sk 3,18–26)

A tak by se dalo pokračovat snad vším, co první církev zažila a co máme dodnes zapsáno ve Skutcích apoštolů: Následným chvalozpěvem z Písma a novým naplněním Duchem, Štěpánovým kázáním jenom z Písma, Filipovým vysvětlením Písma etiopskému komorníkovi, Pavlovými kázáními protkanými citáty z Písma, rozhodnutím apoštolů a starších podloženým Písmem, učedníky v Beroji, kteří se vší dychtivostí zkoumali Písma...

Z desítek míst Skutků je zjevné, že pro apoštoly a učedníky bylo Písmo stejným měřítkem, jako je pro křesťany dodnes, že pokud činili nějaké rozhodnutí, činili je buď přímo na základě Písma, nebo alespoň ve shodě s Písmem. Uvedu ještě alespoň jeden příklad navíc.

Akce číslo 4: Problém s pohany (nebo spíš s lidskou tradicí)

V Jeruzalémě povstali někteří ze sekty farizeů (to byli ti, co nebrali Písmo moc vážně a nadevše upřednostňovali svoje lidské tradice a nutili je jiným lidem). Petr pak vydal svědectví o kázání evangelia a o tom, že pohané uvěřili, stejně jako Pavel a Barnabáš. Pak povstal Jakub a řekl:

• Bratři, poslouchejte mě. Šimon vyprávěl, jak Bůh poprvé pohlédl na pohany, aby z nich přijal lid svému jménu. A s tím se shodují slova proroků, jak je napsáno: ‚Potom se navrátím a znovu postavím stánek Davidův, který padl. Jeho trosky znovu postavím a pozdvihnu jej, aby zbytek lidí hledal Pána, i všichni pohané, nad nimiž je vyhlášeno mé jméno, praví Pán, jenž činí všechny tyto věci.‘ Bohu jsou známé od věků všechny jeho skutky. (Sk 15,13–18)

Svědectví Ježíše a apoštolů o Písmu

Už jsem uváděl základní svědectví Ježíše o Písmu svatém, ze kterého je zjevné, jaké úctě, vážnosti a autoritě se těšilo Písmo v jeho očích:

• Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se všechny ty věci stanou. Proto kdokoli by zrušil jedno z těchto nejmenších přikázání a tak by učil lidi, bude v nebeském království nazýván nejmenším. Ale kdokoli by je plnil a učil, ten bude v nebeském království nazýván velikým. (Mt 5,17–19)

Jednou za Ježíšem přišli saduceové (kteří moc nevěřili Písmům a některým věcem v nich) a dali mu přetěžkou otázku ohledně vzkříšení.

• Ježíš jim však odpověděl: "Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc." (Mt 22,29)

Zajímavé místo, které výstižně vysvětluje, proč lidé bloudí (a dodnes).

Podobný názor na Písmo měl i Pavel:

• Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium, které Bůh předem zaslíbil skrze své proroky ve svatých Písmech, ... (Ř 1,1)

Neboť vše, co bylo předem napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom skrze trpělivost a skrze potěšení Písem měli naději. (Ř 15,4)

Pavel jasně svědčí o Písmu a jeho autoritě a užitečnosti v jeho době. S tímhle svědectvím souhlasí desítky a desítky míst v evangeliích či listech, která začínají:

‚proto také v Písmu stojí...‘, ‚Písmo totiž svědčí:...‘, ‚...podle Písem‘, ‚je napsáno, ...‘, ‚... anebo si myslíte, že Písmo mluví naprázdno?‘, ‚Neboť co říká Písmo?‘, ‚Nevíte snad, co Písmo říká o...‘, ‚Tak se naplnilo Písmo, které říká...‘, ‚Jestliže vskutku plníte královský zákon podle Písma...‘

Snad každou věc, kterou svatopisci sdělují, poctivě a dobře podkládají Písmem – jasné svědectví toho, že v době prvních církví mělo Písmo docela stejnou autoritu, jako má pro křesťany dnes.

Můžeme se také podívat na to, jakou autoritu přisuzoval proroctvím v Písmu Petr:

• Vězte především to, že žádné proroctví Písma nespočívá v něčím vlastním výkladu. Proroctví přece nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží svatí lidé mluvili, jak byli unášeni Duchem Svatým. (2 Pt 1,20–21)

Následuje precizní výčet charakteru lidí, kteří se postaví nad Písmo, platný dodnes (viz 2 Pt 2,1nn). Takže Petr nakonec píše:

• probouzím vaši upřímnou mysl, abyste pamatovali na slova předpověděná svatými proroky a na přikázání vydaná námi apoštoly Pána a Spasitele. (2 Pt 3,1–2)

Sola scriptura

Sám mám velmi rád tradici a historii Božích církví k poučení a dokonce věřím, že k našemu poučení může sloužit historie toho, co by se rádo nazývalo „církví“ a není. Přesto uvedu jedno místo, které svědčí o tom, že Písmo obsahuje dostatek k vyučování a k dokonalosti člověka:

• Zlí lidé a podvodníci však budou postupovat stále k horšímu – svůdci i svádění. Ale ty zůstávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi přesvědčen. Věz, od koho ses to naučil, a že od dětství znáš Svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení skrze víru, jež je v Kristu Ježíši. Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k vyučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonalý a vybavený ke každému dobrému dílu. (2 Tm 3,13–17)

Z mého pohledu je tak Písmo spolu se zásadou „sola scriptura“ docela dostačující. Pokud někdo přijal věčný život a Ducha svatého, zná Písmo svaté, ví, co bylo o Ježíši napsáno dlouhé roky před tím, než přišel na svět a co o Něm svědčí apoštolové, a poslouchá jejich učení, je to dostatečné k tomu, aby byl člověk dokonale vybavený k Božímu dílu.

