Jeden přítel z podcastu, který si přeje zůstat v anonymitě, mi píše: „Zdravím, pastore Johne, jsem posluchač ze Středního východu. Před dvěma dny jsem se vyspal se svou dívkou. V nás obou to zanechalo zranění, připadáme si špinaví, cítíme se mizerně a stydíme se, nemůžeme se na sebe ani podívat. Oba dva jsme znovuzrození věřící v Krista, ale nechali jsme se svést pokušením. Je zde ještě nějaká naděje, že bychom se mohli opět stát čistými a byli uzdraveni z našeho hříchu? Já vím, že Ježíšova krev přikrývá každý hřích. Ale jak můžeme získat zpět čistotu našeho vztahu? Anebo je už ztracena napořád? Co teď máme dělat?“

Myslím, že tento mladý muž ze Středního východu začíná na správném místě. Zdá se, že je pořádně otřesen a chápe, že něco je nenávratně ztraceno. On a jeho dívka už nikdy nebudou moci vrátit zpět tento neplánovaný sexuální akt a nějak ho vymazat. Oba dva ztratili něco velmi cenného.

Začínám těmito slovy, i když to možná bude znít trochu tvrdě, ale dělám to proto, že mě jímá láskyplná a žárlivá starostlivost ohledně těch posluchačů, kteří dosud o své panenství nepřišli. Jde o něco velice vzácného pro každého muže a pro každou ženu. Svět to považuje za slabost, v podstatě za něco hloupého. V Božích očích jde však o ohromnou sílu a krásu, která nemá srovnání. Ale já stejně tak dychtivě toužím pomoci posluchačům udržet si svou sexuální čistotu a panenství, jako i pomoci těm, kteří už o něj přišli, aby znovu nabyli čistoty, která se jim v Kristu nabízí. Proto tedy začínám tak, jak začínám.

Takže podle mě začíná tento mladý muž na správném místě. Je zlomen. Uvědomuje si, že se ztratilo něco nádherného. A také ví, že Ježíšova krev přikrývá každý hřích. To je dobrý začátek. Ti, kdo berou své hříchy na lehkou váhu a pošlapávají krev Ježíše, jako by to byla jen jakási pohotová záplata, ještě nikdy skutečně nedocenili to, co Ježíš udělal, aby jim koupil čistotu. Proto mi dovolte podělit se s vámi o pár postřehů, které by nakonec možná mohly zachránit našeho přítele ze Středního východu a jeho dívku a dodat jim odvahu.

Bůh odměňuje věrnost

Rád bych soustředil pozornost na to, co už on sám ví, akorát že bych to vyjádřil slovy Bible. První Korintským 6,18 říká: „Varujte se smilstva!“ Boží vůlí pro nevdané a pro neženaté je, aby se zdržovali sexuálních vztahů. A Bůh to umožňuje mocí svého Svatého Ducha skrze víru v jeho zaslíbení a dává sladkou a velice zvláštní odměnu svobodným lidem, kteří ho tímto způsobem ctí.

Manželství má svou zvláštní odměnu za věrnost a svobodný stav – v cudné čistotě a svatosti – má zase svou odměnu za věrnost. Sezdaní lidé mohou Boha oslavovat způsoby, jakými svobodní lidé nemohou, a svobodní lidé zase mohou Boha oslavovat způsoby, kterými sezdaní lidé nemohou. Není to otázka nadřazenosti či podřazenosti. Svobodný stav a čistota jsou v Boží mysli velmi vysoce ceněným a  vznešeným povoláním. To je první věc.

Bůh odpouští hříchy

Našemu příteli bych řekl – a on už to ví, ale znovu bych to rád podal slovy Písma, aby to slyšel od Krista a ne jenom ode mě: „Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání. Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění navěky, ale je vinen věčným hříchem“ (Mk 3,28–29). Nechme teď na chvíli stranou, co to znamená rouhat se proti Duchu svatému. To až jindy.

Ale pojďme se teď všichni se slzami vděčnosti a chvějíce se radostí těšit z těchto prostých slov: „Všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání.“ To zkrátka bere dech. Dokážete si představit něco sladšího pro člověka, jakým byl třeba zloděj na kříži, který neznal nic než hřích, nic než hřích po kdoví kolik desetiletí? Jinými slovy, neexistuje žádný specifický, ojedinělý hřích nebo druh hříchu, který by byl tak ošklivý, tak obrovský nebo pro Boha natolik urážlivý, že by nemohl být odpuštěn mocí Ježíšovy krve. Jak říká Jan: „Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás,“ a teď to přijde, „od každé nepravosti“ (1J 1,9). Tak to je druhá věc.

Hříšníci, kterým bylo odpuštěno, odpouští

Pro tento pár bude v situaci, do které se dostali, obrovskou výzvou odpustit jeden druhému a přijmout nejen Boží odpuštění, ale i odpuštění jeden od druhého. Efezským 4,32 praví: „Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“ To ovšem vůbec není jednoduché. Já prostě chci pomoci těmto mladým lidem, aby si uvědomili, jak moc to bude těžké, aby se nevzdávali příliš brzy. V této konkrétní situaci je těžké si navzájem odpustit nejen proto, že jsme všichni pyšní a sobečtí a neradi se pokořujeme před druhými, ale také proto, že v této situaci přichází takové nenápadné pokušení přesouvat vinu, která je aspoň částečně tvá, na toho druhého.

