Vážení a milí Steigerovi!

Přijměte ode mne srdečné pozdravy. Taky, prosím, pozdravujete paní Suchomelovou a všechny okolo Vás. Moc Vám dík za časopis ZoD leden 2010 č. 103 a též moc dík za knížku kázání do kapsy 1. Jsem moc ráda, že jste na mne nezapomněli. Taky v dopise přikládám 100, Kč na krytí, alespoň částečné, nákladů. Čtu vše s velkým zájmem, ale musím se přiznat, že všemu nerozumím. Dnes snad ani nebudu moc rozvádět, čemu všemu nerozumím, a chci Vám povědět o tom, co se stalo…

Pokračování dopisu pro jeho délku a místy velmi osobní charakter neotiskujeme. Některé z otázek, které nám čtenářka položila, jsou patrné z následující odpovědi, kterou jsme jí zaslali.

Milá sestro Eliško,

Děkujeme Vám za obsáhlý dopis. ...

Začnu tím, co je pro mě jednodušší a srozumitelnější. I když nic z toho, co jste poslala, není jednoduché a podrobně Vám odpovědět by znamenalo týdny studia všech materiálů i jejich zdrojů. Chtěla jste ale odpovědět krátce a výstižně. Tedy:

1. Senioři hledající svou sílu v obraze člověka místo, aby ji hledali u Boha.

Proč se nemodlí, proč raději nečtou Bibli? Proč se nespolehnou na Boží zaslíbení? A znají je vůbec? Uvěřili jim? Přijali je za své? Vždyť je to modloslužba: chtějí, aby jim obraz nebo fotografie, nebo socha svatého nebo cokoli vytvořeného lidskýma rukama nebo nějaký člověk dal to, co jim může dát jenom Bůh.

• Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám. (Iz 42,8) 
• Což smí být mé jméno znesvěceno? Svou slávu nikomu nedám. (Iz 48,11) 

V tom by jim příkladem mohli být právě ti lidé z Nového Města, co se kdysi modlili k Bohu, aby se zastavil mor a On je vyslyšel. Na vybraném místě postavili památník Boží moci, ale tomu místu to ještě nedává žádnou zvláštní moc. To jejich modlitby měly moc:

• Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. (Jk 5,16b)

A co oheň Hopiú? Křesťané přece vůbec nepotřebují chodit na takovéto akce, leda že by tam rozdávali evangelizační materiály. Copak někoho může očistit oheň? – Leda oheň Ducha svatého. Nebo mu přinést opravdovou radost monotónní zpěv? Takovou radost, která přetrvává, i když se lidi rozejdou domů a začnou se zase zabývat svými všedními starostmi? Takovou radost – radost ze spasení – nám může dát jedině Bůh. A ta radost se k nám vrací i v těžkých okamžicích, stačí si jen připomenout, co pro nás na kříži vydobyl Ježíš, že jsme tady jenom cizinci a že se ubíráme k domovu – nebi a co tam na nás čeká – Zjevení 21, 22.

2. Hooponopono – za krátkou dobu svého života jsem se setkala s množstvím různých metod, jak být lepším, zlepšit svůj život, své podnikání, svou paměť atd. – Jedinou metodou, jak zlepšit svůj život je ovšem Kristus. Vždyť největším trápením člověka, ať už si to uvědomuje nebo ne, je jeho hřích. Ten nás odděluje od Boha a od věčného života s ním. V hříchu jsme duchovně mrtví, kvalita života bez Boha se rovná smrti, tak to alespoň tvrdí Ježíš:

• Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít. (J 5,25) 

Mrtví – tedy ti, kdo sice žijí, ale nemají vztah s Pánem Ježíšem, neuvěřili mu a jejich hříchy nejsou odpuštěny.

Jak tedy změnit sám sebe a potažmo lidi kolem sebe? Uvěřit evangeliu a nechat se proměnit Bohem:

• Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! (2 K 5,17)

Když nás Pán změní a naplní nás svým Duchem, stáváme se solí země:

• Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? (Mt 5,13)

Jak tedy nepozbýt chuti. Být stále v Ježíši. Žít s Ním, s modlitbou vstávat a také uléhat a očekávat odpovědi, vyznávat mu své hříchy a prosit za odpuštění, číst a rozjímat nad Jeho Slovem, přemýšlet o Něm a o Jeho vykupitelském díle, utíkat se k Němu, chválit Ho, setkávat se s Jeho lidem a v neposlední řadě sloužit mu. Pak spatříme Boží moc a ani si nevšimneme, jak se život náš a život lidí kolem nás mění. Komu se to ale podaří?

• Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také ‚přílbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry… (Ef 6,13–18)

3. Případy lidí, kteří předpovídají konec světa nebo vidí do budoucnosti. Bible před tímto jasně a zřejmě varuje. Pokud tito lidé nejsou úplní podvodníci (což se v mnoha případech stává, především pokud jde o předpovědi konce světa) a skutečně mají nějaké schopnosti, nevíme, odkud tyto schopnosti pocházejí a není radno si s nimi zahrávat.

• Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné. Vy však se mějte na pozoru! Všecko jsem vám řekl předem. (Mk 13,22–23) 

Všechno, co potřebujeme vědět pro náš duchovní život, abychom zachovali věrnost Bohu, abychom měli moudrost k životu, máme v Bibli (Ježíš nám všechno řekl předem). Nepotřebujeme vědět, co se stane v roce 2012 ani v jiných letech. Pán nás vším provede. A co se týče konce světa, Ježíš nás odrazuje od pátrání po jeho příchodu, a zároveň nám jde příkladem:

• O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“ (Jan 13,32). 

Ježíš to neví a nezdá se, že by mu to nějak vadilo. Jednejme také tak.