Některé známé argumenty zpochybňující autoritu Písma svatého

Ještě stojí za to trochu odpovědět na pár argumentů, často uváděných na podrytí autority křesťanských Písem.

„Bible vznikla ve třetím (čtvrtém, pátém...) století a vymysleli jsme ji my, předtím byla jen tradice.“

Dostatečně nesmyslný názor, který kroutí realitu k poslušnosti ideologie. Je pravda, že velká část Písma svatého se nejdříve tradovala a pak byla teprve zapsána. Ale skutečnost je taková, že celá Bible vznikla několik století před čtvrtým stoletím.

Asi 70 % Bible vzniklo dlouho před tím, než přišel Ježíš na svět a než se objevila církev. Někteří badatelé tvrdí, že knihu rodů sepsal pravděpodobně Mojžíš z knihovny, kterou posbíral. Jazykový styl prvních částí odpovídá době a místu, ve které žil Abram a je dost pravděpodobné, že tato část pochází jako písemná už z doby 2000 let před Kristem nebo je ještě starší. Většina knih dnes označovaných nepřesně jako „Starý zákon“ byla napsána mnoho století před Kristem.

U ostatních částí Bible – evangelia, Skutky, epištoly – se naprostá většina odborníků shoduje na tom, že byly napsány v prvním století, a to s vysokou pravděpodobností okolo poloviny tohoto století, tedy v opravdových počátcích prvních církví, kdy bylo na světě několik set svědků Ježíšova života a vzkříšení a mohli tak snadno kontrolovat pravost toho, co bylo napsáno.

„Ale Ježíš nám neodkázal žádné Písmo, ale církev a tradici.“

Tohle snad může napsat jen ten, kdo se leknul rodokmenů na začátku Matouše a dál už nečetl, protože to bylo moc dlouhé a nesrozumitelné. Kromě toho, že Ježíš se nespočetněkrát odkazoval na Písmo, stejně jako učedníci a apoštolové, kromě toho, že Ježíš nepřinesl nějaká nová učení, ale přišel naplnit Písmo, kromě toho, že apoštolové sami napsali ten příběh naplnění Písma Ježíšem či dopisy prodchnuté citacemi z Písma, máme jako křesťané jednu knihu, kterou nechal napsat Ježíš osobně.

• A v Pánův den jsem byl ve vytržení Ducha a uslyšel jsem za sebou mocný hlas, jako zvuk polnice, jak říká: „Já jsem Alfa i Omega, Ten první i poslední. Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi sborům, které jsou v Asii: do Efezu, do Smyrny, do Pergamonu, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje.“ ... „Neboj se. Já jsem Ten první i poslední, ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, jsem živý na věky věků. Amen. A mám klíče pekla i smrti. Zapiš věci, které jsi viděl, a ty, které jsou i které se mají dít potom." (Zj 1,10–11.17–20)

„Ale v době apoštolů měli jen Starý zákon a to se nás netýká, my jsme křesťané a máme Ducha (ještě lépe: jako jediní).“

Pěkný nesmysl pramenící nejspíše z neznalosti obsahu Písma a historie.

V době apoštolů i před ní měli samozřejmě nejen Zákon, ale i knihu rodů (stvoření světa, Noe, Abraham a tak), historické knihy, spisy (Žalmy, Píseň písní) a hlavně prorocké knihy.

„Ale to je přece Starý zákon, to se nás netýká, my jsme křesťané.“

Hmm. Zajímavý argument. O co je víc Zákona v Žalmech či Písni písní, než v Matoušově a Lukášově evangeliu? O co je víc Zákona v Danielovi, Izajášovi či Jeremjášovi než v listu Židům? Přes půlku Izajáše a Jeremjáše je Nová smlouva, nepíše se tam skoro o ničem jiném, než o Ježíši, Jeho smlouvě a zaslíbeních v Něm.

„Ale všechno to, co jsi uvedl, platí jen o Starém zákoně“

Jejej, když už teda někdo nepochopil, co je Zákon a ještě ke všemu starý a co zákon není, pojďme se podívat na názor apoštola Petra:

• Trpělivost našeho Pána pak mějte za spásu, jak vám také podle moudrosti, jež mu byla dána, psal náš milovaný bratr Pavel, jako to činí i ve všech ostatních epištolách, v nichž mluví o těchto věcech. Jsou v nich některá nesnadno srozumitelná místa, která nevědomí a nestálí lidé ke své vlastní záhubě překrucují, tak jako i ostatní Písma. (2 Pt 3,1516)

Petr ve své době počítá Pavlovy dopisy mezi Písma. Uvádí zajímavé historické skutečnosti: Kromě toho, že už v té době existovala Písma, která známe pod označením „NZ“ tak už v té době existovali lidé, kterým byla autorita Písma k smíchu a kteří Písmo překrucovali ...

– cizinec –