* Milí přátelé,
děkuji Vám za zaslání čísla Vašeho časopisu. Nevím, kde začít, ale chci být stručný. Také mně se konečně dostalo té smutné / radostné zprávy, že nás opustil náš bratr Metoděj. Byli jsme čerství křesťané, když jsme jej prvně slyšeli na HCJB. Jeho hlas byl tak nevšední. Bude tu na zemi chybět.

Dále mne znepokojily útoky některých věřících na Váš postoj ohledně „Božího vyvolení“. Slyšel jsem často slovo kalvinismus, jako by to byl Kalvin, kdo si vybírá syny a dcery do svého nebeského království. Vím, že zastáváte amilenialismus, a já jsem „pre-trib, pre-mill guy“, ale to nemění nic na věci, pokud se pravdy týče a to zahrnuje i učení o Božím výběru všech, kdož jej (Boha) naleznou. Když jsem ještě nebyl věřící, také jsem si říkal, že ten Bůh si o sobě moc myslí, a že my lidé nejsme jenom nějaké figurky

...

Kdo je Věčný, Všemohoucí, Vševědoucí a nanejvýš Svatý Bůh a kdo jsem já, hříšný a duchovně mrtvý tvor? Brzy po svém spasení jsem došel skrze vnuknutí Ducha svatého této jednoduché rovnice: Jedině Bůh dokáže uspokojit (naplnit, dojít zadostiučinění) Boha! Sám jsem nikdy nestudoval Kalvina a jeho učení, ale našel jsem v bibli svaté a při jejím studiu stejnou pravdu o tom, že jsem byl narozen mrtev a že jsem se řítil bezhlavě do věčné záhuby, ale že mě Bůh, skrze činnost Ducha svatého, na této cestě zastavil, obrátil mě o 180 stupňů a přivedl si mě k sobě! Doporučuji četbu třeba evangelia podle svatého Jana a epištolu svatého Pavla Římanům, kde je tak snadné nalézt „Boží výběr“! Je mi líto všech těch, kdož nenalezli stejné pravdy o své spáse.

Kdo si vybírá koho? Je to Bůh mě, anebo já Boha? Odpověď je jasná. Všem, kdož nemají jasno v této otázce, doporučuji četbu knihy s názvem: „The Sovereignty Of God“ od Arthur W. Pink. Je to vynikající křesťanský myslitel, znalec bible svaté a dnes již na věčnosti u svého, tedy i našeho Pána. ...

Došel jsem k názoru, že většina těch, kdož odmítají doktrínu Božího výběru, buď nedostatečně chápou velikost své vlastní spásy, tedy Boží milosti a milosrdenství. … Nevyhnutelnou otázkou zůstává skutečnost, že je absolutně neuvěřitelné, proč by Bůh chtěl spasit byť jediného hříšníka, kterým jsme my všichni?! Téma Božího výběru vždy s sebou přináší rozpory mezi věřícími. Já byl v tomto směru nesmírně požehnán. Jeden z nejlepších časopisů, které odebírám, se jmenuje Grace&Truth, jehož jedním co-editorem je můj přítel E. Vedder, Jr.. Ten mi řekl, že téma „vyvolení“ na stránky časopisu nepřináší. Možná, že i, Vy Pavle a Kláro, vidíte, kam Vás toto téma přivedlo? Jsem však s Vámi a modlím se za Vás a za Vaši sílu pokračovat v započatém tématu. Na Vaši posilu si dovolím ocitovat část Pinkovy knihy. Je to „Balada pro lidskou duši“:

Bůh dvacátého století je bezmocná, přecitlivělá, až zženštilá bytost, která nevzbuzuje respekt a úctu opravdově přemýšlejícího člověka. Bůh dnešních kazatelen je spíše objektem lidského soucitu, než obdivu, který by věřící inspiroval k úctě. Tvrdit, že Bůh Otec měl v úmyslu spasit celé lidstvo, že Bůh Syn zemřel s jednoznačným záměrem, aby spasil celý lidský rod, a že Bůh Duch Svatý se snaží vyhrát svět pro Krista; když, podle obyčejného pozorování je zřejmé, že většina našich spoluobčanů umírá v hříchu a přechází do beznadějné věčnosti, by znamenalo přiznat, že Bůh Otec je zklamaný, Bůh Syn nespokojený a Bůh Duch svatý poražený. Protože byla základní otázka špatně položena, nemůžeme dojít k jinému závěru. Tvrzení, že Bůh se „snaží ze všech sil“ zachránit celé lidstvo, ale většina lidí mu to nedovolí, by potvrdilo, že Stvořitelova vůle je v otázkách spásy nemohoucí, zatímco vůle stvoření je všemohoucí. Svalit vinu, tak jak to mnozí činí, na Satana, tento problém neodstraní; pak by všemohoucí byl spíše Satan a Bůh by nebyl nejvyšší Bytost.

