Z několika dopisů k tématu jsme vybrali část jednoho i s odpovědí.

Milý bratře v Pánu Ježíši Kristu.

Dostal se mi do ruky ZOD, kde jsem si s údivem přečetla, že se Pán Ježíš obětoval jen za některé lidi. Nechce se mi s tím souhlasit.

Od svého obrácení, kdy jsem mohla poznat Pána jako svého osobního Spasitele, mám za to, že Pán Ježíš zemřel za všechny lidi bez výjimky a to jsme učili také naše děti. Pro mne důkazem toho je verš Jan 3,16. Tam není psáno, že by miloval jen nějakou skupinu lidí.

Pán Ježíš obětoval svůj život a prolil svou svatou krev na kříži Golgoty za každého hříšníka, když člověk tuto jedinečnou Boží záchranu nepřijme, nebude spasen.

…

Když je v ZOD napsáno cituji: „Potom Kristus nemusel umírat na kříži, protože ke spasení člověka, je dostatečný člověk sám.“ Tomu nerozumím?

Pán Bůh je vševědoucí a tak již dopředu věděl, jak my lidé budeme reagovat, že široká je cesta, která vede do záhuby a mnoho lidí po ní jde a úzká je cesta, která vede k životu a málo lidí ji nalézá…

D. M.

*  *  *

Pokoj Vám a milost, sestro.

Naprosto Vám rozumím, že se Vám nechce souhlasit s tím, že Ježíš se obětoval jenom za vyvolené. Je to učení, které je pro mnoho lidí kamenem úrazem. Je to učení, které nás pokořuje, protože nás činí naprosto závislými na Boží milosti. Je to učení, které nám říká, že sami ze sebe nezmůžeme nic. Proto je to učení, se kterým se nám vůbec nechce souhlasit. Co ale máme dělat, když Boží slovo říká:

• On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných. (Iz 53,12)
• …dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. (Mt 1,21)

Nesl hříchy mnohých, vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. Ježíš nepřišel zachránit všechny – kdyby to tak bylo, tak bychom museli říci, že selhal, že svůj úkol nesplnil – víme přece, že všichni nebudou zachráněni. Zachráněn bude tak veliký zástup, že ho žádný člověk nedokáže spočítat (Zj 7,9). Přesto budou mnozí, kteří v onen den uslyší od Pána: „Nikdy jsem vás neznal, jděte ode mě…“ (Mt 7,23) – mimochodem všimněte si, že tato slova řekne Pán těm, kteří se k Němu budou hlásit (budou říkat Pane, Pane) a budou se spasení dovolávat (ve Tvém jménu jsme…).

Je to něco, co Ježíš svými slovy neustále potvrzuje: „Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Mt 20,28). „Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.“ (Mt 26,28). Víme, že hříchy nejsou odpuštěny všem. Řada lidí bude muset za své hříchy zaplatit sama. Ale jestli za jejich hříchy už Ježíš zaplatil – a tu cenu zaplatil Bohu, protože to byl Bůh, jehož naše hříchy urazily, a Bůh ji přijal – jak může potom Bůh po hříšnících požadovat, aby zaplatili znovu? Můžeme říci, že to je kvůli tomu, že neuvěřili. Ale není nevěra hřích, za který Ježíš zaplatil? A pokud ano, proč ji Bůh bude trestat?

Víra je ze slyšení a slyšení z kázání Božího slova – je naprosto pochopitelné, aby křesťané kázali evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří, bude spasen, kdo neuvěří, už je odsouzen. Na tom přece není nic nepochopitelného. Tato víra je Božím darem, který nepřichází jinak než skrze slyšení pravdy, evangelia.

Píšete, že „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (J 3,16). Kde se v tomto verši píše, za koho Ježíš zemřel? Podle mě se to tam nepíše. Píše se tam, že kdo neuvěří v Krista, zahyne. Ten verš není o bezpodmínečné Boží lásce, jak se často uvádí, ale o tom, že Bůh tak miloval, že na důkaz své lásky, poslal svého Syna, aby nikdo, kdo v něho věří, nezahynul. Všimněte si, že je tady jednoznačná a jasná podmínka víry! Kvůli komu tedy Bůh poslal svého Syna? Kvůli těm, kdo nevěří? Kvůli těm, kdo Ho odmítají? Kvůli těm, kdo se mu rouhají? Myslíte, že to je to, co učí tento verš? Já to v tomto verši nenalézám. A nezapomeňte na to, že musíme číst Písmo v kontextu, takže se podívejte také do následující verše:

• Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen [to nám ukazuje, o jakém světě je řeč ve v. 16 – je to „svět spasených“].  (J 3,17)

Ježíš říká, že k Otci nemůže přijít nikdo než skrze Něj (J 14,6). Znamená to, že bez Krista a bez víry v Něj nemůže být nikdo spasen. Co tedy lidé, kteří o Kristu nikdy neslyšeli a neměli možnost slyšet? Jak k tomu přijdou? Bude někdo z nich spasený bez Krista a je tedy Kristus lhářem, když říká, že nikdo nemůže přijít k Otci než skrze Něj? Nebo bylo Boží vůlí, aby tito lidé neslyšeli evangelium, neuvěřili a nebyli spaseni? Co znamenají Izajášova slova citovaná Pánem:

• Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže nevidí očima a srdce nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím. (J 12,40)

Bůh je naprosto spravedlivý. Proto nebude po nikom chtít, aby mu za něco zaplatil dvakrát. Bůh také nikomu nic nedluží. Nikomu nedluží spasení. Nikomu nedluží evangelium. Lidé nejsou hříšníci kvůli Bohu, ale kvůli sobě. Proto budou odsouzeni. Kdyby Bůh nezachránil vůbec nikoho, kdyby neposlal Krista na svět, byl by stále stejně spravedlivý, stále stejně svatý a stále stejně plný lásky. Když se ale rozhodl zachránit některé z hříšníků, udělal to ze své milosti. A milost je nezasloužená, nevymahatelná, nenárokovatelná.

Bůh přeci nebude skládat lidem účty z toho, co dělá – on dělá to, co sám chce. Bůh nepochybně věděl, jak budeme reagovat, přesto žádné lidské jednání nebylo důvodem pro Jeho jednání nebo Jeho rozhodnutí někoho zachránit.

Píšete, že nerozumíte tomu, když jsem v ZODu napsal: „Potom Kristus nemusel umírat na kříži, protože ke spasení člověka, je dostatečný člověk sám.“

Bylo to řečeno v kontextu víry, v kontextu lidského rozhodnutí. Pokud to, co odlišuje lidi v pekle od lidí v nebi, je lidské rozhodnutí a nikoliv Kristus a Jeho dílo, potom nejsme spaseni Kristem, ale svým vlastním rozhodnutím, tedy sami ze sebe. Kristus je v takovém pochopení spásy pouhým strůjcem podmínek, nikoliv Spasitelem.

V případě, že Kristova smrt někoho zachránila, potom to znamená, že spasení a stejně tak víra, jsou Božím darem a člověk je spasen jenom z milosti skrze víru.

V případě, že Kristova smrt nikoho přímo nezachránila, ale jenom otevřela dveře ke spasení, potom tu není místo pro milost, protože člověk je zachráněn svou vlastní aktivitou, svým rozhodnutím, svou způsobilostí, svým vlastním skutkem, svou vlastní vírou. A v takovém případě Kristus umírat nemusel!

–jk–