Kázání ze Zimní konference Zápasu o duši a Poutníkovy četby 2019

Křesťané občas chápou každodenní projevy Boží milosti ve svých životech hůře než pohané. Pohané uctívající různá božstva se vždy snažili zasloužit si přízeň a milost svých bohů. Jako projevy přízně pak chápali, když se dobře urodilo, byl ekonomický dostatek, nebyly války apod. Ostatně to platí dodnes. Bůh prosperity je milostivý, když ekonomika roste, a nemilosrdný, když klesá. Ve stejném duchu se stává, že křesťané vidí projevy Boží milosti v druhotných záležitostech. Například když je člověk zdravý, tak to přičítá Boží milosti. Což má jistě pravdu. Ovšem, co když vážně onemocní? Platí, že v ten moment mu Bůh projevuje méně své milosti? Ne. Stále je jako Boží dítě zahrnován nekonečnou Boží milostí. Pak by křesťané měli hledat daleko důležitější projevy Boží milosti. Měli bychom toužit žít je každý den a radovat se z nich.

David z vlastní zkušenosti předkládá tři kroky, které nám pomohou každodenně zažívat Boží milost:

1. Vyznávat své hříchy,

2. prosit za odpuštění,

3. modlit se za obnovu svého života.

• Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Když k němu přišel prorok Nátan poté, co David vešel k Bat-šebě. (Ž 51,1–2)

David zhřešil. Zcizoložil s manželkou svého vojáka a jeho poté nechal zabít, aby odvrátil odhalení svého hříchu. Téměř rok skrývá svůj hřích před lidmi. Radost zmizela v nenávratnu a tíha svědomí roste. Před Bohem však nic neskryje. Bůh posílá proroka Nátana, aby Davida usvědčil. David je sražen Nátanovým obviněním. Zdá se, že horší už situace být nemůže.

Avšak teprve nyní vysvítá světlo naděje. David vyznává: „Zhřešil jsem proti Hospodinu“ (2S 12,13). A od této chvíle začínáme sledovat praktické důsledky Boží milosti v životě hříšníka.

Boží milost v pokání (v. 3–8)

Volání o milost (v. 3–4)

David zlomený hříchem a usvědčený Nátanovým svědectvím prosí o Boží milosrdenství.

• Smiluj se nade mnou, Bože… (Ž 51,3)

Žalostná prosba zničeného člověka. Obdobná slova vyřkne mnohý odsouzenec na smrt před vykonáním rozsudku. Pokud ovšem spoléhá na lidské milosrdenství, nedočká se. David však prosí Boha a spoléhá se na Boží vlastnosti – na prvním místě na Boží milosrdenství.

• Kdo je Bůh jako ty, který snímá vinu a promíjí přestoupení ostatku svého dědictví? Nebude držet neustále svůj hněv, protože má zalíbení v milosrdenství. Znovu se nad námi slituje, pošlape naše viny a všechny naše hříchy uvrhneš do hlubin moře. (Micheáš 7,18–19)

David ví, že Bůh je přesně takový. Věděl to vždy. Avšak když skrýval svůj hřích, tak hřích zcela zaslepil jeho úsudek o Bohu. Daleko více než Boha se bál, co by na to řekli lidé, kdyby se jeho hřích s Bat-šebou provalil, a proto vršil hřích na hřích.

Milí přátelé, říká vám to něco? Vím, že ano, protože úplně stejné je to s námi. Dokud člověk skrývá svůj hřích, nechápe velikost Boží milosti. Pochopí ji, až když upřímně začne prosit o milost.

David se konečně vrhá k trůnu Boží milosti a bohatou slovní zásobou prosí Boha: vymaž, umyj, očisti. Prosí, aby Bůh vymazal jeho přestoupení, jako se maže zápis z listu. Dokonale jej umyl, jako když se pere prádlo, a od hříchu očistil, jako kdyby v Božím stánku přinesl oběť smíření. Vyznává, jak zásadní je jeho hřích. Jeho přestoupení bylo vzpourou proti svatému Bohu. Jeho provinění bylo opuštěním cesty Božího zákona a jeho hřích byl minutím cíle, ke kterému se má ubírat život člověka. Boží milost působila poprvé a hříšník volá o milost.

