* Zdravím. Články o kurzech ALFA v posledním ZOD jsem četl. Nelíbilo se mi, jak bylo zacházeno s fakty i s jakým záměrem byly zřejmě napsány. U nás ve sboru jsme nyní dokončili první konání kurzu ALFA. Jsem rád, že je můžeme u nás v Pardubicích pořádat. Je to jeden z několika způsobů evangelizace, které používáme. Lidé se na něm seznamují s evangeliem a chtějí dál žít pro Ježíše. Chceme v kurzech dále pokračovat. Není pravda, z čeho jsme obviňováni v těchto článcích o kurzech Alfa v ZOD. Jsem vděčný za reakci, kterou napsal Dan Drápal. Ať v naší zemi zní evangelium všemi způsoby a nechť se obrátí co nejvíce lidí.

- Fr. Miláček -, pastor KS, Pardubice

* Milí Steigerovi,

děkuji vám za poslední č. 78 Zápasu o duši. Již 15 let patřím Pánu Ježíši. Žiji ve velkém městě a přesto jste vy v Praze mojí církví. Scházím se 1x týdně se svojí sestrou a spolu se modlíme. Moje 4 děti, 11 let a 13 let, 18 let a 20 let jsou spasené, také se spolu modlíme. Vyšli jsme z církve. a již jsme nikde nezakotvili. Musím říct, že mi to ze začátku vadilo, protože jsem věřila vyučování, že křesťan, když bude bez místní církve, zahyne. Navštívila jsem několik protestantských sborů, ale všude mi chybělo to, co máte vy. Nebo spíš jim něco přebývalo. Všude jsem našla buď vedoucí, kteří lépe, než jejich svěřenci věděli, co Bůh zamýšlí s každým jedním člověkem. Nebo rozvolněnost v postojích k Ježíši. Anebo obě alternativy dohromady.

A tak nedocházím do žádného sboru, ale cítím největší příbuzenství s Vámi. Poslední dobou jsem byla svědkem, jak jste byli vyzkoušeni Pánem a ve zkoušce jste obstáli. Protože si myslím, že komu není Pán Ježíš Kristus víc než příbuzní, otec i matka, ještě se nevydal na tu úzkou cestu následování Jeho. To, co Vám mnozí zazlívají, že se raději rozloučíte s bratrem, který jde po jiné cestě, než následováním Božího vedení, to si na Vás cením. Zažila jsem sama stejnou zkoušku a vím, že to velmi bolí ztratit mnohaleté přátele. Ráda bych věděla, jestli máte víc takových odběratelů, jako jsem já, kteří jsou pouze se svou vlastní rodinou jako církví. Pokud nad tímto tématem přemýšlíte, napíši Vám několik veršů k rozebrání: Ježíš měl 12 nejbližších přátel, matku a bratry, ale v klíčových situacích byl zcela sám se svým Otcem. Ježíš řekl: Tam, kde se sejdou dva nebo tři v mém jménu, tam budu já mezi nimi.

Pavel napsal, abychom neopouštěli společná shromáždění. Ježíš řekl, že se máme modlit ve svém pokoji.

V počátcích církve nebylo psané slovo přístupné lidem, protože Tóra nebyla běžně dostupnou písemností a Pavlovy dopisy obíhaly v několika málo opisech po sborech. Dnes máme každý doma jednu a více kompletních biblí, pár stejně věřících příbuzných a několik přátel ve vzdálených místech. Co by na to řekl Ježíš?

Toto nepíšu proto, že bych v tom neměla jasno, spíš se ptám, jaký názor na tuto skutečnost máte Vy. Musím říct, že je mi nepříjemně z mnoha křesťanů z mého města. Zažívám občas kruté útoky, protože právě nikam nedocházím. Vyhýbám se pečlivě tomuto tématu při příležitostných setkáních. Když mi nadšeně líčí konference, hodiny Alfa, jejich shromáždění, svatost papeže, úžasného pastora, nového evangelistu. I Vám píši s určitou obavou. Jak zareagujete?

Několik let jsem evangelizovala na ulici a viděla úžasná Boží díla. Vždy jsem kázala Ježíše, nikdy určitou církev. Viděla jsem na ulici uzdravení i obráceni pod Boží mocí. Chodila jsem do biblické školy Slova života. Viděla jsem na shromáždění padat lidi, taky se smáli nebo plakali. Viděla jsem lidi na pokyn tancovat i tiše naslouchat. Zažila jsem jedince, kteří kokrhali jako kohout nebo vzdychali jako v erotickém omámení. Ale když se s jednotlivci dnes sejdu, rozlišení je zcela jednoduché:

Jedni mluví o úžasném Kristu Ježíši, o mocném autoritativním Otci a o radosti Jemu sloužit. Druzí mluví o krásném kázání, o zázracích, uzdraveních, hnutích, církvích, atd. S prvními si vždy rozumím, ať jsou z jakékoliv denominace, z druhých mi jde mráz po zádech.

