Tento rok OSN vyhlásila rokem tolerance. Je to slovo, kterému mnozí nerozumějí, nebo mu rozumějí špatně. Pokusím se vysvětlit tuto dobrou vlastnost ve světle Kristova evangelia podle jeho osobního příkladu. Tolerance ve světle Písma znamená respektovat lidskou důstojnost a hodnotu každého člověka pod zorným úhlem věčnosti. A    to bez rozdílu pohlaví, rasy nebo náboženské či politické příslušnosti. Neznamená to jenom nechat žít, ale i  pomáhat žít. Slovo tolerance pochází z latinského "tolerare", což znamená snášet, nést břemeno. Ježíš Kristus žil v tomto duchu a k podobnému životu zavazuje i ty, kdo mu věří. V jeho očích byl drahý každý člověk, protože obětoval svůj život za všechny a respektoval důstojnost a jedinečnost každého člověka. S ženou Samaritánkou jednal tak jako s jinými ženami a stejně tak i s  jejími soukmenovci přesto, že Židé jimi oficiálně pohrdali. Pravověrný Žid by se Samaritánem nejedl, ani nemluvil. Ti "nejortodoxnější" dokonce obcházeli Samaří velkou oklikou, aby se neposkvrnili (Jan 4:9 a 4:39-41). Ale pozor, Ježíšova tolerance patřila člověku jako Božímu stvoření, ne jeho hříchům a omylům. Lež a pokrytectví Pán Ježíš netoleroval nikdy. Nositelům pokrytectví, zákoníkům a farizejům, řekl:

Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, co chtějí vejít. Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Vyjídáte domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb, proto vás postihne tím přísnější soud. (Mt 23,13-14)

Pravé křesťanství vede k pravému lidství, sociální spravedlnosti i toleranci, netoleruje hřích ani zlo v jakékoliv podobě. Opakem tolerance je stranickost. Každá stranickost je netolerantní a radikální stranickost je dokonce nebezpečná. Může vést k nenávisti a v  konečném důsledku ke zločinnosti.

Toleranci se nelze naučit ze dne na den. Nezrodila se sama po pádu jediné, netolerantní, všemocné strany, která si dělala nárok na těla i duše našich občanů. Tolerantními se nerodíme, ale postupně se jimi stáváme, a to do té míry, do jaké následujeme ve víře Pána Ježíše Krista a necháme se vést Jeho Duchem. Toleranci je třeba se učit již od dětství slovem i příkladem. Není to lehké, ale je to možné. Každý upřímný křesťan by měl v tomto směru něco udělat. Ale kde začít, když jsme od základu netolerantní? Považovat netolerantnost za hřích, jak ji tvrdě odsoudil Pán Ježíš. Zákoníci a farizejové ve své době považovali sebe za jediné nositele pravdy a ostatními pyšně pohrdali. Nárokovali si právo soudit druhé a největšího nositele tolerance Ježíše Krista dali popravit. Přemýšlejme o tom a správně rozsuzujme. Prosme Pána Boha, aby nám dal milost k pravé křesťanské toleranci v rodině, na pracovišti i ve veřejném životě. A to ve smyslu slov apoštola Pavla, který napsal:

• "...v ničem se nedejte ovládat ctižádostí a ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího sebe." (F 2:3)

Podle zkušeností a mého přesvědčení se v těchto slovech ukazuje cesta ke křesťanské toleranci a duchovní obrodě národa.

- František Ciesar -