4. Nakonec jsem si nechala to nejtěžší – utrpení lidí, které prožívají především, když si Bůh odvolá jejich blízké. Sama jste, myslím, napsala odpověď – „je to asi veliké tajemství, proč se to děje a jak…“ Nerozumíme tomu, proč Bůh s někým jedná tak a s jiným jinak, proč si někoho odvolá mladého a někdo je tady dlouho. Rozhodně ale víme, že nemůžeme našeho Pána obviňovat z nespravedlnosti nebo z mstivosti nebo z jiného hříšného jednání. Bůh je přece dobrý. Naopak nikdo z nás si nezaslouží nic dobrého, nikomu z nás není Pán Bůh nic dlužen. To my jsme dlužni, to my jsme zhřešili a sami ani nedovedeme zhodnotit hloubku svého vlastního hříchu ani to, jak moc Pána uráží. Jen podle toho, že sám jediný, dokonalý, věčný Boží Syn musel za ten hřích zaplatit svým životem, poznáme hloubku a velikost našeho hříchu.

Přesto si myslím, že i v takto těžkých životních okamžicích křesťané mohou shledávat určitý smysl a Boží záměr (i když mu třeba v tu chvíli nerozumí a vůbec je asi těžké to přijmout). Z Bible víme, že Boží smýšlení s námi je o pokoji a známe i další zaslíbení, týkající se událostí v životě křesťanů. Zatímco nekřesťané jsou ponecháni zcela bez naděje, leda že by uvěřili v Pána.

Jak ale v takové situaci reagovat? Zrovna tady mám dopis od jedné paní, která prožila v životě různé těžkosti, musela se vyrovnat se ztrátou manžela i s vlastním nevyléčitelným onemocněním. Co mohla dělat? Jedině zoufale volat k Bohu. A Pán odpověděl a pomohl. V takových situacích Bůh přece nemlčí, ale odpovídá. Vždyť i jemu zemřel ten nejbližší – jeho Syn.

PS: Ještě Láďa – bezdomovec. (...) Nenechte se zneužívat, můžete třeba stanovit nějaké podmínky, aby začal pracovat, aby se s Vámi modlil, četl Bibli, nebo aby on pomáhal také Vám. (...)

Kéž Vám Pán dá moudrost.

S přáním Božího pokoje

– Iva Suchá –

Vážená redakce časopisu.

Dostávám pravidelně váš časopis. Jsou tam zajímavé věci. Někdy ale trochu akademické. Myslím tím, že slova jsou často volena pro vyšší intelekt. Největší problém ale vidím v tom, že nenacházím nikde silná varování věřících před odpadnutím od víry v Krista a tím, hlavně ke konci servání v odpadnutí či nevíře, dojde ke ztrátě věčného života s Kristem.

V rozhlase i v mnoha časopisech je jen psáno o výzvách k obrácení, ale neříká se většinou nikde, že jen ten, který vytrvá až do konce, bude spasen.

Připadá mi to, jak je psáno: Mír, mír, … který vlastně mírem není! Jen: Přijmi Ježíše a bude vše OK. Budeš spasen! Jsou to populární slova.

Nedávno jsem četl ve 2. Listu Petrově druhou kapitolu (v. 1–4). Je tam jasně napsáno o lidech, kteří budou popírat Panovníka, který je VYKOUPIL! Je tam řeč o lživých učitelích a prorocích. Když je tedy Bůh vykoupil, jako všechny křesťany, kteří se obrátili a jsou znovuzrozeni, a potom odpadli, a dali se na jinou cestu, potom jejich zhouba je blízká (v. 3)!

Je to jasná řeč. Vy jste přeci také vykoupeni prolitou krví Kristovou? Proč je v Bibli tolik varování, kdyby člověk byl natrvalo zachráněn po obrácení? Také jasně to vidím v podobenství o vinném keři, který nenese ovoce. Je vyťat a vržen do ohně. Je ještě mnoho dalších příkladů a veršů, které jasně mluví a silně varují před odpadnutím. Přeji Vám všem Boží požehnání.

– M. E. Sněžné, 16. května 2010 –

Děkujeme za všechny vaše reakce a také za tuto. Doufáme, že toto číslo jako celek je dobrou odpovědí na Váš dopis. Ohledně jistoty spásy viz. článek Když už nelze činit pokání nebo ze starších čísel např. Zachování svatých (ZoD č. 65). Nelze než souhlasit s tím, že mnohé z toho, co je dnes nazýváno hlásáním evangelia, je ve skutečnosti jen bezzubým voláním k bezbřehé, bezbolestné a všeobjímající lásce – evangelium bez pokání.

Rozhodně nechceme být takovými utěšiteli, kteří by přinášeli falešnou naději tam, kde má být volání k pokání. Ale jako studenti Božího Slova vidíme, že Pán Bůh nepovolal jenom takové muže, jako byl Jan Křtitel, který volal k pokání, ale i takové jako byl Josef, neboli Barnabáš (což znamená syn útěchy – Sk 4,36), nebo Apollos, který uměl přesvědčivě vykládat svaté Písmo (Sk 18,24), či Titus, který uměl dát věci do pořádku (Tt 1,5) a další.

Také v samotném Písmu nejsou jen pasáže varující a kárající, ale také místa, odkud čerpáme útěchu, posilu, radost, moudrost pro každodenní život v rodině, v práci, ve službě i v církvi.

Modlíme se za to a usilujeme o to, aby náš časopis byl takovým časopisem, který přináší „všelikou radu Boží“ (Sk 20,27 kral.). Proto se snažíme přinášet články ze všech oblastí křesťanského života a od autorů, kteří nám pomohou růst v poznání Krista.

– Jaroslav Kernal –