Takže zatímco tento mladý muž může pociťovat hanbu a usvědčení, že se v otázce cudnosti a sexuální zdrženlivosti nechoval zodpovědněji coby muž, který vede a dává prvotní impuls, zároveň si může někde ve skrytosti říkat, že ona byla v podstatě svůdná a byla by mu mohla pomoci zastavit to, což neudělala, a tím pádem na ni začíná přesouvat vinu – a ona možná zároveň dělá úplně totéž vůči němu. Možná že se cítí zahanbena a usvědčena, že byla příliš svolná, a možná dokonce i svůdná a že neodolala, když by byla měla, ale přitom možná postupně svaluje více viny na něho a má mu za zlé, že ji neochránil v té chvíli pokušení.

Jinými slovy, se vzájemným odpuštěním to není vůbec jednoduché, protože aby bylo odpuštěno plně, skutečně a se vším všudy, je zde zapotřebí vyznání a pokání, které je opravdové a trvalé. Oba dva si tu potřebují přiznat a přivlastnit každý svou vlastní část viny, jelikož za to skutečně mohou oba dva. Ano, mohou. A oba potřebují být ochotni vyznat se ze svého podílu, a to dokonce i za tu cenu, že by to ten druhý využil ve svůj prospěch a svaloval na svého partnera více viny, než by měl.

Takže vidíte, že zde není zapotřebí jenom milost k odpuštění, ale i milost riskovat, že vás ten druhý oklame, milost riskovat, že budete muset snášet více obvinění, než kolik si myslíte, že vám náleží, milost zacházet s tím druhým lépe, než jakého zacházení si myslíte, že se dostává vám, milost zůstat před křížem skloněni a pokořeni, když by bylo výhodnější vstát a cítit se být těmi lepšími, třeba i jen proto, že vaše pokání je lepší. Vzájemné odpuštění je tedy velmi složitá záležitost a milost je zde potřeba na každém kroku.

Odpustit a snášet

Vzhledem ke vší té nedokonalosti lidského života a nejasnostem okolo vzájemného odpuštění zde bude zapotřebí bohaté zkušenosti s tím, co vlastně stojí za staromódním výrazem „snášenlivost“. Snášenlivost je to, co potřebujete, když odpuštění nezhojilo veškeré napětí mezi vámi. Myslíte si, že ten druhý měl udělat víc. Myslíte si, že se měl víc změnit. Myslíte si, že měl činit víc pokání. Zkrátka neudělal to, o čem jste vnitřně přesvědčeni, že by měl udělat. Tudíž z takového vztahu můžete buď vycouvat – což zničilo tisíce manželství –, anebo můžete zapojit snášenlivost; to znamená, že se s něčím vyrovnáte, snesete to, vydržíte to. Bible takto mluví. Pavel říká v 1. Korintským 13,7, že láska „všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží“ (ČSP). Všimněte si, že to říká vlastně dvakrát: „všechno snáší, ... všechno vydrží“.

Klíčový oddíl ohledně snášenlivosti je v Koloským 3,12–13. Píše se tam: „Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.“ A dále čteme následující slova „snášejte se navzájem“, která by se též dala přeložit jako: snášejíce nebo vydržíce všechno jeden od druhého. Potom text pokračuje: „A odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému,“ a tak dále. Takže odpustit a snášet. Odpustit a snášet.

Obnovit důvěru

A pátá věc, kterou bych řekl našim přátelům ze Středního východu, kteří zápasí s tím, co si nadrobili, je tohle: Obnovení důvěry chce čas. Je možné někomu plně odpustit, a přesto mu plně nedůvěřovat. Důvěra se získává. Odpuštění ne. Někomu důvěřujeme, protože se prokázal jako důvěryhodný, a ne protože říká, že je důvěryhodný. Což znamená, že když jsme zklamali něčí důvěru (jakože oba dva zklamali důvěru toho druhého), bude to chtít čas, než se znovu obnoví důvěra v náš charakter.

Takže k sobě navzájem mějte trpělivost a buďte k sobě v této záležitosti upřímní. Je velmi bolestivé, když se někomu podíváte do očí a řeknete: „Nevím, jestli se už na tebe můžu plně spolehnout.“ Taková slova stačí, aby se zničil vztah. Ale být naopak neupřímní ve snaze, aby se vztah zachoval, jenom způsobí v delším časovém horizontu dalekosáhlé škody.

Veliká naděje evangelia

A poslední věc, kterou bych řekl, je prostě úžasná zpráva evangelia o naději. Ano, je možné, abyste byli opět čistí. Ano, je možné odpustit a dojít odpuštění. Ano, je možné se vzájemně snášet. Ano, je možné si důvěřovat. A tady je klíčový, nádherný, skutečně nádherný text z 1. Korintským 6,9–11:

„Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.“

A teď to přijde: „A to jste někteří byli.“ Byli. A to se dá říct o vás. Mluvím teď k vám, k tomu páru, který nás teď možná společně poslouchá. Dá se to říct o vás. Takoví jste byli. Byli jste smilníci. „A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.“

www.desiriggod.org