Drazí Steigerovi,

přijměte prosím mé přání zdraví a síly k práci, kterou konáte. Zatím jsem neobjevil nic lepšího ve smyslu evangelizace. Jako člověk blízký k odchodu v těle se těším na shledání s Kristem-Bohem a jsem šťasten, že vaší zásluhou posiluji tento pocit štěstí. Mám víc přátel, kterým bych rád svěřil ten „recept" na štěstí. Nejvíce se mi zamlouvá kniha Vladimíra Krále „Hledání počátku a cíle". Prosím vás, pošlete mi dle vašich možností několik těchto knih - rád bych je půjčoval svým přátelům…

Snad se budete ptát, proč pro slávu Pána nepoužiji vlastní slova. Nejsem tak řečí sběhlý, že bych uměl beze zbytku přesvědčit o Božích pravdách, proto bych rád použil k zamyšlení lidí nad sebou samými a jejich dalšího přístupu ke studiu bible. Sám jsem celou bibli přečetl 32 krát. Nejsem si stejně jist, zda obsáhnu a pochopím vše. Proto čtu vše, co se mi dostane do rukou o vysvětlení biblických kapitol pro dokonalé pochopení v češtině.

Velmi mě udivuje, že i mezi kazateli je nejistý názor na knihu Genesis, zejména šestidenní stvoření. Často zní odpověď: „Uvidíme, až tam budeme." Toto pokládám za značný odklon od pravé víry, protože je vlastně základem pro poznání o činnosti samého Boha. Osobně jsem nejšťastnější poznáním Božích pravd, a proto chci pomoci ke štěstí jiným, co pokládám za povinnost každého křesťana, přestože vím, že ne my Boha, ale Bůh si vyvolil nás. Jsem přesvědčen, že i můj malý příspěvek k evangelizaci je Jeho vůle.

Děkuji vám moc za vše, co děláte, a věřím, že Bůh vás povede nadále ve Vaší činnosti ve zdraví a síle. Modlím se za vás neustále.

- Rudi S. - Kanada, dopis č. 612

Milí přátelé,

v posledním dopise jsme vás informovali o požehnání, které nám Pán Bůh dává v posledních letech. Na první pohled to možná vypadá, že se u nás dějí jen krásné věci. Dějí. Přibývají noví křesťané i služebníci a vedoucí. V posledních dnech se ohlížíme zpět a hodnotíme to, co se u nás děje a dělo. Kromě zmíněného požehnání však vidíme mnoho zápasů, smutku a pláče. Dovolte nám podělit se s vámi i o této smutnější stránce života v našem sboru.

Od roku 1996 nám Bůh dovolil pořádat více než 40 velkých letních misijních kempů a další desítky menších víkendových evangelizačních aktivit. Evangelium slyšely stovky a možná už tisíce lidí z Písku a okolí. Mnozí z nich se rozhodli pro život s Kristem, ale jejich víra se dříve či později ztratila. Když se díváme na fotografie z těchto akcí, nebo když jdeme ulicemi Písku, vidíme desítky lidí, kteří kdysi byli velmi blízko Pánu Ježíši. Z těch, kteří byli velmi blízko, zůstala věrná jen malá část (odhadem asi 10%). V takových chvílích zažíváme spolu s Kristem smutek nad tím, že brána je úzká a málokdo ji nalézá. Dokonce jsme ztratili i některé schopné a několikaleté služebníky.

Přestože je brána ke spasení již sama sobě úzká, domníváme se, že v České republice je v současné době ještě užší, než v některých dalších zemích. Potvrzují nám to i různí „světaznalí" služebníci a misionáři. Např. Dave Patty říká: „Získat v ČR jednoho člověka pro Krista je velmi náročný zápas a každý nově obrácený křesťan je velmi vzácný. Mnohé sbory v ČR nezažili nové obrácení třeba několik let, a když to zažijí, je to výjimečná událost pro celý sbor." Jiní misionáři, kteří mají zkušenosti a informace z jiných zemí, jsou překvapeni tvrdou půdou českých srdcí. Mnozí z nich po letech opouštějí naši republiku velmi unaveni a někdy se zdá, že i bez viditelného ovoce. Jiné udivuje český nezájem o člověka a alergie na církve. Evangelista, kazatel a ekonom Pavel Hojka říkával položertem, ale se smutkem v srdci: Získání jedné duše stojí strašně moc - přepočteno to vychází na jeden milión korun.

