Moje maminka byla z horného konca Kamenca pod Vtáčnikom. Tatínek byl Hanák z Tršic. V Praze jsem se narodil a vyrostl. Studijní léta jsem prožil na Slezské Ostravě. Dvacet tři let svého nejproduktivnějšího života jsem prožil mimo Československo i mimo Evropu. Žil jsem v USA, v jihovýchodní Asii a jižní Americe. Kdo jsem? Jakou mám národnost? Co je to národnost? Co se to zde, na tomto světě a v tomto státě děje? Proč se kde kdo osamostatňuje? Začal jsem hledat odpověď.

Mám dva příbuzné, vzájemně se podobající jako vejce vejci. Jejich povahy i jednání jsou podobné. Jeden mluví slovensky a druhý česky. Ani jeden již čtvrt století nežije ani v Čechách ani na Slovensku. Oba jsou silní separatisté. Říkají "Jaké bude to Slovensko krásné a bohaté bez těch nás věčně ožebračujících Čechů" a "Jak nám bude v Česku dobře, až se nebudeme muset starat o slovenského bratříčka, který si nejdříve vybrečel postýlku u okna a teď chce vlastní pokojíček." Oba mají stejné pocity, myšlení a dokonce i řešení. Abych si odpověděl na svoje vnitřní otázky a genetickou roztržku, pohroužil jsem se do Knihy knih:

• Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra. (L 6,42)

To platí nejen pro naše národy, ale pro každého z nás. Z rozdělení našich národů jsem měl pramalou radost. Většinu svého křesťanského života jsem žil ve Spojených státech, kde jsem také uvěřil. Četl jsem hodně, hlavně křesťanskou literaturu, která opakovala, podobně jako světské mocnosti, že se svět sjednocuje, že se vytváří světová vláda, která bude sídlit v Bruselu. I uši jsem měl nastražené. Světská literatura i politické hemžení, převážně v západní Evropě, tomuto trendu přitakávaly. V pozdních 70. létech jsem také podlehl utopiím o sjednocení, ale díky Bibli jsem z podobných interpretací vybředl. I křesťané interpretují bibli tak, že bude svět jednotný před druhým příchodem Pána Ježíše. Opírají se o proroctví o Antikristu, kterému se má klanět celý svět. Bude se mu klanět celý svět, nebo jen jeho křehká říše? Nepředbíhejme.

Proč je svět rozdělený na více než 6 000 jazyků? Proč mluvíme česky, německy, slovensky nebo maďarsky? Proč máme jiné kultury, rasy a povahové rysy, když to vše způsobuje tolik bolestí, nesvárů a roztržek? K čemu to? Proč to Bůh dopustí? Začal jsem s první biblickou knihou - Genesis:

• Celá země byla jednotná v řeči i činech. Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. (Gn 11,1-2)

Lidé se domluvili, ani jim nevadilo, že nejsou Čechy, Němci, Slováky nebo Maďary. Vlastně neměli ani národní koncept, ani národní komplex. Dnes se prý lidé perou jen proto, že nejsme sjednoceni. To nám namlouvají humanisté, kteří jsou nejprve prý lidmi a teprve potom Čechy nebo Slováky. Opravdu, z humanistického hlediska národnosti, jazyky, rasy a různé kultury nás oddělují a způsobují nacionalistickou vřavu. Nacionalismus je přepych, který by se měl ze světa sprovodit. To je zbožné přání všech humanistů a z těchto myšlenek pocházejí sjednocující hnutí OSN, EHS, komunistických manifestů spojujících proletáře a podobných spolků, ve které bezbožné lidstvo skládá velké naděje.

• Tu si řekli vespolek: "Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme." Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. (Gn 11,3)

Člověk se často sjednocuje na základě pracovních úspěchů. Dříve to mohly být cechy tovaryšů, dnes profesionální sdružení. Obzvláště nová technologie, cihly místo kamene, traktor místo koně, asfalt místo hlíny, počítač místo počí.tadla, dodávají člověku na důležitosti. Nic není špatného na nové technologii, protože její koncept vymyslel Bůh. Její zneužití ve prospěch člověka je však zrůdnost. Čtěme dále:

• Nato řekli: "Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi." (Gn 11,4)

Lidé budovali plnokrevný humanismus. Rozlišujme mezi humanismem a humánností. Křesťan nemůže a nesmí být humanistický, protože humanismus je společenské, vědecké a literární hnutí obracející pozornost od Boha k člověku a jeho pozemskému životu:

• Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu, ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich zcestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: Zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka... (Ř 3,21-23)

Biblicky je humanismus ztráta soudnosti, je to bláznovství, které vyzdvihuje Mičurina pěstujícího meruňky za polárním kruhem nebo Desmonda Morrise za úsměvně trapné dílko jako je "Nahá opice". Křesťan ale musí být humánní, protože humánnost je lidumilnost, dobročinnost. Humánnost je druhé nejdůležitější Boží přikázání:

• Miluj svého bližního jako sám sebe. (Mt 22,39)

Zpět ale k babylónské věži. Lidé si tehdy jako dnes chtěli udělat jméno, udělovat si řády práce, tituly, společenská postavení, diplomy, vzájemně se obdivovat, potřásat si rukou a úplně vyloučit Boha ze scény soutěže lidské tvořivosti, na kterou by Bůh stejně nikdy nevstoupil. K tomu ještě začali budovat věž dotýkající se nebe. Babylóňané nebyli žádní nevědomí hlupáci. Adam, přímý mistrovský výtvor Boha, byl nejinteligentnější. Kdo z nás by jen pojmenoval všechna zvířata? Neza.měňme však inteligenci za informace. Kdyby babylóňané měli tolik informací jako máme dnes, rozhodně by s nimi naložili inteligentněji a rozumněji než my. Protože se práceschopná energie neustále snižuje, jak nám fyzika potvrzuje, neplatí evoluce, ale devoluce, neplatí rozvoj, ale úpadek. Proto i lidská inteli.gence degeneruje v každé následné generaci. Neutěšujme se, hloupneme. Ke konci dnů světových pořádků se nerozmnožuje inteligence, ale informace.

• ... zapečeť tuto knihu až do doby konce. Mnozí budou zmateně pobíhat (cestovat), ale poznání (informace) se rozmnoží. (Da 12,4)

To říká prorok Daniel. Babylóňané neměli v úmyslu vytvořit výškový stavební rekord. Dobře věděli, že kubatura věže by rozdrtila kvadraturu základů. Věděli, že ani strom nevyroste až do nebe, protože by se vlastní vahou rozdrtil. Babylóňané stavěli astrologickou observatoř. Nemysleme si, že Babylón je nějaká prehistorická biblická skazka. Babylón je dnešní skutečnost. Světové deníky od New Yorku po Moskvu mají astrologické koutky a snad miliarda lidí se podle nich řídí. Babylóňané, stejně jako my, zapomněli na Boha a udělali boha ze sebe, ze svého jména, z humanismu, z neživých nebeských planet a souhvězdí. Babylóňané chtěli vytvořit jednotou pevnou říši. Spojené státy babylónské, Svaz humanistických babylónských republik. Město Babylón bylo jejich Moskvou a věž jejich Kreml. Babylóňanům nechyběla inteligence, chyběla jim moudrost, což je úcta a bázeň před Hospodinem. Proto nebyli, stejně jako dnešní lidé, schopni aplikovat fyzikální zákony do mravní oblasti. Totiž, že nikomu neporoste jeho "Já" až do nebe. Babylóňané nechápali stejně jako my nechápeme dnes, že kubatura našeho duševního nafouknutí musí dříve nebo později rozdrtit kvadrátní základy našich omezených duševních kvalit. V tom právě vězí nenapravitelný ne.ú.spěch humanismu. Stavba nebe bez Boha je to nejnebezpečnější, co lidstvo může kdy podniknout. O totéž se pokusili babylóňané.

Navíc si řekli - učiníme si jméno, a tak nebudeme rozptýleni, jak nám Bůh nařídil. Chtěli žít ve městě. Chtěli být svorní, přestože celá zeměkoule byla liduprázdná. Proč? Protože hřích si hledá společnost. Když na sebe v urbanizovaných kolosech vidíme, potom se můžeme navzájem ospravedlňovat - ten to dělá také, tak co! Striptýz jako veřejná zábava jistě nevznikl v osamocené salaši, ale ve velkoměstském bytě. Venkov je ve své hříšnosti jen sprostý, ale město je ve své hříšnosti slizké. Proto je těch kostelíků a pobožných lidí (nemluvím ještě o spasených) mimo město více. Když sedlák oře, tak cítí vůni půdy, koňského potahu, a slyší ptáky nad hlavou. Tato "idyla" navodí přirozené přemýšlení o Bohu. Ale betonová džungle, mrakodrapy, společenské postavení, blikot počítačů, velké projekty, schůze, znásilňování našeho rozhodování tendenční společností, zábava, móda, vnucený vkus nebo žádané filosofické směry nemají pro Pána Boha místo. Masa vždy umrtvuje osobnost, uniformuje život a vždy vzdaluje od Boha. Naopak jistá izolace, osamělost přitahuje k Bohu a rozvíjí osobnost. Mojžíš byl sám, když střetl Boha. Židé putovali čtyřicet let po poušti osamělí, aby se alespoň nové pokolení navrátilo k Bohu. Ježíš byl sám na poušti, aby byl blízko Otci. Okázalé chování, ať světské nebo náboženské, se dá lépe provozovat ve městě, kde je velká hu.stota lidí, diváků sledujících nábožné divadlo. Ježíš nám říká: Když se ty modlíš, zavři se do svého pokojíku. Nemodli se na nárožích, aby tě každý viděl, že jseš "svatý". Bůh chce, aby jej lidé hledali, aby nepatřili světu, a proto zasáhl v Babylónu, aby zpomalil chod dějin.

