Dobrý deň,

som kresťan (Bratská jednota baptistov) zo stredného Slovenska. Browsovaním po nete som sa dostal na stránku http://zod.reformace.cz. Doteraz som o vás žiaľ nič nepočul.

Veľmi ďakujem za vaše články. Zaujal ma článok z čísla 62 od brata Pavla Steigera: „Podvojné předurčení“. Rozumiem tomu, že človek je následkom hriechu skazený natoľko, že sám od seba nedokáže ani uveriť. Uznávam a poddávam sa Božej zvrchovanosti. Boh je ten, ktorý si pritiahne, koho chce (J 6,44). Existuje niekoľko biblických textov, z ktorých viac vnímame Božie rozhodnutie vybrať si, koho chce, a zas z iných akoby bolo cítiť, že predsa len záleží na slobodnej vôli človeka (rozpor medzi arministickým a kalvinistickým pohľadom).

Ak tomu dobre rozumiem, píšete, že Kristus sa obetoval a zomrel len za vyvolených, pri ktorých teda je Jeho obeť účinná, pretože prináša spásu. Chcel by som vás poprosiť o reakciu a vysvetlenie, ako mam v tejto súvislosti chápať napr.:

• Lebo to je dobré a príjemné pred naším Spasiteľom Bohom, ktorý chce, aby všetci ľudia boli spasení a prišli k poznaniu pravdy. Lebo je jeden Boh, jeden aj prostredník Boha a ľudí, človek Kristus Ježiš, ktorý dal sám seba ako výmenné za všetkých, svedectvo to vo svojich časoch. (1 Tm 2,3–6)

Tento text mi znie, akoby Kristus zomrel ZA VŠETKÝCH, pretože Boh chce, aby VŠETCI boli spasení, teda akoby na slobodnej vôli človeka záležalo aspoň na 50 %. Rozumiem, že človek sa nebude môcť vyhovárať, že neuveril kvôli tomu, že mu to Boh nedal, pretože človek vo svojej slobodnej vôli (porušený hriechom, mŕtvy, neschopný) sa sám dobrovoľne rozhoduje otočiť sa Bohu chrbtom. A my, ktorí sme uverili, môžme jedine ďakovať Bohu, že nás vo svojej milosti znovuzrodil, aby sa nám mohol zaskvieť Kristus. Napriek tomu mi tato téma nie je jasná a kým som nevedel, že existujú minimálne dva pohľady (arministický vs. kalvinistický) na tuto vec, tak som o tom ani veľmi nerozmýšľal. No teraz si vlastne nie som istý, k čomu sa viac prikláňam, alebo či na to Biblia dáva jasnú presvedčivú odpoveď.

Budem veľmi rad, ak mi odpoviete. Budem čakať. Ďakujem. V Božej milosti

Jsem autorem článku „Podvojné předurčení“, proto odpovídám. Děkuji pisateli za jeho velmi zdvořilý a chápavý email. Před lety mi lidé spílali, argumentovali citově a jednostranně. Vždy uvedli jen ty zdánlivě protiřečící si verše, ale nevyložili ty, o které se opírala moje úvaha. Jsem vděčný, že se časy mění. Podíváme se na tuto problematiku obecněji. Bible si nemůže protiřečit. 1 Tm 2,3–6 skutečně vypadá, jako by učil, že v Božím plánu je, aby byl každý člověk, bez výjimky, spasen, protože za všechny, bez výjimky, Kristus zemřel. Takto jednoznačně bych jej jistě vyložil, kdyby proti několika takovýmto veršům nestály v převaze tucty veršů, které naznačují opak. Jestliže něco učíme na základě veršů x, y, z, potom s nimi musíme zharmonizovat zdánlivě protiřečící verše a, b, c. Verše nesmí být vykládány osamoceně, mimo kontext celé Bible, knihy, kapitoly a bezprostředního okolí. Jestliže se s tímto nevypořádáme v každé biblické oblasti, potom nám zbývá buď příklon k izolovaným veršům x, y, z nebo a, b, c, což je hlavní důvod, proč máme v křesťanství tolik denominací. Jen několik příkladů:

Oblast víry:

• Oni mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ (Sk 16,31)

Kdybych znal jen tento verš, tak jsem přesvědčen, že víru v Krista vyvolávám v sobě sám ze sebe, a že všichni v mém domě, nájemníky nevyjímaje, budou spaseni, protože jsem JÁ uvěřil. Jinde ale Bible učí:

• Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. (J 6,44)

A zjišťuji, že ani já, ani obyvatelé mé domácnosti, včetně nájemníků, nejsme schopni vírou přijít ke Kristu, pakliže ho Otec nepřitáhne, jinde – nevyvolí.

