Masaryk ztrávil několik let pilného studia, než vydal dílo "Česká otázka." Závěr jeho zkoumání zněl: "Otázka česká je otázka náboženská." Otázka každého národa je otázkou náboženskou, nebo lépe řečeno otázkou duchovní. Pro ty, kteří nestudují dějiny národů, stačí ať si přečtou Boží slovo - bibli. Zde se dovíme, že "blahoslavený je národ, jehož Bohem je Hospodin", že "Bůh učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo tváří v tvář vší země, vyměřiv jim uložené časy a cíle přebývání jejich", že "všechny národy, které zapomínají na Boha, budou obráceny do pekla." Jak se dozví jednotlivec, jak se dozví národ, jaký je jejich cíl přebývání a smysl bytí? "Poznejte pravdu a pravda vás vysvobodí", řekl Ježíš. Co je pravda?" zeptal se Pilát, a dále se touto otázkou nezabýval. Co je pravda?

Jako děti v první československé republice jsme se učili nazpaměť Husovo napomenutí: "Miluj pravdu, uč se pravdě, nebraň pravdě, braň pravdu, haj pravdu až do smrti." Co je pravda?

Nad sídlem československých presidentů vlála vlajka s nápisem: "Pravda vítězí". Masaryk napsal v roce 1886: "Větší je mravnost a zmužilost, uznávající omyl, nežli obhajování omylu, jejž třeba celý národ sdílel." Jedním z jeho pozdějších výroků bylo: "Ježíš - ne César." Ve vší úctě k památce prvního presidenta mějme dnes odvahu postoupit o krůček dále a říci: "Ježíš - ne Masaryk." Masaryk se snažil vymanit český národ z prázdného vlastenčení a na poli náboženském z dogmatického škorpení. Ale nesáhl až k jádru českého problému, což byl jeho nedostatek víry v biblického Boha, přestože v Boha upřimně věřil. O tom svědčí i jeho dobře známé heslo, které převzal od Jiřího z Poděbrad. "Pravda vítězí." Má-li kdo z vás starou českou čítanku s obrázkem Mikoláše Aleše, "Jiří z Poděbrad," podívejte se na nápis nad jeho hlavou. Zní "Pravda Páně vítězí." Ne kdejaká pravda, ale Pravda Páně vítězí. Co je pravda? Ježíš na to odpověděl: "Já jsem ta cesta, a pravda, a život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne."

Český národ přijal Masaryka, obdivoval jeho filosofii, četl jeho humanitní ideály, ba můžeme říci, že přímo modloslužebně uctíval jeho památku. Ale nepřijal Krista, nečetl Jeho slovo, neobrodil se z Jeho Ducha, nectil Jej jako Boha. A když přišla zkouška v roce 1945, nemohl jinak než odplácet nenávist nenávistí, zvěrstvo zvěrstvem a bezpráví bezprávím. Jedině živá víra v Krista vzbudí v srdci člověka takovou lásku, která mu dá moc "milovat své nepřátele, dobrořečit těm, kteří jej proklínají, činit dobře těm, kteří jej nenávidí, a modlit se za ty, kteří jej hanějí a protiví se mu."

Jestliže chceme a budeme žít a umírat podle těch Chelčických, Husů, Komenských, musíme nejprve jako Chelčický, Hus i Komenský věřit, že "Bůh jest a těm, kteří ho hledají, že odplatu dává." A jak jej hledali? Ať nám Komenský poví: "Hospodin, Hospodin, Bůh silný jest, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě, milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích! Hospodine, smiluj se pro Ježíše Krista i nade mnou hříšným." (Z "Labyrintu světa")

- F. Hůlka, Kanada -

POSVĚŤ JE PRAVDOU; TVOJE SLOVO JE PRAVDA. (Jan 17:17)