• Lidé sami vypravují, jak jste nás přijali a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a skutečnému a očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, Ježíše, jenž nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu. (1 Te 1,9-10)

Úvod

V tomto vyučování se chceme zaměřit na to, jak spasení vede k proměně života a k proměně učení. Nosným textem jsou dnes pro nás výše uvedené verše. V této pasáži hovoří o proměně života text: „jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému“ a „jak jste se obrátili, abyste očekávali jeho Syna“. O proměně učení se dozvídáme z instrukce: „abyste sloužili Bohu skutečnému“ (pravému – ČSP). Pravému Bohu se nedá sloužit nijak jinak jen pravdou, v Duchu a v pravdě.

Zdroj proměny života a učení

Co je zdrojem proměny našeho života a našeho učení? Odpověď nacházíme ve zmíněném textu. Je to obrácení. Pokud jsme spaseni a patříme Kristu, nemohlo se to udát nijak jinak než tak, že jsme se obrátili. Tento text hovoří o tom, že jsme se obrátili od model k Bohu. Někteří z nás by mohli být zaskočeni a zaváhat, zda se to týká i nás – vždyť já jsem se nikdy ve svém životě nepoklonil Baalovi ani modlářským sochám, nevysadil jsem háj, kde bych uctíval nebeské zástupy či cizí božstva, neobětoval jsem zvířata, nestavěl jsem modlářské sloupy, ani jsem si neodlil tele ze zlata, neprovedl své děti ohněm, neklaněl jsem se Měsíci ani Slunci, nemodlil se k obrazům, rytinám ani sochám ...

Nemylme se, Boží slovo nás všechny bez rozdílu pravdivě odhaluje: Byli jsme mrtví ve svých hříších a přestoupení (Ef 2,1) a byli jsme všichni modláři. Rozpustilý, prostopášný, bezbožný život je modloslužba:

• A také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: ‚Usadil se lid, aby jedl a pil, a potom povstali k tancům.‘ (1 K 10,7)

Lakomství a milování peněz je modloslužba:

• …ani lakomec, jehož bohem jsou peníze… (Ef 5,5)
• …lakomství, které je modloslužbou… (Ko 3,5)

Naší modlou bylo naše ego a naše sobectví. Byli jsme svéhlaví, svévolní, žili jsme podle sebe, bez ohledu na Boží zákon, ve vzpouře vůči Bohu, v neposlušnosti:

• Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků. (1 S 15,23)

Pokud je výsledkem obrácení služba živému a pravdivému Bohu, tak před obrácením jsme sloužili sobě, hříchu a vládci nadzemských mocí, sloužili jsme nepravdě a sebeklamu. Byli jsme otroky (služebníky) hříchu (J 8,34; Ř 6,16). Náš starý život v kostce charakterizuje verš:

• Dost dlouho už jste dělali to, v čem si libují pohané: žili jste v nevázanosti, vášních, v opilství, v hodech, pitkách a v hanebném modlářství. (1 Pt 4,3)

Tedy příčinou proměny života je obrácení. Jak však může k obrácení dojít?

Obrácení je nerozlučně spojeno s pokáním a vírou v evangelium. Musím poznat a uvěřit, že jsem hříšník, že jsem ve tmě, že mám vinu před svatým a spravedlivým Bohem, a že mě čeká jen spravedlivý trest – smrt a zatracení ve věčném odloučení od tváře Pána, který je Pravda, Láska, Světlo. Musím také poznat, že Bůh je nejen spravedlivý soudce, ale je také milostivý. Musím poznat – a uvěřit v – Ježíše, že je Kristus, poznat – a uvěřit v – Jeho zástupné dílo vykoupení na kříži. Musím se spolehnout na to, že skrze mou víru v Krista Bůh připočítává všechny mé hříchy Kristu, a Kristovu spravedlnost mně. To je ospravedlnění. Takto před Bohem získává hříšník postavení spravedlivého se všemi důsledky, které z tohoto postavení vyplývají. Kdo má takovou víru, získává nejen ospravedlnění, ale i dar Ducha a znovuzrození, protože dar Ducha je z víry v evangelium, je „z uvěření zvěsti“ (Ga 3,2)

• Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží. (1 Pt 1,23)

V obrácení, skrze nové narození, jsme přešli ze tmy do světla (1 Te 5,5; 1 Pt 2,9; Iz 9,2; J 12,46) – takže už nespíme (jako duchovní mrtvoly), ale bdíme – což znamená, že žijeme nové životy, zemřeli jsme hříchu (Ř 6,2-3). Udály se dvě klíčové věci: zemřeli jsme hříchu, čímž (a) jsme ospravedlněni od hříchu, a (b) bylo zmařeno tělo hříchu, abychom nesloužili hříchu, ale chodili v novotě života (Ř 6:4-11). Ze služebníka hříchu se stal služebník Boží a služebník spravedlnosti (Ř 6,16-18, a celkově Římanům 6. a 8. kapitola).

