Pokud jste dočetli předchozí dva články, pojďte se ještě zamyslet nad tím, co je to prokletí, kdo koho proklíná a co je to svatá válka. Může monoteista někoho proklínat, pronásledovat, ohrožovat na životě a zabíjet kvůli náboženským odlišnostem?

Do našich sborů se vloudil křesťanský liberalismus. Všeobecný úpadek církve je známý a většinově přehlížený. Stačí se podívat na postoje, které zaujímáme vůči učení evoluce, v otázce potratů, rozvodů, homosexuálního soužití, rovnosti monoteistických náboženství, atd. O současné generaci platí, že má svrablavé uši:

• Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. (2 Tm 4,3)

Dnešní evangelikální církev je natolik oslabená nejednotou, kompromisy a neznalostí základního učení o spasení (Trident versus Písmo), že by se někteří její členové mohli stát snadnou kořistí jiného náboženství; náboženství, jehož následovníci svojí víru berou nesmírně vážně.

Většina lidí, věřících i nevěřících, připouští, že naše společnost potřebuje změnu. Většinová společnost považuje historickou reformaci křesťanství za něco fundamentalistického, a tak se spíše věnuje reformaci neduchovní (společenské, sociální, charitativní).

Jeden takový náboženský vůdce mezi námi již žil:

• Byl bojovníkem za práva žen.
• Ochraňoval sirotky. Jeho heslem bylo: "Nejlepší domov je ten, kde je o sirotka dobře postaráno; nejhorší je ten, kde mu ubližují".
• Byl ekologem. Vždy určil někoho, kdo uklidil tábor, než se skupina vydala na další cestu.
• Učil své následovníky, aby milovali a ochraňovali přírodu. Zakázal ničení a drancování stromů, obzvláště v době války.
• Dbal o zdraví ve společnosti; bojoval proti požívání alkoholu, omamných látek, otroctví a hazardnímu hráčství.
• Tento muž učil, že člověk se rodí bez dědičného hříchu. Každý je odpovědný za své vlastní činy a nikdo nemá nést tíhu hříchů za druhé. Každý člověk je inspirován ještě před svým narozením, aby poznal Boha nejvyššího; je přitahován přirozenou cestou, aby uvěřil jedinému a správnému učení. Odpovědností člověka je, aby hledal Boží vedení a zachoval si čisté srdce. Bůh je soudcem všech; nikdo kromě Něho nemá právo soudit ani určovat tresty.

Nevím, kolik z vás čtenářů poznalo, že tento jedinečný muž, zakladatel posledního, třetího abrahamitského, monoteistického náboženství, po judaismu a křesťanství, je Mohamed. Právě jemu se údajně zjevil archanděl Gabriel a předal mu poselství pro celé lidstvo. Nejde tedy o nové náboženství, ale o konečné zjevení a naplnění základních věroučných pravd, které Bůh lidstvu zjevil skrze své proroky. Mohamed byl posledním prorokem. Islám je presentován jako náboženství míru a pokoje. Jak často slyšíme právě tato slova z úst ekumeniků. Podívejme se tedy na to, co máme společného:

Věrouka muslimů stojí na pěti pilířích víry:

1. Není žádný jiný Bůh, než Alláh, a Mohamed je jeho prorok.

2. Povinnost modlit se k Alláhovi pětkrát denně; muslimské ženy se mohou modlit, kdykoliv mají čas.

3. Měsíční půst během ramadánu; půst se týká jídla, pití a manželského sexu, od svítání do západu slunce. Tím se člověk učí trpělivosti, sebekontrole, upřímnosti, lásce k bližním, oddanosti…

4. Očista majetku. Bohatí mají morální povinnost pečovat o chudé; odevzdávat každoročně 2,5 % z úspor a obchodní hodnoty majetku je náboženskou povinností. Takto získané prostředky jsou rozděleny těm, kterým se tak dobře nevede.

5. Povinností muslimů je navštívit jednou za život Mekku, svaté poutní místo, Boží příbytek, kde pocítí opravdové bratrství všech ras a národů. Černý kámen z Abrahamových časů obchází každoročně během pouti asi tři miliony muslimů v bílém rouchu. Při této příležitosti rovněž kamenují satana.

