(poznámky z konference z r. 1918)

… otázka zde položená … byla míněna nejdříve kvantitativně, číselně … Ale ovšem, že jest míněna také kvalitativně. … Nejdříve tedy náš vzrůst číselný, proč jsme stále tak malou církví, že po 40 letech jest nás teprve dva tisíce. Musíme vyjít od biblické zásady, která jest vyslovena Skutky 2,47: „Pán pak přidával církvi na každý den těch, kteří by spaseni byli." Takže otázka by pak zněla: Proč nám Pán nemohl přidávat? … Příčiny vnější. A sice na prvém místě by to mohl býti odpor, pronásledování se strany vrchnosti, úřadů. Nemůžeme tedy říci: nerosteme proto, že pronásledování bylo tak veliké, že se každý, kdo by se přihlásil mezi nás, musel obávat nejhoršího: že jen lidi veliké statečnosti by se přihlásili k církvi - a těch je vždycky málo. To není ta pravá překážka vzrůstu.

Mohl však býti jiný zevnější odpor; celé ovzduší je naplněné odporem k pravdě Boží, jak my ji zvěstujeme. Buď materialistický směr celé doby a celého národa, uprostřed něhož pracujeme, nebo církevní a náboženská uzavřenost. … Spíše to byla církevní uzavřenost, církevní předsudky ze strany katolické. Nemůžeme popřít, že v našem národě provedlo se jako málo kde dílo protireformace. … Kdo bude psát historii probuzení, musí uznat, že toto ovzduší bylo a jest po dnes překážkou šíření evangelia. … Také ovzduší evangelických církví nebylo příznivé šíření evangelia. … A tak jsem u těch vnitřních překážek vzrůstu, které totiž jsou v nás, pro které my sami se musíme kořit a hřích svůj vyznávat. …

1. Navazuji na to poslední a začínám s tím nejbolestnějším: naše historie vykazuje slušnou řadu sporů a hádek …

2. Jiná věc, která překážela vzrůstu, byla a jest naše mnohá nedůslednost. Nejdříve myslím na to, že jsme užívali mnoho duchovních slov, a náš život nebyl výrazem duchovnosti, nýbrž tělesnosti …

I v jiných velmi podstatných věcech jsme byli hodně nedůslední. Mluvili jsme o rovnosti, jak všichni lidé jsou si rovni před tváří Boží, ale sotva nějaký význačný člověk se ukázal ve shromáždění… Nebo jsme mluvili o tom, jak máme bohatého Otce, a při tom jsme vězeli v dluzích až nad hlavu. Mluvili jsme o velikém odpuštění, a při tom jsme kráčeli jako nejpyšnější slečinky; mluvili jsme o vládě Ducha svatého a jazykem jsme sjezdili mnohé lidi, třeba velice nespravedlivě … Kterak nám Pán Bůh mohl dát zástupy, když jsme takoví?

Toho se já bojím; veliké slovo jest mně velikým slibem, závazkem. A my jsme užívali a užíváme velikých slov, příliš velikých slov bezmyšlenkovitě, snadně, a nemyslíme při tom na důsledky. Schází nám ta svatá bázeň, která ovládala všecky lidi blízké Bohu, aby neřekli o sobě více, než se sluší, než jest pravda. Nerostli jsme počtem, protože jsme nerostli duchem …

3. Proč nerosteme: protože jsme opustili první lásku. … Důsledek toho jest ztráta misijního ducha. … Dalším důsledkem je pak slevování ze zásad Božích, t.j. nesoulad našeho života s naším vyznáním, … připodobňování se světu, nekázeň, nekázeň i v rodinách kazatelů, nevděčnost. …

- Kazatel Fr. Urbánek - Světlo 1/1, 1918

(poznámky z konference), str. 80.