Loučí se s Vámi přítel v Kristu
z dalekých USA.
– Vladimír K. St. Louis –

* Nám velmi milí, Pavle a Kláro.
Spočítat to, kolikrát jsem chtěl reagovat písemně na některé příspěvky v ZOD, nelze. Vždy je tam něco k hlubokým úvahám, něco potěšujícího a taky to, co pořádně rozproudí krev. Nicméně, vždy se radujeme, když ve schránce najdeme onu charakteristickou obálku. Líbí se nám vyrovnanost při výběru příspěvků jednotlivých témat, jakož i rubriky „Napsali jste nám“. Příkladem z posledního vydání mohou být příspěvky k tématu o kurzech Alfa. Čtenáři není vnucován „zaručený, správný pohled“ k dané tématice. Je cítit naprostá svoboda pro mé rozhodnutí a tak mohu jen prosit Pána, aby mě vedl ke správnému přijetí či odmítnutí a zároveň prosit o sílu jej přijmout bez osobních výmluv. Při takovém čtení si vždy představím Pána Ježíše, protože si nutně připomenu jak On vyučoval, nabádal a vždy nechal na posluchačích, aby se svobodně rozhodli. Někdy byla Jeho slova silná, že je neunesli i někteří z Jeho duchovních bratrů. Když čtu v některém příspěvku jak někdo odhlašuje časopis, protože je něčím zneklidněn, pobouřen, tak je mi ho upřímně líto a modlím se za něj. Takovému by snad vyhovovala církev (sekta) s vyhraněnou doktrinální politikou, kde je patent na výklad Písma s absencí vlastního názoru, často bez ohledu na osobní svědomí a rozhodnutí. Já děkuji Boží lásce, že mě s rodinou po třiceti letech z takové totality vyvedl. Modlíme se za ty, kteří ještě nepoznali takovou Boží milost a takové vysvobození. Často používám některé náměty v naší domácí skupince „převážně bývalých členů Svědků Jehovových. Kdo pocítí takové Boží osvobození, ten si pak váží toho, když může číst svobodně cokoliv, aniž by mu hrozilo, že bude označen za heretika. Takže ještě jednou děkuji za časopisy Vám a Bohu, že Vás používá k takovému dílu.

Rád bych ještě poprosil o jeden příspěvek týkající se soboty neboť jsou s námi ve skupince i adventisté argumentující s preferováním tohoto dne. Argumentují hlavně záznamem v Genesis 2:1-3.

Moc vzpomínáme na osobní setkání s Vámi a rádi bychom se s Vámi opět někdy sešli, bude-li to z Vaší strany možné. S přáním Božího požehnání ve Vašem díle i životě,

– Vaši Vláďa a Blanka S. –

* Vážený pane inženýre,
Váš článek [Tisícileté království, pozn. ZOD] v posledním čísle 78 jsem již četl několikrát a líbí se mi stále víc. Ten článek má ohromnou hodnotu. Je znát, že jste byl Bohem vyslyšen. To nikdo neví, že Satan již byl spoután. Sám jsem se domníval, jako dispenzační bratři, že Satan bude spoután při druhém příchodu. Přitom vím zcela určitě, že bude zničen a stejně i smrt při druhém příchodu. Velice se těším na druhý příchod Pána Ježíše. Doufám, že se toho dočkám. ... Zdravím srdečně
Lubomír K., dopis č. 75

* Milí Steigerovi,
děkuji Vám a Vašim spolupracovníkům za zasílání ZODu. Všechny zdravím a přeji hodně darů od Pána. Časopis odebírám asi 8 roků. Jeho četba je pro mě téměř tak významná, jako četba Písma svatého. Je to pro mne i studium teologie a biblické vyučování. Vždy, když časopis čtu, tak mám u sebe bibli a listuji. Děkuji za knížku Čtyři Abrahámova potomstva. Je to dost náročná teologie, která by mohla nevzdělanému člověku i zamotat hlavu, zrovna jako třeba otázky vyvolení a Boží svrchovanosti. Čtu tato témata s velkým zájmem, ale mám sklony zjednodušovat, a tak si myslím, že dostačující je pro nás evangelium a Pán Ježíš. Ještě jedna věc je důležitá a snad stojí nade vším, a to je pravda. Nikdy nesmíme přestat pravdu hledat. Pravda nás vede k Bohu, dává jistotu a je pevným základem pro naši víru. Pravda je naše světlo. Udělal jsem si teorii, že přirozený člověk má vrozený odpor a strach z pravdy. Myslím si, že i samotné Boží slovo máme zkoumat světlem pravdy. Skála, o kterou se můžeme opřít při hledání pravdy, jsou přírodní a fyzikální zákony. Tak poznáváme Boha, jak praví Duch svatý:

• Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. (Ř 1:19-20)

A přesto lidé tuto pravdu zapírají. A křesťanský život a postoj ve shrnutí:

• I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své. To jest přední a veliké přikázání. Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Na těch dvou přikázáních všechen Zákon záleží i Proroci. (Matouš 22:37-40)

Přístup k bližnímu a tím i k Bohu by měl v praxi znamenat umět se vžít do situace bližního a pokusit se vidět vše jeho pohledem. Se srdečným pozdravem
Pavel J., dopis č. 798

* Vážený a milý pane,
jsem člověk středního věku a život mi dovolil tu laskavost, abych mohl studovat teologickou (dle vaší mluvy biblickou) fakultu UK Praha. Toto studium je pro mne to nejkrásnější, co jsem ve svém životě mohl zažít. Myslím si osobně, že studium na jakékoliv Duchem vedené škole je úžasné, milé, laskavé a vědomostně nejpodstatnější pro lidství člověka. Již delší dobu si stahuji dle svých kapacitních možností Vaše dvacetiminutové přednášky z rádia a musím se přiznat, že i když mám mnoho věcí k poslouchání, včetně dobré hudby, poslední týdny a měsíce poslouchám pouze Vás. Je to pro mne teologicky a hermeneuticky vzato velká škola a výrazově úžasný audio zážitek, a to i když jsem možná z jiného církevního společenství. Je veliká škoda, že jsem Vás „našel“ až v tomto čase. Vím ale jistě, že pokud budu živ, ponesu i Vaše svědectví dále k lidem, aby poznali vzájemnou lásku k Bohu, Ježíši Nazaretskému. Nevím, jak Vám za vše poděkovat, není pro to dostatek slov. Pokud je možné seznámit se s Vaší další krásnou tvorbou, než je dostupná prostřednictvím www stránek rádia, budu velmi rád naslouchat a chápat Vaše audio-poselství.
S pozdravem
Milan Č., Beroun

* Vážený pane Steigere, vážená paní Steigerová,
prosím, abyste mi už neposílali „čtvrtletník“ Zápas o duši. Nemám nějaké zásadní důvody, jen jsem nenašla nikoho, kdo by chtěl na náboženská témata komunikovat. Děkuji za vše, protože Váš časopis byla má první křesťanská četba po té, co jsem uvěřila, ale od té doby již uplynulo 7 let.
Marie M., Vejvanovice, dopis č. 285

* Vážení a milí Steigerovi,
dostala jsem občas do rukou Váš časopis „Zápas o duši“. Tento časopis mne velmi zajímá a ráda jej čtu. Díky Vám za něj. Je užitečný, věcný ve věcech Božích, velmi mě povzbuzuje, dává rady a tím oslavuje Pána Ježíše Krista. Těším se, a proto prosím o jeho zasílání. Pošlete prosím složenku. Děkuji. Pán vám žehnej.
Irena D., Český Těšín, dopis č. 287,

* Vážený pane Steiger,
odebírám časopis Zápas o duši několik let a líbí se mi. Hodnotím jej takto:.

• aktuální – dokáže pružně reagovat na různé směry, názory a dění v křesťanském světě, též na nebezpečné fenomeny dnešní doby,
• zajímavý – vždy přinese něco nového,
• nezaujatý – dává prostor pro vyjádření jiného názoru i kritického, jde teologicky i v praktickém křesťanství do hloubky...

Musím však říct, že někdy se vším úplně nesouhlasím. Snad už jsem ani napsat nechtěl, ale přece jen tak činím. Píši k tématu „Tisícileté království“ a píši několik myšlenek, ke kterým se přikláním v našem společenství. Přeji i nadále hodně vytrvalosti, vedení Duchem Božím a Jeho požehnání.
Milan K., Nové Syrovice, dopis č. 186

* Drazí tvůrci i čtenáři
Zápasu o duši!