Ekumenismus, a mnohé další -ismy, zdůrazňují své přednosti, ale to, čím člověka ohrožují, zatajují. Platnost tridentského prokletí protestantům také nikdo nepřipomíná, stejně tak se islám nechlubí svými zákony, které prosazuje daleko důsledněji než římskokatolická církev. Naší povinností je přemýšlet, zkoumat a nezaprodat svoji duši falešnému učení. Sdílíme skutečně stejné hodnoty, vyznáváme stejného Boha? Jak dalece jsme ochotni tolerovat duchovní klam, který biblickým křesťanům hrozí? Podívejme se na druhou stranu mince.

Islám nemá hierarchickou strukturu, ale zato má právo šaría. To nejsou nějaká symbolická, bezzubá náboženská doporučení. Právo šaría je bráno velmi vážně a týká se všech oblastí života muslimů jako celku, tak i jednotlivců. V osobním životě je mu podřízeno manželství, morálka, správa financí a dobročinnost. Muslim má povinnost vést ctnostný život a bojovat proti nespravedlnosti a útlaku. Právo šaría určuje sociální normy ve společnosti, řeší náboženská práva a povinnosti, otázky válek a míru. Právo šaría je nadřazeno všem ostatním zákonům a právním úkonům, prorůstá státní správu a politiku nejen v muslimských zemích, ale i v nemuslimských s větší muslimskou menšinou.
Jak pozitivně znějí následující principy! Každý muslim má:

• Usilovně pracovat a mít životní cíl.
• Bojovat za dobrou věc.
• Šířit mír, harmonii, spolupráci a pomáhat druhým.
• Žít podle zásad učení islámu.

Islámské právo šaría se netýká jen vztahů ve společnosti, ale i finančního sektoru a bankovnictví. Jak ekumenické! Poskytuje bezúročné půjčky všem, bez rozdílu náboženského vyznání. Finanční poradci a investoři Blízkého východu, který se topí v petrodolarech, nabídli své služby ve Velké Británii, kde od roku 2004 hrají významnou roli. Islámské finančnictví je prezentováno jako etické a konzervativní bankovnictví, které se řídí čtyřmi základními principy - na prvním místě stojí náboženství, hodnoty, všeobecná a praktická dostupnost a důvěra. Finanční zisky islámského bankovnictví sice nemohou konkurovat ziskům zdivočelého bankovnictví Západu, nikdo zatím ale v islámských bankách o své vklady nepřišel. To, že poskytují bezúročné půjčky, neznamená, že spravované prostředky leží ladem. Jsou investovány a těm, kteří islámským bankám svěří své finance do správy, jsou vypláceny dividendy. Islámské bankovnictví, obzvláště v dnešní době, získává důvěru a popularitu. Ve Velké Británii se již na více než padesáti vysokých školách a profesionálních institucích vyučuje islámské finančnictví. Londýn se může brzy stát globálním centrem islámského bankovnictví. Za jakou cenu? Muslimové budou ovládat nejen podstatnou část bankovnictví, ale získají také prostředky, jimiž budou ovlivňovat, a posléze islamizovat nemuslimské obyvatelstvo, a nakonec prosadí i právo šaría. Právu šaría totiž není nadřazen žádný jiný zákon!

Džihád je svatá povinnost muslimů šířit principy islámu slovy, a když to nejde po dobrém, tak silou. Pak už nebude přijatelný ani ekumenismus a fatva (islámský verdikt, který v tomto případě znamená rozsudek smrti) může hrozit komukoliv. I když mnozí mohou tento praktický důsledek popírat, sotva najdete příklad, kdy vyhlášení fatvy přineslo něco pozitivního. Islám byl v minulosti šířen mečem, dnes je spíše šířen přistěhovalectvím a dělohami muslimských žen, které mají běžně více než pět dětí, zatímco evropská populace stárne a vymírá.

Jednoho dne může platit i u nás, že jakákoliv pochybnost, odpadnutí od jediného správného učení, kritika a veřejné vyjádření budou trestné. Víme o lidech, nad nimiž byla fatva vyhlášena. Toto prokletí má velmi citelné důsledky.

• Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. (Mt 7,15-16)