Je to plíživá, zákeřná lež. Přichází nepozorovaně. Je těžké si jí všimnout. Podobně jako virus, který je schopný pozměnit DNA zdravé buňky, tato lež zasahuje jako zhoubná nemoc do jádra víry, do smýšlení lidí. Možná už tě nakazila a ty o tom ani nevíš.

„Bůh nelpí úzkostlivě na doktrínách. Bůh nás bude posuzovat podle našeho srdce. Není tedy důležité, jak a v co přesně věříš.“ Nějak tak se tě možná ta infekce dotkla. Z toho člověk nemusí hned umřít. Ale ona se chce zavrtat hlouběji do tvého smýšlení. Formovat, pozměnit tvou víru.

Téhle lži jde o to, abys uvěřil, že ospravedlnění z hříchu, smíření se svatým Bohem, se nemusí uskutečnit výlučně v Kristu. Že člověk nemusí nutně věřit nějaké doktríně o výlučnosti Ježíše Krista jako jediného prostředníka mezi Bohem a člověkem. Že člověk může mít vedle Krista ještě další prostředek, nějaký další způsob ospravedlnění, a přesto dojde spásy.

Zkrátka chce dosáhnout toho, abys uvěřil, že víra v Krista „plus něco“ je víra, která vede k záchraně. Protože to rozhodující je, že věříš v Krista.  To „plus něco“ bude Bůh prý ochotný nějak tolerovat nebo odpustit. Tato lež nechce zcela změnit DNA tvé víry. Chce ji nenápadně modifikovat. Tak, aby si zachovala vzezření pravdy. Ale jejím cílem je usmrtit tě.

Pět solas jsou obrazně pilíře víry protestantů a potažmo evangelikálů. Jedním z nich je: „Solus Christus“, tedy „Pouze Kristus“ nebo „Jedině Kristus“.  Zdůrazňuje výlučnost Ježíše Krista v biblickém pojetí spásy.

Možná se ptáte: „Opravdu Boží slovo učí, že člověk může dosáhnout záchrany pouze a výlučně skrze Krista? A co když se někdo spoléhá na Krista, ale přidá k Němu ještě něco nebo někoho jiného? Opravdu bude Kristem odmítnut, jako by byl nevěřící? Není to přehnané tvrzení?“

Pak se vás ptám: „Chce po nás Bůh, abychom věřili v nějaké další prostředky spásy? Kde je to v Bibli?“

V Bibli naopak čteme:

• Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš (1 Tim 2,5; ČSP).

Když apoštol Petr mluvil o Ježíši Nazaretském, řekl:        

• A v nikom jiném není záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni (Sk 4,12; ČSP).

Pán Ježíš nás varoval slovy: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích“ (Mat 7,21; ČSP). Boží vůle je, abychom věřili a zvěstovali světu Ježíše Krista jako jediného – výlučného prostředníka spásy. Bůh nechce, aby kdokoli věřil lži, že vedle Jeho jediného milovaného Syna existují další prostředky spásy. Ten, kdo prohlašuje, že takové prostředky existují, lže a staví se na odpor Bohu. Nejen že nečiní vůli Boží, ale aktivně činí pravý opak Boží vůle a svádí tím ostatní! Pro takové měl Pán Ježíš vždy jen ta nejtvrdší slova varování. Dokonce i odsouzení (srov. Mat 18,6)!

Naše víra musí stát na skále, a tou je Kristus. Ne na úlomku skály, smíchaném s pískem a já nevím s čím ještě. Není možné uvěřit lži v tak zásadní věci, která formuje víru člověka. Stejně jako není možné se uzdravit pozřením jedu smíchaného s lékem. Skutečný věřící se nemůže mýlit v odpovědi na otázku: „Jak může být hříšník ospravedlněný před svatým Bohem?“

Proto se ptám: Je pravda, nebo lež, když někdo tvrdí, že: Podmínkou dosažení smíření s Bohem je vyznat knězi všechny těžké hříchy (Katolický katechismus (KKC), čl. 1493)?

Katolické svátosti, které římskokatolická církev považuje za svátosti Nové smlouvy, jsou podle ní pro člověka nutné ke spáse (čl. 1129). Ospravedlnění se uděluje křtem, svátostí víry (čl. 1992). Křtem v římskokatolické církvi je člověk osvobozený od hříchu a znovuzrozený jako Boží dítě (čl. 1213, 1265). Křtem se odpouštějí všechny hříchy, prvotní hřích a všechny osobní hříchy, jakož i všechny tresty za hřích (čl. 1263).

