Homosexuálové potřebují Boží milost, pokání a znovuzrození z Ducha svatého, stejně jako smilníci, cizoložníci, zloději a všichni hříšníci.

Pán Ježíš konstatoval, že naše lidská přirozenost je zlá:

• Jestliže tedy vy, ač jste zlí…" (L 11,13)

Na jiném místě Písma se praví:

• Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. To všecko zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka. (Mk 7,21-23.)

Tak vypadá rentgenový snímek lidské přirozenosti. Člověk, který nezná Boží slovo, považuje všechny jmenované sklony za přirozené, protože je má skutečně vrozené. Všichni lidé jsou na tom stejně. Pro člověka, který nezná nebo neuznává Boží normy, je přirozené myslet sobecky, cítit nenávist a toužit po pomstě, je přirozené smilnit a cizoložit, je přirozené závidět, být chamtivý, loupit, zavraždit a podobně. Ti, kdo žijí bez Boha, dávají jen volný průchod svým vrozeným dispozicím. Apoštol Pavel jmenuje další skutky, které člověk činí, když jedná podle své zděděné přirozenosti:

• Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím. (Galatským 5,19-21)

Je pravda, že se s těmito sklony rodíme a skutečně je máme ve své přirozenosti, ale to neznamená, že s nimi nemůžeme bojovat. Člověk má svědomí, rozum a svobodnou vůli, aby mohl svoji přirozenost kontrolovat. Ap. Pavel připomíná křesťanům v Korintu:

• Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království. (1 Korintským 6,9-10)

Slovo „zvrácení" – řecky „arzenokoitai", které je uvedeno v ekumenickém překladu, přeložili kraličtí slovem „samcoložníci". Stejně tak v 1Tm 1,10. Adolf Novotný ve svém Biblickém slovníku napsal: „samcoložník", Žilka překládá „pederast", Škrábal: „chlapcomilec (1K 6,9), sodomista (1Tm 1,10), muž pohlavně zvrácený, ukájející pohlavní pud s mužem nebo s nedospělými chlapci." Nejnovější překlad do češtiny „Nová smlouva" v 1K 6,9 uvádí slovo „homosexuálové" a v 1Tm 1,10 slovo „homosexuály".

Homosexualita je jen jedna z mnohých náklonností ke zlému. Všichni jsme zdědili nejednu náklonnost ke zlému. U někoho se víc projevuje náklonnost k lakomství a modlářství, u jiného k nenávisti a závisti, u dalšího ke smilství a cizoložství a u někoho k homosexualitě.

Lidé, kteří žijí bez Boha a žádné Boží normy neuznávají, považují vše, co je skryto v jejich přirozenosti, za přijatelné. Neuvědomují si, že lidská přirozenost je skrz naskrz prostoupena zlem – hříchem. Proto smilství a cizoložství nejen neklasifikují jako něco zlého, ale dokonce jej vyhledávají. Není tedy divu, že lidé žijící bez Boha chtějí legalizovat i homosexuální vztahy. O homosexualitě mluví Pán Bůh i ve Starém zákoně:

• Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost. … Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti. Musejí zemřít, jejich krev padni na ně. (Lv 18,22 a 20,13)

Apoštol Pavel věnuje této záležitosti také pozornost ve svém dopise křesťanům v Římě 1,26-28. Pán Bůh tedy jasně ukazuje, že homosexualita patří k projevům zkažené lidské přirozenosti. Když člověk bere jako normu svoji přirozenost a podle své přirozenosti jedná, pak Boží klasifikaci odmítá. Boží norma je přirozenému člověku nepříjemná, odporná a nepřijatelná. Lidé, kteří uznávají jako normální normu chování touhy své přirozenosti, ignorují Pána Boha a nenávidí všechny Boží normy. Apoštol to vyjádřil slovy:

• Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. (Galatským 5,17)

Nikdo z lidí nemá právo posmívat se tomu, u koho se projevuje náklonnost k homosexualitě, protože tato náklonnost je jen jedna z mnoha zlých náklonností, které všichni máme ve své zkažené přirozenosti. Ten, kdo se posmívá druhému, jen dokazuje, že jeho přirozenost dominuje ohavná pýcha, utrhačství a bezuzdnost, a je na tom stejně špatně, protože „Bůh se staví proti pyšným". Jestliže se zbožní lidé povýšeně posmívají druhým, zapomínají, že se i na ně mohou vztahovat následující slova:

• Lidé budou… chvástaví, domýšliví,… pomlouvační, nevázaní, hrubí… nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. (2Tm 3,2-5)

Mnozí lidé přišli k homosexuální orientaci tím, že byli v dětství nebo mládí svedeni homosexuály. Je všeobecně známo, že první sexuální zkušenost se nejhlouběji zapisuje do vědomí i podvědomí člověka. První sexuální zkušenost pak podstatným způsobem ovlivňuje sexuální chování člověka. Normalizace homosexuality přispívá k sexuálním experimentům, které homosexuální sklony rozvíjejí a posilují.