Zatímco skrze ospravedlnění získáváme postavení spravedlivého před Bohem, skrze znovuzrození a obřízku srdce (Ř 2,29; Ko 2,11; Fp 3,3) jsme proměněni.

Obojí, jak naše ospravedlnění, tak i naše proměna (nové narození), jsou z milosti, díky Božímu předurčení, předzvědění, vyvolení a povolání:

• …vyvoleným … kteří byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví (1 Pt 1,2)
• …v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. (Ef 1,4)
• Stále musíme děkovat Bohu za vás, bratří milovaní od Pána, že vás Bůh jako první vyvolil ke spáse a posvětil Duchem a vírou v pravdu. (2 Te 2,13)

Zdrojem našeho obrácení je Boží dílo spásy, které v nás Bůh ze své milosti koná.

Znovuzrození a obřízka srdce je Boží svrchovaná spásná práce, kterou koná Bůh sám, bez našeho přičinění. Koná ji však v nás, a tak se toto spasitelné dílo projeví naším obrácením. Výsledkem je nový život, poslušnost víry, ovoce Ducha, služba živému a pravému Bohu, čili proměna života a proměna smýšlení.

Proměna života – služba živému Bohu a očekávání Syna

Po obrácení žijeme život, který je nový a radikálně jiný. Kráčíme po úzké cestě, chodíme Duchem a ne podle těla, chodíme ve světle, posvěcujeme se, připodobňujeme se Kristu, žijeme v poslušnosti víry a přinášíme ovoce Ducha. Copak může někdo mít Ducha a nemít ovoce Ducha? Může mít někdo víru a nemít ve svém životě poslušnost víry? A je ještě jedna důležitá věc, která bude charakterizovat náš nový život – očekávání Ježíše Krista, Jeho příchodu v moci (1 Te 1,10).

Pokud očekáváme Syna z nebes, tak očekáváme jeho druhý příchod, vykoupení těla, vzkříšení z mrtvých. Každý, kdo má takovou naději, se očišťuje:

• A každý, kdo v něm má tuto naději, očišťuje se, tak jako on je čistý. (1 J 3,3)

Nejsme ještě dokonale čistí, ale náš život musí být charakterizován očišťováním se a chozením ve světle (1 J 1,5-10). To sloveso je v průběhovém čase. Z naší strany se tak nestane jednou provždy tím, že jsme uvěřili v evangelium nebo se rozhodli pro Ježíše. Jak se očišťujeme? Duchem umrtvujeme skutky těla (Ř 8,13; Ga 5,19). Konáme skutky víry. Usilujeme o věci, které jsou shora (Ko 3,1). Hromadíme si poklad v nebi (Mt 6,20-21; Mt 19,21; Mk 10,21; Lk 18,22). Vyznáváme své hříchy, činíme nápravu a přijímáme od věrného Pána odpuštění (1 J 1,5-10). Činíme spravedlnost a soud. Posloucháme evangelium – žijeme podle Božích přikázání (1 J 2,2-6) – podle příkazů a pokynů Pána a podle Jeho vzoru, podle přikázání a pokynů apoštolů Ježíše Krista a podle jejich vzoru, čili podle novozákonního učení (Kristus je naším zákonem – 1 K 9,21). Učení nové smlouvy pokrývá všechny oblasti našeho života: růst v posvěcení, následování Krista, poslušnost, správa církve, život v církvi, pořádek, napomínání, služba evangelia a vyučování, služba potřebným, manželství a rozvod, muž v manželství, žena v manželství, výchova dětí, chování dětí k rodičům, vztah nadřízený – podřízený, vztah ke světské moci, vztah ke světské práci, vdovy atd.

Očekávání Syna formuje způsob života.

