Příběh písně „Když nebeský duši mou proniká mír“

Autorem písně je Horatio Gates Spafford, 1828–1888

Když nebeský duši mou proniká mír, ať hrozí mi lest ze všech stran, 
mé nitro už nestrhne bouřlivý vír, vždyť je bezpečnou kotvou můj Pán!

Ref.: Šťasten jsem v Bohu svém, šťasten jsem, šťasten jsem v Bohu svém.

Když satan by stíhat mne žalobou chtěl, já pospíším v bezpečný stan, 
tam ku kříži, na kterém Ježíš můj pněl a tam smířil mne s Otcem můj Pán. Ref.

On přetěžké hříchů mých břemeno sňal, já dítkem již Božím jsem zván, 
to právo mi Ježíš můj z milosti dal, ó, jak laskavý jest ten můj Pán. Ref.

Nuž v Kristu a pro Krista chci zde jen žít, své síly Mu v službu vždy dám, 
neb hoden jest slávy i chvály a cti, stále zpívám si: On jest můj Pán! Ref.

Horatio Gates Spafford se narodil 20. října 1828 v New Yorku, ale svým jasným křesťanským svědectvím byl znám v Chicagu. On a jeho žena Anna byli aktivními členy sboru a jejich dům byl vždy otevřen pro návštěvy. Mezi jejich blízké přátele patřil i světově proslulý evangelista Dwight L. Moody. Byli požehnáni pěti dětmi a značným jměním. Horatio byl právník a ve svém domovském městě měl mnoho majetku.

Tento šťastný domov byl postižen tragédií podobně jako dům Jóba ve Starém zákoně. Jejich čtyřletý syn, Horatio ml., náhle zemřel na spálu. Jen rok poté, v říjnu 1871, vypukl v centru Chicaga obrovský požár, který zničil město a také velkou část Horatiova majetku. Toho dne přišlo o život téměř tři sta lidí a okolo sto tisíc lidí ztratilo střechu nad hlavou. Navzdory vlastní citelné finanční ztrátě hledali manželé Spaffordovi příležitost, jak projevit Kristovu lásku truchlícím a k těm, kdo se ocitli v nouzi.

O dva roky později, v roce 1873, se Horatio Spafford rozhodl, že jeho rodina stráví dovolenou v Anglii – měl tam totiž na podzim kázat jeho přítel D. L. Moody. Kvůli obchodním záležitostem však musel svůj odjezd odložit, a tak poslal rodinu napřed, tedy svou ženu a jejich čtyři dcery – Annu (11), Margaret Lee (9), Elizabeth (5) a Tanettu (2).

22. listopadu 1873, během plavby Atlantickým oceánem, narazila do parníku Ville du Havre, ve kterém pluli, ocelová plachetnice. Loď se během 12 minut potopila, o život přišlo 226 lidí!

Všechny čtyři Spaffordovy dcery zahynuly, jen Anna Spaffordová tuto tragédii pozoruhodně přežila. Po příjezdu do Cardiffu poslala svému muži telegram začínající slovy: „Zachránila jsem se jen já...“

Horatio se ihned vydal za svou ženou. Během plavby si ho kapitán zavolal na můstek. Ukázal do svých map a sdělil mu, že právě proplouvají kolem místa, kde jeho dcery zemřely. Říká se, že Horatio Spafford se vrátil do své kabiny a právě zde napsal píseň „Když nebeský duší mou proniká mír “. Jiná svědectví mluví o tom, že píseň byla napsána později, avšak plavba v blízkosti místa tragedie nepochybně zanechala v panu Spaffordovi hlubokou stopu a byla jasnou inspirací dojemných slov známé písně. Horatiova víra v Boha nikdy neochabla. Později napsal Annině nevlastní sestře: „Minulý čtvrtek jsme minuli místo, kde se loď potopila – uprostřed oceánu, kde je voda tři míle hluboká. Já však nesmýšlím o našich milovaných, jako by byly tam. Jsou v bezpečí... milá koťátka.“

Pastor Nathaniel Weiss, jeden ze služebníků cestující se skupinou přeživších, si vzpomněl, jak poté, co byla Anna zachráněna, prohlásila: „Bůh mi dal čtyři dcery. Teď mi je vzal. Jednoho dne pochopím, proč.“

Anna byla přirozeně zcela zničená, ale vyznala, že ve svém smutku a zoufalství vnímala jemný hlas, který k ní promlouval: „Nebyla jsi zachráněna bezdůvodně!“ Připomněla si, co kdysi řekl jeden přítel: „Je jednoduché být vděčný a dobrý, když máš všeho dost, snaž se však nebýt Božím přítelem jen za dobrého počasí.“

Po této nesmírné tragédii porodila Anna ještě tři děti, ale rodina nebyla ušetřena dalšího smutku, když 11. února 1880 zemřel ve věku čtyř let jejich jediný syn Horatio (pojmenovaný po svém starším bratrovi a po svém otci).

V srpnu 1881 opustili Spaffordovi se skupinou stejně smýšlejících křesťanů Ameriku a usadili se v Jeruzalémě. Tady sloužili potřebným, pomáhali chudým, starali se o nemocné a přijímali děti bez domova. Jejich touhou bylo ukázat lidem, kteří žili kolem nich, Ježíšovu lásku.

Původní zápis Spaffordovy písně má jen čtyři sloky. Později byla přidána ještě jedna. Melodie, kterou složil Philip Bliss, byla pojmenována po lodi, na níž zahynuly Spaffordovy dcery – Ville du Havre.

Horatio zemřel 16. října 1888 na malárii. Anna Spaffordová pokračovala v práci v přilehlých oblastech Jeruzaléma až do své smrti v roce 1923. Spaffordovi byli uloženi k odpočinku v Jeruzalémě. Dalo by se říct Spaffordovými slovy, že: „Jsou šťastni v Bohu svém“. Doslova: „Jejich duším se daří dobře.“

Zůstává otázka – platí to i pro nás?

David Fielding, pastor Castlefields Church, Derby, UK. www.castlefieldschurch.org.uk

překlad J. Petrecká