I. Znamení na ruce

* Dobrý den, četl jsem článek Tisícileté království v čísle 78 a rád bych reagoval na pasáž Znamení na ruce a čele, první vzkříšení – znovuzrození. Zde autor popisuje, že znamení na ruku či čelo je pouze obrazné, že záleží na postoji srdce. Rovněž posunuje možnost „očipování“ obyvatelstva podkožními čipy do oblasti křesťansko-fantastických románů. Ale ve Zjevení 13 se píše:

• (16) A rozkazuje všechněm, malým i velikým, bohatým i chudým, svobodným i v službu podrobeným, aby měli znamení na pravé ruce své, aneb na čelích svých, (17) A aby žádný nemohl kupovati ani prodávati, než ten, kdož má znamení aneb jméno té šelmy, anebo počet jména jejího. (18) Tuť jest moudrost. Kdo má rozum, sečtiž počet šelmy. Nebo jest počet člověka, a jestiť počet ten šest set šedesáte a šest.(Zjevení 13:16-18).

Verš 17 hovoří o tom, že kdo nebude mít znamení, nebude moci kupovat ani prodávat.

Dle mého soudu to je znamení fyzické, neboť to usnadní identifikaci, kdo patří šelmě a kdo ne. Jestli bude někdo náležet jen srdcem, jak by obchodní systém odhalil, že na nákup nemá právo? To by se mohl klanět při každém nákupu – což by byl systém obalamutitelný. Jenže zde se píše o všech, ne jen o některých:

• A aby žádný nemohl kupovati ani prodávati

Pokud by tato část měla znamenat pouze zamítnutí nebo přijetí Boha v srdci, pak by další část verše 17 neměla smysl:

• kdož má znamení aneb jméno té šelmy, anebo počet jména jejího

a stačilo pouze říci: „A aby žádný nemohl kupovati ani prodávati, než ten, kdož má znamení té šelmy“

Domnívám se, že nás Bůh přímo nabádá, abychom odhalili ono znamení, zda je od šelmy nebo ne:

• Tuť jest moudrost. Kdo má rozum, sečtiž počet šelmy. Nebo jest počet člověka, a jestiť počet ten šest set šedesáte a šest.

Bůh Vám žehnej.
Pavel Petr e-mail

Přeji též dobrý den, Pavle,

a děkuji za jasně formulovanou otázku. Pavle, vybral jste si jeden z nejtěžších biblických textů. Proto neberme tuto diskusi příliš dogmaticky a podívejme se na problém ještě jednou a z trochu jiného úhlu. Čtenáře prosím o pečlivé prostudování článku „Tisícileté království“ ZOD 78 a pokud možno „Vzkříšení“ ZOD 68 (zájemcům zašleme), aby pochopili širší souvislosti diskuze.

Vůbec nepopírám, že lidé mohou (a s největší pravděpodobností i budou) mít v budoucnosti čipy pod kůží a to hned z mnoha praktických důvodů. Jeden z nich může být nejen identifikační, ale i ekonomické povahy. Nevěřím však, že čip vyrobený lidskýma rukama, voperovaný pod kůži čela nebo pravé ruky (nebo jiné části těla), bude příčinou toho, zda dotyčný patří ďáblu nebo Bohu. Věřím, že v den posledního soudu, Bůh bude soudit lidi podle toho, jak sám svrchovaně zapsal (označil) před založením světa do svých knih a ne podle toho, jak lidi ocejchuje druhá šelma ze země (Zj 13:16):

• budou před ní klekat všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v knize života, v knize toho zabitého Beránka. (Zjevení 13:8)

Z tohoto verše vyplývá, že jde o průběžné zbožňování první šelmy během celého věku, tedy i o průběžné cejchování šelmou, a nejde o konkrétní, omezený 7-letý budoucí časový úsek – až bude církev odstraněna z antikristovy cesty. Pokud by šlo o cejchování ďáblova lidu čipy, potom by to bylo pouze, časově omezené použití nové (lidské) technologie v již hotové Boží věci. Věřím, že v této souvislosti bible vůbec nehovoří o čipech. Logicky vzato, bylo by mnohem snazší ocejchovat znamením křesťany, protože těch je méně. Nacisté také necejchovali árijce, ale židovskou menšinu. Historicky se cejchovaly vždy jen vybočující menšiny. To jsou ovšem jen logické spekulace a ty nic nepotvrzují ani nevyvracejí.

