Velmi nerad zařazuji křesťanství mezi náboženství, protože pokud Ježíš byl Bohem, pak nelze srovnávat Boží dílo záchrany padlého člověka s lidskými snahami o zachování nesmrtelnosti. Nicméně pro účely vysvětlení jedinečnosti křesťanství to učiňme. Předpokládejme, že křesťanství má svého zakladatele Ježíše, stejně jako islám má proroka Mohameda, buddhismus Buddhu a podobně. Většina náboženství má také své texty - písma jako Bible, Korán a jiné, o které se opírá a kde jsou většinou zachyceny hlavní myšlenky jejich zakladatelů. Předpokládejme dále, že příslušný text se vždy snaží co nejpravdivěji sdělovat skutečnosti.

Takže na začátku máme všechna náboženství patřičně srovnána na pomyslné startovací čáře. Žádné neupřednostňujeme, všechna mají stejné startovací podmínky. Kdo vyhraje?

Existují přinejmenším tři disciplíny, ve kterých křesťanství jako náboženství nekompromisně vyhrává a pomyslně v okamžiku mizí v obláčku za horizontem, zatímco ostatním náboženstvím nedovolí ani vystartovat...

Známý současný apologeta Josh McDowell spolu s Donem Stewartem ve své knížce Answers to Tough Questions (Odpovědi na nesnadné otázky) uvádí některé skutečnosti, na které se často zapomíná při diskuzích o rovnoprávnosti jednotlivých náboženství. Při našem pomyslném soupeření jednotlivých náboženství použijeme některé jejich myšlenky.

První disciplínou, ve které křesťanství absolutně vítězí, je totožnost zakladatele náboženství, tzn. totožnost Ježíše a zakladatelů ostatních náboženství. Společné svědectví Ježíše i pisatelů Nového zákona zní: Ježíš je víc než člověk, On je Bůh. Nejen jeho přátelé si všimli, že se prohlašoval za Boha. Neuniklo to ani jeho nepřátelům. Když se Ježíš ptal Židů, proč ho chtějí kamenovat, dostalo se mu odpovědi:

• Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh. (Jan 10:33)

Židé si byli zcela vědomi, že se považoval za Boha a přitom nebyl ani duševně chorý ani lhář. Tato skutečnost zřetelně odlišuje Ježíše od ostatních náboženských osobností. Ve všech významných světových náboženstvích je důležité učení, nikoli učitel. Konfucionismus je systém myšlenek a názorů založených na učení Konfucia, Konfucius není podstatný. Islám je Alláhovým zjevením, ve kterém Mohamed je prorokem, buddhismus zdůrazňuje Buddhovy zásady, nikoli Buddhu. Nejzřetelnější je to v hinduismu, který nemá historického zakladatele. Avšak v centru křesťanství je osoba Ježíše Krista. Ježíš nejen prohlašoval, že učí lidi pravdu, ale také se sám prohlásil za pravdu:

• Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (Jan 14:6)

Ježíšovo učení není podstatnou stránkou křesťanství. Nejdůležitější je, kdo byl Ježíš. Na rozdíl od zakladatelů ostatních náboženství zakladatel křesťanství - Ježíš byl Bohem.

V druhém kole půjde o prokázání totožnosti zakladatele náboženství. A zde opět křesťanství nemá konkurenci. Ježíš se nejen prohlašoval za Boha, ale tuto skutečnost doložil svým životem. Hlavním důkazem nebo znamením, o kterém Ježíš řekl, že potvrdí jeho božství, je jeho tělesné zmrtvýchvstání. Když tehdejší náboženští vůdcové požadovali po něm znamení, odpověděl jim:

• Neboť tak, jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velryby, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. (Mt 12:40)

Na jiném místě, když se od něj domáhali znamení, řekl:

• Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím... On však mluvil o chrámu svého těla. (J 2:19,21)

Schopnost získat zpět svůj život po smrti je znamení, které ho odlišuje nejen od všech ostatních náboženských zakladatelů, ale také od kohokoliv, kdo kdykoliv žil.

Poslední disciplína má pro nás osobní dopad. Týká se způsobu získání nesmrtelnosti - věčného života. Oproti jiným náboženstvím, kde se člověk snaží dosáhnout nebe, aby našel Boha, v křesťanství Bůh sestupuje dolů v podobě Ježíše k lidem, aby je zachránil. Zázračně nasyceným zástupům Ježíš jednou řekl, že je Boží chléb, který sestupuje z nebe a dává život světu. Židům se nelíbilo, že o sobě řekl, že sestoupil z nebe. A tak Ježíš v odpovědi zdůrazňuje:

• Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den... Já jsem chléb života... Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. (Jan 6:44,48,50)

Získání věčného života je Božím darem, ne výsledkem lidského snažení.

- Jan Rucki -