Vážený bratře, děkuji velmi za zaslání nového ZODu. Zaujalo mne tam hned několik článků. Především ten, který řeší otázku platnosti Ježíšovy oběti (za koho vlastně na kříži zaplatil). Jak jsem pochopil z článku, tak pouze za ty vyvolené, a to vyvolené již před stvořením světa. Doufám, že jsem to dobře pochopil.

Z toho mi plyne, že Bůh-Otec již předem věděl (před stvořením světa), že lidé padnou a že bude muset poslat zemřít Krista na kříži. Zdá se mi, že akademická (i evangelická) teologie tento názor odmítá. Naopak řeší problém možnosti spásy i pro nekřesťany. A podle ní milosrdný Bůh nemůže někoho vyvolat (předurčit) k zatracení, takže je odmítána tzv. negativní predestinace (předurčení k zatracení). V té souvislosti by mne zajímalo, zda zastáváš koncepce predestinace nebo koncept předzvědění. Předem děkuji za odpověď. Rád bych si v těchto otázkách udělal jasno.

Pán s Tebou!

- Standa -

Milý Stanislave,

děkuji za ohlas k článku souvisejícímu s předurčením - „Zaplatil Pán Ježíš Kristus za všechny hříchy všech lidí?" v ZODU č. 92 na str. 6.

Opravdu věřím, že Pán Bůh vyvolil svůj lid v Ježíši Kristu ještě před stvořením světa, jak nám o tom svědčí například epištola Efezským (Ef 1,4). Věřím rovněž, že se nejednalo o předzvědění, ale o předurčení. Kdyby šlo jen o předzvědění, pak by člověku zůstala jako zásluha „kladná reakce" na evangelium. Bůh by, obětí Ježíše Krista, vytvořil v zásadě jen podmínky pro spásu, ale člověk by se zčásti spasil sám tím, že by takovou oběť přijal. Spasení by pak nebylo důsledkem pouhé Boží milosti. Pan A by pak byl spasen proto, že zareagoval na evangelium „lépe", než pan B. To ovšem není v souladu s biblickým učením a nic na tom nemění ani fakt, že se řadě teologů učení o předurčení nelíbí. Mezi panem A a panem B, slovy Bible, totiž není rozdílu - zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. Proč by měli tedy rozdílně reagovat na evangelium? Zareagují-li rozdílně, pak jen díky tomu, že rozdíl mezi nimi působí Boží milost, která vymění padlé srdce jednoho z nich. V důsledku výměny srdce pak člověk s radostí uvěří v Pána Ježíše Krista. I spasitelná víra je tedy důsledkem Boží spasitelné milosti. Ačkoliv Bible predestinaci jasně učí, není toto učení populární, protože jde proti srsti lidské přirozenosti - oslavuje totiž pouze Boha, zatímco lidskou pýchu sráží až do prachu země.

Pokud se týká negativní predestinace, tak ta vyplývá z té pozitivní. Jestliže se Bůh rozhodl vyvolit z množiny celého padlého lidstva množinu lidí, kterým se rozhodl nezaslouženě darovat spasitelnou milost, pak zbývá doplňková množina lidí, která dostane to, co si v Božích očích zasluhuje - spravedlnost. Mimochodem z toho vyplývá, že člověk, který od Boha chce „to co zasluhuje" zpravidla neví, co žádá, protože si říká o zavržení. Místa, kde Bible hovoří o „negativním" předurčení, jsou např. 1. Pt 2,8 nebo Ju 1,4. Celý princip je pak vysvětlen v Ř 9, 10-24 i s předpokladem negativní reakce lidské přirozenosti na toto učení ve verši Ř 9,19.

Protože se otázkami Boží svrchovanosti a předurčení podrobně zabýval ZOD před několika lety, rád bych v této souvislosti doporučil ke studiu články v číslech 60-67. Starší čísla ZODu jsou dostupná i na internetu na adrese http://www.reformace.cz/ přes odkaz v levém sloupečku.