Další důležitá věc, kterou je třeba zvážit, je skutečnost, že knihu Zjevení můžeme chápat v rámci celého Písma několika způsoby, z nichž každý nás dovede k naprosto odlišnému výkladu jednotlivých veršů. Výchozí předpoklady, ucelené (univerzální) chápání veškerého Písma (obecná teologie), nutně a zásadně určuje výklad mnohých dílčích konkrétních veršů (partikularit) a tím i smysl a dosah nejen knihy Zjevení. Dva nejrozšířenější univerzální, obecné předpoklady, určují dvě teologické soustavy:

A. Kniha Zjevení je, počínaje 4. kapitolou, chronologickou, tedy časově posloupnou budoucností Izraele a soudu světa. Církev je zmíněna jen okrajově v prvních třech kapitolách, protože ve 4. kapitole je již vytržena ke Kristu. Takto futuristicky chápou knihu Zjevení naši dispenzační pre-mileniální bratři.

B. Tak jako na evangelium můžeme pohlížet synopticky, tj. souběžnými pohledy (optikami) Matouše, Marka, Lukáše a Jana, tak i na knihu Zjevení můžeme pohlížet synopticky. Kniha Zjevení pak popisuje (kromě záblesků nového nebe a země) v sedmi souběžných pohledech – první i druhý příchod Pána Ježíše Krista, celý novozákonní věk pronásledování jeho těla (církve) a soudu světa. Každý nový ze sedmi úhlů pohledů nám postupně odkrývá více pravdy o Kristu a jeho těle (církvi) a o soudu světa. Teologicky se takovému výkladu říká „progresivní paralelismus“. A tak je kniha Zjevení, mezi oběma Kristovými příchody, neustálou přítomností, vztahovala se a vztahuje se na každou novou generaci křesťanů a proto se týká zcela jiného lidu (Zj 1:3) než etnického Izraele. Židé jsou zmíněni jen okrajově, protože spasení židé jsou v Kristu a v něm není rozdíl mezi Židem a Řekem. Tak knihu Zjevení chápou naši non-mileniální bratři.

Oba tábory přicházejí k zásadně rozdílnému chápání mnoha jednotlivých, partikulárních otázek, tedy i ocejchování na pravou ruku nebo čelo. Moji dispenzační bratři chápou cejch jako jedinečné, osobní, hmotné a vnější označení na čele nebo pravé ruce ďáblových dětí, které budou žít jen v konkrétním budoucím časovém období antikrista, po vytržení církve do nebe. To je v souladu s bodem A.

Můj pohled na knihu Zjevení se spíše přiklání k bodu B. Ďábel (drak) vždy v historii pronásledoval a bude pronásledovat církev skrze světskou a církevní antikristovskou moc (1J 2:18). Jenom stručně: Antikristovská světská vláda je ta první satanova šelma z moře (Zj 13:1) a antikristovské náboženství je ta druhá satanova šelma ze země (Zj 13:11), která má dva rohy jako beránek. Obě šelmy z moci satana (draka), jenž je bohem tohoto světa, pronásledovaly, pronásledují a budou pronásledovat Boží lid, Kristovo tělo, Boží chrám, totiž církev, jež nese Boží pečeť na čele. Jejich pronásledování šelmami vyvrcholí, až bude satan (drak) propuštěn ze žaláře, kde je uvězněn za tím účelem, aby nepřemohl, skrze obě šelmy, vyvolené ze všech národů, aby brány pekel nepřemohly církev. Kde je však pronásledování církve, tam je také cejchování bezbožných. Cejchování bezbožných je tedy minulost, současnost i budoucnost. Vždyť všichni bezbožní, kterékoliv historické éry, budou uvrženi do hořícího jezera, a ne jenom ti, kteří budou v jisté budoucnosti označeni jakýmsi čipem vyrobeným lidskýma rukama. To je v souladu s bodem B.

Cejchování ďáblova lidu je obdoba zapečetění Božího lidu. Je zde však podstatný rozdíl. Boží lid je na čele zapečetěn, to znamená, že brány pekel Kristovu církev nepřemohou. Bůh k zapečetění svého lidu na čele žádné čipy nepoužil a ani nepoužije.

