Když ho rodiče spatřili, zhrozili se a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“ A on jim řekl: „Jak to, že jste mne hledali? Nevěděli jste, že musím být ve věcech svého Otce? “ Ale oni neporozuměli tomu slovu … (Lk 2:48-50, ČSP)

Kdo je Ježíš? To je nejdůležitější otázka života. Odpověď na ni rozhoduje o tvé věčnosti. Nejde snad o to, že bys odpovědí na tuto otázku určoval Kristovu realitu, ale tvoje odpověď ukazuje na víru nebo nevíru v Krista.

 Je snad Kristus tím, kdo přináší pod stromeček dárky, nebo je miminko, kterým se dá lehce manipulovat? Je někým, kdo má splnit tvá přání? Nebo je Pán a Král, Boží Syn?

Když mu bylo dvanáct let, nechali ho rodiče v Jeruzalémě po skončení svátku Velikonoc. Když ušli den cesty domů, uvědomili se, že tam Ježíš není. Na základě svých chybných předpokladů nechápali, kdo Ježíš je, a ani to, co je jeho úkol na zemi. Hledali ho na místě, kde si mysleli, že by měl být (v karavaně), hledali ho na místě, kde si mysleli, že by mohl být (v ulicích Jeruzaléma). Marně. Nakonec jej našli v chrámě. Tam, kde jde o věci Páně. Byl to začátek, začátek kdy Ježíš všem ukazuje, že není tím, za koho ho oni chtějí mít. Ale je tím, kým ho učinil Otec. Vánoce jsou časem očekávání. Ale ten, kterého si připomínáme, přišel ne proto, aby naplnil naše pozemské touhy, přání a sny. Ale kvůli tomu, aby naplnil naši největší potřebu.

Kdo je Ježíš? Kde ho hledáš ty? Jak ho vidíš? Jako tu jedinou cestu? Tvá odpověď na tyto otázky rozhoduje o tvé věčnosti.

Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa. (J 1,29)

Roman Klusák