• I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. Hospodin totiž řekl: "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim řeč, aby si navzájem nerozuměli." I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi. (Gn 11,5-9)

Jednota, společná řeč a snadné dorozumění byl babylónský konec. Kdyby Bůh nezmátl jejich řeč, lidé by v tehdejším vyšším stupni inteligence postupovali v objevech mnohem rychleji než my dnes. Všechny vynálezy od lokomotivy po atom, od telegrafu po let na Měsíc by se uskutečnily o tisíciletí dříve. Na jednotném jazyku a technologii není nic špatného, protože obojí jsou neživé a neutrální. Ale hříšné lidské srdce všechny tyto Boží dary zneužívá ve svůj "prospěch" proti Bohu, k svému úplnému zničení. Proto Bůh zmátl řeč, aby zpomalil dějiny, aby ustanovil národy, aby jej jednotlivci hledali, aby mohl zachránit všechny ty, které před ustanovením světa předzvěděl, prostě jak bible učí, aby vešel do spásy plný počet pohanů. Každé Boží prokletí, kromě toho konečného, je současně i požehnáním.

Řeč je neutrální, nic ve své podstatě neznamenající systém zvuků a nabývá smysl teprve tehdy, až je přeložen kompilátorem - klíčem do lidského systému vnitřního chápání. Proto není neslušného slova, je jen neslušné vnitřní chápání. Každý člověk má stejný systém vnitřního chápání, ať mluví jakýmkoliv jazykem. Počítač také vnitřně "rozumí" jenom kombinaci povelů "ano" a "ne." Přesto máme různé počítačové jazyky: Fortran, Cobol, C, Assembler, atd. Fortranový kompilátor - klíč přeloží fortranem zaznamenaný úkol, cobolový kompilátor - klíč přeloží cobolem zaznamenaný úkol do vnitřního "chápání" počítače, které je jen jedno. Počítač "rozumí" jen těm jazykům, ke kterým má odpovídající kompilátory - klíče. Člověk rozumí jen těm jazykům, neutrálním systémům zvuků, ke kterým se naučí ovládat odpovídající kompilátory - klíče, které je přeloží do jediného vnitřního lidského chápání. Proto Bůh babylóňanům "jenom" přidal mnoho systémů neutrálních zvuků. Systém vnitřního lidského chápání ponechal nezměněný.

Jestliže my známe koncept kompilátorů - klíčů v jazykové a počítačové oblasti, oč více rozumí kompilátorům - klíčům lidských jazyků Bůh. Bůh, jak říká Bible, čte srdce a ne slova. Bůh klíče nepotřebuje a ani ten nejlepší kompilátor dokonale nepřeloží vnitřní lidské chápání. Tomu rozumí absolutně jenom Bůh.

Abychom si v člověčenství, které vždy páchne, byli ještě vzdálenější, zmatení jazyků navíc způsobilo rozdělení lidstva na rasy. Skupiny lidí, které používaly stejnou řeč, se držely pohromadě a migrovaly všemi směry od Babylónu. Protože se nedomluvili s ostatními rodinami, vzdalovali se navzájem i geograficky. Proto neměli možnost ženit se a vdávat se s nikým jiným, než ve své skupině. Poněvadž lidstvo bylo v Babylónu poměrně ještě mladé a jejich nedávní předci, předpotopní lidé, téměř nepoznali kosmickou radiaci, která způsobuje genetické škodlivé mutace, manželství i mezi nejbližšími příbuznými mutovalo geny jejich po.tomstva jen minimálně. Je dokázáno, že množení v malých populacích, v malých genetických nádržích, způsobuje jen v několika málo generacích genetické variace. Naopak, množení ve velkých populacích, ve velkých genetických nádržích, nezpůsobuje téměř žádné genetické variace i po mnoha generacích. A tak z rodin oddělených různými jazyky, vzájemným příbuzenským rodičovstvím, vznikly lidské rasy. Tím se lidstvo ještě více vzájemně vzdalovalo. O to lépe mohl Bůh zachraňovat jednotlivce z tohoto národnostně roztříštěného společenství, aniž by ovlivňoval svobodnou vůli jedince.