Máme k tomu podobenství o pannách s lampami, podobenství o věrných a nevěrných služebnících. Podobenství o čtyřech druzích půdy nás učí o potřebě vytrvat ve víře do konce a přinést ovoce. Podobně nás to učí podobenství o ratolestech na révě. Máme texty evangelií a epištol o potřebě setrvat a vytrvat až do konce. A máme texty o tom, že strom poznáte po ovoci, špatný strom nemůže nést dobré ovoce a naopak.

Proměna učení

Proměna učení je výsledkem obrácení, jak jsme již zmínili, výsledkem spásy skrze evangelium. Spaseni jsme vírou v pravdy evangelia. A ty se radikálně liší od toho, čemu věří tento svět, co tento svět považuje za pravdu. Evangelium je těm, kteří hynou, bláznovstvím (1 K 1,18; 2 K 4,3; 2 Te 2,10). Tento svět věří, že vesmír i život vznikl přírodními evolučními procesy. Svět věří, že po smrti už nic není, není soud, není věčný život a věčné zatracení. Svět nevěří, že existuje Bůh, který má od věčnosti rovnocenně božského Syna, který se přes nadpřirozené početí a narození z panny stal člověkem, nevěří, že Ježíš po smrti na kříži vstal z mrtvých. Svět nevěří ve vzkříšení mrtvých. Proč? Neboť věří, že život se vyvinul evolučně, kde smrt je nejen nedílnou součástí života, ale i hnacím motorem evolučního pokroku. Proto svět nevěří, že existuje vítězství nad smrtí.

Svět nevěří, že smrt a zkázu přivedl na svět pád prvního člověka, Adama, proto nevěří ani v druhého, posledního Adama, který smrt porazil. My těmto pravdám Božího slova o stvoření, o prvním Adamovi, o Spasiteli, druhém Adamovi věříme, pokud jsme ovšem uvěřili evangeliu, pokud zůstáváme v této víře. Uvěřením evangeliu, pravdám Božího slova, došlo u nás k přeměně myšlení a učení. Čemu věříme, o tom i svědčíme. Pokud u nás došlo k této přeměně učení, pak je učení evoluční teorie pro nás bláznovstvím, a my jsme se stali tomuto světu blázny pro Krista.

• Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. Je psáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘ Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. (1 K 1,18-25)

Pokud očekáváme Syna z nebes, který nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu (1 Te 1,10), tak věříme, že Boží hněv (soud) přijde, věříme v druhý příchod Pána. Z Božího slova víme, že to bude soud ohněm, že celý svět zahyne. A víme i to, že v historii naší planety se podobný hněv a soud už jednou udál – vodou – a že celý tehdejší svět zatopen vodou zahynul (2 Pt 3,6). Proto věříme učení Božího slova o potopě za dnů Noeho, ať už by to bylo pro tento svět jakýmkoli bláznovstvím. Jak bychom mohli věřit v budoucí globální (planetární, celovesmírný) soud ohněm, pokud bychom nevěřili v minulý globální planetární soud vodou? Jak bychom mohli věřit ve vzkříšení z mrtvých, oslavené tělo, věčný život a nové nebe a novou zemi, pokud nevěříme v mocné nadpřirozené stvoření za šest obyčejných dní? Obrácení vede k proměně učení. Čemu věříme, o tom i svědčíme.

Závěr

Spasení je radostné, protože Boží záchrana hříšníka vede k jeho ospravedlnění a proměně, jejímž výsledkem je nové stvoření. Spasení vyúsťuje do nového života. Tělesnému člověku by se žití nového života jevilo jako neradostné, svazující, omezující, zákonické. Pro křesťana, který je novým stvořením, bude žití nového života v poslušnosti víry, v naplňování Boží vůle, v očekávání vykoupení těla, v očekávání Syna z nebes, osvobozující a radostné, plnohodnotné a duši naplňující, i když ne vždy lehké a ne bez odříkání, pokořování se, ne bez utrpení, ne bez selhání a pádů a pokání. Taková bude chůze po úzké cestě v očekávání naděje věčného života, protože každý, kdo má takovou naději, se očišťuje. Ochotu, sílu, trpělivost a vytrvalost potřebnou k žití nového života budeme nacházet v Bohu a čerpat z Boha, který je pravdivý, z Jeho zaslíbení, a přece to budeme my, kteří z Jeho milosti budeme žít nové životy a smýšlet ve všech oblastech podle Božího slova.