Vyznání hříchů (v. 5–8)

David uznává, jak zásadní jeho hřích je, nezlehčuje jej ani se před Bohem nevymlouvá. I když jej téměř rok zamlčoval, měl své hříchy stále před sebou. Nikdy se mu z jeho mysli nevytratily. David zhřešil proti Bat-šebě, proti Urijášovi, proti vlastní rodině i jakožto král proti celému národu. V každém tomto ohledu posléze David nesl důsledky svých hříchů. Avšak jeho hřích byl na prvním místě proti Bohu. Ten nejvíce uražený byl Bůh, který dal Davidovi život a dal mu bohatě vše, co měl, ale David to vše použil proti Bohu.

Zatímco každý Boží skutek je dokonale spravedlivý, tak každý lidský je hříšný. Kontrast Davidovy hříšnosti a Boží spravedlnosti vidíme ve verších 6 až 8. Stejně jako David, každý z nás byl počat v hříchu. Slova verše 7 popisují tragédii Adamova provinění přenášeného z generace na generaci. Z matky na dítě.

David, stejně jako každý z nás, v měřítku Boží spravedlnosti neuspívá, protože měřítkem není vnější, ale niterná opravdovost. Tedy, jak skutečně se Boží pravda odráží v nitru člověka. David chápe význam svého hříchu před Bohem, proto jej vyznává.

Prvním důsledkem Boží milosti bylo volání o milost. Druhým působením je, že Bůh vede hříšníka k vyznání hříchů. Proto je nutný Boží zásah, a to je náš druhý bod.

Boží milost v odpuštění (v. 9–14)

Dokonalé smytí hříchů (v. 9–11)

David prosí Boha, aby od něj dokonale odstranil hřích a obnovil jeho radost. Ve verši 9 se David ve svých slovech vrací k 3. a 4. verši. Jeho modlitba vyjadřuje, že jen Bůh jej může dokonale očistit a smýt veškerý hřích. Nikdo jiný. I když používá termíny spojené s očišťováním ve stánku, ví, že žádné náboženské úkony mu nepomohou. On touží být čistší než čerstvě napadaný sníh. Žádá, aby jej Bůh očistil tak, že na něm nezůstane ani skvrnka. Nic co by bylo špinavé před Bohem. To není z lidských sil možné. David již nemůže vymazat hříchy, kterých se dopustil.

Povšimněme si ještě jedné věci. David ve verši 10 prosí, aby Bůh obnovil jeho radost. Hřích a celá agonie jeho skrývání mu vzala veškerou radost. Chvilkové potěšení s cizí ženou mu přineslo měsíce trápení. Svědomí jej tížilo, nemohl před tím utéct. Byl tak zdeptán, jako by jeho tělo neslo obrovské břemeno. David byl tíží hříchu doslova imobilizován! To je typický symptom člověka v hříchu. Nemá žádnou radost a nebude ji mít, dokud nebude hledat odpuštění před Bohem.

Upevnění v Bohu (v. 12–14)

Změna tohoto stavu musí přijít z Boží moci a musí jít přímo do srdce. „Srdce je lstivé nade vše, je nevyléčitelné“ jak praví Jeremjáš 17,9. Hřích je v srdci kvůli padlé lidské podstatě zažraný jako v tisíckrát nošených montérkách.

Proto když David ve verši 12 žádá o stvoření čistého srdce, žádá o jeho obnovu pro nový účel. Chce, aby jeho srdce, které je jádrem jeho podstaty, centrem jeho myšlení i pocitů, bylo čisté od hříchu a odevzdané jedině Bohu. Žádá radikální proměnu, nejen povrchní oprášení, jako když po týdnu utíráte prach z poličky. Jeho očištění a obnovu vyžaduje moc Božího Ducha. Sloveso „stvoř“ je totéž, které čteme v Genesis 1,1: „Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi.“ A nacházíme jej v Písmu pouze ve spojení s Boží tvůrčí mocí. David nám ukazuje, že tuto radikální proměnu je schopen učinit jen Bůh. Proto prosí u něj a nepokouší se o žádné lidské praktiky. David věděl, že někdo jiný musí zaplatit za jeho hříchy. Boží odpuštění není zadarmo, Boží milost není laciná, ale extrémně drahá.

My dnes víme, že tím, kdo otevřel pro Davida i pro nás Boží milost v celém spektru Boží lásky, je Pán Ježíš Kristus. Díky jeho oběti na kříži mohl David s jistotou očekávat Boží odpuštění. A také víme, že se Davidovi skutečně dostalo odpovědi na jeho modlitbu. Bůh mu odpustil. Při rozhovoru s Nátanem se dozvídá Boží výrok: „Hospodin také odňal tvůj hřích, nezemřeš“ (2S 12,13). Bůh ve své milosti očistil dokonale jeho srdce. Boží milost pracuje po třetí, a to v dokonalém odpuštění hříchů.

