Mezi čtenáře časopisu Zápas o duši patří řada vězňů. Bratr Krmášek se věnuje písemné pastorační práci a všichni společně, jak je jen možné, poskytujeme vězňům různé traktáty. Zjedné návštěvy ve věznici máme smutný pocit ze skutečnosti, kolik mladých mužů pyká za své přestupky a nečinně čeká na den, kdy budou propuštěni na svobodu. Podle slov vězeňské správy se mnozí brzy vrátí. Celková skepse je burcující. Společnost a současné vězeňské metody s převýchovou vězňů nemají úspěch. Oto větší radost máme z jiskřiček naděje, kde do převýchovy hříšníka zasáhl sám Bůh.

Valdice

1. Jen zcela náhodou se mi dostal do rukou časopis Zápas o duši. Eskortou mezi věznicemi jsem jej zahlédl v odpadkovém koši a zvedl jsem jej. Děkuji Pánu Ježíši, že vedl můj pohled tímto pro jiné odpuzujícím směrem. Nikdy předtím jsem nic hezčího (kromě Bible) nečetl. Je to ohromné světlo v takové temnotě, jakou bezesporu vězení je. Prosím vás o zaslání dalších, je-li to možné. Měl bych také zájem o stejnojmennou knihu. Jelikož víte, že jsem vězeň, prosím, abyste přijali moji omluvu, že nebudu moci finančně vaši ochotu uhradit. Jsem totiž zdravotně nezpůsobilý pracovat, a tak nepobírám ani sociální podporu. Jsem zkrátka bez jakýchkoliv zdrojů příjmu. Velmi mě to zarmucuje. Děkuji za pochopení a zůstávám s přáním Bůh vám žehnej.

-Jaroslav-

2. Právě jsem obdržel vaši zásilku a upřímně děkuji za časopis a knihu. Velmi jste mě potěšili sdělením, že tento časopis mi bude nadále zasílán. Nacházím v něm opravdu mocný zdroj povzbuzení. Rád byste věděl něco víc o mé osobě. Je-li důležitá moje minulost, rád vám o ní něco napíšu vjednom z příštích dopisů, neboť doufám, že zůstaneme v občasném písemném kontaktu. Pakliže to dovolí váš čas a zájem. V současné době vykonávám trest k jehož závěru schází ještě téměř tři roky. Trest je důsledkem mého dřívějšího způsobu života a není věru čím se chlubit. Nicméně již více než rok je můj život ve všech směrech koordinován Pánem Ježíšem, mým Spasitelem, a doznal již podstatných kvalitativních změn. Jsem posluchačem dálkového studia Biblické školy "Covenant College v Coventry" prostřednictvím Biblické školy Jednoty bratrské v Liberci a právě dokončuji první modul (semestr) s prospěchem na 2. Zde ve věznici je sice možnost občas navštívit shromáždění "věřících", ale podle mého názoru, každý křesťan by si měl zvolit určité konkrétní sborové obecenství, o kterém je přesvědčen, že v jeho středu nalezne ke svému duchovnímu růstu nejlepší uspokojení svých lidských potřeb anejlepší příležitost být užitečný ve službě těm, kteří jsou kolem něj. Bůh Otec nám dává ve své milosti toto společenství k tomu, abychom se navzájem posilovali a rostli v Pánu Ježíši Kristu. Nemám sice právo hodnotit zdejší společenství, nicméně se jich zúčastňuji, abych v zápětí zjistil, že nepřináší onu pravou radost, jak by tomu mělo být. Ba co víc, téměř vždy odcházím ještě smutnější. Jistě to není vinou duchovního, který zdejší věřící navštěvuje, ale především strukturou společenství, majíce spíše charakter společenské události, v níž je dostatek prostoru pro všechny lidské a světské slabosti, za to však málo místa pro Pána. Jde vlastně o pouhou humanitární nebo charitativní činnost. Velmi vděčně bych proto přivítal vaši návštěvu a zvláště dlouhodobou, byť jen korespondenční účast vašeho společenství. Děkuji, že jste tuto nabídku iniciovali. K mým osobním zájmům, údajům: je mi 45 let, z toho polovina, za kterou se stydím. Příbuzné již nemám, kromě matky, která však od mých šesti let žije v nové rodině, takže vzájemné vztahy jsou pouze legitimní, nikoli osobní.

Jsem absolvent střední školy SVVŠ. Jakékoliv další podrobnosti jistě vyplynou z vašich osobních dotazů či při případné návštěvě. Velmi se na ni těším. To je zřejmě pro tuto chvíli všechno. Děkuji ještě jednou a spřáním dobrého zdraví, úspěchu vpráci i v životě vám v modlitbě vyprošuji hojnost Božího požehnání.

-Jaroslav-