Oblast hledání Boha:

• Bůh to učinil [stvořil] proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. (Sk 17,27)

Vypadá to jakoby veškeré Boží stvoření a ustanovení Bůh učinil proto, aby Jej lidé hledali, pátrali po Něm a nakonec Jej nalezli sami svým přemýšlením a logickým uvažováním. Jinde ale Bible učí:

• Jak je psáno: Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha. (Ř 3,10–11)

Takových příkladů najdeme tucty a tucty. Nebo si uvědomme, jak „na věky“ bychom vykládali úseky Starého zákona, kdybychom je viděli osamoceně, bez výkladu Novým zákonem:

Áronovské kněžství mělo být „trvalé kněžství“ (Ex 40,15) a pominulo ve věčném kněžství Kristově.

Velikonoce měly být „provždy“ svátkem (Ex 12,14) a pominuly ve věčné oběti pravého velikonočního Beránka.

Všechny chrámové obřady, rituály a služby měly platit „provždy“ (Ex 27,21) a byly jen dočasným předobrazem věčné Kristovy služby.

Sobota byla „provždy“ (Ex 31,16–17) platným znamením a byla jen dočasným obrazem věčného odpočinku v Kristu.

Znamení obřízky bylo „věčné“ (Gn 17,13) znamení. Bylo to znamení „věčného“ slibu, že Abrahamovo potomstvo obdrží zemi (Gn 17,8) a bylo to jen dočasné znamení věčného obřezání srdce – znovuzrození.

Mohli bychom pokračovat dlouho. Bez kontextu jsou mnohé verše pouhou polopravdou; a jen lež je vědomě a účelově vydává za celou pravdu. Dále jsme viděli, že slova „na věky“, „věčně“ nebo „provždy“ nemusí znamenat věčnost konkrétního předobrazu, nýbrž předznamenávají věčnost skutečnosti, kterou je Kristus. Nedivme se tedy, že slova „všichni“ a „všechny“ téměř nikdy nechápeme univerzálně (ve všeobecném smyslu), ale téměř vždy partikulárně (v osobním, konkrétním, vyhraněném smyslu).

• To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni [pantas] lidé došli spásy a poznali pravdu. Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny [panton], jako svědectví v určený čas. (1 Tm 2,3–6)

Jestliže řekneme nebo napíšeme: „Na mistrovství světa ve fotbale se do Jižní Afriky sjel celý svět“, tak tím vůbec nemyslíme, že každý člověk, co je na světě, bez výjimky, jel do Jižní Afriky. Vymezující kontext sportovní hry a konkrétnost země to vylučuje, ačkoliv jsme řekli „celý svět“. Po mistrovství řekneme nebo napíšeme: „Všechna mužstva se již vrátila domů“ a vůbec tím nemyslíme všechna fotbalová mužstva světa, bez výjimky, obzvlášť ne to české, které tam ani nebylo. Kontext nám takové chápání nedovoluje. Když řekneme, že Michaela Jacksona znal celý svět, tak toto prohlášení nebereme doslovně, já jsem jej neznal do roku 1986, a to jsem žil tehdy v USA. Když se na Letné sejde celá Praha, tak nikdo nemá na mysli Pražáky všechny, bez výjimky, do posledního, ale muže, ženy, děti, staré, mladé, vysoké, krátké, hubené, tlusté, chytré, hloupé, z každé čtvrti – prostě všechny bez rozdílu… Když mi na vrakovišti řeknou, že mají všechny součástky do Octavie, tak mi na mysl vůbec nepřijde, že mají všechny součástky do Octavie, které na světě byly kdy vyrobeny, ale že mají z každého druhu součástky alespoň jeden kus. Když filatelista sbírá všechny švýcarské známky, jako můj otec, tak nemyslí všechny, co byly kdy vytištěny, ale přál by si mít z každé švýcarské edice alespoň jeden kus.