Již několik let mi chodí tento křesťanský časopis, v němž sleduji kromě jiného teologické články, které se věnují různým pohledům na poslední věci, dny apod. z hlediska „tisíciletí“. Rozdílnost a neslučitelnost současných eschatologických učení je příčinou nejednoty, z níž se Pan Ježíš a mnozí další Jeho služebníci jistě neradují. Kontraproduktivnost tohoto počínání vedla mimo jiné i k odlivu čtenářů ZODu, kteří se ve všech těch pre-, post- a amileniálních názorech těžko orientovali a nejspíš se v nich vyznat ani nechtěli.

Aniž bych se stavěl na kteroukoliv stranu, chci pozornost všech obrátit k podstatě, která zmíněná nebyla anebo jen okrajové. A přitom právě o ní jde. Řeč bude o odměně. 1K 3:14, 2K 5:10 a Zj 22:12 mluví o odměně či odplatě za skutky člověka. Ani jeden člověk se nevyhne soudu: Věřící (živí) před soudnou stolici Kristovou (2K 5:10) a nevěřící (mrtví) před velikým bílým trůnem (Zj 20:11-12), aby Pán odplatil každému podle toho, jaké bude jeho dílo. Ve třetí kapitole ep. Filipským se apoštol Pavel, zapomínaje na to, co je za ním, žene k cíli – odměně v Kristu Ježíši. V Mt 24:4, Mk 13:5 a v L 21:8 na otázku učedníků – jaké bude znamení posledních časů?, zmiňuje Pan Ježíš jako první znamení toto: „Dejte pozor, aby vás někdo nesvedl.“ To znamená, že kdo chce být odměněn, nesmí se nechat svést! V sedmi dopisech sedmi sborům ve 2. a 3. kapitole knihy Zjevení jsou úžasná zaslíbení pro vítěze, ale zároveň vyřčená i nevyřčená varování pro nekající nebo nevytrvající, nedržící se Pána a toho, co jim dal. Otázka zní: Dostanou poražení nebo přemožení nějakou odměnu? Co bude společnou odměnou pro ty, kdo zvítězí? Na první otázku lze odpovědět: Poražení odměnu nedostanou! Nebudou-li odměněni, jakou odplatu za své dílo dostanou, když jim shoří? Utrpí škodu. Sami budou zachráněni, ale tak jako skrze oheň (1K 3:15). Jinými slovy: budou potrestáni! Na druhou otázku odpovídá Pavel ve 2. Tm 4:8,18. Je to koruna spravedlnosti a podíl, účast či vejití do nebeského království. Ochutnat, okusit, poznat moc budoucího věku můžeme již tady za života na zemi, ale vejít do Kristova království nebes budeme moci až podle toho, jestli jsme se osvědčili.

Nechme se tedy vést Duchem svatým tak, abychom v oněch dobrých skutcích, které pro nás – Boží dílo, stvořené v Kristu Ježíši – Bůh předem připravil, skutečně chodili (Ef 2:10). Kéž se nad námi Pán slituje a dá nám vytrvat a vydržet až do vítězného konce toho běhu nebo závodu, který je před námi a milost k tomu, abychom jej běželi s radostí, kterou dává. Amen. Milost našeho Pana Ježíše Krista s vámi všemi. Amen. V Kristově lásce Váš
– Stanislav V., Brno, dopis č. 309 –

Milý bratře Stanislave!
Děkujeme za Váš podnětný a obsažný dopis – skoro článek. Rádi jsme jej otiskli. Rozšiřuje naše chápání.

