Otázka: Jak se má zachovat žena - matka jako křesťanka: má zůstat doma a pečovat o rodinu, nebo má jít do zaměstnání vydělávat peníze a také se trochu realizovat?

6. ledna 1998 otiskl Tachovský deník výsledky průzkumu na školách tachovského okresu. Ankety se zúčastnilo 4264 respondentů, děti ze 3. až 9. tříd základních škol. Výsledky ankety jsou alarmující. Děti kouří, pijí alkohol a berou drogy. Připomínám, že tachovský okres je pohraniční okres bez velkých městských aglomerací, jeho obyvatelé žijí v menších městech a na vesnicích. Přesto jsou zde již 133 děti, které okusily drogu, 42 dokonce vícekrát. Průzkum objevil i další alarmující skutečnosti. 425 žáků přiznalo, že ve škole šikanují spolužáky, objektem šikany se cítí 694 žáků. Takřka každé 10. dítě napsalo, že se cítí být nešťastné. Tyto děti uvedly, že v případě velkých starostí se nemají na koho obrátit o pomoc, protože nikoho nemají. Téměř 5% dětí se nezapojuje do žádné mimoškolní činnosti, nesportují, nehrají si s vrstevníky. Jsou to děti, které uvedly, že "nedělají nic".

Před několika dny ke mně do Centra, v němž pracuji, přišlo několik deváťáků. Byl jsem v jejich třídě na přednášce o humanitární pomoci. Na první pohled suverénní mládež, z níž na vás občas jde strach. Moji noví přátelé tráví většinu času poflakováním po náměstí, kouřením, někteří už začali se sexem. Jaké jsou jejich rodiny? U většiny z nich rozvedené. Snad jen jedna dívka pochází z relativně harmonického prostředí. Všichni trpí nejistotou, že je jejich rodiče nemají rádi.

Tyto děti pocházejí z nevěřících rodin. Jsou na tom ale děti z věřících rodin lépe? Kdo si myslíte, že ano, dovolte mi otázku: Jak to víte? Z kontaktu s mnoha dětmi z křesťanských rodin vím, že se mnohdy nacházejí ve velmi těžké situaci. Prožívají prakticky totéž, co jejich nevěřící vrstevníci, ale k tomu jsou ještě zatíženi obrovskými výčitkami svědomí, neboť vědí, že mnoho z toho, co dělají, je hřích. Mladí lidé velmi často odcházejí z církve do světa proto, že jsou přesvědčeni o tom, že je Bůh pro jejich hříšnost odmítá. V církvi, ale hlavně v rodině, se nenajde nikdo, kdo by je v jejich zápasu podepřel. Mnohdy rodiče ani netuší, že jejich dospívající dítě prochází hlubokou a těžkou krizí. Jak je to možné? Mezi rodiči a dětmi existuje velmi často propast. Vázne komunikace, rodiče na děti nemají čas.

Tím se dostávám k jádru tohoto zamyšlení. Co vlastně rodiče a hlavně matky dělají? Jak plní svůj hlavní úkol, který jim dal Bůh, jak o tom čteme v Bibli? Pavel píše:

• Žena bude zachráněna skrze rození dětí, setrvají-li ve víře, lásce a posvěcení spolu se střízlivostí. ( 1. Timoteovi 2,15).

Jinými slovy: smysl života ženy je ve výchově dětí, v tom, že je přivede k Bohu. Zde nejde o záchranu či spasení pro věčnost, ale o záchranu zde v čase. Ve stejném listě mluví Pavel o vdovách. Vysoce hodnotí tu, jejíž aktivní život vykazoval následující činnosti:

• Je známá dobrými skutky, vychovala děti, byla pohostinná, umývala nohy svatým, pomáhala lidem v tísni, šla za každým dobrým skutkem. (1. Timoteovi 5,10)

Není zde ani slovo o tom, že udělala kariéru, vystudovala vysokou školu a získala doktorát. Nečteme o společenském úspěchu, o tom, kolik měla majetku a pod. Řeč o výchově dětí zde však je.

Emancipace - jak zvláštní slovo. Slovník říká, že znamená osvobození, vymanění, zrovnoprávnění. K jak strašnému nedorozumění v průběhu našeho století došlo! Ve jménu zrovnoprávnění žen byly ženy zbavovány své role, role matek, strážkyní rodinného krbu, role stabilizujícího základu rodiny. Ženy odešly do zaměstnání, ale jejich role nikdo nepřevzal. Jesle a školky jsou spíš odkladištěm dětí, nemohou nahradit působení matek. Už slyším námitky - drahota, nezvládáme, nemáme peníze... Jistě, někdo je opravdu v těžké situaci. Ale:

• Co jíme? Vzpomínám na dětskou písničku: "Hrách a kroupy, to je hloupý, to my máme každý den, ale buchty s povidlama jenom jednou za týden" Kdy jsme měli naposled hrách a kroupy? Nejíme častěji ty buchty "s povidlama"? A co salámky, šunčičky, sladkosti, lahůdky a různé jiné dobroty? Nestaly se pro nás samozřejmostí, a to do té míry, že abychom si udrželi standard v jídle, odejde raději matka od dětí do zaměstnání?
• Jaký je náš byt? K čemu jsou nám obývací pokoje? Abychom se měli kde dívat na televizi? Scházíme se jako rodina alespoň u stolu? Nasloucháme dětem? Nejsou i naše požadavky na bydlení a přepych někdy zbytečné? Je-li cenou za pěkně vybavený byt zaměstnaná matka, je to cena příliš vysoká.
• Kde ženy pracují? Pracují skutečně pouze nezbytnou dobu, aby pomohly domácímu rozpočtu? Není jejich práce někdy seberealizací, útěkem od plotny, křiku a kňourání dětí?

Promiňte, že tolik provokuji. Vím, že věc není tak jednoduchá. Nechci ale dělat nějakou sociologickou analýzu jevu. Vlastně jsem chtěl jen upozornit, že tento problém existuje a že odpovědnost za jeho řešení nese každý z nás - nejen ženy, ale především jejich muži. Vždyť muž je hlavou ženy, on ji má podpírat a povzbuzovat, aby zvládala svou Bohem danou roli. Jak často ale právě v tom muži selhávají!

Morálka a hodnotový systém dnešní mladé generace prochází hlubokou krizí. Za tento stav neseme ale odpovědnost my, rodiče. Nevymlouvejme se na školu, kamarády, okolnosti, drahotu, zlou dobu.

Ano, jsou rodiny, které žijí nadoraz. Muž je nezaměstnaný, rodinu živí žena. Rodina může být zatížena půjčkou, protože i malý byt je drahý. Faktem ale zůstává, že i mnoho dětí žije nadoraz. Chybí jim citové zázemí a jistota lásky rodičů, matky především. Ne v každé rodině může žena zůstat s dětmi doma. Pokud však chodí do práce, měla by si uvědomit, že je to nenormální stav, neboť normální je, aby pečovala o děti. A především by si to měl uvědomit její manžel.

Kéž by bylo více žen, které budou schopny se naplno věnovat rodině a výchově dětí! Kéž by bylo více mužů, kteří v tom budou své ženy povzbuzovat! Kéž by bylo více šťastných a citově vyrovnaných dětí!

- Petr Vaďura -