V 1 Tm 2,3–6 je v řečtině pro „všechny“ slovo pas. V biblickém řeckém lexikonu má číslo 3956 a jeho význam vykládá buď individuálně jako „každý, kterýkoliv, všichni, všechny věci“ nebo kolektivně jako „některý ze všech druhů, tříd, skupin, čeledí atd.“. Slovu všichni, pas, můžeme tedy rozumět několika způsoby:

1. Univerzálně, zahrnuje všechny bez výjimky, všechny ze všech tříd. Tento význam se vyskytuje jen výjimečně.

2. Všichni z jedné třídy.

3. Někteří ze všech tříd.

4. Někteří z mnoha, ale ne všech tříd.

5. Mnozí bez ohledu na třídy.

Kraličtí překladatelé tomuto slovu pas rozuměli dokonale, proto jej v překladu z roku 1613 přeložili jako všelijací. Když si přečteme z původní Bible kralické 1 Tm 2,1–6, tak nabudeme úplně jiného dojmu, ‚všichni bez výjimky‘ nás ani nenapadnou:

• Napomínámť pak, aby především činěny bývaly pokorné modlitby, prosby, svaté žádosti a díků činění za všelijaké lidi, Za krále i za všecky v moci postavené, abychom tichý a pokojný život vedli ve vší zbožnosti a šlechetnosti. Nebo toť jest dobré a vzácné před spasitelem naším Bohem, Kterýž chce, aby všelijací lidé spaseni byli a k známosti pravdy přišli. Jedenť jest zajisté Bůh, jeden také i prostředník Boží a lidský, člověk Kristus Ježíš, Kterýžto dal sebe samého mzdu na vykoupení za všecky, na osvědčení časem svým. (1 Tm 2,1–6)

Slovo všichni snad nikdy nechápeme absolutně. Tak mu rozumí každý běžný člověk, včetně pisatelů a překladatelů Bible:

• Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou [pasan, všelijakou] nemoc a každou [pasan, všelijakou] chorobu v lidu. (Mt 4,23)

Mohli bychom přeložit „všechny nemoci a všechny choroby“, protože zde řečtina používá slovo pas. V přirozeném kontextu ale víme, že Ježíš nejenže neprošel každý čtvereční metr Galileje, ale že také neuzdravil naprosto všechny choroby bez výjimky, ale jen všechny ty, se kterými při procházení přišel do styku. Proto překlad „každou“ je výstižnější než „všechny“.

• V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech [pantos, všelijakých] národů na světě. (Sk 2,5)

Byli tam také židé z Ameriky, Číny, Austrálie? Určitě nebyli. Tedy někteří židovští jednotlivci z mnoha národů světa, které jsou pak v textu níže vyjmenovány.

Další příklad:

• Vidí, jak se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi. Byly v ní všechny [pasta, všelijaké] druhy živočichů: čtvernožci, plazi i ptáci. Tu k němu zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ Petr odpověděl: „To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje.“ (Sk 10,11–14)

Český překlad už upřesnil, aby pas nebyl chápán univerzálně pro všechny živočichy. Řečtina totiž doslovně říká: …kde byli všichni [pasta] čtvernožci… Určitě v plachtě nebyly ani ovce, ani hovězí dobytek, ten byl čistý a taky měl čtyři nohy.

• Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu [pasan] žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev. (Ř 7,8)

Všechna žádostivost přece nesídlí jen v Pavlovi. Je mnoho žádostivosti, která sídlí ve mně a ve vás. Všechna žádostivost přece nemůže sídlit v jednom člověku.

• Láska k penězům je totiž kořenem všeho [panton, všelijakého] zla; v honbě za nimi někteří zbloudili z cesty víry a sami si způsobili nesčetná muka. (1 Tm 6,10)

Opravdu vyvěrá všechno zlo z lásky k penězům? Kolik zla je spácháno z nenávisti, žárlivosti, zlomyslnosti nebo ze sexuální zvrhlosti, které nemusí mít s láskou k penězům nic společného?

