• Toto praví Panovník Hospodin: „… pošlu na Jeruzalém tyto své čtyři přísné soudy: meč, hlad, dravou zvěř a mor, abych z něho vymýtil lidi i dobytek!“ (Ez 14,21)

Mnozí z těch, kdo nás předešli na cestě víry, nebyli zmateni chaosem tohoto světa, jako jsou zmateni křesťané v současnosti, ale rozuměli Božímu dílu ve svě­tě. Viděli Boha jako spravedlivého vládce, který řídí tento svět podle své doko­na­lé moudrosti a skrze svou přetékající dobrotu. Ve své dobrotě Bůh přichází také se svými soudy, mezi které patří meč (válka), hlad, dravá zvěř a mor (epidemie, příp. pan­de­mie). Jeho vláda je zcela spravedlivá a směřuje ke dni, který to nade všech­nu pochybnost prokáže. V onen den se uká­že, že Bůh všechno učinil správně, dobře, ke své slávě a ke spasení svého lidu. V onen den každé koleno poklekne před Pánem a k slávě Boha Otce každý jazyk vyzná, že Ježíš Kristus je Pán (Fp 2,10–11). Zde je několik citátů k výše uvedenému verši:

Bůh má řadu bolestivých soudů, jimiž trestá hříšné národy – všechny jsou na jeho povel a působí v různých národech podle toho, jak Bůh sám chce. Bůh často trestá hříšné národy tím, že na ně dopadne meč války – a Bůh ho vede a řídí ve všem, co má vykonat. (Matthew Henry, 1662–1714)

Je to Bůh, který volá po meči, a způsobuje, že přijde: „Uvedu-li na některou zemi meč…“ (Ez 33,2). On je Hospodin zástupů, a pověřuje armády, aby vpadly tam, kam on chce. Výjimečné zlo přináší výjimečné soudy. Války nepřijdou do nějakého národa náhodou – ale je to spravedlivé dílo Boží prozřetelnosti. (William Greenhill, 1591–1671)

Považuji dvě světové války, které jsme zažili v 20. století, za Boží trest kvůli odpadnutí předchozího století. Nevidím žádné jiné dostatečné vysvětlení. (Martyn Lloyd-Jones, 1899–1981)

Hříšníci mohou vzdorovat Božím cestám, ale ne jeho hněvu. (Thomas Watson, 1620–1686)

Postavme svoji víru právě sem – že náš Pán stále pracuje ve všech těchto zmatcích. A když se věci z lidského pohledu obracejí vzhůru nohama, náš požehnaný Pán dobře ví, co dělá – a bude dělat všechny věci zcela jistě, neomylně a nezměnitelně tak, aby pracovaly pro jeho vlastní slávu a pro dobro jeho lidu. (James Durham, 1622–1658)