Glosolálie v náboženských dějinách

V náboženských dějinách lidstva se od nepaměti vyskytuje fenomén tzv. glosolálie (česky "mluvení jazyky", z řec. glossa jazyk, lalein - mluvit). Jedná se o verbální projev, kdy dotyčný mluví nebo i zpívá v jemu nesrozumitelných slabikách a slovech. Vyskytoval se již v Dionýzských kultech, v Delfách, u Sybily i v Egyptě ještě dávno před počátkem našeho letopočtu.¹ Někteří vykladači se dokonce domnívají, že zvláštní biblický text u proroka Izajáše (28,10 a 13), kde čteme v původním hebrejském textu nesrozumitelná slova "tsav latsav tsav latsav kav lakav kav lakav z'ér šam z'ér šam", jsou vyjádřením glosolálie a naznačují, že se vyskytovala i u extatických proroků v prostředí Izraele.

Jasné je, že se s ní můžeme setkat v některých sborech prvotní církve (viz např. 1. list Korintským 12-14). První učitelé k ní však přistupovali přinejmenším ostražitě, zřejmě proto, že byla v jejich představách spojena s pohanskými helenistickými kulty. V prvních stoletích našeho letopočtu pak narážíme na glosolálii u následovníků Montana z Frygie, jenž se prohlašoval za nástroj Ducha Svatého k připravení druhého příchodu Kristova.² Údajně mluvil jazyky i Mohamed, zakladatel islámu.³

V pozdější době praktikovali glosolálii např. valdenští (od konce 12. století), hugenoti ve Francii na konci 17. století, v 18. století to byli angličtí quakeři a američtí metodisté. V 19. století se stali největšími zastánci glosolálie následovníci Edwarda Irvinga, jež se stali později spolu s hugenoty vzorem daleko známějším shakerům a mormonům.⁴

Mormoni pak praktikovali glosolálii již v první polovině minulého století tak, jak ji známe dnes z prostředí letničních a charismatických skupin. Dobový zápis z ledna 1836 vypovídá: "Prezident Rigdon povstal, aby uzavřel večerní bohoslužby vzýváním nebeského požehnání na Pánovy pomazané. Učinil tak s velkou výmluvností a shromáždění odpovědělo dlouhým provoláváním hosana a dar jazyků na nás padl s velikou mocí, andělé spojili své hlasy s našimi a jejich přítomnost byla mezi námi a neutuchající chvály nadouvaly naši hruď po dobu půl hodiny." Mormoni považovali glosolálii za mluvení v tzv. adamickém jazyku, kterým mluvil Adam v ráji.⁵

V křesťanském prostředí je glosolálie většinou spojována s Duchem Svatým a v poslední době je považována především za typický znak letničního a charismatického hnutí. To se snaží dokonce představovat glosolálii jako typický znak poslední doby, který byl od biblických dob znovuobnoven až s počátky tohoto hnutí (Kansas, USA, 1901). Mnozí vyznavači tohoto hnutí se také domnívají, že mluví nějakým skutečným jazykem. Někdy se dokonce glosolálie nesprávně zaměňuje se schopností vyjadřovat se v jazyku, jemuž se dotyčný předem nenaučil. Tomuto nikdy vědecky nedoloženému jevu se však říká správně xenoglosie. Ve skutečnosti se však při glosolálii nejedná o jazyk v pravém slova smyslu. Dojem jazyka může vznikat z toho, že již z fyziologických důvodů je glosolálie členěna do makrosegmentů (vět) a mikrosegmentů (slov). Nejde však o skutečnou větnou stavbu. Ukázalo se také, že rodný jazyk mluvčího zcela určuje způsob glosolalie. Výzkumy prokazují, že glosolalisté používají zvuky, jež považují za cizí, a naopak se vyhýbají těm, které jsou podvědomě považovány za typické pro rodný jazyk. Tak např. Američané vyslovují "r" v glosolálii jako alveolární (dásňovou) znělou kmitavou souhlásku (jak ji znají ze španělštiny) a nikdy ne jako skutečné americké retroflexní "r". Na druhé straně se zcela vyhýbají otevřené přední samohlásce a [ae], která je cítěna jako typicky americký zvuk.⁷ (Bylo by zajímavé statisticky doložit, zda se čeští glosolalisté také vyhýbají např. hláskám "ž" a "ř". Podle mých zkušeností tomu tak je.)

Na druhé straně glosolalisté nikdy nepoužívají skutečně fonémy typické pro jim cizí jazyky, jako např. tzv. kliknutí nebo zvuky asijských jazyků. Invence zvuků v glosolálii je vůbec velice omezená (menší než v jakémkoli existujícím jazyce) a repetitivní. Je např. doloženo, že sekta shakerů používá především slabiky se souhláskami "k, l, ts".⁸ (Srovnej se zápisem u Izajáše!)

Typické také je, že glosolalisté v určité oblasti nebo prostředí mají sklon používat stejné výrazové prostředky. To vzbuzuje otázku, zda je mluvení jazyky skutečně projevem změněného stavu mysli, jak se někteří domnívají, anebo se jedná pouze o naučený způsob náboženského vyjádření. Badatel Nicholas P. Spanos udělal pokus, zda je možné glosolálii naučit. Šedesát pokusných osob nejprve poslouchalo 60 sekund příklad skutečné glosolálie. V následujících třiceti sekundách pak mohli zkusit sami mluvit v jazycích. Asi dvacet procent bylo schopno mluvit v jazycích okamžitě a bez jakéhokoliv nacvičování. Poté, co dotyční prodělali určitý výcvik, bylo schopno 70% z nich se projevovat zcela plynně v glosolálii.⁹

To naznačuje, že se při glosolálii může jednat (při nejmenším v mnohých případech) o spíše naučené jednání než zvláštní stav změněné mysli. To by vysvětlovalo i tu skutečnost, že glosolalisté z jednoho sboru nebo oblasti vykazují často stejný lingvistický charakter. To nemění nic na skutečnosti, že glosolálie může být jistým druhem psycholingvistické katarze (očištění), jež může být prožívána jako hluboký náboženský zážitek.

Samostatnou oblast pak tvoří tzv. výklad jazyků, kdy někdo z přítomných glosolálii převádí do srozumitelného jazyka. Nikdy však nebyla dokázána žádná semantická souvislost mezi "jazykem" glosolálie a "překladem". Nepodařilo se ani nezávislými pokusy dokázat "správnost" takového překladu. Jeho obsah ostatně bývá zcela v intencích příslušné skupiny a jejího očekávání.

Přesto zůstává pro dnešní letniční a charismatické skupiny glosolálie velice podstatnou součástí jejich náboženské praxe a důkazem duchovní úrovně jejich členů, tak jak to např. vyjadřují Základní články víry nejdůležitější americké letniční organizace "Assemblies of God": "Křest věřících v Duchu Svatém je dokládán prvotním fyzickým znakem - mluvením jazyky."

- Tomáš Novotný -
  DINGIR 3/1999, str. 26. Citace a odkazy na požádání poskytneme