Který z nich podporuje Písmo?

Modalismus, známý pod názvem modalistický monarchianismus nebo sabellianismus, byl prvotní církví odsouzen jako bludařství (hereze), protože popírá biblickou doktrínu trojjedinosti Boha. Zatímco její zastánci (Noetus of Smyrna, Epigonus, Praxeas, Sabellius) měli ty nejlepší úmysly, obzvláště při obhajobě totožnosti Boha a plného božství Ježíše Krista, jejich pohled nebyl v plném souladu s Božím zjevením sebe sama v Písmu. Bible zcela jasně ukazuje, že příslušníci Trojice jsou odlišné Osoby, ne různé manifestace jedné osoby.

Při Ježíšově křtu vidíme, že Syn stojí ve vodě, Duch svatý sestupuje v podobě holubice a hlas Otce promlouvá z nebe. Podobně při proměně Páně na hoře vidíme Krista s učedníky, zatímco Bůh mluví z nebe. Všechny tři osoby jsou v Písmu jmenovány společně. Ježíš řekl:

• Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi ... křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. (Mt 28:19)

V 2. Korintským 13:13 je psáno:

• Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Ježíš zjevně považoval Otce za odlišnou Osobu. Modlil se k Otci (Jan 17); sám o sobě prohlašoval, že byl seslán od Otce:

• ... neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; (J 6:38);

Dále řekl:

• Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mně však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi. (Mt 10:32-33)

Tvrdil, že přišel od Otce a že se k Otci vrátí:

• Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď svět opouštím a navracím se k Otci. (Jan 16:28)

Sám oznámil, že se k Otci vrátí:

• Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci" (Jan 20:17).

Tato a mnohá další prohlášení nám dávají nad jakékoliv pochybnosti najevo, že Ježíš a Otec jsou dvě odlišné Osoby.

V Janovi 8:17,18 vidíme znovu odlišnost skutečnosti, že Ježíš a Otec jsou různé Osoby:

• I ve vašem zákoně je přece psáno, že svědectví dvou osob je pravé. Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mě také Otec, který mě poslal. (Jan 8:17-18)

Ve 13. verši farizeové obviňují Ježíše z falešného svědectví o sobě:

• Ty vydáváš svědectví sám o sobě, proto tvé svědectví není pravé. (Jan 8:13)

Ježíš jim odpovídá, že podle Starého zákona je třeba dvou svědků (17), proto jmenoval sebe a Otce jako dva svědky, kteří potvrzují pravost události (18). Kdyby nešlo o dvě osoby, Ježíšovo svědectví by nebylo platné, protože místo dvou svědků by byl svědek jen jeden.

Jan v 1. kapitole učí:

• Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.

Pokud je Bůh jednojediný, pak tento, ani další verše, nedávají smysl:

• A Slovo [Ježíš] se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce.

Jak může osoba svědčit sama za sebe? Z výše uvedených citátů veršů by mělo být zřejmé, že Ježíš a Otec jsou odlišné Osoby (Boží trojice). Jak, ale vysvětlíme pasáže, jako je Izajáš 9:5?

• Já a Otec jsme jedno.

Verše v Janovi 14:9-11 naznačují, že Ježíš a Otec je také jedno:

• Kdo vidí mne, vidí Otce ... já jsem v Otci a Otec je ve mně?

Kde zdánlivě vidíme, že Ježíš a Otec jedno jsou?

Izajáš 9:5 neidentifikuje Mesiáše a Otce jako jednu osobu. Tento verš hovoří o skutečnosti, že Mesiáš bude otcem svého lidu, s odkazem na péči, která se týká starostlivosti o jeho lid. Jeden z komentátorů poznamenává: „Text ani vzdáleně nenaznačuje, že jde o mezitrojiční vztah - kdy je Syn povolán Otcem, ale myšlenka je spojena s otcovským pojetím Staré smlouvy s odkazem na Žalm 103:13, kde je psáno:

• Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

V Janovi 10:30 „Já a Otec jsme jedno" řecký výraz pro „jedno" je středního rodu, takže nejde o odkaz na osobu. Ježíš neříká, že On a Otec jsou jedna osoba, ale spíše to, že jsou jedné podstaty. Když Ježíš říká v Janovi 14:9

• Kdo vidí mne, vidí Otce,

neříká, že on sám je Otcem, ale odhaluje, kdo Otec je. To je zřejmé z následujících veršů, kde vysvětluje: (10,11)

• já jsem v Otci a Otec je ve mně.

To neznamená, že On a Otec jsou totožná osoba, jak vyplývá z verše (20):

• V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.

Ježíš tuto rozmluvu uzavírá tím, že připomíná učedníkům, že je opustí. Říká:

• Odcházím - a přijdu k vám. ... jdu k Otci; neboť Otec je větší než já.

Zajisté, doktrína Boží trojjedinosti zůstává velkým tajemstvím, které přesahuje naši omezenou schopnost chápání. To však neznamená, že není pravdivá. Bůh nám v Písmu jasně zjevil něco, čemu máme věřit, ať to plně chápeme nebo ne. Protože Bůh je nekonečný a neomezený, my jsme koneční a omezení, proto nemůžeme očekávat, že všemu porozumíme:

• Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše. (Izajáš 55:8-9)

Z konference kazatelů: Shepperd's Fellowship
Grace Community Church