Každý z nás by se měl čas od času zamyslet, zda-li se naše víra zakládá na biblických základech, tedy na učení Ježíše Krista nebo na učení člověka, lidské moudrosti, tradice nebo náboženského hnutí.

Následující příklad by měl varovat a přivést k zamyšlení každého, kdo upřimně hledá Boží pravdu a Boží odpověď na naše modlitby.

L. J. byla žena silné víry. Vše dobré, co se událo v jejím životě přičítala síle Ducha svatého. Provdala se za věřícího manžela, který jí zajistil dobré živobytí a nadějnou budoucnost. Těhotenství bylo dalším znakem Božího požehnání. Příchod novorozence však její víru a klidný život zničil. Dítě, které se narodilo nebylo to, co šťastní rodiče očekávali. Tisíce snů a nadějí pro novorozenou dcerku se rozplynuly po prvním pohovoru s lékařem. Poznali, že dítě nikdy nebude žít život zdravého dítěte, že se nikdy nenaučí mluvit, že po celý život bude vyžadovat a potřebovat pomoc. V mateřské bolesti hledala L. oporu kazatele a věřích. Obdržela však něco docela jiného.

Pastor sdělil zdrcené mamince, že narození mentálně porušeného dítětě je důsledek minulosti a životních problémů. Pouze silná víra může napravit tragedii. Ostatní věřící plně souhlasili s pastorovým názorem, že příčinou tragédie je hřích a pouze víra může situaci změnit. L. se plně upřela na víru a slib v naději, že bude mít normální dceru. Tři měsíce modliteb, vkládání rukou a návštěvy uzdravovacích shromáždění však nepřinesly vytoužený slib a přání uzdravení. S postupujícím časem zájem a opora věřících opadala a L. zůstala zakrátko s bolestí a zklamáním sama. V momentě, kdy L. ztratila oporu věřících, podlehla hluboké depresi, že její nedostačující víra je překážkou uzdravení. Po roce L. opustila shromáždění a zůstala jí trpkost a zklamání v duši.

Tento skutečný případ není ani první, ani poslední. Pamatujme si, jestliže modlitba za nadpřirozené uzdravení je v souladu s Boží vůlí, uzdravení se dostaví. Uzdravení je však zázrak a my dobře víme, že zázraky nepřicházejí s každou modlitbou. Daleko více lidí odchází z uzdravovacích shromáždění aniž by byli zázračně uzdraveni. To však neznamená, že Bůh je bezmocný nebo dokonce bez zájmu a soucitu. Tato skutečnost pouze odhaluje naší potřebu Boha, obzvláště když se uzdravení nedostaví. Jen potom můžeme hledat útěchu a oporu těch, kteří oslavují Boha na základě učení kdo Bůh je než co nám Bůh dá. V žádném případě Bůh neuzdravuje jen ty, kdo mají silnou víru a jsou bez hříchu, zatímco hříšné nechává v jejich utrpení. Taková víra se rovná elitnímu náboženství, kde jen vybraní mají přístup k Božím odměnám.

Žádné jiné náboženské učení než to, že Pán Ježíš Kristus odstraní každou překážku z našeho života, nevychovalo více ateistů a agnostiků. Víra, že nás Kristus nebo svatí ochrání od všeho zlého, je zrádná. Z lidského zklamání roste falešné poznání, že Bůh není všemohoucí, že je bez zájmu a raději odcházejí hledat něco světsky lákavějšího. Bible nás varuje:

• Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu. (Kol. 2:8)

Ano, jsou mezi námi takoví, kteří raději citují biblické verše, než by osobně pomohli. Čekají na to, až Bůh udělá, co by měli udělat sami. Ten, kdo chce nést břemena svých bližních, musí břemeno zvednout na svá bedra. Stačí přivést nevěřící k Bohu slibem, že budou uzdraveni, že se jejich neutěšená finanční situace změní v blahobyt? Právě naopak. Naším úkolem je, abychom hledající přivedli před Boží trůn, aby našli oporu, lásku a ujištění těch křesťanů, kteří jsou ochotni nést jejich břemena v zármutku, bolesti a zklamání. Život je plný obtíží pro věřící i nevěřící a jen Duch svatý může přinést útěchu těm, kteří jí hledají skrze nezištnou víru. Ani tisíckrát opakované modlitby nepřinesou vytouženou odpověď. Většinu našich chorob uzdraví lékař, chirurg, léky a odpočinek. Vždyť tělesné hojení a regenerace je Boží dar. Diabetik, který se chce uzdravit silou své víry, vyřkne sám nad sebou ortel smrti v okamžiku, kdy přestane užívat inzulin. Někdy samotná modlitba může přinést smrt.

Příliš mnoho křesťanů se modlí proto, aby Bůh odstranil jejich vlastní problémy. Většina modliteb jsou osobní žádosti místo díkuvzdání. Mnozí dávají finanční příspěvky jen proto, aby obdrželi mnohonásobné požehnání. Pokud si člověk neuvědomí, že Bohu patří nejen naše almužny, ale vše co máme a vše co jsme, potom naše mylné chápání narušuje náš vztah k Bohu. Naše dobré skutky a dary nejsou zárukou bohaté Boží odměny, přestože mnozí kazatelé slibují svým věrným hory doly. Buďte na pozoru. Náboženství, které slibuje a dokonce zaručuje uzdravení, finanční požehnání a bezstarostný život vybraným křesťanům, nepřináší spásnou novinu. V bibli máme varování, abychom nehledali to, co na pohled vypadá rozumně, lákavě a zaručeně zajistí život bez překážek, plný úspěchů, zdraví, krásy a prosperity.

• Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost. (Mat. 23:27,28)

Bůh žehná věrným. Bůh nám slibuje duchovní prosperitu, ne jen finanční a materielní. Bůh nám může požehnat skrze moudrost, skromnost, laskavost a vytrvalost. Někdy se nám může zdát, že Bůh řídí každý náš krok. Jindy je mimo nás, jako by nás dělily vzdálené galaxie. To však nic nemění na skutečnosti, že Bůh čeká, aby nás přijal a připomíná:

• Všechno zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě. Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. (1.Tes. 5:21-23)

- kas - Volně zpracováno podle článku z ukázky knihy Stephen Arterbum: Toxická víra.