Prvním důsledkem Boží milosti bylo volání o milost, druhým vedení hříšníka k vyznání hříchů, třetím je odpuštění hříchů. Avšak dílo Boží milosti ještě není u konce.

Boží milost v obnově (v. 15–21)

Obnova jednání (v. 15–17)

Odpuštění vedlo ke změně v srdci, návratu radosti a také vede k obnově jednání. Ve verši 15 David s radostí vyjadřuje, jaké ovoce pokání ponese. Opět bude tím smělým Božím svědkem. Už nebude utíkat před Bohem jako před nedávnem, ale znovu povede ostatní k Hospodinu. Nejen to. On nynějška přijímá Boží spravedlnost, dokonce nad ní jásá. Bůh odňal od Davida špínu hříchu a spravedlivé odsouzení, přesto důsledky hříchu zůstávají. David prosí ve verši 16 o jejich zmírnění. Prosí, aby Bůh zmírnil důsledky toho, že prolil krev Urijáše, svého věrného vojáka. Věřím, že Bůh tak skutečně učinil a zmírnil ty důsledky. Přesto jich mnoho zůstalo. Boží verdikt k Davidovi zněl:

• Nyní se meč navždy neodvrátí od tvého domu za to, že jsi mnou pohrdl a vzal sis manželku Chetejce Urijáše, aby byla tvou ženou. Toto praví Hospodin: Hle, já dám povstat proti tobě zlu z tvého domu. Před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tvému bližnímu. Bude s tvými ženami spát za denního světla. Ovšem protože jsi touto věcí tolik znevážil Hospodina, syn, který se ti narodí, jistě zemře. (2S 12,10–11.14)

David to pokorně přijal, smrt dítěte i pozdější události ve své rodině. Vraždu syna Amnóna i vzpouru a smrt dalšího syna Abšalóma.

Obnova hříšníka s sebou nese i to, že každý musíme nést důsledky svých hříchů v rozsahu, jaký Bůh určí. Ovšem to není důvod k zármutu, protože to nejhorší, co nás zaslouženě čekalo, Boží odsouzení a věčnost v utrpení, od nás Bůh odňal. A můžeme si být jisti, že Bůh nás provede i těmi důsledky.

Boží milost vedla Davida ke svědectví o Boží spravedlnosti, k radosti nad Boží spravedlností a v neposlední řadě k radostné chvále Bohu, jak se píše ve verši 17. Bůh změnil srdce, proto se změnilo i vnější jednání.

Obnova uctívání (v. 18–21)

A stejný vliv má Boží odpuštění na uctívání. Od verše 18 až do konce vidíme, jaké důsledky má náprava ve vztahu s Bohem na uctívání, a to jak pro jednotlivce, tak celé společenství. I kdyby David ve svém hříchu přinesl hromady obětí, nic by to před Bohem nebylo platné. Žádné zalíbení před Hospodinem by nezískal. Co Bůh řekl Kainovi, který se hněval, že nepohlédl na jeho oběť?

• A jestli nebudeš jednat správně, ve dveřích číhá hřích. Dychtí po tobě, ale ty nad ním máš vládnout. (Gn 4,7)

Kain měl tvrdé srdce, a i když přinesl formálně správnou oběť, Bůh ji nepřijal. Od počátku stvoření platí, že ta správná, Bohu milá oběť je zkroušené a pokořené srdce. Srdce, které si uvědomuje závažnost hříchu, je plné lítosti a pokorně před Bohem prosí o odpuštění. Uctívat Pána Boha v hříchu je stejně platné jako skákat z letícího letadla bez padáku. Dokonce horší, protože to je před Bohem ohavnost, jak můžeme vidět z napomenutí Kaina.

Nevyznaný hřích oddělil Davida od uctívání Boha, dokud jej před Bohem nevyznal. Měl tedy vliv na jeho osobní uctívání Hospodina. Avšak Davidův hřích měl do určité míry i negativní vliv na uctívání v celém Izraeli. Proto není překvapivé, že ve verších 20 a 21 prosí za obnovu Boží přízně vůči celému Jeruzalému, kde sídlil, a všemu lidu. David byl králem celé země, byl příkladem celému lidu a měl velkou odpovědnost. O to větší důsledky měl jeho hřích. Podobně když zhřeší starší sboru, budou důsledky pro společenství jistě větší, než když zhřeší kdokoli jiný.