• Neškoďte zemi [odtud je 2. šelma], moři [odtud je 1. šelma] ani stromoví, dokud neoznačíme [sfragizo – zapečetit] služebníky našeho Boha na jejich čelech! (Zjevení 7:3)
• Dostaly rozkaz neškodit trávě na zemi ani žádné zeleni ani stromoví, jenom lidem, kteří nejsou označeni Boží pečetí [sfragis – pečeť] na čele. (Zjevení 9:4)

Podobně, ani druhá šelma k ocejchování svých dětí žádný čip vyrobený lidskou rukou nepotřebuje. Satan dobře ví, kdo mu patří, a aby to nevěděl Bůh!

• A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch [charagma – razítko, vyražené znamení, cejch na dobytku]…(Zjevení 13:16)

Nejen dobytek, ale i otroci byli cejchováni. Cejch označoval jméno vlastníka, kterému otrok nebo dobytče patřili, kdo byl jejich majitelem. Ocejchování jménem vlastníka stále znamená – patřit tomu jménu, sloužit tomu jménu, být vlastněn tím jménem, zbožňovat to jméno. Podívejme se na tento verš:

• Za nimi letěl třetí anděl a volal mocným hlasem: „Kdo kleká před šelmou a před její sochou, kdo přijímá její cejch na čelo či na ruku,... (Zjevení 14:9)

Jak vidíme, klekání před první šelmou a přijetí jejího cejchu je zde v příčinně-účinné závislosti. Uctívání první šelmy je příčina a ocejchování druhou šelmou je důsledek. To potvrzuje i tento verš:

• A jeho muka neuhasnou na věky věků a dnem ani nocí nedojde pokoje ten, kdo kleká před šelmou a jejím obrazem a nechal si vtisknout její jméno. (Zjevení 14:11)

Zbožštění první šelmy zapříčiňuje ocejchování, vlastnictví a otroctví. Je to duch, který je nepřátelský Bohu, odmítá Krista a pronásleduje církev. Antikristovský duch je zde od počátku církve, a vyvrcholí na konci věku, až bude satan propuštěn z propasti (viz Tisícileté království ZOD 78).

Dále, čip by nemohl být umístěn ani na čele ani na pravé ruce, ale musel by být implantován pod kůži čela nebo pod kůži pravé ruky. Avšak „charagma <5480>“ je povrchový cejch, razítko nebo řezba – nic podkožního. Kdyby tedy byl čip na pravou ruku nebo na čelo „nalepen“, mohl by být při obnově kůže poškozen. Existují vhodnější místa k implantaci čipu bez ztráty jeho funkčnosti. Levá ruka by byla pro fyzické označkování vhodnější, protože většina lidí jsou praváci. Hodinky také nosíme na levé ruce, aby nám nepřekážely při práci. Nebo tak, jako příslušníci jednotek SS, mívali vytetovanou krevní skupinu v podpaží.

Čelo a pravá ruka mají totiž svoji biblickou symboliku. Čelo symbolizuje mysl, intelekt, rozum, myšlenkový život, prostě filozofii osobnosti. Pravá ruka (ne levá) symbolizuje skutky, akci, obchod, dovednost atd. „Pravice“ se v EP bible vyskytuje 114 krát! Prosím čtenáře, ať si projdou podle konkordance jen některé z nich a jistě nepřehlédnou „moc pravé ruky“ – její výkonnou, exekutivní symboliku! Totéž cvičení s konkordancí platí i o „čele“. Ďáblovy děti vždy pronásledovaly Boží děti, jak svým duchem (čelem), tak skutkem (pravou rukou). Takový výklad antikristova cejchu na čele a pravé ruce je pak v dokonalém souladu s Boží pečetí, kterou dostávají Boží děti na čelo. Ani zde se nejedná o hmotný implantovaný Boží čip. Kdo má Boží pečeť na čele, ten je Boží vlastnictví, ten Boha uctívá, ten myslí v Božích záměrech a nemá žádný hi-tech mezi očima (Ex 13:16; Dt 6:8; Dt 11:8), nebo:

• budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. (Zjevení 22:4)