Při slavení eucharistie se podle římskokatolické církve chléb a víno proměňuje v tělo Kristovo (čl. 1376), a v této božské oběti, která se koná ve mši svaté, je přítomen a nekrvavým způsobem obětován sám Kristus (čl. 1367). Tato oběť eucharistie je přinášena na smír za hříchy živých i mrtvých (čl. 1414) a kdykoli se eucharistie slaví, vždy se uskutečňuje dílo našeho vykoupení (čl. 1405).

I když člověk zemře v Boží milosti a přátelství a má jistotu věčné spásy, nemusí být podle ŘKC dokonale očištěn. Proto je možné, že bude po smrti podroben konečnému očišťování v očistci, aby dosáhl svatosti nutné ke vstupu do nebeské radosti (čl. 1030).

Marie má podíl na dovršení spásy všech vyvolených a v současné době v nebi vykonává spasitelný úkon – přímluvami získává věřícímu dary věčné spásy. Proto je vzývána v církvi jako přímluvkyně, pomocnice, ochránkyně a prostřednice (čl. 969). Marie se stala královnou trojí Církve a také paní a vládkyní křesťanské církve [KKC, část A) Důvody mariánské úcty]. Cílem mariánské úcty je dovést věřícího k Ježíši, k Bohu, k věčnému životu [KKC, část B) Cíl mariánské úcty]. Vroucí úcta a láska k Panně Marii je známkou věčného vyvolení a mariánská úcta je zárukou Boží milosti, spásy a vytrvání [KKC, část C) Ovoce mariánské úcty]. Maria vede ke Kristu a úcta k ní je cesta k Bohu [KKC, část E) Podmínka pravé mariánské úcty].

Je to pravda, nebo lež? Jde o druhotné, nebo primární otázky víry a spásy? Pokud těmto věcem někdo věří, zakládá se jeho víra na lži, nebo na Boží pravdě?

Odpověď je zjevná. Římskokatolická církev, v porovnání s učením Pána Ježíše a jeho apoštolů, učí falešné evangelium, protože odpovídá jinak na rozhodující otázku spásy: „Jak hříšník dojde ospravedlnění před svatým Bohem?“

Víra, která se nezakládá výlučně na Kristu, je falešná víra. A falešná víra vede do záhuby.

Jak je možné, že tolik evangelikálů považuje za Kristovu církev i organizaci, která bludným učením svádí lidi do záhuby? Jak je možné, že spousta evangelikálů považuje za spasené i takové lidi, kteří odmítají Boží pravdu, že výlučně Kristus má moc je ospravedlnit z hříchu? Lidi, kteří se spoléhají vedle Krista na různé lživé prostředky spásy? Jak je možné, že se najdou evangelikálové, kteří tvrdí, že i tak je možné dojít spásy?!

Odpověď je nasnadě. Sami jsou nakažení nemocí non solus Christus. Ta lež již modifikovala jejich víru.

A přece mají lék na dosah. Přijmou ho?

Nenechte si vnutit myšlenku, že tolerance lži je projevem lásky k bližnímu. Nenechte si podsouvat, že zaujmout jasný postoj v tak zásadní otázce znamená někoho odsuzovat. Je tomu právě naopak! Zlo je utvrzovat někoho ve lži, že je možné věřit i v jiné prostředky spásy než výlučně v Krista. Učení „Kristus PLUS něco“ totiž pohrdá dokonalou obětí Pána Ježíše Krista a brání lidem vejít do Božího království.

Zeptejte se svého pastora, představitelů své denominace a vedoucích křesťanské organizace, kterou podporujete nebo kde sloužíte: Může člověk věřit i v jiné prostředky spásy, než výlučně v Krista a být spasen? Co z toho potom plyne pro římskokatolickou církev? A uvidíte, zdali jeho odpověď je čistá jako křišťál.

Varujte se této nákazy! Nepodporujte ty, kteří tu nákazu šíří. Byť si říkají evangelikálové. Neúčastněte se toho. Raději se snažte vést k Boží pravdě každého, kdo té lži věří. Citlivě a s láskou se jim snažte pomoci k uzdravení z této zhoubné nemoci. Kdo miluje bližního, ten chce, aby poznal Boží pravdu. Věřte tedy a učte, že záchrana je jedině – výlučně v Kristu.