Můžeme tedy, ve světle předchozích úvah, bezpečně říci, že bychom 1 Tm 2,3–6 neměli chápat univerzálně (bez výjimky), měli bychom je chápat partikulárně, konkrétně, osobně (bez rozdílu) takto: To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všelijací lidé [všech tříd bez rozdílu] došli spásy a poznali pravdu. Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny [druhy lidí], jako svědectví v určený čas.

Jestli se vám tento výklad zdá být přitažený za vlasy, pokračujme souběžnými verši, které jsou naprosto jasné a mají nepochybně jednoznačný výklad, totiž, že všichni, bez výjimky, nejsou Bohem vyvoleni:

• A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný člověk. Ale kvůli svým vyvoleným zkrátí ty dny. (Mk 13,20)
• Mojžíšovi řekl: ‚Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.‘ (Ř 9,15)
• Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům. (Ga 1,15–16)
• V něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny. (Ef 1,4–5)
• On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání. (Ef 1,11)
• Víme přece, bratří Bohem milovaní, že patříte k vyvoleným. (1 Te 1,4)
• Stále musíme děkovat Bohu za vás, bratří milovaní od Pána, že vás Bůh jako první vyvolil ke spáse a posvětil Duchem a vírou v pravdu. (2 Te 2,13)
• Který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy. (2 Tm 1,9)

Jestliže výše uvedené důkazy stále nepřesvědčují, podívejme se dále na bezprostřední kontext našeho textu:

• Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. (1 Tm 2,1–2)

Pavel požaduje, abychom se modlili za všechny lidi. Opravdu za všechny v univerzálním smyslu, bez výjimky? Osmdesátiletý život má kolem dvě a půl miliardy vteřin. Dva požehnané osmdesátileté životy by tedy byly příliš krátké, aby utrousily vteřinu trvající modlitbičku za každého dnešního lidského živáčka planety bez výjimky. I kdyby si všichni křesťané rozdělili všechny zbylé nekřesťany tak, aby se modlitba za jednoho nezdvojila u dvou modlitebníků, tak se stejně „nedomodlí“. Pavel neměl a technicky ani nemohl mít na mysli modlitby za všechny lidi bez výjimky. Pavel měl jasně a bez jakékoliv pochyby na mysli modlitby za všechny třídy, skupiny lidí, bez rozdílu. Nedělejte rozdíl mezi těmi, kteří jsou vám příjemní a těmi, kteří jsou vám nepříjemní. Modlete se dokonce i za tak často nenáviděné vládce. Modlete se za všechny třídy lidí i za ty třídy lidí, s kterými jste v neshodě. Modlete se i konkrétně za ty, které znáte. V tomto smyslu Pavel pokračuje, aby všichni lidé, i vládcové byli spaseni. Viděno českýma očima, Bůh chce, aby byli spaseni někteří Romové, Rusové, Maďaři, Rumuni, Vietnamci, Ukrajinci, černoši i někteří lidé ze Strakovky, aby byli spaseni někteří lidé z jakékoliv etnické, politické, hospodářské nebo profesní vrstvy, tedy i z KSČM. Proto nám vkládá do srdce, abychom se za ně modlili. Lidé ze všech tříd světa budou spaseni, protože Bůh tak miloval všechny druhy lidí světa, ať jsou Číňani nebo Hotentoti, muži nebo ženy, pohané nebo židé, páni nebo kmáni, aby žádný z nich, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný, protože v Kristu není mezi lidmi rozdíl. Kristus maže třídy. Boží království je beztřídní, je v něm jen jedna třída – v Kristu. Bůh chce, aby Jeho lid z množiny celého lidstva poznal pravdu, která je v Kristu. Bůh přece nechce, aby byli spaseni bez výjimky i všichni ti, kdo v něho nikdy neuvěří.