Nyní si musíme připomenout zásadní Boží rozhodnutí:

• Kdo uskutečňuje zlé sklony své hříšné přirozenosti, ten nebude mít účast v Božím království. (1K 6,9-10, Ga 5,21)

Boží rozhodnutí platí, i kdyby proti němu protestovali lidé prostí nebo vzdělaní, bezbožní i samotní teologové:

• Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské. Neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. … Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti. (Ř 8,7-8 a 13)

Na Božím rozhodnutí nikdo z lidí nic nezmění. Boží ortel zavržení visí stejně nad tím, kdo žije jako lakomec, utrhač, zloděj, modlář, smilník, cizoložník nebo homosexuál. Kdo uskutečňuje hříšné sklony své lidské přirozenosti, pro toho platí, že nebude mít účast v Božím království.

Veliké nebezpečí dnešní doby je v tom, že lidé některé zvrácenosti klasifikují jako něco normálního. Když někdo umí vytunelovat podnik nebo banku podle platných, ale ne všechny alternativy postihujících předpisů, pak je to obdivuhodná chytrost a podnikavost. Takový podnikatel nebude stíhán ani trestán, i když podle mravních norem jednal jako zloděj. Velikou zvrhlostí je rovněž to, že obhájce u soudu může lhát a dokazovat, že obžalovaný je nevinný, i když ví, že obžalovaný se zločinu skutečně dopustil. Obratný obhájce, který skutečného zločince „vyseká" a dosáhne jeho propuštění, je pak uznáván jako skvělý advokát. Takový standard myšlení by měl vést obzvláště křesťany k obezřetnosti a rozlišování, co je světské a co svaté, aby nedocházelo k podceňování hříchů, včetně homosexuality. Zákon o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví zůstává z pohledu Písma zvrhlostí do nebe volající.

Existuje nějaká záchrana pro člověka, který se narodil se zkaženou přirozeností? Díky Bohu, ano! Záchrana je v Pánu Ježíši Kristu. Naše hříšná přirozenost se nedá napravovat ani vylepšovat. Bůh viděl, že pro naši přirozenost je jen jediné řešení: smrt a umrtvení. Hříšná přirozenost musí zemřít se všemi zlými sklony, které jsme zdědili skrze Adama. Kdo si myslí, že se sám polepší, napraví, změní, ten si dělá iluze, a velmi brzy se přesvědčí, že zlé sklony, které má v sobě od svého početí, jsou silnější než jeho dobré snahy. Bude mít stejnou zkušenost jako ap. Pavel:

• Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci… Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? (Římanům 7,18-19.24)

Bůh ve své milosti pro nás připravil ještě před založením světa řešení: Umrtvení naší hříšné přirozenosti spolu s Kristem. Když šel Kristus na kříž, nesl tam také k ukřižování naši lidskou přirozenost. Naše hříšná přirozenost musí na kříž, musí být umrtvena, musí zemřít. Ten, kdo spojí svoji bytost cele s živým Kristem, pozná, že jen On má moc vzít naši hříšnou přirozenost a umrtvit ji. Když ap. Pavel spojil svůj život s ukřižovaným a vzkříšeným Kristem, mohl napsat:

• Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. (Galatským 2,19-20)

Křesťanům v Římě připomíná:

• Jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. (Římanům 8,13)

Koloským křesťanům napsal:

• Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou. Pro takové věci přichází Boží hněv. (Koloským 3,5)

Jediným řešením, které vede k záchraně, je umrtvení, usmrcení, spoluukřižování s Kristem naší hříšné přirozenosti. K tak radikálnímu řešení nás vyzývá sám Ježíš:

• Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč. Lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně. (Marek 18,8-9)

Tajemství tohoto radikálního postoje vyjadřuje ap. Pavel:

• Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. … Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši. (Ř 6, 5-6, 11)

Touto cestou jsou umrtvovány všechny hříšné sklony, sklony k podvodům, krádežím, k cizoložství i k homosexualitě.

Přijetím Krista nedochází jen k umrtvení staré přirozenosti, ale dochází také ke zrození nové božské přirozenosti v nás. Ap. Petr o tom napsal:

• Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha. (2 Petrův 1,4)

Tato nová přirozenost je dílem Ducha svatého a roste, když člověk žije v pokoře s Kristem, sytí se Božím slovem a podřizuje se mu. Duch svatý pak dává růst i normálním čistým sexuálním vztahům mezi mužem a ženou v manželství. Sex je darem Božím pro manželství jednoho muže s jednou ženou. Je to vzácný a krásný dar. Pak i ti lidé, kteří měli ve staré přirozenosti sklony k homosexualitě, mohou – jako nové stvoření v Kristu – vytvořit pěkný manželský vztah v normálním manželství. Osobně takové manželství znám a vyrostly v něm krásné, zdravé a zbožné děti.

Čte-li tento článek někdo, kdo v sobě cítí homosexuální sklony, pak ho ujišťuji, že v Ježíši Kristu je i pro něj otevřena cesta ke znovuzrození a novému životu. Dáš-li Ježíši první místo ve své duši, pověsíš-li svoji starou přirozenost i s homosexuálními sklony na kříž spolu s Kristem, a podřídíš-li svoji bytost cele Ježíši Kristu a Božímu slovu, pak prožiješ zázrak nového narození i nového života.

– Mgr. St. Kaczmarczyk –