Mirka L., Brno, dopis č. 1006

Milá Mirko,

V některém z příštích čísel otiskneme, jak vidíme novozákonní církev. Rádi bychom Vás povzbudili, abyste nějaké shromáždění přece jenom navštěvovala. Ideální církev nenajdete nikde a nikdy - protože je složena z nás.

* ... Som čítal Váš článok celkom ma zaujal ale plne sa s ním nemôžem stotožniť pretože nepíšete o pod- state. Reakciu venujem autorovi článku a Vám na zváženie či by nebolo dobré sa dopodrobna venovať niektorým praktikám v cirkvách. Nielen letničných. Pokiaľ sa niekde vyskytne človek ktorý na chválach začne vydávať zvieracie zvuky - neznamená to že zavrhneme letničné spoločenstvo ako celok. Aby sa to nestávalo treba hovoriť o podstate a tá je omnoho hlbšia ako článok na ktorý narážam. . Váš článok je vadný v tom že vedie k odsúdeniu letničných spoločenstiev ako celku. To je chyba. A obrovská chyba. Uvedený prípad kde sa človek mení na vlkodlaka uprostred bohoslužby je bežná satanistická prax. Vlkodlaci existujú - sú to ľudia hlboko oddaný satanovi a sú to priamo satanovi služobníci. Satan dokáže premeniť človeka ktorý sa mu oddá nielen zvnútra ale aj zvonka. Čarodejníci bežne robia "premeny" na zvieratách, závisí ako je dotyčný posadnutý a akú moc má.

V cirkvách ktoré nemajú letničný charakter. a o tom by ste mali tiež zverejniť pár riadkov sa to môže diať ináč. Spoločenstvo s dôrazom na farizejskú vonkajšiu čistotu sa pomaly mení na mŕtvy zbor. Tvrdá ruka pastora nad osobnými životmi svojich ovečiek. Ja poznám kresťanské spoločenstvá neletničného charakteru ktoré napr. nepriamo . a "biblicky". zakazujú manželským párom intímny život a ich mladším zverencom kontrolujú intímne prádlo. To myslím úplne vážne. Následné tragédie s toho a rozpady spoločenstiev. Kto za tým stojí? Väčšinou sú to spoločenstvá kde sa dopodrobna odsudzuje letničný spôsob bohoslužieb a ktorým ste teraz prilial olej na oheň. Bojím sa že Váš článok teraz čítajú s radosťou ale zase to nič nevyrieši.

Škoda - neviem Vám to napísať stručnejšie - len sa mi nepáči že sa uberáte cestou odsudzovania pod zámienkou "čistoty evanjelia". Chcelo by to obšírny článok zo zoznamom podobných praktík nielen u letničných. Prosím pošlite tento text autorovi článku.

- František V. -

* ... Dík za reakci, v minulém mailu jsem se trochu nechal unést emocemi po přečtení článku (s tou osobní invektivou na adresu A. F.), omlouvám se. Nicméně trochu s odstupem jsem stále přesvědčen, že článek nebyl podán jako osobní názor, ale snažil se vnutit čtenáři "objektivní" názor. Pokud někdo o Alfě nic moc neví, tak si těžko vytvoří svůj názor a sugestivní závěrečné výzvy jen podtrhují snahu ukázat, který názor je ten jediný správný. Přitom zaměření článku bylo velice jednostranné. Zcela se tam opomíjí, že Alfa je výrazně Kristocentrická, o Kristu je několik samostatných večerů (více než o Duchu svatém) a důraz na Krista se celým kurzem nese jako červená nit. Takže když to vezmu souhrnem, asi nejdráždivější je způsob podání, než vlastní (subjektivní) obsah. Výrazně mi chybí snaha hledat a podporovat "to dobré" ve zkomírajícím křesťanstvu v ČR, namísto (od)souzení. Vždyť najít chybu je tak snadné. Jsem velice rád, že Alfa existuje a že je pár lidí, kteří se z ní snaží vymačkat to dobré, co jen lze. A bez opravdového zapálení pro věc by to dělali jen polovičatě. Tak jim ten nekritický obdiv odpusťme (na- víc si myslím, že tak nekritický ho zas nemají, jak je znám.). Rozhodně bych raději uvítal reakci lidí, kteří si Alfou skutečně prošli jako účastníci, než těmto komentářům zvenčí. Svědectví je to, co žijeme, ne to co víme.

Žehnám Vaší práci a zdravím

- Mirek Č. -