Dovolte mi dodat jen pár vět k Vašemu prvnímu odstavci. Prosím Vás, vůbec, ani v nejmenším, neberte další řádky osobně. Často nám chodí totiž dopisy – kdybychom se nezabývali tím nebo oním tématem, tak bychom zbytečně „nerozdělovali“ církev. Rozdílné a neslučitelné pohledy na poslední věci, a nejenom na ty, zde vždy byly. Jsou tedy historickou, nejen současnou skutečností. Stejně jako Vy, tak i já lituji, že „rozdělují“ křesťany. Nemusí tomu ale tak být. Podívejte se na dopis bratra Kmoníčka ze Saint Louis na str 42. On je „pre-mil“ já „a-mil“ a nic to nemění na našem bratrství v Kristu. Někdo je charismatik někdo ne, jeden je arminián druhý kalvinista, tenhle je dispenzacionalista tamten smluvní a přesto obě strany nalézají totožný jazyk v Kristu. Kontraproduktivita, jež způsobuje nejednotnost, jsem přesvědčen, nevězí ani tak moc v tématech, nebo jak věci vykládáme, ale jak přijímáme výklad toho druhého. Zda jej přijímáme sebestředně, nebo se umíme obléci do kůže svého bratra, aniž bychom přijali jeho výklad. Jistě souhlasíte, kdo se řídí 1K 9:19-23, ten nemůže nemilovat svého bratra. Kdyby kontraproduktivní nejednotu v církvi zapříčiňovala témata a jejich výklad, potom by to první nejkontraproduktivnější a nejvíce rozdělující téma, o kterém bychom měli snad pomlčet, byl sám Ježíš Kristus. Nedovedu si ani dost dobře představit, o čem bychom měli potom v církvi kázat, psát a hovořit, kdybychom byli stále znehybněni obavou, že vrazíme klín do „církevní jednoty“. Naprosto každé téma, bez výjimky, je kontroverzní. Kontroverze nevězí ani tak v obsahu jako v srdcích zúčastněných stran. Nelze udělat cokoliv, ani v křesťanství, abychom se nestali terčem. I Vaše pojednání o odměně a odplatě, ať jej napíšete se srdcem na dlani nebo ne, si vždy nalezne svoje zastánce i Vaše nepřátele ...

Problém nejednoty v církvi nevězí, ani tak v tématu, ani v jeho výkladu, ale v sebestřednosti nás všech a především v tom, že nemilujeme Krista celým svým srdcem, duší a myslí. Věřím, že mi dobře rozumíte.

* Milí přátelé,
mnoho let jsem dostávala ZOD. Některé články jsem se zájmem a užitkem četla. V poslední době (delší době), problémy teologické, které se řeší v ZODu jdou mimo mne, nezajímají mne. Proto prosím, abyste mi ZOD již neposílali. Žiji v živém křesťanském společenství. Pán ať žehná vaší práci a vede vás správným směrem.
Dopis č. 281,
Oluše K., Lovosice

* Milovaní moji,
čtu Váš Zápas o duši už 10 let a vyhrávám i prohrávám také různě i své zápasy víry. Žehnám Vám a jsem za Vás vděčna. Sděluji také, že nejvíce za celou dobu mě bolelo srdce nad článkem z č. 79 „Dar jazyků“. Jsme teď jako skupinka zapojeni do 40-tidenního půstu a modliteb (od 1.3. do 10.4.) pro ČR. Přijali jsme iniciativu Kristova lidu z Německa a chceme prosit o milost v této době dle Zjevení Janova 7:9:

Potom jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů, jazyků a z každého lidu, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni v bílá roucha, palmové ratolesti v rukou, a volají velikým hlasem: „Záchrana náleží našemu Bohu, tomu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“
MARANATA
– Edita K., Třinec, dopis č. 282 –

* Vážená redakce!
Strčte si tyto prázdné žvásty za klobouk! Každý z nás bude posouzený podle SKUTKŮ – víry, lásky a obětavosti. A to vše podle svědomí, postoj srdce jaký zaujímal v každodenních situacích. S Pánem Bohem!
– Vladimír S. –
dopis č. 236
P.S. Už nám nic neposílejte!(Je to pouze Váš byznys).

Vážený pane S.,
od srpna roku 2001, kdy jste si časopis sám objednal, Vám jej pravidelně posíláme bez nároku na předplatné. Mohl jste jej kdykoliv slušnou formou odhlásit, stejně jednoduše, jako jste o jeho zasílání požádal – e-mailem.

Časopis posíláme na 5000 adres a každoročně asi třetina čtenářů posílá dobrovolné finanční dary. Nikdy jsme žádné předplatné nikomu nepředepisovali, nejedná se tedy o žádný byznys, jak píšete. Naše hospodaření a účetní knihy jsou otevřené.

Na závěr bychom rádi připomenuli, že Písmo svaté nás učí, že před Bohem jsou jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše. To, co bude Bůh na věčnosti posuzovat nebudou naše dobré skutky, ale skutek Božího Syna, který zemřel za hříchy mnohých.

• Víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona `nebude nikdo ospravedlněn´. (Galatským 2:16)

Přejeme Vám, abyste našel milost před Bohem a směl v pokání přijít ke Kristu, který jediný má moc nás smířit s Bohem.

V JEHO Svrchované Milosti,
– Jindra Suchomelová –