Bože, jehož vůle ve všem vítězí,

neexistuje žádná útěcha

kromě potěšení v tobě

a ve tvé službě.

Ty jsi všechno ve všem
a veškeré potěšení je pro mě tím,

čím jsi jej udělal, ničím více.

Jsem spokojený s tvou vůlí,
ať už je jakákoli,

nebo jakákoli bude,
a to ve všech ohledech.

A když mi nabídneš,
abych ve svých záležitostech sám rozhodoval,

zvolím všechno předat tobě,

protože ty jsi nekonečně moudrý
a nemůžeš se mýlit,

zatímco u mě to hrozí.

Raduji se, když si uvědomím,
že všechny věci máš ve své moci,

a dělá mi radost nechat to tak.

Pak se celá modlitba obrátí v chválu a vše,
co mohu dělat, je uctívat tě a žehnat ti.

Co bych ti mohl dát
za všechno prokázané dobro?

Jsem rozpolcený ve dví, nevím, co mám dělat.

Rád bych dal něco na oplátku,
ale nemám co nabídnout,

mohu se jen radovat,
že ty jsi udělal všechno,

že nic na nebi ani na zemi
nemá podíl na tvé slávě.

Sám od sebe nemohu udělat nic,
abych oslavil tvé požehnané jméno,

ale z milosti mohu radostně odevzdat
svou duši a tělo tobě.

Vím, že jsi autor a dokonavatel víry,

že celé dílo spasení je jen tvé,

že každý dobrý skutek nebo myšlenka,
která se ve mně nalézá,

je důsledek tvé moci a milosti,

že jediný důvod, proč ve mně působíš,
že chci a činím, je,

že se ti tak zalíbilo.

Ach, Bože, je neuvěřitelné,
že člověk toho tolik namluví

o lidské tvořivé síle a dobrotě,

ačkoli kdybys nás v každé chvíli
nedržel zpátky,

byli by z nás vtělení ďáblové.

Tos mě naučil skrze hořkou zkušenost
se sebou samým.

Přeložila Iva Suchá,
Z „Údolí vidění“ (sbírka modliteb puritánů)