Když jsme si rozebrali bezprostředně předcházející kontext, prozkoumejme také bezprostředně následující kontext:

• Byl jsem [proto] ustanoven hlasatelem a apoštolem tohoto svědectví – mluvím pravdu a nelžu – učitelem pohanů ve víře a v pravdě. (1 Tm 2,7)

Až do vzkříšení Pána Ježíše Krista, byla Boží milost v podstatě hlásána jen židům. Pavel se ale stal apoštolem pohanů:

• Teď mluvím k vám pohanům. Sám jsem přece apoštol pohanů a jsem na svou službu náležitě hrdý. (Ř 11,13)

Byl si dobře vědom, že Bůh má svůj vyvolený lid ve všech pohanských národech. Pavel věděl, že Boží milost již není vymezena jednomu národu, ale všem národům. Všeobecnou spasitelnou Boží milost chápal tak, že Bůh má v úmyslu spasit všechny lidi bez rozdílu ať jsou to vládci (1 Tm 2,1–2) nebo pohané (1 Tm 2,7), ale ne každého jedince bez výjimky. Abychom se ujistili, že Pavel měl přesně toto na mysli, potvrdíme to jeho ústy:

• ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; (1 K 1,24–26)
• Ale nějací jsou, proto se modlete za všechny „moudré“, mocné a urozené (1 Tm 2,1–2).

Podívejme se ještě na jednu otázku. Jestliže všichni lidé v 1 Tm 2,4 znamená všechny, bez výjimky, potom kontext diktuje, že Ježíš Kristus v 1 Tm 2,6 dal sám sebe jako výkupné také za všechny, bez výjimky, za každého člověka, který kdy žil, žije nebo bude žít. Zopakujme si text:

• aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. … který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas. (1 Tm 2,4.6)

Boží slovo ale zřetelně učí, že Ježíš nezemřel za všechny, bez výjimky, ale za všechny, které vyvolil Otec, kteří patří do jeho těla, církve, chrámu, …

• Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni [pouze církev] obětoval, (Ef 5,25)
• Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid [pouze církev] od jejich hříchů. (Mt 1,21)
• Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás [pouze církev] přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem. (1 Pt 3,18)

Jestliže Ježíš Kristus zemřel za všechny, bez výjimky, jestliže podstoupil potrestání třeba za Himmlera, vykonavatele konečného řešení židovské otázky, proč Otec Synovo zástupné utrpení za tuto lidskou zrůdu nepřijal? Proč Otcův hněv stále spočívá na všech mimo Krista, přestože je prý Ježíš Kristus vykoupil? Není snad Synovo vykoupení pro Otce dost dobré?

Není místo, abychom vypsali desítky a desítky veršů, které učí, že Syn zemřel jen za církev, své tělo. Ježíš před svou smrtí neprosil za všechny lidi ze světa bez výjimky, ale prosil Otce za vyvolené, za jistou třídu, třídu lidí, v které se oslaví svou smrtí:

• Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven. (J 17,6–10)

Tyto jasné verše musí být v souladu s 1 Tm 2,6, v kterém výkupné za všechny musí tedy znamenat – výkupné za všechny, které Ježíš Kristus dostal od Otce. Jestli je tomu tak, potom všichni lidé v 1 Tm 2,4 znamená – všichni vyvolení Otcem.

Našemu čtenáři můžeme tedy na závěr bezpečně odpovědět, že člověk a Bůh se nepodílejí na spáse každý z 50 %. Vyvolení Otcem, Spasení Synem a znovuzrození Duchem je jednostranná 100 % Boží tvorba jako veškeré viditelné a neviditelné stvoření všeho jsoucna – bez výjimky. Spasený člověk je, bez osobní zásluhy, duchovně nově stvořen Bohem stejnou svrchovanou Boží vůlí a mocí, jež jej již dříve stvořila tělesně, bez osobní zásluhy, v životě matky:

• Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů [první smlouvu], aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka [skrze novou smlouvu], a tak nastolil mír. (Ef 2,14b–15)
• Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal. (Ž 139,13)

Biblické verše tedy musí být vždy vykládány v kontextu. Vytržené verše z kontextu jsou jen polopravdou, svádí a zavádějí zmatek mezi upřímné věřící.

–pst–

(inspirace Internet, R.C. Sproul, G. Volker, M. Cervinka, D.N. Steele, C.C. Curtis a další)