Jaké šíříme kruhy?
Jednou jsem při ranní procházce přišel k řece, na místo, kde má slepé rameno. Bylo bezvětří, a proto byla voda naprosto nehybná. Ve vodě se odráželo a lesklo celé stříbrné nebe. Voda zrcadlila stromy úplně stejně jako proti obloze. Byla to krásná podívaná. Chvilku jsem stál a pozoroval ten nádherný úkaz. Pak jsem dostal nápad.
Vzal jsem kamínek a hodil ho do vody. Byl jsem zvědavý, co se stane s obrazem. Kamínek dopadl do vody a po řece se rozeběhly pravidelné kruhy, nejdříve širší, pak jeden vedle druhého až zcela hustě vedle sebe. Na stříbrné hladině se při pohybu vody roztančily také stromy. Voda se vlnila až ke břehu a stromy tancovaly. Nemohl jsem se vynadívat.
Vzal jsem nový kamínek a hodil ho dál než předtím. Chtěl jsem se dozvědět, jestli ke mně vlnky dorazí i z větší dálky. Po chvilce jsem viděl, jak přichází kruhy i tentokrát. Tak malý kamínek uvedl znovu do pohybu celou hladinu a stromy v odlesku zase oživly. Cítil jsem se tak dobře. Moje srdce bylo v tuto chvíli tak čisté. Měl jsem klidnou mysl.
Zdálo se mi, že vidím otevřené nebe. Pochopil jsem, že se mnou hovoří krásou svého díla Bůh. Znovu jsem házel kamínky, tentokrát hned dva asi deset metrů od sebe. Těšil jsem se, jaká bude reakce, až se spojí kruhy z obou míst. Očekával jsem, že až do sebe narazí, tak vznikne chaos. Nevznikl.
Když se kruhy sešly, nepřekážely si a nerušeně šly svou cestou dál. Překrývaly se. Místo spojení vyzařovalo energii jakoby silného proudění a záření. Kruhy vytvářely překrásné obrazce, tajil se mi tou nádherou dech.
Počkal jsem, až se voda zase uklidní a hodil do vody čtyři kamínky do čtverce. Nejdříve na hladině vznikly široké kruhy, postupně všelijak vrásčité, které se spojily, protnuly a vyzařovaly obrovskou sílu proudu. Vznikaly obrazce nevýslovné nádhery. Stromy tančily a já se v srdci z té krásy radoval, vzdával Bohu slávu a vzal si z toho, co jsem viděl, toto poučení. Jeden nepatrný dotyk vody způsobil pohyb celé hladiny.
Jeden člověk, ať chce nebo nechce, působí svou osobou do celého okolí. Záleží na něm, zda je toto působení kladné či záporné, zda je k tomuto vlivu lhostejný, či ho přijímá zodpovědně. Měli bychom však mít na paměti, že nejsme sami svoji, že patříme Bohu a že život každého z nás má velký vliv na celé naše okolí.