Skutečně je to tak, že od roku 1996, kdy se rozvinula naše misie, zjišťujeme obrovské nasazení a věrnost mnohých služebníků, která se dá charakterizovat takto: Každotýdenní břemeno vyučování a organizování v mnohých misijních klubech a malých skupinkách, modlitební zápasy a hodinové návštěvy nových a vzdalujících se křesťanů, obětování svých koníčků a svého odpočinku pro získání jiných, obětování osobních ambicí služebníků, opuštění výhodných zaměstnání a výhodných studentských pobytů v zahraničí atd. S jistým šokem jsme při pohledu zpět zjistili, že tato misie nás od roku 1996 stála nejméně 15 milionů korun (platy, kempy, nájmy, doprava, letáky, pozvánky, materiální zajištění, atd). A výsledek? Několik málo desítek znovuzrozených lidí. Možná, že kdybychom věnovali tolik času, sil a peněz v jiné zemi, už by existovalo několik velkých živých sborů. Bůh nás však vsadil do České republiky a tak chceme i nadále plnit své poslání, i když je to opravdu dřina.

Jsme plně přesvědčeni, že naše (i vaše) síly, čas a peníze jsou dobře investovány do Božího království. I když získání jednoho „Kristovce" stojí tak moc, je to investice do věčnosti. Tento křesťan stráví věčnost v nebi, což je tou největší motivací pro naši „dřinu". Ale už zde na zemi tito získaní zažívají mnoho požehnání. Napravují své vztahy, zakládají rodiny, kde jsou děti vedeny ke Kristu, stávají se pomocníky, vedoucími i pastory, a pomáhají tak získávat další a vychovávat je k životu s Kristem. Naše práce není marná a vaše podpora je pro nás obrovským povzbuzením. Každý váš dopis je pro nás pohlazením. Každý den, když v kanceláři zapínáme počítač, jeden z prvních pohledů míří na doručenou poštu, zda nám někdo z Vás nepíše. A pak tyto dopisy předáváme ostatním a mnohé z nich čteme veřejně ve sboru. Moc pro nás znamenají. Každá zmínka, že se za nás modlíte, některým našim nasazeným pracovníkům vhání slzy do očí. A ti, kteří nepláčí, se radostí rozzáří. Každý váš dar a příspěvek je zázračným Božím skutkem, protože většinou dojde v nejkritičtější chvíli, kdy se zdá, že druhý den nebude na faktury a mzdy. Toto Boží vedení zažíváme již od počátku existence sboru a proto věříme, že se Bůh bude i nadále (třeba i skrze vás) starat o napjaté rozpočty naší misie, o stavbu sborového domu, která je z lidského pohledu nerealizovatelná, o výdaje na další zaměstnance a dobrovolníky, které, jak věříme, Pán Bůh volá do svého díla v jihozápadním regionu ČR. Moc vám děkujeme za váš podíl na službě v tomto regionu. Rádi se za naše spolupracovníky modlíme, a tak se nebojte napsat nám své modlitební předměty. Na vlastní kůži zažíváme, jaké to je, když se za nás jiní modlí.