Po celý věk Kristova těla, Božího chrámu, církve, tedy mezi oběma příchody Ježíše Krista, byli, jsou a budou křesťané fyzicky a ekonomicky pronásledováni, protože neměli na pravé ruce a na čele znamení světa, ale pečeť Boží! Toto pronásledování mělo, má a bude mít různý stupeň rozsahu i síly. Vzpomeňme např. na naši dobu pobělohorskou – o jaký přesun majetku věřících šlo! Jak světská moc (šelma z moře) spolupracovala s náboženskou mocí oficiální církve (šelma ze země). To byla klasická sakrální symbioza obou šelem provázená vyvlastněním jež překonalo i Únor 1948! Jistě, ekonomické pronásledování v dnešním Česku a Súdánu je nesrovnatelné. Také je rozdíl ve fyzickém a ekonomickém pronásledování v dnešních USA a předkonstantinovou Římskou říší nebo stalinským SSSR. Prožil jsem celý svůj „zaměstnanecký“ život v Americe. Mohl jsem kupovat i prodávat i obchodovat, ale můj ekonomický růst byl omezen. Dokud jsem zůstával zaměstnancem, nemohl jsem dosáhnout vyššího manažerského postavení, než jsem dosáhl, protože jsem neměl na čele ani na pravé ruce cejch firmy, pro kterou jsem pracoval. Neoženil jsem se společností pro kterou jsem pracoval ani duchem, ani skutkem. Kdo má Boží pečeť na čele, ten bude vždy fyzicky a ekonomicky omezován v souladu se stávajícím ekonomicko-politickým a geografickým kontextem doby (J 15:18-19). Není vyloučeno, že předkonstantinovské házení křesťanů lvům se může v budoucnosti, až bude satan propuštěn na krátko ze žaláře, jistým způsobem opakovat. Je jisté, že skuteční křesťané budou čelit stále větším společenským tlakům v zaměstnání, především ve státních službách a těžkostem při získávání živobytí.

Pavle, nakonec přicházíme k Tvé poslední otázce:

* Domnívám se, že nás Bůh přímo nabádá, abychom odhalili ono znamení, zda je od šelmy nebo ne:

• To je třeba pochopit: kdo má rozum, ať sečte číslice té šelmy. To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest. (Zjevení 13:18)

Snad na žádnou jinou biblickou otázku nebylo vymyšleno více spekulativních odpovědí než na tu, co znamená číslo „666“. Ani já nemám na vše uspokojivou odpověď. Ale s klidem mohu říci, že by mi vůbec nevadilo, kdyby „666“ bylo součástí čísla mého telefonu, nebo domu, nebo SPZ mého auta, kreditní karty nebo čehokoliv jiného. Křesťanská pověrčivost mi někdy nahání husí kůži… Nero, Titus, Vespasian, Julian, Mohamed, Martin Luther, Vicarius Filii Dei (papežský titul), a stovky dalších příkladů minulosti i přítomnosti, mohou být „sesumírovány“ na součet 666. Co nám třeba říká Jan 6:66?

• Od té chvíle [když jim Ježíš řekl, že nikdo k němu nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce] ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. (Jan 6:66) ... ?

Na téma, kdo je představitelem čísla „666“ bylo napsáno tisíce stran. Čas ukázal, že žádná identita zloducha doby se nenaplnila. Všechna aritmetická řešení byla, jsou a budou nesmyslná. Výklad musíme tedy hledat jinde.

Koho tedy označuje číslo „666“?

Dovolte mi navrhnout ještě jedno neuspokojivé a neoriginální, ale přesto přijatelné, řešení. Nejprve, sloveso sečíst je v řeckém originále psefizo <5585>. To znamená podle Strongova lexikonu: spočítat za pomocí oblázků, vypočítat, odhadnout, mít dojem, hlasovat vhozením oblázku, volit… Psefizo je odvozeno, podle téhož lexikonu, od psefos <5586>, což je: oblázek, kamének, kterým soudci na starobylém soudu volili. Vhození černého oblázku znamenalo „vinen“, vhození bílého znamenalo „zproštěn viny“. Zkusme při výkladu tohoto textu raději setrvat u duchovního kaménkování, posuzování oblázky a kaménky než u aritmetického sčítání. Překlad by zněl potom takto:

• To je třeba pochopit: kdo má rozum, ať sečte [posoudí oblázkem] číslice té šelmy. To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest. (Zjevení 13:18)

Tento výklad, podle mého, mnohem lépe odpovídá duchu slovesa psefizo <5585> a harmonizuje i se skutečností, kdy Kristus dává bílý kamének vítězům církve z Pergamu (Zj 2:17). Tento bílý kamének je psefos <5586>, a z tohoto slovního kořene je právě odvozeno také naše „sečíst“ – psefizo <5585>. Věřím, že zde nejde o aritmetické sčítání číslic, ale o duchovní posouzení číslic.

