* Milí bratři a sestry,

na začátku svého krátkého listu vás moc zdravím a přeji hodně Božího požehnání. Tak už jsem z věznice 7 měsíců venku. Díky Boží milosti navštěvuji Apoštolskou církev a dovolí-li Pán, v lednu budu pokřtěn. Od 1. prosince jsem dostal práci – od Občanského sdružení Filadelfie, která úzce spolupracuje s Apoštolskou církví – jako správce objektu a opravář všeho možného. Takže moc děkuji Pánu, že mi dovolí dál pracovat na Jeho díle a k to- mu ještě za plat.

Někdy se mi ještě stane, že trochu pozlobím svého Pána, ale On mi to dá hned znát skrze svědomí. Někdy se mi stává, že trochu hřeším, ne třeba přímo, ale v myšlenkách. Snažím se z Boží milosti tomu vyvarovat, ale ďábel útočí na mou hříšnou přirozenost, jak může. Dost často se mi stává přesně to, co popisuje apoštol Pavel, že abychom se nedivili, že budeme dělat věci i proti své přirozenosti, takže se tomu ani moc nedivím a nevyvádí mne to z míry. Vždyť to, co se stane s člověkem, není lidský skutek, ale Boží. Vždyť Bůh nezařídil, abych vzal do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Kristu, ale svůj způsob myšlení musím trpělivě měnit a dávat ho do souladu se svým Pánem. Ale vy to všechno víte.

– Lubomír H. –

dopis č. 1063