Srdečně zdraví

- reformovaný -

Milí Steigerovi, opožděně reaguji na úvodní článek, „Odkaz Ježíšova postoje v dnešní době", který byl uveřejněn v lednovém čísle ZODu, 2007. Autor konstatuje následující: „Kristus považoval Písmo za neomylné, autoritativní a historicky přesné Boží slovo". Zdá se mi, že autor podává poněkud nepřesný a zároveň omezený pohled na Ježíšův postoj k Písmu. O upřímnosti a záměru autora nemám pochybnosti, ale nepřesně definovaný postoj Ježíše vůči Písmu může snižovat autoritu samotného Ježíše. Při nejmenším autorův výrok potřebuje další vysvětlení ve světle Ježíšova učení. Určitá nejasnost vychází z toho, jak autor používá slovo Písmo. Všechny spisy Starého zákona byly považovány za Písmo. Dnes se používá slovo Písmo, když se jedná o starozákonní spisy, novozákonní spisy, anebo o celou Bibli, tak jak ji máme dnes. Autor popisuje vztah Ježíše k Písmu, ale problém spočívá v tom, že Ježíš nám odhaluje svůj poměr k zákonu, anebo vůči přikázáním a ne vůči Písmu. Ježíšův postoj vůči zákonu a přikázáním je jasně zaznamenán Matoušem v páté až osmé kapitole. Když Ježíš hovoří o tom, že nejmenší písmenko zákona anebo přikázání neztratí svoji platnost, jasně hovoří o Božím věčném Zákoně, ne o Písmu. Nepoužívá termín zákon, jak ho v době Ježíše používali Židé: coby desatero přikázání, pět knih Mojžíšových, zákon a proroci, anebo ústní přikázání a učení zákoníků. Dále ve stejném oddílu Ježíš zdůrazňuje, že nepřišel zákon a proroky zrušit, jak to mnozí chápali a mysleli si, že dokonce ruší sabat a činí se rovným Bohu. Ježíš nepřišel zákon zrušit, ale dovršit - naplnit. Je to zcela jasné, v zákoně a v prorocích bylo něco nedokonalého anebo nenaplněného a Ježíšův úkol byl Židům a světu vysvětlit a svým životem dokázat, co zákonu a prorokům vlastně scházelo. Ježíš staví sám sebe nad zákon a nad proroky. To je pozoruhodný postoj. V uvedené části z Matoušova evangelia Ježíš učí, jak On sám zákon dovršuje. Často se dotýkal toho co se četlo, říkalo, anebo učilo o přikázáních. V každém případě Ježíš vysvětluje, co vyžaduje On. Kdyby všechno v Písmu bylo dokonale jasné a neměnné, nebylo by třeba, aby Ježíš vůbec přišel. Tento Ježíšův postoj vůbec nesnižuje důležitost písemného záznamu Starého zákona.

V Písmu Božím lze vidět, jak člověk zákon Boží přikryl mnohočetnými vrstvami lidských přikázání. Ježíš přišel, aby nám vše objasnil a zjednodušil. Pravý Zákon Boží je ten, který Bůh vkládá do srdce člověka a dává nám pouze dvě nová přikázání, ve kterých je všechen zákon i proroci shrnut:

• Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou. To je první přikázání. A milovat ho celým srdcem, celým rozumem, celou duší a ze vší síly a milovat svého bližního jako sám sebe, to je nade všechny zápaly a oběti. (Marek 12:30,33)

Milovat Boha a milovat bližní je respekt, úcta a láska k Bohu i k lidem, který nás provází v každém okamžiku, nejen při nedělních bohoslužbách. Bez Ježíše není možné rozumět Starému zákonu a proč je vůbec Starý zákon hoden studia i dnes. Ježíš je to věčné Slovo od Boha, je věčnou a konečnou Pravdou Boží.

- Jaroslav Marek, Kanada -