• To [výsledné] číslo [666] označuje člověka ...

To je celé řešení! Tak jak je to napsáno! Jinými slovy, člověčina – antropocentrismus je to znamení „666“, kterým průběžně antikristovské náboženství – druhá šelma, pověřená antikristovskou světskou mocí – první šelmou, označuje bezbožné, kteří klekají před tou první šelmou. Antikristovská sakrální spolupráce dvou šelem, jež jsou zmocněny satanem – drakem, nahrává antikristovskému pronásledování věřících. Čím jiným by drak, satan, zmocnil své dvě zotročené šelmy, než antievangeliem, jež úplně postrádá Krista přišlého v těle:.

• Do světa vyšlo [minulý čas] mnoho těch, kteří vás svádějí [přítomný čas], neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist. (2. Janův 1:7)

Číslo 6 není číslo 7. Člověk byl stvořen 6. den. Číslo 7 symbolizuje dokonalost, číslo 6 symbolizuje nedosažitelnost dokonalosti. Znovu, ověřte si sedmičku i šestku v konkordanci. „666“ by potom mohlo znamenat: člověk – člověk – člověk, humanismus – humanismus – humanismus, selhání – selhání – selhání, vinen – vinen – vinen. Druhá šelma „tetuje“ na čelo t.j. do mysli a na pravou ruku t.j. do skutků, bezbožné antropocentrické náboženství, v jehož středobodu opět „září“ člověk se sebestřednou láskou a filozofií lidské „slušnosti“. Vše co satan potřebuje, aby svoje děti „orazítkoval“, je vzbudit v člověku přesvědčení bohorovnosti bez Krista. Tím také svedl Evu a Adama:

• Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte [strom poznání], otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé. (Genesis 3:5)

Pokaždé, když v Písmu člověk jedná autonomně, svévolně, bez Hospodina (SZ) nebo Krista (NZ), vždy jde o propad – propad – propad, vždy, bez výjimky, můžeme „vykalkulovat“ a vhodit černý oblázek – vinen! Když ale Písmo popisuje člověka, který jedná v moci Hospodina, Ducha svatého, tak víme, že jej Bůh obdarovává bílým oblázkem – zproštěn viny (Zj 2:17).

Zakončeme několika antropocentrickými, antikristovskými, černými oblázky, verši, jež stojí v přímé opozici vůči Pánu Ježíši Kristu. Všechny jsou upřeny na člověka, kochají se člověčinou a nejsou zaměřeny na Krista. Co může být více v opozici Kristu než zbožštění člověka:

• Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. (Římanům 8:7)
• Panovník praví: „Protože se tento lid přibližuje ke mně ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bázeň přede mnou se stala jen naučeným lidským příkazem, ...“ (Izajáš 29:13)
• marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými. (Matouš 15:9)

To je jen počátek veršů tohoto druhu… Tento výklad nepředpokládá žádnou budoucí senzaci, ani předpověď, která by v konkrétní budoucnosti přinesla palcové titulky v novinách. Je to výklad realistický, je v souladu a naplňuje nosné myšlenky veškerého Písma – černých a bílých kaménků:

• ... Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina. (Jeremjáš 17:5)
• Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu. (Jeremjáš 17:7)

Správně se, Pavle, domníváš, že Bůh ty, kdo slyší moudré rady a mají rozum, nabádá, aby odhalili ono znamení. Jsem však přesvědčen, že se nikdo a nikdy k antikristovi nedopočítá sčítáním číselných hodnot písmen různých jmen. To vede jen k další spekulaci – což není rys moudrosti ani rozumnosti. Kdo je moudrý a má rozum, ten se „bojí“ Hospodina (Ž 111:10), ten si také dobře „vykalkuluje“ – posoudí antikristovského ducha, jenž je vtisknut v myslích (na čelech) a ve skutcích (na pravých rukách) všech lidí, kteří žijí bez Krista:

• každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě. (1. Janův 4:3)

Z předešlého verše vyplývá, že většina lidstva je už nositelem antikristovského ducha a nese znamení šelmy, jak v mysli – na čele, tak ve skutcích – na pravé ruce. Těm bratrům v Kristu, kteří mají na knihu Zjevení futuristický dispenzační premileniální pohled (bod A na počátku této diskuze), se číslo „666“ nutně stává naprosto neřešitelným aritmetickým hlavolamem, právě proto, že tuto duchovní věc chápou číselně a hledají řešení v oblasti čipů. Řešení tohoto „hlavolamu“ se okamžitě zjednoduší, když přijmeme, že nejde o aritmetiku, ani o čipy, ale o duchovní antikristovský stav mysli a z ní vyplývajících skutků těch, kteří nejsou od založení světa zapsáni v Beránkově knize života.