Proto Boží milost pracuje dále i po odpuštění hříchů a vede k obnově v jednání i uctívání. A to je čtvrtý důsledek Boží milosti v procesu pokání hříšníka. Prvním důsledkem Boží milosti bylo volání o milost, druhým vedení k vyznání hříchů, třetím odpuštění hříchů a posledním obnova jednání.

Aplikace

Na Davidově vyznání v Žalmu 51 vidíte, jak nezbytné je pro život křesťana pokání. To je totiž ten nejdůležitější praktický důsledek Boží milosti, kterým se vůči člověku projevuje. Ano zažíváme mnoho dalších projevů Boží milosti v našich životech. Máme co jíst, máme prostředky pro život, bydlení, jsme dnes na této úžasné konferenci. To vše je jen z Boží milosti. Nic z toho jsme si nezasloužili, aby nám to Bůh musel dát. Bůh nám není ničím povinován. Ale dal nám dar, který je daleko větší nad ostatní. Apoštol Jan jej shrnul ve svém listu:

• Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti. (1J 1,9)

Vážení čtenáři, pokud jste křesťany a hledáte Boží milost v čemkoli jiném, pak nejspíše nedokážete docenit hodnotu tohoto projevu Boží milosti. Pak samozřejmě vyvstává otázka, jestli z ní vůbec žijete každý den. Protože pokud nevyužíváte praktické dary Boží milosti dané nám v pokání z hříchů, pak nechodíte s Pánem.

Kdo z vás může říct, že zažil jeden den, kdy nezhřešil?

Nikdo. Hřešíme od časného rána, kdy vstaneme. Hřešíme v myšlenkách, slovech i činech. Jsme sobečtí a myslíme si, že každý kolem nás je na světě jen proto, aby nám posloužil nebo alespoň aby se nám nepletl do cesty.

Manželé nejsou citliví vůči manželkám a dětem. Manželky nemají respekt vůči manželům. Děti neposlouchají své rodiče.

Krademe čas Bohu, když jsme myšlenkami mimo v čase uctívání. Krademe čas v práci, když se věnujeme jiným činnostem, které se zaměstnáním nesouvisí.

A můžu pokračovat do nekonečna…

Milí svatí, kvůli každé vteřině svých hříšných životů potřebujete Boží milost, abyste mohli zažívat plnost Boží lásky. Chcete-li tedy naplno každý den zažívat praktické důsledky Boží milosti, musíte každý den činit pokání ze svých hříchů, prosit o Boží odpuštění a modlit se o obnovu svého jednání. Musíte být zcela konkrétní a vyznávat vše důsledně.

Ovšem to nestačí. Vy musíte to celé předat Bohu s jistotou, že Pán Ježíš již zaplatil za vaše hříchy. Pokud ne, nezbyde vám, než spoléhat na svou vlastní spravedlnost. Kterou ovšem nemáte.

Pak půjdete jako David z jednoho hříchu do druhého, ztratíte veškerou radost a důsledky vašich vin budou jen narůstat. Proto vždy, když zhřešíte, s důvěrou se vydejte Boží milosti. I když je počátek těžký, úleva nastává okamžitě a radost se vrací vzápětí. Bůh dal ve své milosti za vaše hříchy svého Syna a žádný hřích není větší než Boží milost. Jak by vás pak nepozvedl z hříchu a neobnovil? To si musíte stále připomínat.

Můžete však namítnout, co s následky hříchů. Ano, ty jsou někdy velmi těžké. Jako v případě Davida platí, proste Pána Boha za jejich zmírnění. Ale ať budou jakékoliv, nijak nezmenšují Boží milostivé jednání ve vašich životech. Bůh vás jimi provede. A co více, když na něm budete závislí, bude vám stále dávat sílu překonávat pokušení. I to je veliký praktický důsledek Boží milosti.

Pokud však stále odmítáte Boží milost a snažíte se dokola a dokola spoléhat na svou spravedlnost a své schopnosti, pak nejste křesťané a nemáte naději zažít Boží milost v měřítku větším, než že budete mít ráno snídani na stole. Chtějte více. Chtějte žít každým dnem z bohatství Boží milosti. Proto vás prosím, pokořte se před svatým Bohem, věřte, že jeho plán záchrany, který zaplatil vysokou cenou Pán Ježíš, je ten nejlepší. Čiňte pokání ze svých hříchů. Ve své síle a spravedlnosti si zasloužíte akorát spravedlivé odsouzení v pekle. Avšak v Boží moci a Kristově spravedlnosti vás čeká věčný život a již teď každodenní život v Boží lásce.