- ELIM, Písek -

Dobrý den, pane Steiger,

dovoluji si Vám napsat, neboť se mi líbí Vaše články, které vycházejí v časopise Zápas o duši. Rád bych Vás požádal o radu ohledně zvolení si vhodné křesťanské církve či společenství. Asi před dvěma měsíci jsem Pána Ježíše nazval svým Pánem a Spasitelem. Začal jsem také číst bibli a modlit se. Nyní hledám nějaké společenství, ale zatím nevím. Začátkem roku jsem chvíli chodil ke katolíkům, ale poté jsem začal shánět informace a raději jsem přestal. Navštívil jsem shromáždění různých církví a křesťanská společenství, BJB, Církev bratrská, katolická char. obnova, Apoštolská církev, ale zatím se nedokážu rozhodnout s čistým a klidným svědomím. V minulém roce jsem hledal Boha či nějaký smysl ve východních a alternativních směrech, ale nic jsem nenalezl, jenom jsem získal určité zkušenosti a hlavně se stal v duchovních záležitostech velice opatrným a konzervativním. Byl jsem proto rád, když mi bylo na konci minulého roku naznačeno (snad shůry), že Ježíš je ten pravý. Rád bych napsal něco o své zkušenosti a názoru na kurz Alfa, který jsem nedávno absolvoval. Já jsem si stáhl asi 30 článků a analýz z apologetických a obdobných serverů o kurzech Alfa, o Holy Trinity Brompton (anglikánský kostel, kde působí autoři kurzu) a o Toronto blessing, poté další články (asi 50) o různých herezích a o křesťanských směrech atp. Z tohoto usuzuji, že se v lepším případě opravdu nejedná o nejvhodnější způsob evangelizace a v horším případě o skryté šíření Toronto blessing a o šíření zdeformovaného, t.j. nepravdivého evangelia a to hlavně (ale nejen) v kapitole o naplňování Duchem svatým. Čili v mém konkrétním případě si kladu otázku, zda jsem poznal evangelium správným a pravdivým způsobem a zda jsem spasen. Proto jsem si našel na internetu jiné evangelizační kurzy a zkusím je projet. Zatím nejsem ještě schopen, aby mi bible na vše odpovídala, takže se bojím postupovat v křesťanském životě dále a bojím se, abych nenaletěl, respektive si říkám, když jsem nenaletěl těm různejm východním okultistům, tak by bylo hloupý, abych naletěl nějakejm křesťanskejm heretikům. Takže mé otázky jsou: Je moje víra biblická? Mám vstoupit do církve, která používá takový evangelizační nástroj? Dalším problémem je, že nikdo z organizátorů kurzu Alfa v dané církví se nezmínil o skutečnostech, které jsem zjistil. Poté, co jsem je na to upozornil, a zvláště na projevy onoho ducha při některých kurzech Alfa, tak na to nic neřekli a jeden dokonce řekl, že mu to nepřipadá divný.

V ČR bohužel pořádají kurzy Alfa téměř všechny církve, takže kdybych byl přísnej, tak bych nemohl vstoupit do žádné církve. Tato zkušenost je pro mne též poučením, že i křesťansky znovuzrození lidé čtoucí bibli dlouhá léta nemusí správně přemýšlet, mohou dělat chyby a co je nejhorší, nemusí působit důvěryhodně a přesvědčivě. Proto mám problém brát vážně církve a sbory, které tímto způsobem evangelizují, když ti zkušenější křesťané z různých protestanských i anglikánských sborů v Alfě nacházejí takové nedostatky (většinou chytře maskované). Problematické pro posuzování ze strany církví je asi to, že některé kapitoly jsou prý zpracovány na výtečnou, a proto asi ta snaha hledat chyby v těch dalších kapitolách je snížená a kurz je proto přijímán. Bohužel, začínající křesťané nejsou seznámení s věcmi, s kterými by měli být seznámeni (vlastnosti Boha, širší výklad pána Ježíše, ztracenost lidské existence a její hříšnost, jak dědičná, tak vlastní). Naopak je kladen důraz na mluvení jazyky, o kterých nemusí začátečník nic vědět. Ta má osobní zkušenost je spíše charakteru zklamání, že i mezi křesťany a křesťanskými církvemi se mohou šířit takové věci, a zkušení (starší sborů a kazatelé) nezakročí. Jak mám brát vážně jejich další učení a prohlášení, když přehlíží takové věci? Uvažuji o tom, že bych buďto přeložil nějakou z těch analýz či napsal nějaké hodnocení a umístil to na nějaký server - granosalis atp., ale asi koncem léta, až si vše lépe promyslím a budu mít časový odstup.

Nejvíc mne udivuje, že ty různé církve za to dlouhé období své existence nemají vypracovány vlastní evangelizační programy a nechají je nahradit nějakou Alfou, která je formálně dokonalá, ale asi neevangelizuje klasickými způsoby. Navíc, jak brát vážně produkty lidí, kteří jsou ve Velké Britanii šiřiteli „Toronto Blessing" (od 5/1994), což je největší hereze 90. let a navíc již od roku 1994 existují analýzy, svědectví a úvahy o tom, jak se to projevuje, a že ty zdroje jdou k hinduismu a že probuzení kundalini je v některých symptomech podobné projevům torontského ducha. Navíc v Písmu nejsou žádné opory pro projevy takového ducha (umrtven v duchu - slain in spirit, štěkání či vydávání jiných neartikulovaných zvuků).

Omlouvám se, že jsem se tak rozepsal. Přeji mnoho síly a inspirace při tvorbě Vaho časopisu.

- Pavel Š. -