ÚVOD

Epištola Efezským se nejčastěji označuje jako epištola o církvi. Pojednává o tom, jako církev vznikla, jak roste a jak žije. Jaké v ní platí zásady a jaké tam jsou nebo měly by být vztahy. Apoštol Pavel sloužil v Efezu tři roky - nikde jinde nesloužil na jednom místě tak dlouho. Epištolu napsal ze svého prvního vězení v Římě (asi r. 62), kde strávil dva roky. Byla poslána do Efezu, ale byla zároveň určena ostatním maloazijským sborům. Byl to jakýsi oběžník. Tomu nasvědčuje i charakter listu, který je poněkud neosobní. (Pavel strávil v Efezu 3 roky a při tom v dopise nikoho nezmiňuje).

Pozdrav

• Pavel, z Boží vůle apoštol Ježíše Krista, bratřím věrným v Kristu Ježíši: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. (1,2)

V úvodu téměř všech epištol se vyskytuje přání milosti a pokoje. Milost je nezasloužená přízeň od Boha. Milost vede k přesvědčení, že bez ohledu na to jací jsme byli a jací jsme, někdo nás má pořád stejně rád a záleží mu na nás. Třeba to tak někdy nevnímáme, ale ve skutečnosti tomu tak je. Takový je Bůh k nám. Jestliže přijímáme milost, prožíváme Boží přízeň, milosrdenství, vedení v různých okolnostech života. Boží přízeň není tím, čím je přízeň lidí, která často selže právě ve chvíli, kdy ji nejvíce potřebujeme. Bůh je milost a věrnost současně. Kdo přijímá milost, přijímá Boží přízeň a lásku. Přijímá i Boží péči, jistotu, že bez Boží vůle se nic nestane. Jen tak, díky milosti, můžeme být vůči ostatním lidem také laskaví, plní slitování a dobrého ovoce. Můžeme jednat s druhými tak, jak s námi jedná Pán Bůh. Pokoj je neochvějná jistota, že s Bohem můžeme vždy počítat jako s někým, kdo stojí po našem boku a ne proti nám.

Duchovní požehnání

• Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů;

Ty největší věci na světě jsou duchovní a ne materiální povahy. Bůh nás už vším duchovním požehnáním obdařil. Je to popsáno v dalších verších. V původním řeckém textu je to vyjádřeno jednou větou (až do 14. verše). Kvůli její lepší srozumitelnosti máme toto složité souvětí v ekumenickém překladu vyjádřeno několika větami. V textu je zřetelně vidět dílo Boží Trojice, Otce, Syna i Ducha. Dílo Otce (4) v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. (5) Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny (6) a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.

Bůh Otec nás vyvolil

Vyvolil si nás nikoliv proto, že jsme byli jiní, ale proto, abychom byli jiní. V tom je podstatný rozdíl. Vyvolení je Božím tajemstvím, které neodhalíme lidskou spekulací. Bůh Otec nás předurčil Bůh nás předem určil, už před založením světa, abychom se stali jeho dětmi. Učinil to z lásky a ze svého svobodného rozhodnutí. Vyvolení nás vede k pokoře a nikoli k pýše. Bůh Otec nás přijal skrze Krista. Boží lidé jsou Božím vlastnictvím. Přijetí do Boží rodiny je výzva k následování, nikoli k projevům sobectví. Dílo Otce (vyvolení) můžeme vnímat jako požehnání v minulosti. Bůh učinil rozhodnutí. Církev Ježíše Krista zde na zemi tedy není výsledkem lidské organizace. Církev je Boží myšlenkou a plánem.

Dílo Syna

• V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny (7) pro přebohatou milost (8), kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti (9), když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal (10), že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu (11). On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání (12), abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy.

Dílo Otcovo spočívalo v rozhodnutí a přípravě spásy. Dílo Syna se zakládá na uskutečnění, realizaci vykoupení.

Syn nás vykoupil

Ježíš Kristus nás vykoupil svou obětí. Odměnou za náš život byla smrt. On za nás zaplatil výkupné. "Jeden zemřel za všechny". Výsledkem je omilostnění, tedy odpuštění, prominutí trestu. Syn nás osvítil, Ježíš nám dal poznat tajemství, pointu, celého díla smíření. Ústřední myšlenka Božího plánu záchrany je v zásadě lidem skryta. Člověk na to nepřijde logicky. Nedopracuje se k tomu vlastním uvažováním. Nezjevuje mu to "tělo a krev". Poznání mu musí být dáno. Musí mu to být zjeveno.

Syn nás obohatil

V Ježíši máme podíl na věčném záměru. Stáváme se chválou jeho slávy. Máme poslání, hluboký smysl existence, náplň života. Dílo Syna (vykou- pení) můžeme vnímat jako požehnání v přítomnosti.

Dílo Ducha

• V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého (13) jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy (14).

Každá osoba Trojice měla a má v plánu spásy člověka svou úlohu. Otec rozhoduje, Syn realizuje a Duch aplikuje. Slyšeli jsme evangelium Duch Boží nás vedl tam, kde jsme slyšeli Boží slovo (v rodině, na evangelizačních setkáních, při bohoslužbách). Slyšeli jsme ho nejen ušima, ale také srdcem. Proto jsme neslyšeli pouze slova, ale vnímali jsme pravdu. Uvěřili jsme evangeliu Víra je dar, pomocí kterého si přivlastňujeme výsledky díla Ježíše Krista. Ve víře skládáme svou naději v Boha. Byli jsme zapečetěni. Pečeť nebo razítko je potvrzením, že patříme Bohu. Pečetí vlastnictví není křest nebo jiná svátost, ale Duch svatý, který v nás přebývá. Přítomnost Ducha je ověřeným potvrzením, které zaručuje naše budoucí dědictví. Dílo Ducha (zapečetění) můžeme vnímat jako požehnání do budoucnosti čeká nás úplné vykoupení.

Závěr

Proč nás Bůh učinil svým lidem? - K chvále své slávy. Máme pro co žít, máme smysl existence. Ačkoliv žijeme na zemi dočasně, nežijeme zbytečně.

- Kázání D. Heczko, CB Dejvice -