Tím, čím dnes prochází téměř každý Čech a Slovák v podstatě prošel každý emigrant, když opustil své jistoty v Československu. A protože skoro každému z vás se dnes pod nohama drolí jistoty, přiznejme si, že jste teď všichni ve vlastní zemi takoví emigranti, jako jsme byli my v cizině před nějakými dvaceti plus lety. Snad je to i horší, protože nám se sice jistoty zhroutily, ale přistěhovali jsme se do zemí, ve kterých vše ostatní bylo dobře zaběhnuto. V Československu se jistoty také zhroutily, ale vše ostatní, celá infrastruktura dobře nefungovala a nefunguje. Ale zato vy umíte česky a slovensky, my jsme vyráželi jen neurčité členy divných jazyků.

Tehdy jsem nebyl křesťan a vzpomínám si, že jsem v Rakousku stál jógínsky na hlavě, aby se mi prokrvil mozek, protože byl starostmi odkrvený. Měl jsem obavy o své rok a dva roky staré batolící se syny. Tehdy jsem si neuvědomoval, že Pán Bůh má pro nás připravenu cestu, kterou vydláždila jeho milost a ne jen naše snahy. Prostě, postaral se o nás, a jak dobře. Teprve o mnoho let později jsem se v bibli dočetl a plně uvěřil, že se o své živobytí nemusíme obávat. Když bylo moje dobré místo u olejářské společnosti ohroženo, protože se naše nerentabilní pobočka v podstatě zrušila, přežil jsem. Z 1600 zaměstnanců zůstala pouze stovka. V kanceláři jsem měl vyvěšené tyto verše, které jsem si vrýval do svého malověrného srdce:

• Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. ( Mt. 6:19-21)

• Proto vám pravím (Ježíš): Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalamoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás malověrní? Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Potom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho královtsví a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení. (Mt.6:28-34)

Ano, tohle vše jsem si vrýval znovu a znovu do svého srdce. Všimněte si, že v bibli je všechno jinak. Člověk, tedy pohan, se nejprve shání po živobytí. Věřte, jsem zdrcen, když doma z 95% a více neslyším o ničem jiném než o sháňce po živobytí. Opravdu, neexistuje jiné téma? V autobuse, na ulici, v rodině. Je mi z toho nanic. Vždyť Bůh vidí po čem naše sdrce touží! Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Připomeňme si biblické verše:

• "Je psáno: Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst." (Mt.4:4)

• Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky. (1 J 2:6,7)

Náš ekonomický, státní a morální problém vězí v našem individuálním pohanství. Nenamlouvejme si, že jsme křesťanský národ. To si jen myslíme. Docházka do kostelů a shromáždění z nás křesťany neudělá. Ani naše historie z nás křesťany neudělá - vždyť naše historie je řetězec pohrom způsobený kulturním křesťanstvím na něž se odvoláváme skrze tak zvané "křesťanské dědictví". Kdybychom byli křesťany, potom by naše rozhovory v autobusech a v rodinách neměly pohanské téma "Co budem jíst, pít a do čeho se budeme oblékat?". Naše rozhovory by nejprve hledaly Jeho království, tedy Boha, Boží království, protože vše ostatní by nám bylo Bohem přidáno. Jestli by tomu tak nebylo, pak bible lže. Největší Boží přikázání je - milovati budeš svého Boha celým srdcem, myslí a duší. Tohle je větší přikázání než nezabiješ! Kdo však toto přikázání plní? Slyšíte v autobusech o lásce k Bohu nebo o strachu o živobytí?

Odpověď na výzvu "nebojte se života" je biblicky velmi jednoduchá. Hledáte-li nejprve Boží království - nemusíte se o nic strachovat, protože vše ostatní vám bude přidáno. Láska k Bohu je příčina, Boží požehnání je účinek. Boží požehnání v žádném případě neznamená lenost. Bojíme-li se o živobytí a na Boha zapomínáme, potom se bojíme oprávněně, protože jednáme jak bible říká, jako pohané. Chceme totiž vybudovat na zemi dočasné nebe kde je teplo a pohodlí a o věčné nebe s Bohem ani nestojíme.

Stavějme na skalnatých základech Krista. Nestavějme na písčité kuřavce našeho humanismu. Život zakotvený vírou v lidské schopnosti je plný strachu především o ztrátu požitků ovládaných pěti smysly. A o ty můžeme přijít kdykoliv. Bez Krista totiž ani neznáme a nežijeme plný život.

- pst -