• Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána. (Ef 6,4)

1) Když je dítě malé, dejte mu všechno, co chce. Tak až vyroste, bude si myslet, že ho svět musí živit.

2) Když říká hrubá slova, nemístné vtipy – smějte se, povzbuzujte ho; později to bude ještě drsnější

3) Nedávejte mu žádnou duchovní výchovu před 21. rokem jeho života. Nechte ho, aby si sám vybral. Bude si myslet, že je to nepodstatné.

4) Vyhýbejte se užívání slov jako je zlo, přestupek, jinak bude mít komplex viny. Až ho později zatknou, bude přesvědčen, že ho pronásleduje společnost.

5) Uklízejte po něm jeho knihy, hračky, oblečení. Dělejte všechno tak, abyste mu ulehčili život. Takto se naučí svádět odpovědnost na druhé.

6) Dovolte mu přístup ke všemu: ke knihám, webovým stránkám, nekontrolujte jeho videohry. Sterilizujte mu příbor, ale nechte jeho nitro, aby se naplnilo špínou.

7) Hádejte se často v jeho přítomnosti, aby nebyl později příliš překvapený, až se jeho vlastní domácnost zhroutí.

8) Buďte vždy na jeho straně proti profesorům, sousedům. Později bude věřit, že se proti němu spolčil celý svět.

9) Až bude mít opravdové starosti, ospravedlňte se tím, že řeknete: je to budižkničemu, nikdy jsem s ním nemohl nic udělat.

10)  Čekejte bolestný život. Budete ho mít.

Přečteno na vývěsní tabuli jedné obecné školy ve Francii. Odeslal Éric Preud’homme.

 Převzato z kalendáře „Méditations Quotidiennes“. Publikováno se svolením vydavatele. Přeložila Milena Richard.