V dnešní době, kdy se lidstvo rychleji domluví, v důsledku cestování, obchodu, učení světových jazyků, tisku, telefonu, faxu, rozhlasu a televize, znásobujeme překotně problémy, které Bůh zmatením řeči oddálil. Televizní brak zaplavuje celý svět a z Hollywoodu se rozšíří i do domorodé chýše, kde blikotá baterií poháněný televizor. Knihy humanismu se mohou se znalostí jazyků a výpočetní techniky produkovat v nepřeberném množství. A tak s usnadněnou domluvou lidstva dochází k rychlé rebarbarizaci i křesťanského světa. Hřích i evangelium se může šířit mnohem rychleji. Kdo však vyhrává?

Všechny říše, Egypt, Asýrie, Babylón, Médo-Persie, Řecko, Řím, Otomanská říše, Anglické impérium, Napoleón, Bismarck, Velkoněmecká říše, Sovětský svaz i Spojené státy, nic tu nebude věčně, všechny propadají v Božích očích, všechny lidské systémy, i když jsou ty, kterým Bůh více žehná a ty, které používá k trestání jiných. Všechny tyto říše si udělaly jméno, když byly "jednotné". Rozdělením na malé národnostní státy ztratily svou moc. Malé státy se jim nikdy ani jménem, ani zviditelněním nevyrovnají. Očekávané zviditelnění národů je nesmysl, neboť SSSR byl mnohem viditelnější než "samostatné" Estonsko nebo Kirgizie. Stejně tak Československo bylo viditelnější než samostatné Česko nebo Slovensko. Babylóňané uvažovali logicky. Chtěli být viditelní, proto se nechtěli dobrovolně rozejít.

Bůh dnes dělí říše na národní státy pohnut svou milostí, stejně jako kdysi v Babylónu. V žádném případě nerozbíjí říše proto, aby dopřál vzniknuvším menším státům národní pýchu, protože prokletý je muž, tedy i národ, jenž doufá v člověka. Boží záměr je, aby nikdo nezahynul, aby všichni dospěli k obrácení. Bůh ví, že se k němu lidé obrátí spíše v národní i osobní samotě, než v hajlovacím nadšení Velkoněmecké říše, nebo komunistickém fanatismu nadnárodního bývalého SSSR. Pravda, ke konci dnů se svět, tedy alespoň ten, co zahrnoval Římskou říši, jaksi sjednotí, ale jen na sedm let, aby se zase rozpadl. Žádná sjednocená lidská světovláda nebude. Žádná ani nebyla.

• Prsty (deset prstů na nohách sochy) nohou dílem ze železa a dílem z hlíny znamenají, že království bude z části tvrdé a dílem křehké. Že jsi viděl železo smíšené s jílovitou hlínou znamená, že se bude lidské pokolení mísit, avšak nepřilnou k sobě navzájem jako se nesmísí železo s hlínou. (Da 2,43-44)

Lidstvo, i ke konci dnů, i pod Anti.kristem, bude drženo pohromadě zase jen ďábelskou humanistickou mocí s odstředivými tendencemi, jak tomu bylo historicky v každé mocné říši zla. Víme, že ke konci dnů bude otec proti synu a matka proti dceři. Hříšný člověk přichází k Bohu vždy po jednom a o samotě. Historie se neuskutečňuje náhodně, Bůh používá naše zvrácená srdce k tomu, aby uskutečnil spásu vyvolených. Neuklidňují vás tyto verše?

• Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky: nakloní je, kam se mu zlíbí. (Př 21,1)

Představte si Klausův nebo Mečiarův potůček na Boží dlani. Byl bych velmi rád, kdyby si také oni uvědomili, že

• On (Bůh) mění časy i doby, krále sesazuje, krále ustanovuje, dává moudrost moudrým, poznání těm, kdo mají rozum. (Da 2,21)

Všichni vladaři budou mocní, jen dokud jim to svrchovaný Bůh dovolí. Bůh ovládá i koalice a federace králů:

• Neboť Bůh jim (deseti králům) vložil do srdce, aby provedli jeho záměr, řídili se jedním úmyslem a odevzdali šelmě svou královskou moc, dokud se nedokoná, co Bůh řekl. (Zj 17,17)

Vidíte ten jeden úmysl? Humanistická jednota, kterou jim Bůh vloží do srdce, je zničí, protože člověk se v jednotě vždy vzpříčí Bohu. Vidíte, že Bůh na čas zmatením řeči zachránil i lidstvo? Netlačme se do různých světových a evropských seskupení! Ta vždy biblicky znamenala konec, ožebračení a porobu národů. Skutečně věříte, že An.glie, Francie nebo Německo mají humanitární nutkání pomoci Čechům nebo Slovákům? Mnichov tu byl už jednou, a pokud nebudeme Božím lidem, tak nám nepomůže ani Mezinárodní měnový fond. I ten nemá na mysli nic jiného než zisk a politické ovládání dlužníků. Do spolku se přizve jen ten, kdo něco již dokázal, kdo něco může pro spolek udělat, nějak přispět. Spolek je vybíravý a často odmítá členství, která by jej oslabila. Postavme se nejprve do situace, abychom mohli svobodně rozhodovat, koho si za přítele či partnera vybereme. K tomu nám může pomoci jenom Bůh. Myslíte, že jsou vlády svébytné a suverénní?

• Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci leč od Boha. Ty které jsou, jsou zřízeny od Boha. (Ř 13,1)

Jak bych si přál, aby si toto uvědomili všichni vládci. Neboť i oni činí Boží záměr, aby mohlo být více lidí spaseno, skrze rozpad, utrpení i války. Kdyby se nerozpadl SSSR, tak by naše rozhlasová stanice nikdy nezačala vysílat evangelium gruzínsky, turkmensky, uzbecky nebo tádžicky. Není to požehnání? Dělení říší na státečky je v Božích rukou jako kdysi v Babylónu.

Nebo se podívejme na svrchovaného Piláta, který řekl Ježíšovi:

• "Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit a moc tě ukřižovat?" Ježíš odpověděl: "Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry..." (J 19,10-11)

Zakončeme pozitivně. Boží plán není, abychom byli jednotní v humanistických ideálech. Boží plán je, abychom byli jednotní v Kristu:

• Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahámovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Ga 3,26-29)

Ano, v Kristu, jsme-li jím opravdu prostoupeni a obklopeni, není rozdíl mezi židem a pohanem, mezi Čechem a Slovákem, Němcem a Maďarem. Mimo Krista mezi námi všemi rozdíl je. V Kristu není rozdíl mezi nadřízeným a podřízeným. Mimo Krista mezi nimi rozdíl je. V Kristu není rozdíl mezi ženou a mužem. Mimo Krista mezi nimi rozdíl je. V Kristu jsme Abrahámovo potomstvo, jsme duchovní Židé, a za to nás budou nenávidět všechny národy s "křesťanským dědictvím" a obzvláště ty s evropskou kulturou. Raději se do Evropy ani nehrňme. Ta dala jen v tomto století světu více mrtvol než všechny zbývající světadíly dohromady.

Bude vůbec kdy jednotné království? Sjednocené lidstvo v jedné říši? Ano, bude, ale až po vládě těch nejednotných deseti lidských králů:

• Ve dnech těch (deseti) králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno na věky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane na věky, neboť jsi viděl, že se utrhl ze skály kámen bez zásahu rukou (Ježíš Kristus) a rozdrtil železo, měď, hlínu, stříbro i zlato (světová historická království). (Da 2,44-45)

Teprve v Kristově království budou sjednoceny všechny národy. Jednotná vláda bude v historii jenom jedna. Ne lidská, ale Boží teokracie. A aby nás v Kristově království bylo co nejvíce, Bůh rozbíjí vládní bloky, koalice, svazy, unie, federace, mocnářství a království.

Vidíte, přátelé, jsou jenom dvě národnosti. Ti, co jsou v Kristu, a ti, co stojí mimo Něj. Svému strýci, když jsme se v Kalifornii loučili, jsem řekl: "Až budeš stát před Pánem Bohem, nebude se zajímat o to, zdali jsi z Prahy nebo z Bratislavy. Pán Bůh se bude zajímat o to, zdali jsi v Kristu." Přemýšlejme o tom.

- pst -