Znám mnoho lidí, kterým se církevní dějiny zdají nudné, nezáživné a hlavně naprosto odtržené od života. Sám jsem ale mohl už mnohokrát při studiu minulosti Božího lidu prožít vzrušující chvíle, v nichž Pán Bůh oslovoval mé srdce a proměňoval moje myšlení.

Studium historie Božího lidu může přinést hluboké a potřebné ponaučení. Často zjišťuji, že pohlcováni proudem své doby často úporně a zoufale hledáme pevnou půdu pod nohama i v oblastech, kde by stačilo vzít vážně úspěšné zápasy předchozích generací. Rčení, že kdo přehlíží historii, je odsouzen k jejímu opakování, se až příliš často ukazuje jako pravdivé. Někdy je výsledkem hluboká bolest nad duchovním stavem církve. Je zvláštní, že v takových případech si člověk uvědomí, že časová vzdálenost mezi dobou tehdy a teď jako by ani nebyla.

Poslední dobou se více zabývám postavou Jonathana Edwardse, jednoho z největších teologů probuzení. Žil v letech 1703-1758 a převážnou část svého života působil jako pastor kongregačního sboru v Northamptonu v americkém státě Massachusetts.

Edwardsovi se dostalo té milosti, že směl být jedním ze služebníků, jichž si Bůh použil v díle probuzení. Skutečnost, že se v probuzení objevovaly fenomény různého druhu a hlavně fakt, že ne všechna obrácení se v běhu času ukázala jako opravdová, Edwardse vedly k přemýšlení, jak lze duchovně rozeznat ryzí probuzení a skutečné jednání Boží milosti od pouhého lidského či ďábelského plagiátu. V díle „Rozpoznávací znaky práce Božího Ducha" předkládá na základě 4. kapitoly 1. Janovy epištoly pět klíčových znaků, jež je možno použít tam, kde chceme biblicky posoudit pravost nějakého duchovního hnutí či projevu. Myslím, že Edwardsova kritéria jsou užitečným klíčem, jak i dnes „zkušovat duchy, zda jsou z Boha".

Prvním znakem jednání Ducha Božího je růst úcty k Ježíši Kristu Nového zákona (že je možné zvěstovat také jiného Ježíše, potvrzuje Pavel ve 2K 11,4)! Duch svědčí o Božím Synu, který se stal člověkem, narodil se z panny, byl ukřižován pro naše spasení a vstal z mrtvých. Ptáme-li se, zda je nějaké duchovní hnutí skutečně jednáním Ducha svatého, je třeba si položit otázku: „Milují lidé biblického Ježíše Krista více než dřív, ctí ho a vyvyšují ho plněji?"

Znak druhý vyjadřuje, že tam, kde působí Duch svatý, je satanovo království pod tlakem. Lidé intenzivněji hledají Boží království a Jeho spravedlnost, jejich láska ke světu a světské zájmy jsou oslabovány, hledají to, co má věčnou hodnotu, a uvědomují si hřích hlouběji než dřív. Kde dochází k takové proměně lidského smýšlení, tam jedná Duch Kristův.

Třetí charakteristický znak ukazuje, že Duch svatý působí v lidech hlubší lásku k Písmu. Všude tam, kde lidé berou Písmo vážně, podrobují se autoritě Božího slova ve svém životě a důvěřují mu jako skále, na níž lze pevně stát, je zřejmé, že Bůh mocně pracuje skrze Ducha.

Předposledním rozpoznávacím znamením je odvrat od lží k pravdě. Duch svatý je Duchem pravdy a Jeho jednání je namířeno proti duchu lži, který drží lidi ve tmě a nesvobodě. Tam, kde lidé milují pravdu a kde ji vyznávají, můžeme si být jisti, že jedná Duch pravdy.

Pokud lidé více milují Boha a roste jejich láska k lidem, je naplněn pátý znak. Ustupuje sebeláska a prohlubuje se touha líbit se Bohu, milovat Jeho vůli a sloužit mu z vděčnosti za spasení. Tato láska pak úzce souvisí s láskou k bližnímu, kdy Boží Duch působí pokoj, ochotu vzájemně si sloužit v lásce a touhu po záchraně těch, kdo Krista ještě nepřijali za svého Pána.

Církevní dějiny jsou pro mě především nalezištěm naděje. Smím v nich spatřovat velmi hmatatelně, jak dobře a milostivě se náš nebeský Otec stará o svůj lid a jak stále znovu zasahuje, aby církev obnovoval v jejím původním poslání. Smím vidět, byť různě intenzivně, slávu Pána Ježíše Krista. To mě posiluje v tom, abych ho oslavoval celým svým životem a radoval se v něm navěky.

– Robert Hart –

Bratrská rodina