Starosti, úzkosti, znepokojení, to jsou všechno břemena, která věřící člověk nemusí vláčet s sebou. Pán Ježíš na Sebe vzal náš hřích, naše viny, ale zároveň je ochoten vzít na sebe i naše každodenní těžkosti, problémy, utrpení, starosti a nesnáze. Prý se kdysi udála tato úsměvná příhoda. Sedlák zastavil pocestnému, který nesl na zádech těžký batoh. Pocestný této lákavé nabídky rád využil, vylezl na žebřiňák, ale batoh si nesundal. Sedlák mu říká: "Dejte ten batoh dolů, ať si odpočinete!" Pocestný odpověděl: "Ale kdepak, dost na tom, že se vaše koně musí dřít se mnou!" Usmíváte se? Ale ruku na srdce, nechováme se někdy stejně? Pán Ježíš si nás vykoupil pro Sebe svou vzácnou krví a my se chceme vláčet dál se svým břemenem. Ten, kdo Pánu svěřil svůj život, pak Mu ho svěřil se vším všudy; a On se o vše dobře postará. Apoštol Petr píše ve svém prvním dopise:

• Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží. (1 Petr 5:7)

Ti věřící lidé, kterým apoštol Petr psal dopis, procházeli nesmírně těžkým pronásledováním pro svou víru. Lidé je pomlouvali, smáli se jim, všelijak je šikanovali, posílali do vězení a dokonce některé vydávali na smrt. Kdyby nám hrozilo nebezpečí smrti, nebyli bychom přímo ochromeni strachem a starostí co bude? Apoštol Petr píše: "Všechnu svou starost ..." Rozumíme tomu tak, že věřící člověk se má rozhodnout jednou provždy přenechat Pánu své starosti, těžkosti a problémy všeho druhu. Ne pokaždé znovu a znovu, když se objeví nová nesnáz, nový problém, další situace, s níž si nevíme rady. Nejlepší léčbou je prevence. Již předem předej Pánu všechno to nepříjemné, co může do tvého života přijít s důvěrou, že On se postará, že tě neopustí, že ti pomůže. Udělat něco takového není pro většinu lidí snadné; máme to prostě "v krvi", je to pro nás přirozenější, abychom se starali. Někteří lidé si život bez starostí a obav nedovedou ani představit. Mluvím o věřících lidech! Ale ano, oni se za věc pomodlí, to přece nemůže nikdy uškodit, ale sotva se domodlí, hned se zase starají pěkně dál. Kdosi s notnou dávkou ironie poznamenal: "Proč se modlit, když se mohu starat?"

Celá tato problematika je o to zajímavější, když si všimneme kontextu, ve kterém se náš verš nachází; podívejte se dobře do své Bible. Petr hovoří o pyšných a pokorných lidech a vyzývá, aby se věřící pokořili "pod mocnou ruku Boží". Jinými slovy, pokorný člověk, podřízený Boží vůli, má daleko menší potíže se starostmi, než člověk pyšný, který si chce žít po svém a často mluví a jedná v rozporu s Boží vůlí. Navíc, pyšný člověk má vždycky potíže s druhými lidmi a situace, do nichž se vlastní vinou dostává, mu působí nové a nové starosti.

Bylo by hrubým omylem, kdybychom stavěli do protikladu ke starostlivosti bezstarostnost v tom smyslu slova, v jakém je používáme. Věřící člověk má žít bez starostí, ale nikoli bezstarostně. Na mnohých místech v Písmu jsme vyzýváni k pečlivosti, důslednosti, k pořádku, kázni, plánovitosti. Máme myslet na to, co děláme, jak žijeme, ale nemáme se starat a trápit obavami. Žít bezstarostně nebo bez starostí - v tom je velký rozdíl. Starosti a obavy spojené s každodenními záležitostmi našeho života jsou překážkou v práci na díle Božím. Jsou příčinou toho, že věřící člověk nenese ve svém životě ovoce, které od něj Pán právem očekává. Takto nám to připomíná Pán Ježíš:

• U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody. (Matouš 13:22)

Toto je řečeno sice především na adresu nevěřících, kteří jsou vystaveni čtenému nebo slyšenému Božímu slovu, ale totéž platí o věřících, kteří pro samé starosti s každodenním životem zapomínají na Boží slovo, modlitbu, obecenství s druhými věřícími, tím dochází ke zpomalení jejich duchovního růstu a stávají se neužitečnými na díle Božím.

Starosti a obavy jsou vlastně výsledkem pochyb a nedověry. Kdo věří Bohu, kdo dokáže vzít vírou Pána Boha za slovo, takový člověk se nenechá ovládat, zotročovat starostmi a obavami. Kdybychom jenom věděli, od čeho nás Pán Bůh ochránil, aniž jsme o tom měli nejmenší potuchy! To by nám snad pomohlo k důslednější důvěře v Boží zájem a péči o každého z nás jednotlivě. Pán Bůh o tobě ví, záleží mu na tobě a chce se o tebe postarat. Nepřidávej si na starostech jenom proto, že si chceš řešit všechno po svém, svým rozumem.

- Ota Vožeh, TWR (16) -