• Ještě malou chvíli a svět mne už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi. (J 14,19 )

U Pána Ježíše je nejvýznamnější to, že žije. Stejně tak člověka činí křesťanem pouze víra v živého Krista. On nestaví svoji víru na historickém proroku, který učil pravdu, uzdravoval a nakonec hrdinsky zemřel, ale na tom, že Ježíš Kristus žije.

Křesťan následuje živého Krista. Jeho učitel žije a učí své následovníky i dnes. Jeho myšlenky a rozhodnutí nejsou jen památkou, ale jsou výzvou!

• Byl jsem mrtev, a hle, jsem živý na věky věků. (Zjevení 1:18)

Tato víra je nepochopitelnou silou pro ty, kteří ji neznají. Pro živého Krista snášeli Jeho vyznavači ta nejhorší muka a pronásledování. Ježíš Kristus žije, Platón je mrtev, Michelangelo je mrtev, všichni politici z první poloviny našeho století jsou mrtví nebo odepsaní, Ježíš Kristus však žije a kraluje.

On není pouze první, ale i poslední. Jako první jde před námi a ukazuje nám cestu k cíli. Jako poslední se stará o to, abychom došli do nebeského království. Nemusíme se proto bát, zda vytouženého cíle dosáhneme. Pán svojí mocí a láskou je zárukou, že cíle dosáhneme. Jako první jde v každé těžkosti před námi, jako poslední zůstane s námi až do konce, dokud nás neprovede branou věčnosti. Náš Spasitel je živý a Jeho věrní následovníci mají v Něm život.

Jen znovuzrozený křesťan spojený vírou s Pánem Ježíšem je živým křesťanem. Bez Pána je život jen živoření a zaostávání. Společnost potřebuje živé křesťany a ne matrikové nebo formální věřící. Živý věřící se může opřít o svého Spasitele i v těžkých chvílích života vírou se slovy: "Vím, že můj Vykupitel žije." A tehdy jakoby v ozvěně slyší milý Pánův hlas: "Hle, já jsem živý na věky věků" (Zj 1,18). Ano, my jsme od přirozenosti porušení a potřebujeme živého Spasitele. Potřebujeme Nejvyššího kněze, který trvá na věky, aby se za nás přimlouval (Žd 7:24-25).

Jen taková církev, sbor, rodina, kde má první místo živý Kristus, vzrůstá počtem i kvalitou jednotlivců. Ne množství pasivních posluchačů, ale aktivní spojení s živým Kristem může oživit a zachránit. Žel, naše doba svědčí, že v církvích je málo skutečně živých, zapálených a k obětování sebe schopných křesťanů. Ve 20. století mnoho vyhaslo z toho, co bylo kdysi živé. Dnešní církev nejednou zápasí o bytí a nebytí, protože mnozí křesťané se neprojevují jako "živí křesťané".

Živý křesťan je obětavým služebníkem Pána Ježíše Krista a bližních. Snáší utrpení a ví, že vítězství patří věrným, "živým" následovníkům. Není formalistou a pokrytcem. Živí křesťané mohou vykonat více než zástupy, které nevede Ježíš Kristus, ale pouze pozemští vůdcové.

Živá církev se buduje z živých kamenů (1 P 2,5). Tedy život, živý křesťan, živá církev, to nejsou jen abstraktní pojmy, ale něco, co roste, buduje se a nakonec bude skvostně zářit v plné slávě. Církev žije v současnosti na mnohých místech v ponížení a v ústraní, ale živá církev jednou vstane a bude zářit s Ježíšem Kristem, aby byla odevzdána Otci. (Ef 5:27, 1 K 15:28). Jsi živým údem živé církve, která má být představena jako nevěsta nebeskému Ženichovi? Bdi a modli se, aby tomu tak bylo.

- Juraj Potúček, Cestou světla -