Vidíš, Pavle, ukázali jsme si jak rozdílné chápání jednoho verše může zbořit a vystavět téměř celou teologii?

Někteří čtenáři nám píší, že teologie rozděluje lidi a sbory, že bychom se měli vrátit k jednoduchému zvěstování evangelia. Věříme však, že zvěstování evangelia bez hlubších teologických souvislostí může způsobit větší škody, než je ztráta několika čtenářů. Věřící, kteří nemají pevnou půdu pod nohama, nemohou odhalit intriky toho Zlého. Výklad biblických veršů (partikularita) buduje teologii (univerzalitu). Nemáme se tedy zabývat tím co jsme vyčetli v Písmu? Tomu nerozumím!

Můj osobní přechod z předpokladu A na předpoklad B, jak uvedeno na počátku této diskuze, byl velmi bolestivý, protože se mi hroutil systém, kterému jsem věřil 16 let. Nebyl to výklad znamení na čele nebo pravé ruce, co mnou otřáslo, ale byl to Daniel 9:27. Zde nešlo jen o aritmetické sčítání nebo duchovní posuzování, zde šlo o to, zda Daniel v tomto verši má na mysli Krista (post- a non-mileniální teologie), nebo antikrista (dispenzační pre-mile- niální teologie)! Větší rozdíl ve výkladu už nemůže být! V okamžiku, kdy jsem uvěřil, že Daniel mluví o Kristu a ne o antikristu, se mi zhroutil můj pre- mileniální teologický svět. Okamžitě jsem si uvědomil, že tato jedna jediná partikulární změna způsobí lavinu změn, jež nutně povedou k masívní univerzální změně chápání velké části Písma, včetně čísla „666“. Teologicky jsem se přestěhoval do jiné země – vše souvisí se vším…

– pst –

II. Reakce na Alfu

V čísle 78 jsme otiskli článek Aleše France Kurzy Alfa, evangelium pro třetí tisíciletí? V čísle 79 jsme otiskli reakci Dana Drápala Útok na Alfu. Elektronickou poštou jsme dostali reakci sestry Hallerové a zprávu Ing. Miloše Poborského, vedoucího české národní kanceláře kurzů Alfa, že vedení kurzů Alfa v ČR chystá pro ZOD oficiální stanovisko. Následovala žádost Aleše France a Tomáše Dittricha (národní koordinátor kurzu Alfa), abychom dali prostor k jejich dalšímu vyjádření. Následná diskuze a argumenty se odehrávají mezi autorem a pořadateli Alfa kurzů (vyjádření podepsalo 8 vedoucích pracovníků). Není v možnostech ZODu zveřejňovat obsáhlou výměnu názorů. Téma nevyvolalo další reakce než ty, které jsme vyjmenovali a doposud zveřejnili. Tímto považujeme téma ALFA kurzů pro čtenáře ZODu za uzavřené. Zájemci si mohou přečíst stanoviska zúčastněných stran na webových stránkách:

• http://www.kurzyalfa.cz/
• http://www.alphacourse.org/
• http://www.granosalis.cz/article.php?sid=2437
• http://www.granosalis.cz/article.php?sid=2620
• http://mujweb.cz/www/apologet/knihy/ODD.doc

III. 2. Petrův 3:9

* Vážený bratře Steigere,
prosím o otisknutí této reakce:

„V říjnovém čísle Zápasu o duši byl otisknut můj dopis s reakcí br. Steigera. Pokusím se odpovědět na odst. 2 a větu: „ … Mimochodem, kde je napsáno, že si Bůh nevybírá? …“ Znovu opakuji a divím se tomu, že tenhle verš nevnímáte doslova:

• Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. (2Pt 3:9)

Ptám se, proč tedy všichni lidé na světě neuvěří? Je Bůh jako Mengele na rampě osvětimského lágru? Třídí lidi nalevo a napravo? No to snad ne! Bůh dal lidem svobodnou vůli a je také na nich, zda učiní nebo neučiní pokání. Už Adam jí měl (tu svobodnou vůli). Nemyslím si, že by nám ji Bůh někdy sebral a linkoval náš život bez našeho spoluvědomí.

Ptal jste se, kde je napsáno, že lidé touží po duchovnu. Nevím, ale vím, že to mají napsáno ve svých srdcích. Ve své „terénní“ práci na Božím král. jsem zjistil, že to v lidech prostě je. A protože je málo dělníků, ač je žeň mnohá, odchází k buddhismu, hinduismu, k praktikám jógy a jiným animalistickým (asi animistickým?) vírám. Je to také proto, že my se tady teoreticky přeme, jak to vlastně je s Boží svrchovaností v dějinách spásy. Já se za to hluboce stydím! Lidé venku čekají na evangelium a ne na nějaké hluboké výklady a zdůvodňování něčeho, co nikoho z nich nezajímá!

Vážení Steigerovi, vraťte se k zvěstování evangelia, ať se lidé mohou kvalifikovaně rozhodovat zda přijmou Krista jako svého Spasitele, nebo zda se ponoří do jiných duchovních zdrojů. Tyhle „žabomyšší války“ se nejvíc líbí Satanovi. Pán s Vámi,
– Václav D., Žamberk –

Milý bratře Václave,
ale ano, citovaný verš beru doslovně, jen jej vidím v širším kontextu:

• Tato jedna věc ať vám však není skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. Pán neotálí s naplněním svého slibu, jak si někteří myslí, ale je k nám [milovaným] trpělivý, neboť nechce, aby někteří [z nás milovaných] zahynuli, ale aby všichni došli k pokání. (2 Petrův 3:8-9)

Petr nepíše veškerému lidstvu, ale píše kvalifikované skupině lidí, věřícím bratrům v Kristu, nazývá je milovanými – agapetos. Důvodně je vyučuje, že pro Pána Boha čas nehraje roli, neboť je Pánem a ne poddaným času jako my. Adresáty Petrova sdělení jsou tedy křesťané, ti, jimž posměvači, o pět veršů výše, zpochybňují 2. příchod Pána (2Pt 3:3-4). Petr je tedy povzbuzuje:

Pán neotálí se svým zaslíbením pro nás milované, ale je s námi vyvolenými trpělivý, se všemi, kteří jsou od založení světa zapsáni v knize života. Chce, abychom se my všichni obrátili. Jeho příchod se vám zdá proto tak časově vzdálený, protože On nepřipustí, aby někteří z vás milovaných a vyvolených přišli o Boží zaslíbení jenom proto, že by přišel dříve, než by měli všichni, kdo jsou zapsáni v knize života, možnost činit pokání.

Proto si dovoluji nazývat milovanou církev – ekklesia – vyvolanými. Ekklesia je složeno z ek a kaleo. Strongovo číslo <1537> ek znamená z, nebo vy- a Strongovo číslo <2564> kaleo znamená hlasitě zavolat. Církev, ekklesia jsou tedy ti, kteří jsou hlasitě zavolaní.

Další Vaše závěry, bratře, jsou poněkud přitažené. Nemůžeme přece Boží svaté vyvolení přirovnávat k Dr. Mengelemu v Osvětimi. Mengele totiž třídil podmíněně – slabí, nemocní, staří, děti a jinak práceneschopní „nalevo“ ostatní „napravo“. Bůh přece vyvolil podle své nekonečné, bezpodmínečné, nevyzpytatelné a nevystopovatelné moudrosti. Boží svrchovanost není podmíněna vnějšími kriterii, jako u Mengeleho nebo každého konečného člověka, protože Bůh sám je to Kriterium!

Myslíme, že Vaše zkušenosti mají jistě hodnotu a v mnohém platnost. Vážíme si Vaší práce. Přesto věříme, že „kvalifikovaně“ se může rozhodnout jen ten, na koho Pán hlasitě zavolal a dal mu nové srdce. Bez Jeho vyvolání jsme všichni diskvalifikovaní. Proto mnozí přirození lidé hledají v církvích pomoc při řešení svých osobních problémů a když jim věřící rány jen pofoukají, jdou dál. Je zbytečné opakovat to, co jsme řekli v posledních 19 číslech. Ať jsou Vám povzbuzením dopisy dalších čtenářů.

– pst –